Šrí Ramana Mahariši

Re: Šrí Ramana Mahariši

Nový příspěvekod roman » sob 28. dub 2012 12:43:44

    D Ž Ň Á N I N
      Mnoho návštěvníků Šrí Ramany projevovalo nenasytnou zvědavost, pokud jde o stav Seberealizace, a zajímali se zejména o to, jak džňánin zažívá sám sebe a okolní svět. Některé otázky, které byly Bhagavánovi položeny k tomuto předmětu, odrážely bizarní představy o tomto stavu, které má mnoho lidí, ale většina z nich byla obměnou některého z následujících dotazů:

      1) Jak může džňánin fungovat bez jakéhokoli individuálního uvědomování nebo vědomí?
      2) Jak může říkat, že nic nedělá (stanovisko, které Šrí Ramana často uváděl), když ostatní vidí, že je ve světě aktivní?
      3) Jak vnímá svět? Vnímá jej vůbec?
      4) V jakém vztahu je džňáninovo uvědomování si čistého vědomí k proměnlivým stavům těla a mysli, které jsou zažívány v bdělém stavu, ve stavu snění
      i hlubokého spánku?

      Skrytým předpokladem všech těchto dotazů bylo přesvědčení, že tu je osoba (džňánin) zažívající stav, který se nazývá Já. Tento předpoklad není správný. Je pouhou mentální konstrukcí, kterou vymysleli ti, kdo Já nerealizovali, aby džňáninově zkušenosti dali smysl. Dokonce i používání slova džňánin je známkou této chybné víry, protože tento výraz doslova znamená toho, kdo zná džňánu, skutečnost. Adžňánin tento výraz používá proto, že si představuje, že svět je vytvořen z těch, kdo pravdu hledají, a těch, kdo znají skutečnost; pravda Já je ta, že neexistují ani džňáninové ani adžňáninové, ale jen džňána.

      Šrí Ramana na to poukazoval přímo i nepřímo při mnoha příležitostech, ale jen málo tazatelů bylo schopno třeba jen pojmově pochopit důsledky tohoto
      tvrzení. Z toho důvodu své myšlenky přizpůsoboval tak, aby odpovídaly předsudkům jeho posluchačů. Ve většině rozhovorů, uvedených v této kapitole,
      uznává, že tazatelé vnímají rozdíl mezi džňáninem a adžňáninem, a aniž by vyvracel základ tohoto předpokladu, přijímá úlohu džňánina a pokouší se
      vysvětlit důsledky bytí v tomto stavu.
          Ot.: Jaký je rozdíl mezi baddha a muktou, člověkem spoutaným a osvobozeným?
            Odp.: Běžný člověk žije v mozku a není si vědom sám sebe v Srdci. Džňána siddha (džňánin) žije v Srdci. Když se pohybuje, jedná s lidmi a zachází s věcmi, ví, že to, co vidí, není odděleno od svrchované skutečnosti, Brahman, kterou realizoval v Srdci jako své vlastní Já, skutečno.
              Ot.: Jak je to s běžným člověkem?
                Odp.: Právě jsem řekl, že vidí věci mimo sebe. Je oddělen od světa, od své vlastní hlubší pravdy, od pravdy, která je podstatou jeho i toho, co spatřuje. Člověk, který realizoval svrchovanou pravdu své vlastní existence, si uvědomuje, že to je jediná svrchovaná skutečnost, jež je za ním, za světem. Doopravdy si je jakožto jediného a skutečného vědom Já ve všech já, Já věčného a neměnného ve všem, co je dočasné a proměnlivé.
                  Ot.: Jaký je vztah mezi čistým vědomím, které realizoval džňánin, a „jástvím“, které je uznáváno jako první fakt zkušenosti?
                    Odp.: Nediferencované vědomí čistého bytí je Srdce, neboli hridajam, kterým skutečně jste. Ze Srdce vzchází „jáství“ jakožto prvotní údaj lidské zkušenosti. Samo o sobě má naprosto čistý (suddha sattva) charakter. V této formě prvotní čistoty (suddha- sattva-swarupa) není kontaminováno radžasem ani tamasem (činností a netečností), takže „Já“ se jeví takové, jaké by existovalo v džňáninovi.
                      Ot.: V džňáninovi existuje ego v čisté formě a proto se jeví jako něco skutečného. Mám pravdu?
                        Odp.: Existence ega v jakékoli formě, ať v džňáninovi nebo adžňáninovi, je sama zkušeností. Avšak pro adžňánina, který je sveden k tomu, aby si myslel, že bdělý stav a svět jsou skutečné, se jako skutečné jeví i ego. Protože vidí, že džňánin jedná jako ostatní jedinci, cítí se nucen postulovat nějakou představu individuality i vzhledem ke džňáninovi.
                          Ot.: Jak tedy v džňáninovi funguje aham vritti („já“- myšlenka)?
                            Odp.: Nefunguje v něm vůbec. Skutečnou podstatou džňánina je samo Srdce, neboť je totožný s nediferencovaným, čistým vědomím, o kterém mluví Upanišady jako o pradžňáně (plném vědomí). Pradžňána je skutečně Brahman, absolutno, a neexistuje Brahman od pradžňány odlišné.
                                z knihy BUĎTE ČÍM SKUTEČNĚ JSTE
                                  volne ke stazeni na http://www.advaita.cz/page/2297.sri-ramana-maharsi/
                                      roman
                                       
                                      Příspěvky: 304
                                      Registrován: pon 07. lis 2011 13:56:02

                                      Re: Šrí Ramana Mahariši

                                      Nový příspěvekod roman » čtv 11. říj 2012 12:17:03

                                          roman
                                           
                                          Příspěvky: 304
                                          Registrován: pon 07. lis 2011 13:56:02

                                          Re: Šrí Ramana Mahariši

                                          Nový příspěvekod vostalpetr » čtv 11. říj 2012 19:56:22

                                          FOTOGRAFIE :


                                          http://www.rudolfskarnitzl.cz/Foto/foto_ramana.htm

                                          .......Kliknutím na obrázek spustíte prohlížení......
                                          Kdysi jsem měl spoustu chyb, ale nyní jsem naprosto dokonalý!
                                          vostalpetr
                                           
                                          Příspěvky: 7266
                                          Registrován: ned 16. říj 2011 1:17:38

                                          Re: Šrí Ramana Mahariši

                                          Nový příspěvekod vostalpetr » čtv 11. říj 2012 20:02:35

                                          http://www.rudolfskarnitzl.cz/Texty/ramana_zahada.htm


                                          Ramana - záhada



                                          Článek vyšel anglicky v časopise "The Mountain Path" (čtvrtletník vydávaný Ramanášramem) - v čísle III, roku 1986.

