Vědomí

Vědomí

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 28. srp 2013 15:39:43

Co je to vědomí? - Ramana Maháriši

Vy jste vědomí. Vědomí je jen vaše jiné jméno. Poněvadž jste vědomím, není třeba je získávat nebo kultivovat. Vše, co máte udělat, je vzdát se uvědomování si jiných věcí, jež jsou ne-Já. Pokud se člověk jejich uvědomování zřekne, zbude čisté vědomí, a to je Já.

večerní zpívání v nové Samadhi hale

Ot.: Co je toto vědomí, jak je může člověk dosáhnout a kultivovat?

Odp.: Vy jste vědomí. Vědomí je jen vaše jiné jméno. Poněvadž jste vědomím, není třeba je získávat nebo kultivovat. Vše, co máte udělat, je vzdát se uvědomování si jiných věcí, jež jsou ne-Já. Pokud se člověk jejich uvědomování zřekne, zbude čisté vědomí, a to je Já.

Ot.: Je-li samo Já vědomé, proč si je nyní neuvědomuji?

Odp.: Dualita neexistuje. Vaše současné poznání je způsobeno egem a je jen relativní. Relativní poznání potřebuje subjekt a objekt, zatímco vědomí Já je absolutní a objekt nepotřebuje.

Podobně je relativní i paměť, která vyžaduje objekt, jenž má být zapamatován A subjekt, který si pamatuje. Kdo si má pamatovat koho, není-li duality? Já je vždy přítomno. Každý si přeje poznat Já. Jakou pomoc člověk potřebuje, aby poznal sám sebe? Lidé chtějí Já uvidět jako cosi nového. Já je však věčné azůstává stále stejné. Přejí si je vidět jako planoucí světlo a podobně. Jak by to bylo možné? Není světlem ani temnotou. Je pouze tím, čím je. Nemůže být definováno. Nejlepší definicí je, „jsem, který jsem". Šrutis (písma) popisují Já tak, že má velikost lidského palce, konečku vlasu, elektrické jiskry, že je nesmírné, jemnější než nejjemnější, atd. Ve skutečnosti proto nemají důvod. Je to jen bytí, ale

odlišné od skutečného a neskutečného; je to vědění, ale odlišné od poznání a nevědomosti. Jak by mohlo být vůbec definováno? Je to prostě bytí.

Ot.: Co uvidí člověk, když realizuje Já?

Odp.: Vidění neexistuje. Viděním je pouze bytí. Stav Seberealizace, jak to nazýváme, není získáním něčeho nového nebo dosažením velmi vzdáleného cíle, ale jen bytím, kterým vždy jste a kterým jste vždy byl. Vše, čeho je třeba, je nepokládat nepravdivé za pravdivé. My všichni považujeme za skutečné to, co skutečné není. Musíme se, pokud jde o nás, této praxe vzdát. Pak realizujeme Já jakožto Já. Jinými slovy „buďte Já". Jednou se budete sám sobě smát, že jste se snažil objevit Já, jež je tak samozřejmé. Co tedy můžeme na tuto otázku odpovědět?

Toto stádium překračuje vidoucího i viděné. Není tu žádný pozorovatel, který by mohl cokoli spatřovat. Vidoucí, jenž nyní toto vše vidí, přestává existovat a zůstává samotné Já.

Ot.: Jak je to možno poznat přímou zkušeností?

Odp.: Hovoříme-li o poznání Já, musí existovat dvě já, jedno já, které poznává, druhé, jež je poznáváno a proces poznávání. Stav, který nazýváme realizací, znamená prostě být sám sebou, nic nepoznávat ani se ničím nestávat. Jestliže člověk realizoval, je tím, čím jedině je a vždy byl. Člověk nemůže tento stav poznat. Může tím jenom být. My, samozřejmě nepřesně, mluvíme o Seberealizaci, protože chybí lepší termín. Jak má být „realizováno" neboli uskutečněno to, co jediné je skutečné?

Ot.:Někdy říkáte, že Já je ticho.Proč?

