Petře, s Bohem

[rafael]

kdysi když jsme přemýšlel o duchovnu tak sem uvažoval, že budu chtít na svůj náhorbek tento citát..

"buď tich a věz, že JÁ JSEM je bůh"

pak ale přišela doba, kdy jsem chtěl umřít, abych byl svobodný.. postupem času jsem ale pochopil, že smrt těla je jen přechod dál a pokud už se nechci znova zrodit, tak musím tvrdě duchovně pracovat a odstranit ego mysl..
pak jsem se začal zase těšit až umřu.. a smrt jsem bral jako když jde člověk do obchodu.. pak se mi narodil syn a všechno bylo zase jinak, jeho energie vnitřního JÁ a jeho zrození mi ukázala, jak se duše učí na tomto světě a že se sem těší aby se učila.. tam sem to nechal být a řekl si, že bůh to stejně pořeší sám to zrození a smrt..a lidem, kteří dotyčnou osobu znali která odešla, zbyde jen smutek a vzpomínky.. ale pak jsem si řekl čí jsou to vzpomínky..

a všechno rázem ustalo..nastalo ticho.. láska..

[vostálník]

Co se týká mé vlastní smrti,

na kterou se mnozí těší, což mě těší,

a kterou si někteří zaměnili se smrtí jiného Petra,

musím říct, že toto jaro je to se mnou docela nahnutý,

již 14 dní mám kašel a rýmu

a ke všemu mě přímo do žíly štípla venku taková ta kousavá muška,

takže

už jsem jednou nohou v hrobě,

nebot k lékařům nechodím a slunce je letos pomálu....


Takže sbohem, papa, čus bus, těpéro sombréro a namaste...