                                          Lidé, kteří očekávali shodu a důslednost, když měli co činit s Ramanou Maharišim, nemohli si srovnat jeho chování. Nikdy nejednal dvakrát stejným způsobem. Popíral každé očekávání a jednal vždy jinak, než naznačovala pravděpodobnost. Zdálo se, že byl naprosto lhostejný ke všemu, co se dělo v ášramu, za to však věnoval nesmírně mnoho péče nějakému zjevně nedůležitému detailu. Býval vysoce kritický ke správě ášramu, pro její vášeň zlepšovat a rozšiřovat ášram, ale osobně se zajímal o práci tesařů a zedníků. Tvrdě káral svého mladšího bratra (správce ášramu), ale vyčinil každému, kdo si k němu přišel na něj stěžovat. Nechtěl slyšet slovo o peněžních příjmech ášramu, ale pečlivě pročítal každý došlý a odesílaný dopis. Odmítnul dát souhlas k určité práci, ale byla-li vykonávána proti jeho vůli, pak spolupracoval s veškerou vážností. Když byl dotázán na souhlas k vybudování chrámu matky (v Ramanášramu), řekl: „Udělejte, jak myslíte, ale nepoužívejte mé jméno při vybírání peněz.“ Bedlivě však pozoroval, jak stavba pokračuje a v noci se procházel mezi lešením, s baterkou v jedné a s holí v druhé ruce. Když byl šrí čakram (hinduistický symbol) uložen do svatyně chrámu, odebral se o půlnoci tam a položil své ruce na šrí čakram. Ramana Mahariši by odpíral všechnu odpovědnost za počátek a rozvoj ášramu, odmítnul by jakýkoli nárok na vlastnictví, ale učinil závěť, ve které ustanovil dědičné správcovství ášramu.

                                          Byl-li dotazován, odmítal jakékoli léčení, ale polknul každý lék, který mu byl podán. Když ti, kteří toužili po jeho uzdravení, přinášeli své vlastní léky, pak je vzal všechny naráz. Pochutnával si na prostém jídle, ale odvracel se od drahých pochoutek. Zval lidi k jídlu, ale když byl sám požádán o jídlo, omlouval se svou vlastní bezmocností. Někdy však vzal někoho do kuchyně, uvařil mu a posloužil mu vlastníma rukama.

                                          Trval na tom, aby žebráci obdrželi jídlo jako první, ale říkával, že ášram je pro návštěvníky, ne pro žebráky. Něžně navštěvoval nemocnou veverku a nenechal na sobě znát žádné pohnutí, když umíral starý a věrný uctívající. Vážná ztráta nebo škoda s ním nepohnula, avšak vykřikoval varování, aby se nerozbila tabule skla v kredenci.

                                          Velikost, bohatství, krása, moc, pokání, sláva, lidumilnost, nic z toho na něj neudělalo dojem, ale chromá opice ho zaměstnávala bezprostředně po několik dní. Dlouhý čas přehlížel člověka, aby se pak náhle k němu obrátil se širokým úsměvem a začal s ním vést podnětný hovor. Na otázku o posmrtném životě odpověděl: „Kdo se ptá?“, ale jinému třeba vyložil do všech detailů, čím smrt je a jaký je stav mysli po smrti.

                                          Bylo jasné, že vše co konal, kořenilo v nějakém skrytém centru, ke kterému neměl nikdo z nás přístup. Byl naprosto na sebe zaměřen, či lépe řečeno – zaměřen na Sebe Samo
                                          Kdysi jsem měl spoustu chyb, ale nyní jsem naprosto dokonalý!
                                          vostalpetr
                                           
                                          Příspěvky: 7266
                                          Registrován: ned 16. říj 2011 1:17:38

                                          Re: Šrí Ramana Mahariši

                                          Nový příspěvekod Honzam » pon 12. lis 2012 21:20:00

                                          Chces byt strazny? Ok...ale prace za tebou musi byt videt - arikiran
                                          Uživatelský avatar
                                          Honzam
                                           
                                          Příspěvky: 1649
                                          Registrován: pon 19. zář 2011 22:39:51

                                          Re: Šrí Ramana Mahariši

                                          Nový příspěvekod Návštěvník » pát 08. bře 2013 12:24:18

                                          Ot.: Tato „já“-myšlenka vzniká ze mne. Neznám však Já.

                                          Odp.: To všechno jsou jen mentální představy. Nyní se ztotožňujete s klamným
                                          „já“, jež je „já“-myšlenkou. Tato myšlenka vzniká a zaniká, zatímco pravý
                                          význam „já“ je mimo obě dvě. Ve vašem bytí nemůže existovat žádný zlom. Vy,
                                          který jste spal, jste teď také probuzen. Během hlubokého spánku žádné neštěstí
                                          neexistovalo, ale nyní existuje. Co se to stalo, že pociťujete ten rozdíl? Během
                                          spánku neexistovalo žádné „já“, zatímco teď je přítomno. Skutečné Já není zřejmé
                                          a klamné „já“ se předvádí. Toto klamné „já“ je překážkou pravého poznání.
                                          Zjistěte, kde toto klamné „já“ vzniká, a ono pak zmizí. Budete pak jen tím, čím
                                          jste, to jest absolutní bytím.

                                          Ot.: Jak to provést? Zatím se mi to nepodařilo.

                                          Odp.: Hledejte zdroj „já“-myšlenky. To je vše, co má člověk dělat. Vesmír existuje
                                          díky „já“-myšlence. Jestliže tato myšlenka skončí, je konec i bídě. Klamné
                                          „já“ skončí, jen je-li nalezen jeho zdroj. [11]
                                          Lidé se často ptají, jak kontrolovat mysl. Říkám jim, „Ukažte mi mysl a pak
                                          budete vědět, co máte dělat“. Mysl je skutečně jen klubko myšlenek. Jak ji
                                          můžete zničit myšlenkou nebo přáním? Vaše myšlenky a přání jsou částí a součástí
                                          mysli. Mysl je prostě živena vznikáním nových myšlenek. Je proto bláhové
                                          chtít mysl zabít pomocí mysli. Jediná cesta, jak to provést, je najít její zdroj
                                          a držet jej. Mysl se pak sama ztratí. Jóga učí čitta vritti niródha (kontrola aktivity
                                          mysli). Já však říkám átma vičára (sebezkoumání). To je praktická cesta. Čitta
                                          vritti niródha nastává ve spánku, mdlobě, nebo v důsledku hladovění. Jakmile je
                                          však příčina odstraněna, myšlenky propuknou znovu. K čemu to je? Ve stavu
                                          strnulosti existuje mír, nikoli bída. Bída se však vrací, jakmile strnulost pomine.
                                          Niródha (kontrola) je tedy bezúčelná a nemůže přinést trvalý prospěch.
                                          Jak tedy učinit prospěch trvalým? Lze toho docílit nalezením příčiny bídy.
                                          Bída je způsobena vnímáním objektů. Jestliže neexistují, zastaví se přísun myšlenek
                                          a bída je vyhnána. „Jak přestanou objekty být?“, je další otázka. Šrutis
                                          (písma) a mudrci říkají, že objekty jsou jen mentálními výtvory. Nemají individuální
                                          existenci. Zkoumejte to a ověřte pravdivost tohoto tvrzení. Dojdete
                                          k závěru, že objektivní svět je v subjektivním vědomí. Já je tedy jedinou realitou,
                                          která proniká svět a také jej zahaluje. Protože neexistuje dualita, nevzniknou
                                          žádné myšlenky, jež by rušily váš mír. To je realizace Já. Já je věčné a věčná je
                                          i realizace. Abhjása (duchovní praxe) spočívá ve stažení se do Já, kdykoli jste rušen
                                          myšlenkou. Není to koncentrace nebo zničení mysli, ale stažení se do Já. [12]

                                          Ot.: Proč je koncentrace neúčinná?

