arikiran píše:den 55
zabydluji se na dně......
Pod názvam Mimo mysl si Zdeněk říká, že není co číst. Napíši vzpomínku.
Bylo to v době, když jsem chodíval na daršany u Matky Lasany.
Cesty Páně jsou nevyzpytatelné a myšlení věřícího může být podobné houštině.
Člověka ani moc nepřekvapí. Jednou za měsíc bylo u Lasany setkání od pátku do neděle. Hodně jsem tam spal, i ve dne, spánek tam byl dobrý, bez vrčení aut a smogu.
Aura, nebo dikša (nebo to, co od Ní přicházelo) bylo účinné ve dne v noci, pro duši to bylo vhod.
Při jedněch velikonocích se mi mysl ustálila na pocit obnovy člověka a přírody. Mysl se soustředila na mystérium Ježíše. Cítil jsem se v rozpoložení jako vedle Něho, jak On řekl: "kdo jsou moji bratři? Ten kdo dbá na moje slova a plní je, je můj bratr i sestra i matka".
Byl jsem podobný jednomu kuřeti u kvočny.
Když byl pátek večer, kdy už Ježíš spočíval v čistém dosud nepoužitém hrobě vytesaném do skály v Olivetské zahradě, zabalený do plátna, obsypaný myrrhou, jsem se i já cítil jako uložený do klidu vedle Něho. Tak jsem se "zabydlel na dně", v klidu.
Pro ostatní jsem se jevil jako spáč, který prospí sobotu (kromě chvíle daršanu a potravy), ale já jsem věděl kde a s kým jsem.
Bylo to takové soukromé mystérium. Nikdo to nevěděl.
Ale v neděli již Ježíš chodil po zahradě.
Po přeměně Ježíš dokázal projít dveřmi aj., já ne, zatím co já jsem se pomalu odmýtizoval a vracel do života.