Odp.: Pro ty, kdo žijí v Já jakožto kráse prosté myšlenek, neexistuje nic, očem by se mělo přemýšlet. Co by se s tím dalo srovnat je jenom zkušenost ticha, neboť v tomto svrchovaném stavu neexistuje nic, co by mělo být dosaženo, než člověk sám.

Ot.: Co je tomouna (ticho)?

Odp.: Onen stav, který přesahuje řeč a myšlenku je mouna. To, co je, je mouna. Jak by bylo možné vysvětlit mouna slovy?

Mudrci říkají, že jenom stav, ve kterém ani v nejmenším nevzniká „já"-myšlenka, je Já (swarupa), které je tichem (mouna). Jen tiché Já je Bůh, jen Já je džíva (individuální duše). Jenom Já je tento starobylý svět. Všechny ostatní vědomosti jsou jen drobnosti a triviality; jen zkušenost ticha

je skutečné a dokonalé poznání. Vězte, že mnoho vnějších rozdílů je neskutečných, že to jsou pouhá navrstvení na Já, jež má formu skutečného poznání.

Ot.: Jak je možno říci, že Já je jen jedno jediné, když skutečně všude pozorujeme nesčetná těla a Já,jež je oživují?

Odp.: Kdyby byla přijata myšlenka „já jsem tělo", bylo by Já mnoho. Stav, ve kterém tato idea mizí, je Já, protože v tomto stavu není jiných objektů. Z tohoto důvodu je Já považováno za jedno jediné. Protože tělo jako takové neexistuje z přirozeného hlediska Já ale jen z extro-

vertního hlediska mysli, oklamané silou iluze, je chybou nazývat Já, prostor vědomí, dehi (vlastník těla). Svět bez těla neexistuje, tělo nikdy neexistuje bez mysli, mysl neexistuje bez vědomí a vědomí nikdy neexistuje bez skutečnosti. Pro moudrého, jenž poznal Já zbožštěním se ve svém nitru, neexistuje kromě Já nic, co by mělo být poznáno. Proč? Protože jakmile zmizelo ego, jež ztotožňuje tělesný tvar s„já", stává se mudrc beztvarým bytím-vědomím. Džňánin (ten, jenž realizoval Já) ví, že je Já a že nic, ani jeho tělo ani cokoli jiného kromě Já neexistuje. Jaký je pro takového člověka rozdíl mezi přítomností a nepřítomností těla?Je chybné hovořit o realizaci. Co tu je k realizování? Skutečné je vždy takové, jaké je. Nevytváříme nic nového ani nedosahujeme ničeho, co bychom již dříve neměli. Ilustrace, uváděné v knihách, jsou tyto. Kopeme studnu a vytvoříme velikou jámu. Prostor v jámě jsme my sami nevytvořili. Byl tam již předtím a my jsme jen odstranili hlínu, která jej vyplňovala. Prostor tu byl tehdy a je tu i nyní. Podobně musíme odstranit dlouhověké samskáry (vnitřní tendence), které jsou v našem nitru. Když jsme se jich všech vzdali, zazáří samotné Já.

Ot.: Ale jak to provést a dosáhnout osvobození?

Odp.: Osvobození je naší vlastní podstatou. To jsme my. Právě ta skutečnost, že si osvobození přejeme, ukazuje, že svoboda od všech pout je naší skutečnou přirozeností. Není to něco, co bychom měli získat. Vše, co je nutné, je zbavit se klamné představy, že jsme spoutáni. Když toho dosáhneme, nebude existovat žádná touha ani myšlenka. Člověk je v poutech tak dlouho, dokud touží po osovobození, tím si můžete být jist.

Z knihy: David Godman: Buď Čím Jsi - Učení Šrí Ramany Mahárišiho - http://www.advaita.cz
Návštěvník
 

Re: Vědomí

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 05. dub 2016 14:17:08

Čtyřicet slok o Jsoucím


Předeslání:

I.
Existuje Poznání, které by nebylo Bytím?
Pravé Bytí sídlí v Srdci, mimo pohyb myšlení.
Je Srdcem. - Jak je tedy poznat, lze se ptát?
Poznat je znamená být jím v Srdci.