                                          Odp.: Žádat mysl, aby mysl zahubila, je jako dělat ze zloděje četníka. Půjde
                                          s vámi a bude předstírat, že chytá zloděje, ale nic tím nezískáte. Musíte se tedy
                                          obrátit dovnitř a podívat se odkud mysl pramení a ona pak přestane existovat.

                                          Ot.: Nezaměstnáváme stále ještě mysl při jejím stáčení dovnitř?

                                          Odp.: Ovšemže zaměstnáváme mysl. Mysl lze zabít jen pomocí mysli, to je
                                          dobře známo a uznáváno. Avšak místo toho, abyste se do toho pouštěl, říkaje, že
                                          je tu mysl a že ji chcete zabít, začněte hledat zdroj mysli a zjistíte, že vůbec
                                          neexistuje. Mysl obrácená ven má za následek myšlenky a objekty. Obrácena
                                          dovnitř stává se sama Já. [13]

                                          Ot.: Ani tak nerozumím.Vy teď říkáte, že „já“ je špatné „já“. Jak toto špatné „já“
                                          odstranit?


                                          Odp.: Nemusíte odstraňovat špatné „já“. Jak může „já“ odstranit samo sebe?
                                          Vše, co potřebujete udělat, je najít jeho zdroj a dlít v něm. Vaše snahy mohou jít
                                          jen tak daleko. Pak se to, co je mimo, o sebe postará samo. Zde jste bezmocný.
                                          Nemůžete toho dosáhnout žádným úsilím.

                                          Ot.: Jestliže „já“ jsem vždy, zde a nyní, proč to nepociťuji?

                                          Odp.: To je to. Kdo říká, že to nepociťuje? Říká to skutečné „já“, nebo klamné
                                          „já“? Zkoumejte to. Zjistíte, že to je klamné „já“. Klamné „já“ je překážkou. Musí
                                          být odstraněno, aby skutečné „já“ nemuselo být skryto. Pocit, že jsem nerealizoval,
                                          je překážkou realizace. Ve skutečnosti realizace je tu a neexistuje nic jiného,
                                          co by se mělo realizovat. Realizace by pak byla něčím novým. Kdyby dosud neexistovala,
                                          musí nastat později. Kdo se narodil, musí zemřít. Kdyby realizace
                                          nebyla věčná, nestálo by za to ji mít. Proto to, co hledáme není něčím, co se má
                                          teprve stát. Je to pouze to, co je věčné, ale co není vinou překážek poznáno. Je to
                                          to, co hledáme. Vše, co máme dělat, je odstranit překážky. To, co je věčné, není
                                          vinou nevědomosti jako takové poznáno. Přeneste se přes nevědomost a bude
                                          dobře. Nevědomost je totožná s „já“-myšlenkou. Najděte její zdroj a ona zmizí.
                                          „Já“-myšlenka je jako duch, který ačkoli není hmatatelný, vzniká současně
                                          s tělem, roste s ním i mizí. Vědomí těla je klamné „já“. Vzdejte se tohoto vědomí
                                          těla. Dokážete to hledáním zdroje „já“. Tělo neříká „Já jsem“. Jste to vy, kdo říká,
                                          „Jsem tělo“. Zjistěte, kdo tento „já“ je. Budete-li hledat jeho zdroj, zmizí. [14]

                                          Ot.: Jak dlouho může mysl setrvávat nebo být udržena v Srdci?

                                          Odp.: Tato doba se prodlužuje praxí.

                                          Ot.: Co se stane na jejím konci?

                                          Odp.: Mysl se vrátí do současného normálního stavu. Jednota v Srdci je
                                          vystřídána růzností vnímaných objektů. Jmenuje se to vycházející mysl. Mysl
                                          směřující do Srdce se nazývá nehybnou myslí. [15]

                                          Když člověk denně víc a víc cvičí tímto způsobem, stane se jeho mysl extrémně
                                          čistou, protože byly odstraněny její defekty a cvičení se stane tak snadným,
                                          že očištěná mysl vklouzne do Srdce, jakmile je cvičení zahájeno. [16]

                                          Ot.: Je možné, aby se člověk, který jednou v meditaci zažil
                                          zkušenost sat-čitánanda, po vystoupení z meditace znovu ztotožnil s tělem?


                                          Odp.: Ano, je to možné, ale během praxe se toto ztotožňování postupně ztrácí.
                                          V proudu světla Já se temnota nevědomosti rozpouští navždy. [17]
                                          Zkušenosti získané bez vykořenění všech vásan nemohou být trvalé. K vymazání
                                          vásan je třeba úsilí; po vykořenění vásan zůstane poznání neotřesitelné.
                                          [18]
                                          S dlouhodobými tendencemi je třeba bojovat a odejdou. U těch, kdo se věnovali
                                          sádhaně v minulosti, odcházejí rychleji a u ostatních pomaleji.

                                          Ot.: Odcházejí tyto tendence postupně, nebo zmizí všechny
                                          najednou v jediném dni? Ptám se na to proto, že ačkoli tu jsem byl dlouhou dobu,
                                          nepozoroval jsem v sobě žádnou postupnou změnu.


                                          Odp.: Když vychází slunce, odchází temnota postupně nebo najednou? [19]

                                          Ot.: Jak mohu říci, zda ve svém zkoumání dělám pokrok?

                                          Odp.: Mírou vašeho pokroku na cestě k Seberealizaci je stupeň absence myšlenek.
                                          Seberealizace sama však pokrok nepřipouští, je vždy táž. Já vždy setrvává v realizaci.
                                          Překážkou jsou myšlenky. Pokrok se měří stupněm odstranění překážek,které stojí
                                          v cestě pochopení, Já je vždy realizováno. Myšlenky musí být zastaveny zkoumáním,
                                          komu vznikají. Jděte tedy do jejich zdroje, kde nevznikají.

                                          http://astro-aura.webnode.cz/news/ducho ... aharisiho/
                                          Návštěvník
                                           

                                          Šrí brahmam Praha 2013

                                          Nový příspěvekod rafael » čtv 13. čer 2013 22:02:45

                                          kdo by měl zájem tak přijede Šrí Brahmam do čech.. realizoval pomocí átmvičary dle Ramany Mahárišiho

                                          více zde http://www.zahrada-ticha.cz/articles.php?article_id=261

                                          nebo zde http://www.brahmam.cz

                                          nebo zde http://www.youtube.com/user/vvramanamahesh
                                          Uživatelský avatar
                                          rafael
                                           
                                          Příspěvky: 619
                                          Registrován: stř 02. led 2013 14:13:54

                                          Re: Šrí Ramana Mahariši

                                          Nový příspěvekod malesrdce » čtv 13. čer 2013 22:47:42

                                          Děkuji moc za to video! Nádherné Bhajany! Jsem okouzlen. :)
                                          Zřím šťastnou cestu...
                                          Zřím šťastný návrat...
                                          Uživatelský avatar
                                          malesrdce
                                           
                                          Příspěvky: 30
                                          Registrován: ned 04. zář 2011 0:12:43

                                          Re: Šrí Ramana Mahariši

                                          Nový příspěvekod rafael » pát 14. čer 2013 16:25:30

                                          ano je to dokonalost, hlavně jeho osoba.. opět tam pojedu jak tu bude..doporučuje všem kdo by měl zájem tam jet..
                                          Uživatelský avatar
                                          rafael
                                           
                                          Příspěvky: 619
                                          Registrován: stř 02. led 2013 14:13:54

                                          Re: Šrí Ramana Mahariši

                                          Nový příspěvekod irulan » pát 14. čer 2013 16:32:06

                                          i já jedu :)
                                          "Smích je afekt z náhlé proměny napjatého očekávání v nic." (I. Kant)
                                          Uživatelský avatar
                                          irulan
                                           
                                          Příspěvky: 1129
                                          Registrován: ned 10. čer 2012 17:38:29

                                          Re: Šrí Ramana Mahariši

                                          Nový příspěvekod Návštěvní k » sob 17. srp 2013 20:55:16

                                          Život v inspiraci Šrí Ramanou Mahárišim - David Godman

                                          http://davidgodman.org/Maalok_Czech.pdf

                                          ...Z Maharišiho vycházel nepřetržitý laskavý proud energie, který uklidňoval mysl lidí, kteří ho přišli navštívit; měl přirozenou schopnost navozovat v lidech okolo sebe klid a mír.

                                          Při setrvání v přirozeném a bezúsilném stavu vnitřního ticha atmosféra okolo něho obsahovala léčivou, uklidňující energii. Člověk se v kontaktu s ním spontánně stal šťastným, plným míru a klidu.

                                          Tato síla se neomezovala na nejbližší okolí jeho fyzické osoby. Lidé, kteří na něj jen pomysleli, ať už byli kdekoliv, zjistili, že mohou zažívat něco z jeho klidu jednoduše tím, že s ním naváží mentální kontakt.

                                          Jeho „učením“ bylo vyzařování tohoto stavu, které pomáhalo zažívat mír. Síla, která vycházela ze Šrí Ramany, stačila, aby odplavila celoživotní depresi. Vytvářela energetické pole, které jakoby zázrakem přetransformovává vědomí lidi kolem něj. Nepřetržitým přebýváním v přirozeném stavu se vytváří sannidhi, mocná přítomnost; ta se automaticky stará o mentální problémy lidí, kteří se jí otevřou.

                                          Skutečné praktikování je přebývání v klidu, přebývání ve stavu vnitřní mentální nečinnosti a otevřenosti, která dovolí síle Probuzeného proniknout do našeho srdce a přetransformovat nás.

                                          „Vy jen setrvávejte v klidu. Mistr se postará o zbytek.“

                                          Šrí Ramana říkal, že skutečné učení je předáváno v tichosti. Vnímaví k němu jsou pouze ti, kteří mentálně ustoupí z cesty a dovolí tichému vyzařování Mistra, aby v nich pracovalo.

                                          ...Velkou pomocí je „umírněnost“. Ramana říkal, že umírněnost v jídle, spaní a mluvení jsou pro nejlepší pomocí. Nedoporučovat nestřídmost.

                                          Říkal lidem, aby šli až ke kořenům problému a zřekli se představy, že jsou individualitami, které obývají těla.

                                          Na otázku„Co mám dělat, abych se stal osvíceným?“ odpovídal:
                                          „Buď klidný“, „Buď tichý“, „Zůstaň v klidu“ atd.
                                          To byla primární rada.

                                          Šrí Ramana učil, že vlastní individualita je neskutečná, imaginární entita, která přetrvává, protože jsme nikdy pořádně neprozkoumali její skutečnou podstatu. Smysl „já“, pocit bytí specifické osoby, která vlastní specifické tělo, přetrvává jen proto, že se neustále ztotožňujeme s myšlenkami, domněnkami, emocemi, předměty atd.

                                          Pocit„já“ nikdy neexistuje sám o sobě; vždycky jen ve spojení: „já jsem John“, „já mám hlad“, „já jsem právník“, „já jsem žena“ atd. Tyto identifikace jsou automatické a mimovolné. Nejsou pronášeny vůlí na okamžitém základě. Jsou to jen nedoložené předpoklady, které se nacházejí za všemi našimi zkušenostmi a zvyky. Šrí Ramana nás žádá, abychom se oddělili od všech těchto spojení tím, že plnou pozornost budeme věnovat subjektu „já“, a tím zabráníme jeho spojení se všemi představami, domněnkami, myšlenkami a emocemi, které si půjdou svou cestou.

                                          Podaří-li se nám izolovat pocit „já“ ode všech věcí, ke kterým je ze zvyku připoután, objevíme, že začíná mizet. Jak ustupuje a stává se menším, začínáme zažívat vyzařování míru a radosti, který je ve skutečnosti přirozeným stavem. Normálně ho nezažíváme, protože naše zaměstnaná mysl ho
                                          překrývá.

                                          Je to jakýsi druh mentální archeologie. Zlato, poklad, vnitřní štěstí našeho vlastního skutečného stavu se nachází tam uvnitř, ale my o něm nevíme, protože všechno, co vidíme, vše, co známe, jsou jen ty vrstvy, které se nakupily nad ním.

                                          Naším kutacím nástrojem je neustálé vědomí „já“. To nás směruje zpátky k našemu skutečnému Já, kterým je mír a štěstí. Šrí Ramana jednou tento proces přirovnal ke psu, který sleduje pach svého pána, aby ho vystopoval.

                                          Vracejme se k vědomí „já“, kdykoliv jsme odvedeni jinými věcmi. Může to probíhat po celou dobu, nezávisle na tom, co dělá tělo. Šrí Ramana říkal, že to je ten nejefektivnější nástroj pro uvědomění Já.

                                          Uvědomění Já zahrnuje vnitřní porozumění, že vlastní pravá identita je substrátem, ze kterého vyvstává svět a všechny jeho jména a tvary. Mnoho lidí má letmé záblesky této skutečnosti, ale ztrácí je, když se mysl, individuální „já“, znovu přihlásí.

                                          Jakou roli v učení Šrí Ramany hrála praxe stoupenců, jako například džapa či meditace na vizuální představu či symbol Boha?

                                          Šrí Ramana tuto praxi z celého srdce schvaloval, ale příležitostně říkával, že takovéto praktiky přinášejí výsledky pouze tehdy, cítí-li člověk vůči jménu, které opakuje, či vůči formě, na kterou se koncentruje, lásku. Jakmile člověk recituje Boží jméno s láskou, tedy ne pouze v soustředění, dojde nakonec k tomu, že mysl se rozpustí v Božském a sjednotí se s Ním.