II.
Kdo má strach ze smrti, utíká se k nohám
Svrchovaného Pána, přemožitele smrti.
Ztrativ v něm své já, stává se nesmrtelným
samou svou přirozeností.
Jak by se ho mohla ještě týkat myšlenka smrti?



Čtyřicet slok

1.
Že existuje člověk, že je tu svět,
To má svou příčinu; Pána bezmezné Síly.
Zde však plátno i obraz i světlo,
Vidoucí i viděné - to vše je Jedno.

2.
Bůh, duše a svět:
Z těchto tří vychází každé náboženství.
Dokud vládne ego, chápeme je odděleně.
Rozplynutí ve Středu Samém -
toť nejvyšší stav.

3.
"Svět je skutečný." "Ne, není."
"Je jen představou." "Ne, není."
"Skýtá potěšení." "Ne, je strastiplný." -
Marné to rozepře.
Drahý všem, nejistoty prost
je vznešený stav Ducha,
v němž svět je překročen a ego vyhasíná.

4.
Jsi-li sám tvarem, vidíš Boha a svět jako tvar.
Ale kdo to vidí jejich tvar?
A což, je-li bez tvaru?
Existuje vidění a viděné bez oka?
Střed Sám je Okem - a je bez tvaru a bez mezí.

5.
Pět "pouzder" tvoří "tělo".
Všech pět je zahrnuto jediným slovem "tělo".
Je tu svět, není-li tu "těla"? Nebo mi pověz:
Je někdo, kdo by viděl svět, aniž by měl "tělo"?

6.
Pět druhů vnímání tvoří svět.
Pět smyslů je zdrojem vjemů.
Základem smyslů pak mysl jest.
A tak svět spočívá jen a jen v mysli.

7.
Svět se vynořuje a mizí spolu s myslí; bez ní ho není.
Ono Dokonalé, z něhož se oba vynořují
a v němž opět mizí,
a jehož záře je bez vzniku a zániku,
je jedinou Skutečností.

8.
Uctívat "TO" ve jméně a tvaru
je pouze prostředkem vedoucím k prožívání TOHO.
Ale prožívat opravdu tuto skutečnost
znamená vejít v ni a nalézt v ní své bytí.

9.
Všechna dvojnost (jako vědění a nevědění)
a všechna trojnost
(jako poznávající, poznávané a proces poznávání)
jsou podloženy TÍM, nemohou být bez opory.
Je-li nalezeno TO,
tu se (spolu se vztažností) ztrácejí a mizí
a TO (nadvztahové Jedno) je Pravda.
Kdo to ví, nedá se ničím zmást.

10.
Poznání a nevědomost závisejí na sobě navzájem,
podmiňují se navzájem.
Jediným skutečným Poznáním
je poznat Střed Sám,
zdroj poznání a nevědomosti,
jehož proměnlivou formou obé jest.

11.
Je to vskutku poznání a nikoli spíš nevědomost
poznávat vnější věci
a nebýt si vědom Poznávajícího?
Poznal-li někdo Střed Sám,
zdroj to poznání a nevědomosti,
obé se mu rozplývá.

12.
Pravé poznání není ani předmětným poznáním,
ani prázdnou nevědomostí.
Předmětné poznání není Poznáním;
samozářící Střed Sám je Poznáním:
Není v něm nic, co by bylo lze (předmětně) poznat,
a přece není pouhou prázdnotou.

13.
Střed Sám je čistým (nerozdílným) Vědomím
a je jedinou Skutečností.
Vědomí rozmanitosti (rozdílnosti) je nevěděním.
Ale ani toto klamné vědění
Není odlišné od Středu Samého,
který je pravým poznáním.
Rozmanité tvary šperků nemají skutečné existence;
mohly by tu však být bez své látky,
tj. bez zlata?