                                          Máte-li kompletní víru v realizovaného učitele a kompletní oddanost k němu či k ní, tak to samo o sobě vás dovede k cíli. Nemusíte se zabývat ničím jiným a ani se o nic jiného nemusíte starat.

                                          Mathru Šrí Sarada, následovnice Lakšmany Svámího, si uvědomila Já toliko na základě své intenzivní lásky a oddanosti vůči němu. Koncentrovala se na jeho fotografii a opakovala jméno Nejvyššího až dvacet hodin denně a po zbývající čtyři hodiny, když spala, se jí o něm často zdálo. Nebyla to pouze intenzivní koncentrace; byla doprovázena intenzivním nepřerušovaným proudem lásky k němu. Láska proudila neustále, dvacet čtyři hodin denně směrem k objektu její oddanosti a nakonec síla lásky způsobila uvědomění.

                                          Po probuzení neexistuje žádný myslitel myšlenek, žádný vnímatel vjemů, nikdo, komu by se vybavovaly vzpomínky. Myšlenky, vjemy a vzpomínky mohou stále existovat, ale není tu nikdo, kdo by věřil „já si vzpomínám na tu událost“, a tak dále. Tyto myšlenky a vzpomínky mohou klidně existovat v Já, ale co je naprosto nepřítomno, je představa, že existuje osoba, která je zažívá či vlastní.

                                          Papadží jednou poskytl krásnou analogii: „Sedíme u silnice a kolem nás se míhají auta v obou směrech. Jsou jako myšlenky, vzpomínky a touhy ve vaší hlavě. Nemají s námi nic společného, ale my trváme na tom, že jsme k nim připoutáni. Sáhneme po nárazníku auta, které nás míjí, a ono nás táhne za sebou, dokud nejsme nuceni se pustit. To je samo o sobě naprosto hloupá činnost, ale my se ze svých omylů nepoučíme. Opět se pokoušíme chytit a držet nárazník dalšího auta, které nás míjí. A tak žijeme své životy: připoutáváme se k věcem, které s námi nemají nic společného a výsledkem je utrpení.

                                          V neztotožněné mysli může „provoz“ mentální aktivity existovat dál, obvykle na tlumenější úrovni, ale není tu nikdo, kdo by držel nárazník nějaké představy či vjemu.

                                          Je-li mysl klidná a tichá, osoba, která může být přitahovaná k nárazníku nové představy – je pořád tady; když se ale natrvalo rozpustilo sebeztotožnění s „někým“ – s prožívajícím „já“, přestala existovat osoba, která by se mohla ztotožnit s objektem myšlenky. Je to stav, ve kterém definitivně skončila možnost sebeztotožnění s myšlenkami a emocemi. V šastrách se říká, že reakce na chválu i hanu je jednou z posledních věcí, které je třeba nechat být, než dojde k osvícení.

                                          Lidé jsou při řeči ve spojení s minulostí, aby mohli formulovat svou další větu, kdežto slova osvícených lidí jsou napovídána Já v přítomném okamžiku a nejsou důsledkem vzpomínek či minulých zkušeností. Stejně jako při jednání. Krišnamurti říkal: „Tlačím vozík uličkou a sleduji ruku, která se natahuje, zvedá plechovku a dává ji do košíku. Nemá to se mnou nic společného. Neříkal jsem ruce, aby se pohnula tím směrem a vybrala právě tu plechovku. Děje se to samo od sebe. Když dojdu k pokladně, mám plný košík jídla, které jsem si sám osobně nevybral.“

                                          Když přebýváte jako Já, děláte to, k čemu vás Já pobídne, aniž byste přemýšleli či věděli proč. Neexistuje nikdo, kdo by mohl říci: „Měl bych udělat toto; neměl by dělat támhleto,“ protože nezůstal nikdo, kdo by mohl činit takováto rozhodnutí.

                                          Jednou jsem potkal někoho, kdo s ním žil v Hardwaru. Chodívali každý den na procházku podél Gangy, často toutéž cestou. Občas vyrazil Papadží jedním směrem a potom bez nějakého zjevného důvodu, změnil směr doprava či doleva a pokračoval někam úplně jinam. Jednou se odehrál následující rozhovor:

                                          „Kam jdeme?“
                                          „Nevím.“
                                          „Proč jsi odbočil z cesty?“
                                          „Nevím. Něco mě prostě donutilo jít tímto směrem.“
                                          „Jak daleko budeme muset jít?“
                                          „Nevím. To zjistím, až tam budeme.“
                                          „Kde je to „tam“?“
                                          „Nevím. Až tam budeme, tak budu vědět, proč jsem namířil tímto směrem.“

                                          Náhodou potkali v lese muže, který pak měl s Papadžím zážitek probuzení. Já vědělo, že ten muž je připraven na takový zážitek, a nasměrovalo Papadžího k němu. Papadží nevěděl, že je nasměrován k tomuto setkání, dokud toho muže nepotkal. Jednoduše akceptoval, že Já ho vedlo tím určitým směrem. Neměl otázky či pochybnosti o změně směru. Ve skutečnosti o tom vůbec nepřemýšlel ani neměl žádné obavy. Pouze nechal Já, aby ho vedlo tam, kam bylo třeba.

                                          Myslím, že můžeme říci, že Papadží měl setkání s tímto mužem předurčeno.

                                          Když dělala Saradamma svou sádhanu v ášramu Lakšmany Svámího v sedmdesátých letech minulého století, tak on s ní zacházel občas velmi hrubě a zkoušel ji mnoha různými způsoby. V pozdějších letech po jejím vlastním uvědomění mi Saradamma řekla: „Nemyslete si, že Svámí seděl ve svém domě, promýšlel a plánoval: „Vyzkouším Saradu tímto způsobem a uvidím, jak bude reagovat.“ Džňánin nemá žádnou mysl, kterou by myslel, plánoval a rozhodoval tímto způsobem. Byla jsem zkoušena samotným Já, protože jsem potřebovala být zkoušena. Ty zkoušky nikdo neplánoval, ačkoliv to vypadá, jako že to dělal Svámí.“

                                          Když do Ramanášramu přišel na konci dvacátých let Annamalai Svámí, Šrí Ramana ho nechal mnoho let velmi tvrdě pracovat. Kdykoliv viděl Annamalaie Svámího sedět a nic nedělat, ihned vymyslel nějakou práci, aby ho zaměstnal. Připravoval situace, ve kterých byl Annamalai Svámí pravidelně uváděn do divokých konfliktů s manažerem ášramu. To pokračovalo asi dvacet let, až mu nakonec Šrí Ramana řekl: „Tvoje karma je ukončena,“ a dvakrát tu větu zopakoval. Od té doby bylo Annamalaiovi Svámímu dovoleno meditovat v klidu. Kdo dokáže posoudit něco takového? Já, které jednalo
                                          prostřednictvím Šrí Ramany, nechalo Annamalaie Svámího roky tvrdě dřít v konfliktním prostředí, zatímco jiní lidé tam měli život mnohem snazší.

                                          Občas musí být Guru hrubý, protože jiné metody nefungují. Nisargadatta Maharadž jednou řekl: „Vy všichni se držíte na břehu řeky, zatímco já se pokouším vás dostat doprostřed řeky, abyste mohli plout s proudem. Říkám vám, abyste se pustili, ale vy to neuděláte, nebo žádáte o metodu, kterou byste to puštění provedli. Zdvořile vás žádám, abyste se pustili, ale vy neposloucháte. Nakonec to vzdávám a pouze vám šlapu po prstech.“

                                          Jak můžete posuzovat zdánlivě hrubé chování, když cílem je osvobození stoupenců?

                                          To, co připadá jako zlé chování nevědomým pozorovatelům zvnějšku, může být ve skutečnosti právě to, co ten člověk potřebuje. Guruové se jen zřídka chovají způsobem, který běžní lidé považují za sociálně přijatelné. Jejich zjevně nevyzpytatelné jednání je nezbytné pro zničení ega stoupenců.

                                          Maharišiho odpovědi na podobné otázky různých stoupenců nebyly vždycky stejné, protože byly vedeny spíše stavem mysli tázajícího než samotnou otázkou.

                                          Rozptýlíte-li deset lidí namátkově ve velkém městě a necháte je, aby se ptali lidí kolem: „Jak se dostanu do centra města?“, tak každé osobě se dostane jiného směru, a všechny ty instrukce budou správné. Lidé, kteří začínají z různých míst, potřebují různé instrukce, jak se dostanou ke stejnému cíli. Sedíte-li v přítomnosti osvíceného učitele a ptáte se ho: „Co musím udělat, abych dosáhl osvícení?“, tak učitel ihned vidí, kde se duchovně nacházíte a co musíte udělat, abyste pokročil. Odpověď bude založena na tom, co on či ona vidí ve vaší mysli, ne na nějakém předepsaném vzorci, který lze předat komukoliv.

                                          V některých terapeutických skupinách existují vyzkoušené a otestované techniky, které lze doporučit komukoliv – dobrým příkladem je dvanáctistupňová metoda pro léčbu alkoholismu – ale takovýto druh přístupu nenaleznete u osvícených učitelů.

                                          Lze také říci, že osvícení lidé odpovídají na stav mysli osoby, která je před nimi, ne pouze na otázku, která je jim položena. Osoba, která klade zjevně zdvořilou a uctivou otázku, může ve skutečnosti své pravé pocity skrývat. Může zkoušet testovat učitele, může ho zkoušet provokovat a tak dále. Dosti často učitel odpovídá spíše na ty vnitřní pocity než na samotnou otázku. Protože pouze učitel opravdu vidí, co se děje v mysli lidí, odpovědi a reakce se ostatním lidem, kteří přihlížejí či naslouchají, zdají často být nahodilé či libovolné. Ramana Mahariši jednou s uznáním citoval verše, které ve výsledku říkají: „Osvícený se směje s těmi, kdo žertují, a pláče s těmi, kteří se rmoutí, a po celou dobu zůstává nedotčený smíchem či žalem.“

                                          Často je to vnitřní stav tazatele, který určuje emocionální tón komunikace s učitelem. Jsou záznamy o Ramanovi Mahárišim, který byl normálně klidný a nenechal se vyprovokovat, kdy vyskočil ze své pohovky a vyhnal lidi ven z místnosti, protože zjistil, že za ním přišli se skrytými úmysly, se zlostí či touhou demonstrovat nadřazenost jejich vlastních představ. Jiní lidé tuto agresi samozřejmě neviděli, protože byla velmi dobře skrytá.

                                          Viděl jsem ženu, která se před pár lety objevila před Papadžím s něčím, co vypadalo jako rozumná duchovní otázka. On vybuchl zlostí, řekl, že ona má zájem pouze o sex a poslal ji pryč. My všichni jsme byli šokováni, protože tam byla první den, bylo to její první setkání. Později toho dne jsem hovořil se ženou, která ji doprovázela, a ptal se jí, jak se její přítelkyně vyrovnala s tak extrémní reakcí. Ona se jenom smála a řekla: „Jsem tak ráda, že Papadží reagoval takovýmto způsobem. Ona jezdí do Indie každým rokem, přijde do nějakého nového ášramu, kde předstírá, že má zájem o učitele a učení, ale každým rokem si začne aféru s některým ze stoupenců. To je tím skutečným důvodem, proč sem jezdí. Po pár měsících ji to otráví a odjíždí. Jsem tak ráda, že se konečně našel někdo, kdo její hru prohlédl.“

                                          Byl jsem svědkem velkého počtu podivných reakcí, jako byla tato, u učitelů, se kterými jsem pobýval, a všechny byly zapříčiněny skrytými myšlenkami a touhami, které nikdo z nás ostatních neviděl.

                                          Je ještě něco, o co jde, když sedíte před skutečným učitelem. Je zde bezusilovný přenos klidu, který tiší mysl a přináší intenzivní radost srdce. Nic z toho nelze zaznamenat v rozhovoru, který proběhne mezi vámi. Je to něco zcela soukromého a pouze vy dva znáte to tajemství. Slova mohou být vyměňována, ale skutečná komunikace je ta, která probíhá v tichosti. V takovýchto případech často učitel reaguje na momentální nepřítomnost vaší mysli spíše než na otázku, kterou jste položil pár minut předtím, ale kdo jiný to může spatřit?

                                          Uvedu vám příklad ze své vlastní zkušenosti. Na konci sedmdesátých let 20. století jsem seděl s málo známým učitelem, který se jmenoval Dr. Poy, byl to Gujurat, který žil v severní Bombaji. Při prvním setkání jsem se ho zeptal, jaké je jeho učení, a on odpověděl: „Nemám žádné učení. Lidé mi kladou otázky a já na ně odpovídám. To je vše.“

                                          Já jsem však byl vytrvalý: „Pokud se vás někdo zeptá „Jak dojít osvícení?“, co mu normálně odpovíte?“

                                          „Cokoliv, co je vhodné,“ odpověděl.

                                          Po několika dalších podobných otázkách jsem si uvědomil, že nejsem schopen dostat souvislou prezentaci učení tohoto muže, za předpokladu, že vůbec nějakou má. Byl skvělým příkladem toho, o čem jsem právě hovořil. Neměl žádnou doktrínu či praxi, kterou by předával všem, kdo za ním přišli. Jednoduše odpovídal na otázky případ od případu.

                                          Seděl jsem v klidu asi deset minut, zatímco Dr. Poy hovořil v gujurati k několika dalším návštěvníkům. V těch několika minutách jsem zažil ticho, které bylo tak hluboké, tak intenzivní, že mě to fyzicky zcela paralyzovalo.

                                          On se ke mně obrátil a s úsměvem řekl: „Jaká je vaše další otázka?“

                                          Věděl, že nejsem schopen mu odpovědět. Jeho otázka byla soukromým žertem mezi námi, a ten nemohl pochopit nikdo jiný.

                                          M: Je zajímavé, že zmiňujete ideu klidu v přítomnosti realizované osoby. Někdy lidé hovoří o tom, že se v přítomnosti takovýchto lidí cítí velmi šťastní či povznesení, nehovoří však o klidu. Jsou podle vás štěstí a klid rovnocenné?

                                          D: Šrí Ramana občas popisoval stav Já jako klid a občas řekl, že je to štěstí. Používal jsem tyto pojmy v hovoru s vámi, protože jsou to pojmy, kterým většina lidí rozumí. Mnoho lidí sice tvrdí, že zažívají klid či štěstí v jistém okamžiku, ale to není to, o čem se zmiňuje Šrí Ramana, když říká, že Já je klid či štěstí. On se snaží popsat stav, ve kterém není nikdo, kdo by něco zakoušel. Tento stav není možné vyjádřit slovy, ale pojmy jako „klid“, „ticho“, „mlčení“ a „štěstí“ jsou slova, která často používal pro označení přirozenosti konečného stavu.

                                          To, co popisujete jako zážitek „povznesení“, pocitu či extáze radosti, jsou příjemné mentální stavy. To není skutečné vědomí toho, co zůstává, když mysl sama kompletně zmizí.
                                          Návštěvní k
                                           

                                          Re: Šrí Ramana Mahariši

                                          Nový příspěvekod Návštěvní k » sob 17. srp 2013 22:40:49

                                          http://davidgodman.org/Maalok_Czech.pdf

                                          M: Nad všechny charakteristické rysy oceňoval Mahariši pokoru. Ale pokora je jednou z nejtěžších věcí. Ve skutečnosti snažíte-li se být pokorný, tak to má zpravidla přesně opačný efekt. Mohl byste se po všech vašich výzkumech a setkáních s džňániny podělit o nějaké jejich učení, které by pomohlo hledajícím po této stránce?

                                          D: Souhlasím s vámi v tom, že Mahariši oceňoval pokoru. On sám byl přirozeně, bezusilovně pokorný a často se vyjadřoval v tom smyslu, že pokora je nezbytná pro duchovní vývoj. Ale jak ji praktikovat? To je velkým problémem, protože snažit se být pokorný znamená pouze to, že ego si přivlastní nový vzorec chování. Dělá-li se vědomě, není to skutečná pokora.

                                          Lakšmana Svámí, přímý žák Šrí Ramany, rovněž zdůrazňoval pokoru, dokonce příležitostně říkal, že pokora samotná postačí k dosažení uvědomění Já.

                                          Do jakého rozsahu se vaše mysl odevzdá Já, do tohoto rozsahu jste pokorní. Je-li zde vnitřní pokora, která pochází ze zmenšené mysli, potom se skutečná pokora projevuje ve vnějším chování. Pokora je nepřítomnost ega a nepřítomnosti ega se dosahuje navrácením mysli do jejího zdroje, do Já.

                                          Pokora je skutečnou známkou zničení ega.
                                          Návštěvní k
                                           

                                          Re: Šrí Ramana Mahariši

                                          Nový příspěvekod vostalpetr » ned 18. srp 2013 20:13:42

                                          Rozptýlíte-li deset lidí namátkově ve velkém městě a necháte je, aby se ptali lidí kolem: „Jak se dostanu do centra města?“, tak každé osobě se dostane jiného směru, a všechny ty instrukce budou správné. Lidé, kteří začínají z různých míst, potřebují různé instrukce, jak se dostanou ke stejnému cíli. Sedíte-li v přítomnosti osvíceného učitele a ptáte se ho: „Co musím udělat, abych dosáhl osvícení?“, tak učitel ihned vidí, kde se duchovně nacházíte a co musíte udělat, abyste pokročil. Odpověď bude založena na tom, co on či ona vidí ve vaší mysli, ne na nějakém předepsaném vzorci, který lze předat komukoliv.



                                          No to jsou věci,
                                          tak tahle to tedy je ???

                                          Jen jestli spíš nebude odpověd náhodou založena na tom,

                                          CO ON VIDÍ VE SVÉ MYSLI .... :D :D :D


                                          Davide, Davide,
                                          s Goliášem ti to šlo o mnoho lépe nežli s duchovnem...
                                          Kdysi jsem měl spoustu chyb, ale nyní jsem naprosto dokonalý!
                                          vostalpetr
                                           
                                          Příspěvky: 7266
                                          Registrován: ned 16. říj 2011 1:17:38

                                          Re: Šrí Ramana Mahariši

                                          Nový příspěvekod rafael » ned 18. srp 2013 20:59:27

                                          Často je to vnitřní stav tazatele, který určuje emocionální tón komunikace s učitelem. Jsou záznamy o Ramanovi Mahárišim, který byl normálně klidný a nenechal se vyprovokovat, kdy vyskočil ze své pohovky a vyhnal lidi ven z místnosti, protože zjistil, že za ním přišli se skrytými úmysly, se zlostí či touhou demonstrovat nadřazenost jejich vlastních představ. Jiní lidé tuto agresi samozřejmě neviděli, protože byla velmi dobře skrytá.

                                          Viděl jsem ženu, která se před pár lety objevila před Papadžím s něčím, co vypadalo jako rozumná duchovní otázka. On vybuchl zlostí, řekl, že ona má zájem pouze o sex a poslal ji pryč. My všichni jsme byli šokováni, protože tam byla první den, bylo to její první setkání. Později toho dne jsem hovořil se ženou, která ji doprovázela, a ptal se jí, jak se její přítelkyně vyrovnala s tak extrémní reakcí. Ona se jenom smála a řekla: „Jsem tak ráda, že Papadží reagoval takovýmto způsobem. Ona jezdí do Indie každým rokem, přijde do nějakého nového ášramu, kde předstírá, že má zájem o učitele a učení, ale každým rokem si začne aféru s některým ze stoupenců. To je tím skutečným důvodem, proč sem jezdí. Po pár měsících ji to otráví a odjíždí. Jsem tak ráda, že se konečně našel někdo, kdo její hru prohlédl.“


                                          ano skutečně je to tak, guru vidí všechny připoutanosti mysli a stačí pouze jedno setkání s ním a řekne člověku co má odstranit a k čemu je připoutaný.. pokud se ponoříme do vlastního srdce dosti hluboko sme shcopni vnímat druhé ne po telesné stránce ale dostaneme se do jejich nitra sme vnich hluboko tak moc, jak moc sme hluboko sami v sobě ve svém srdci

                                          Je ještě něco, o co jde, když sedíte před skutečným učitelem. Je zde bezusilovný přenos klidu, který tiší mysl a přináší intenzivní radost srdce. Nic z toho nelze zaznamenat v rozhovoru, který proběhne mezi vámi. Je to něco zcela soukromého a pouze vy dva znáte to tajemství. Slova mohou být vyměňována, ale skutečná komunikace je ta, která probíhá v tichosti. V takovýchto případech často učitel reaguje na momentální nepřítomnost vaší mysli spíše než na otázku, kterou jste položil pár minut předtím, ale kdo jiný to může spatřit?

                                          tohle taky pravda jak sem psal v jiném vlákně..