14.
Dokud trvá představa já,
existují i představy ty a on.
Vypátráš-li Skutečnost za tímto já, ono se rozplyne,
a s ním i představy ty a on.
Zůstane jen Střed Sám, čistý, původní stav Bytí.

15.
Minulé bylo přítomné, když bylo;
budoucí bude přítomné, až bude.
Opovažuje-li se někdo znát minulé a budoucí,
aniž poznal skutečnost věčně Přítomného,
je jako člověk,
který chce počítat a neví nic o jedničce.

16.
Mohou snad prostor a čas existovat mimo nás?
Jako těla jsme zapleteni do prostoru a času,
ale jsme tato těla?
Na žádném místě nejsme a v žádném čase nejsme,
a tak jsme Střed Sám - tentýž, vždycky a všude.

17.
Ten, kdo nezná Střed Sám, i ten, kdo jej zná,
oba hovoří o svém těle jako o já.
Kdo nezná Střed Sám, tomu je já omezeno tělem,
kdo zná Střed Sám, který promítá tělo,
tomu září Já nemající mezí. Toť celý rozdíl mezi nimi.

18.
Moudrému jako nevědomému, oběma svět existuje.
Nevědomému jsou míry světa mezemi skutečna,
moudrému je Skutečným to, co je základem světa,
bez tvaru a bez mezí. Toť celý rozdíl mezi nimi.

19.
Spor o svobodnou vůli a osud platí jen pro to ho,
kdo neví, odkud povstává to obé. -
Kdo poznal Střed Sám,
jediný kořen a základ svobodné vůle a osudu,
ten překročil obé.
jak by se do nich mohl znovu zaplést?

20.
Vidí-li někdo Boha a nevidí-li Střed Sám,
vidí jen mentální obraz.
Bůh není nic jiného než Střed Sám,
Pouze ten, kdo ztratil své ego a uzřel jeho základ,
vidoucí Střed Sám, nalezl vskutku Boha.

21.
Svatá písma mluví o "zření Sebe" a "zření Boha".
Ale jak lze "uzřít" tento Střed Sám?
Jest Jeden bez druhého.
Jak lze tu "uzřít" Boha? -
Ego jím musí být pohlceno.

22.
To Bůh osvětluje mysl jako čisté Vědomí,
Dává jí své světlo. Jak ho chceš poznat myslí,
ne-li tím, že ji obrátíš dovnitř
a ponoříš ji do něho?

23.
Tělo neříká "já". A nikdo,
kdo ztratil své (osobní) já v hlubokém spánku beze snů,
netvrdí, že v ten čas neexistoval.
Jen tehdy, objeví-li se toto já (jakoby skutečnost),
objevuje se (jakoby skutečnost) i vše ostatní.
Soustřeď svou mysl na jediný bod a pátrej:
odkud povstává toto ego?

24.
Tělo nemá vědomí, nemůže říkat "já".
A jedině svrchované Bytí je čistým Vědomím.
Ani ono se nemůže pociťovat jako "osobní já".
Ale mezi těmi dvěma, omezeno tělem,
objevuje se cosi jakožto "já" - toť uzel:
slučuje čisté Vědomí s necitlivým tělem.
"Upoutanost" a "duše", "ego" a "jemný obal",
"koloběh zrozování" a "mysl" jsou jeho pouhými jmény.

25.
Uchopujíc tvar, vstupuje v bytí.
Lpíc na tvaru, udržuje své bytí.
Živíc se tvarem, roste.
Vyměňuje tvar za tvar v neustálé změně,
a chceš-li je chytit, uteče ti.
A tak je ego jako nehmatatelný fantom.

26.
Objevuje-li se ego, objevuje se i "všechno ostatní".
Není-li tu ego, mizí i "vše ostatní".
A tak je "toto vše" obsaženo v egu.
Vypátrat ego samo - to, čím vpravdě jest -
znamená zprostit se všeho.