                                          Lze také říci, že osvícení lidé odpovídají na stav mysli osoby, která je před nimi, ne pouze na otázku, která je jim položena. Osoba, která klade zjevně zdvořilou a uctivou otázku, může ve skutečnosti své pravé pocity skrývat. Může zkoušet testovat učitele, může ho zkoušet provokovat a tak dále. Dosti často učitel odpovídá spíše na ty vnitřní pocity než na samotnou otázku. Protože pouze učitel opravdu vidí, co se děje v mysli lidí, odpovědi a reakce se ostatním lidem, kteří přihlížejí či naslouchají, zdají často být nahodilé či libovolné. Ramana Mahariši jednou s uznáním citoval verše, které ve výsledku říkají: „Osvícený se směje s těmi, kdo žertují, a pláče s těmi, kteří se rmoutí, a po celou dobu zůstává nedotčený smíchem či žalem.“

                                          ano toto je přesně tak, guru vídí problém v kterém se motá mysl, mysl chce odpově´d, ego chce odpově´d, pokud dáme egu odpově´d na jeho otázku bude se znova motat v další otázce, guru ví co má říct protože vidí problém který je v mysli a který si mysl neuvědomuje, pokud nám guru odpoví jinak než na otázku, otázka zmizí a my pochopíme že byla zbytečná, uvnitř si uvědomíme že otázka nebyl problém ale problém je jinde,problém je v mysli..
                                          Uživatelský avatar
                                          rafael
                                           
                                          Příspěvky: 619
                                          Registrován: stř 02. led 2013 14:13:54

                                          Re: Šrí Ramana Mahariši

                                          Nový příspěvekod rafael » úte 20. srp 2013 20:29:48



                                          z počátku je pouze rusky text, kdo ještě umí si i něco počte..
                                          Uživatelský avatar
                                          rafael
                                           
                                          Příspěvky: 619
                                          Registrován: stř 02. led 2013 14:13:54

                                          Re: Šrí Ramana Mahariši

                                          Nový příspěvekod Petra » úte 20. srp 2013 22:30:14

                                          Ramana:
                                          Nadjá (the Self) je tady pořád; nic není bez Něho. Budte Nadjá - a přání a pochybnosti zmizí. Nadjá je svědek v hlubokém spánku, ve snu a v bdělém stavu; tyto tři stavy přísluší "já", Nadjá přesahuje "já". Neexistoval jste ve spánku? Věděl jste přitom, že spíte nebo že si nejste vědom světa? - Jenom v bdělém stavu označujete zkušenost spánku jako nevědomý stav; ve skutečnosti je vědomí ve spánku to samé jako v bdělém stavu. Rozeznejte správně toto bdělé vědomí, potom znáte to vědomí, které je svědkém všech tří stavů. Toto vědomí může být nalezeno, když se hledá to vědomí, které je v hlubokém spánku.

                                          :)
                                          Petra
                                           
                                          Příspěvky: 1674
                                          Registrován: čtv 15. zář 2011 9:22:09

                                          Re: Šrí Ramana Mahariši

                                          Nový příspěvekod Petra » úte 20. srp 2013 22:49:10

                                          Ramana:
                                          Je to vytrvalé hledání Já, zdroje individuálního "já". Najděte "Kdo jsem já?" Čisté Já je Skutečnost: Absolutní Bytí, absolutní Vědomí, absolutní Blaženost. Když se To zapomene, tak se objeví trápení, když se Toho drží, tak se dotyčného žádné trápení nedotkne.


                                          Ramana:
                                          (The Self) Já vytvořilo "já", toto "já" dodá k tomu své myšlenky, které se zobrazují jako svět, jako stromy, jako rostliny atd. Ve skutečnosti to není nic jiného než Já (the Self).



                                          Může být na 'já" něco chybného, když ho vytvořilo Já?
                                          Jenom pomýlené "já" se domnívá, že je nějakým omylem, nějakou chybou, která musí být napravena nebo odstraněna.
                                          Problém, utrpení, vzniká, když se "já" identifikuje s tělem, když se začne považovat za tělo, osobu.
                                          :)
                                          Petra
                                           
                                          Příspěvky: 1674
                                          Registrován: čtv 15. zář 2011 9:22:09

                                          Re: Šrí Ramana Mahariši

                                          Nový příspěvekod rafael » stř 21. srp 2013 21:56:29

                                          božské JÁ je bezchybné,božské JÁ je dokonalé
                                          Uživatelský avatar
                                          rafael
                                           
                                          Příspěvky: 619
                                          Registrován: stř 02. led 2013 14:13:54

                                          Re: Šrí Ramana Mahariši

                                          Nový příspěvekod papadev » čtv 22. srp 2013 13:51:21

                                          Bozsske Ja vytvorilo ja myslim s cilem-aby se ja opet prohledlo jako Ja,na zaklade svych zivotnich zkusenosti...

                                          Bozske Ja vytvorilo pro ja moznost se mylit a moznost se nemylit ci chybu opravit...svym myslenim a konanim

                                          A tak ja se bud vzdaluje ci priblizuje cili-prohlednout se jako Ja

                                          To,ze ja se splete--je nedokonalost...cela hra je ovsem dokonala...

                                          Tak at se vam dobre playje,mili spoluhraci
                                          ... ... ...
                                          Dik vsem
                                          EXIMALULUFE
                                          ŠTAVISSIKRAŠTA
                                          POSOGRAMA
                                          HAHOAD
                                          Díky Mistři
                                          ...
                                          (2-5-3-3)
                                          ...
                                          papadev
                                           
                                          Příspěvky: 491
                                          Registrován: pon 06. kvě 2013 7:00:50

                                          Re: Šrí Ramana Mahariši

                                          Nový příspěvekod Návštěvní k » čtv 22. srp 2013 15:16:40

                                          papadev píše:Bozsske Ja vytvorilo ja myslim s cilem-aby se ja opet prohledlo jako Ja,na zaklade svych zivotnich zkusenosti...

                                          Bozske Ja vytvorilo pro ja moznost se mylit a moznost se nemylit ci chybu opravit...svym myslenim a konanim

                                          A tak ja se bud vzdaluje ci priblizuje cili-prohlednout se jako Ja

                                          To,ze ja se splete--je nedokonalost...cela hra je ovsem dokonala...


                                          :yes:

                                          Hra probíhá zdánlivě náhodně, ve skutečnosti dokonale zákonitě - prostřednictvím situací a jim odpovídajících reakcí všech přírodních dějů i celků, včetně jedinců... Prostřednictvím reakcí, které jsou v tom momentu jediné možné, protože jsou výsledkem všeho, co předcházelo, i všech dosavadních zkušeností těch individualit, které se ve svém vědomí už vyčlenily z jednoty a reagují a rozhodují se - jak to cítí - podle své vůle.

                                          Z pohledu toho, co se skutečně děje, ale jen neustále probíhají modifikace dění podle přírodních zákonitostí, a ve svých důsledcích směřují k tomu,

                                          aby se ja opet prohledlo jako Ja,na zaklade svych zivotnich zkusenosti...
                                          Návštěvní k
                                           

                                          Další

                                          Zpět na Srí Ramana Mahariši

                                          Kdo je online

                                          Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

                                          cron