27.
Stav, v němž se neobjevuje ego,
je stavem, v němž jsme TÍM.
Hledáme-li jeho zdroj, tu se ztrácí a vyhasíná.
A neztratilo-li se takto, nelze nám vejít
v náš pravý Stav, v němž jsme TÍM.
28.
Jako potápěč, který chce nalézt, co spadlo do vody,
musíš se nořit se soustředěnou myslí dovnitř,
musíš zastavit dech, řeč a každé hnutí,
abys nalezl to, v čem má svůj původ
vyvstávající ego.

29.
Cesta pátrání je takováto: nořit se myslí dovnitř.
Neříkat pouze "já", nýbrž tázat se v duchu,
odkud ono já povstává.
Myslit přitom "Já jsem toto, já jsem TO",
může být pomůckou, nikdy však předmětem tázání.

30.
Když mysl, tážíc se dovnitř: "Kdo jsem já?",
dospěje k Srdci, zjevuje se samo sebou "Já - Já".
Před jeho přítomností se ego sklání a mizí.
Nemajíc povahy ega,
je dokonalou a pravou Skutečností.

31.
Jaký úkol by tu ještě mohl být pro toho,
jehož blažené štěstí - od té doby, co ego vyhaslo -
spočívá pouze ve Středu Samém.
Nezná nic mimo Střed Sám.
Jak je tedy možno pochopit jeho stav?

32.
"Ty jsi TO", praví jasně Písmo.
Ale neprožívat skutečnost Středu Samého
a bez konce o ní diskutovat
je pouhou slabostí mysli.
TO je věčnou samozářící přítomností.

33.
Říkat: "Nepoznal jsem sama sebe", nebo říkat:
"Poznal jsem sama sebe" je směšné.
Jsou tu dvě Já,
která by si mohla být navzájem předmětem?
- Všeobecnou zkušeností je: Já je jedno.

34.
Nepoznávat, co je vždy všemu pravým pokladem,
nebýt zakotven ve Středu Samém, v Srdci,
a přít se: "jest", "není", "má tvar", "je bez tvaru",
"je jedním", "je dvěma",
- znamená být obestřen klamem.

35.
Poznat Střed Sám a neustále v něm spočívat
znamená dosáhnout dokonalosti.
Ovládání zázračných sil se však podobá
věcem darovaným ve snu:
Jsou ještě pravdou, když se spáč probudí?
Spočívá-li někdo ve Středu Samém,
jak by mohl usilovat o tyto síly?

36.
Domnívá-li se někdo, že je tělem, tu i myšlenka:
"Nejsem tělo, jsem TO"
je dobrou pomůckou v duchovním pátrání.
Ale proč ještě myslit: "Jsem TO",
jsme-li si vědomi již pouze TOHO?
Myslí člověk neustále: "Jsem člověk"?

37.
"Na cestě ke Středu Samému panuje dvojnost,
v jeho prožívání jen jednota" -
tato myšlenka není správná.
Má se to s ní jako s deseti blázny:
Každý z nich hledal pln strachu desátého
a byl jím sám.
Nebyl jím stejně tak, když jej hledal,
jako když jej nalezl?

38.
Považujeme-li se za konatele,
musíme sklízet plody svého konání.
Ale pátráme-li: "Kdo je konatel?"
a prožíváme-li Střed Sám,
mizí představa "Jsem konatel"
se všemi jejími karmickými plody -
a to je stav věčné svobody.

39.
Jen cítíš-li se upoután,
platí pro tebe myšlenka upoutanosti a osvobození.
Soustřeď se na sebe a pátrej:
"Kdo je upoután?"
a myšlenka upoutanosti bude rozptýlena.
Střed Sám je věčně svobodný -
může v něm obstát myšlenka osvobození?

40.
"Ve stavu spásy trvá tvar."
"Ve stavu spásy není tvaru."
"Stav spásy je jak s tvarem, tak i bez tvaru," -
tak se učí.
Věz tedy: zanikne-li ego,
rozlišující trojí stav spásy,
je spása nalezena.

ÓM
Návštěvník
 


Zpět na Srí Ramana Mahariši

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník