Re: ČAROVNÁ CESTA

[arikiran]

Potřeba mysl popírat a zavrhovat možná kdysi vznikla z mylné domněnky, že mysl je samou svou povahou nečistá a že je nutné ji zrušit a překročit.

jojo, to je výborné konstatování a kladivo na houfy těch ego-mysli bijců...volajících--odstup satane...místo, aby se s ním pokusili vyjít v dobrém...

mysl není nečistá povahou, ale možným obsahem, který sme do ní chuděrky sami narvali
...vxl...

[Návštěvník]

mysl není nečistá povahou, ale možným obsahem, který sme do ní chuděrky sami narvali
...vxl...

http://www.hooponopono.cz/cisteni-mysli/

[Jana]

Nejde o to mysl popírat, jde o poznávání Skutečnosti, kým jsme. Kým jsme, když mysl utichne.

Přijde na to, co člověk chápe pod pojmem utichnutí.

Když se po očištění od změn mysl stává průzračnou jako křišťál, pak "zobrazuje vše v pravé podobě". Je zřejmě tichá v tom smyslu, že neslouží jako nástroj osobnímu já (které se předtím snažilo pomocí mysli uspokojovat svoje žádosti, vzniklé ulpíváním na mentálních představách). A aby mysl mohla ´zobrazovat všechno v pravé podobě´, musí být dál funkční - coby nástroj nekonečného prostorového Vědomí. To je její funkce po Probuzení.

Kdykoliv je mysl zcela nečinná, není tu ani vnímající, ani nic vnímaného, je to stav "Vědomí bez pohybu": Vědomí si neuvědomuje ani Sebe Samo.

Je tady takový paradox, který je pro popis dost velkým oříškem. Mysl sama něco takového neumí vysvětlit.

V Srdci je mysl ještě ve Zdroji, je ještě nezrozená, proto je prázdná. Proto tady také není žádná forma, žádný projev, žádný čas, žádný prostor. Nic tady ovšem nechybí, je tady absolutně celá existence. Bůh, který je každým a vším. Žádná oddělenost.


Je však možný jakýsi přesun vědomí. Dalo by se mluvit o přesunu Vědomí do vědomí osoby, nebo ještě líp řečeno, omezení části vědomí připoutaností k iluzi časoprostorové omezenosti osobního vědomí. Jako by byl vyňat z existence jakýsi výřez, který je něčím jiným, než zbytek. Takhle vzniká iluze ega. Jsem něco jiného, než Ty, protože mé tělo je jiné, má mysl je jiná, můj domov je jiný.

Jako by tady byly dvě dimenze srdce a mysl. Zdroj a projekce. Bůh a člověk. Není to samo o sobě nic špatného. Je to nádherná Boží hra.

Mysl jakoby vyvstala ze zdroje a stala se skutečností. Díky ní je všechno skutečné. Celý časoprostor.

A při spojení se zdrojem Bůh ve všem stvořeném září láskou.

[Jana]

Zbaví-li se Vědomí osobních připoutaností,

bude pak nadále vyjadřovat univerzální připoutanosti UV,

což jsou pak ty pozitivní činnosti osvícených guruů,

což je takový přechod z louže pod okap, jenže se projevuje duchovním zblbnutím dotyčného....

Je možné tohle vidět jako zábavu? Jako Boží hru, ve které ve skutečnosti vůbec o nic nejde?

Nebo je potřeba z toho udělat něco jiného?

[reseek.]

Nejde o to mysl popírat, jde o poznávání Skutečnosti, kým jsme. Kým jsme, když mysl utichne.

Přijde na to, co člověk chápe pod pojmem utichnutí.

Když se po očištění od změn mysl stává průzračnou jako křišťál, pak "zobrazuje vše v pravé podobě". Je zřejmě tichá v tom smyslu, že neslouží jako nástroj osobnímu já (které se předtím snažilo pomocí mysli uspokojovat svoje žádosti, vzniklé ulpíváním na mentálních představách). A aby mysl mohla ´zobrazovat všechno v pravé podobě´, musí být dál funkční - coby nástroj nekonečného prostorového Vědomí. To je její funkce po Probuzení.

Kdykoliv je mysl zcela nečinná, není tu ani vnímající, ani nic vnímaného, je to stav "Vědomí bez pohybu": Vědomí si neuvědomuje ani Sebe Samo.

Je tady takový paradox, který je pro popis dost velkým oříškem.

Ano.

Přesto je mysl nástrojem, který pomocí slov (což je dualitní prostředek) může naznačovat, co způsobuje, že iluzorní projevený tvar sebe sama vnímá jako něco skutečného a odděleného od ostatních tvarů. Ve všech situacích je prvotní spouštěcí příčinou buď instinktivní odmítnutí něčeho (neuvědomovaným pocitem odporu se posílí naše emoční tělo, které prostupuje tělo fyzické), nebo naopak chtění (touha), aby... (naše emoční tělo se tentokrát zaktivuje a posílí neuvědomovaným pocitem žádostivosti). Obojím se prohlubuje pocit oddělenosti od Celku.

Takhle vzniká iluze ega. Jsem něco jiného, než Ty, protože mé tělo je jiné, má mysl je jiná, můj domov je jiný.

Ano. Nevnímám to ale jako vynětí z existence a přesun Vědomí do vědomí osoby, spíš jako záměrné Sebeomezení nekonečného Vědomí pomocí Hry na připoutanost k iluzi časoprostorové omezenosti osobního vědomí - Sebeztotožněním s konkrétním tvarem. Ztotožněný aspekt Vědomí jako by zapomněl, čím Je, ale současně Nekonečné neomezené absolutní Vědomí všechny ty Své hry na jedince nezúčastněně v Sobě pozoruje jako pohyb všetvořícího Prázdna v Prázdnu, jako Svoje vlastní pohyby.

[Jana]

Takhle vzniká iluze ega. Jsem něco jiného, než Ty, protože mé tělo je jiné, má mysl je jiná, můj domov je jiný.

Ano. Nevnímám to ale jako vynětí z existence a přesun Vědomí do vědomí osoby, spíš jako záměrné Sebeomezení nekonečného Vědomí pomocí Hry na připoutanost k iluzi časoprostorové omezenosti osobního vědomí - Sebeztotožněním s konkrétním tvarem. Ztotožněný aspekt Vědomí jako by zapomněl, čím Je,

Ano, dá se to i takhle vnímat. Zapomenutí na sebe tady možné taky je. Ale je tady i ta možnost, že tady je zároveň hra a zároveň vědomí, čím to je.

ale současně Nekonečné neomezené absolutní Vědomí všechny ty Své hry na jedince nezúčastněně v Sobě pozoruje jako pohyb všetvořícího Prázdna v Prázdnu, jako Svoje vlastní pohyby.

Tak s tímhle nemůžu sloužit.

Spíš bych řekla, že takové místo, kde by absolutní Vědomí všechny ty Své hry na jedince nezúčastněně naráz v Sobě pozorovalo, neexistuje.

Něco jako filmový festival všech filmů světa v jeden okamžik. Ježiš, to by byl madlajs.



Ono je to spíš jako by mysl lámala paprsek světla a z čirého prázdna se objevila barva, jakmile se ty všechny barvy zase vrátí do svého zdroje, zmizí lom, rozdělenost, je tady zase čiré bezbarvé světlo. Proto taky je Vědomí TICHEM.

Vědomí jako pohyb všetvořícího Prázdna v Prázdnu, jako Svoje vlastní pohyby.

To ano.

[reseek.]

ale současně Nekonečné neomezené absolutní Vědomí všechny ty Své hry na jedince nezúčastněně v Sobě pozoruje jako pohyb všetvořícího Prázdna v Prázdnu, jako Svoje vlastní pohyby.

Tak s tímhle nemůžu sloužit.

Spíš bych řekla, že takové místo, kde by absolutní Vědomí všechny ty Své hry na jedince nezúčastněně v Sobě pozorovalo, neexistuje.

Jj, není to místo. Je to nekonečná neomezená prázdnota. Prázdné Vědomí z ní v Sobě všechno dění nezúčastněně pozoruje. Je to podobné nebo spíš analogické tomu, co se děje při lucidním snění: když se Ti v noci zdá sen, Tvoje osoba i ostatní osoby se tam zúčastní nějakého děje, ale Ty nejsi tou Janou, která jedná; jen se dění ve snu a jednání všech osob včetně Jany pokojně pozoruje neosobním, ničím neomezeným vědomím, jako snové pohyby všech jednotlivých postav (protože při usnutí vědomí nezmizelo, podobně jako při hlubokém lucidním spánku, o kterém občas píšeš).

Rozdíl je v tom, že při zkušenosti probuzení z bdělého stavu do Vědomí je to nesrovnatelně intenzivnější než při lucidním snění (kdysi jsem tomu říkala "probuzení o patro vejš") a nikdy se už na to nedá zapomenout, i když se pak zas vědomí vrátí zpátky do těla. Stává se to někdy lidem, když potkají Probuzeného a začnou s meditacemi; je to Milost, možná se zaktivovala nějaká zkušenost z minulých životů, no a optimální je, když během života pak v míruplné odevzdanosti dochází k rozpouštění všech vyvstávajících ulpělostí neosobním pozorováním. (Napadlo mi, že tohle asi dělal Mahariši těch dvacet let po své zkušenosti, když odešel z domova a seděl celou tu dobu sám v jeskyni...)

Jenže dokud tohle člověk neví, může se po té zkušenosti začít ze všech sil snažit "dosáhnout toho napořád" a vybudovat si tak docela macaté duchovní ego



Když mu to konečně po řadě let dojde, jako mně, je toho k rozpouštění o hodně víc - holt si takovou cestu návratu Vesmír v tomhle Svém tvaru vybral

[Jana]

Tak s tímhle nemůžu sloužit.

Spíš bych řekla, že takové místo, kde by absolutní Vědomí všechny ty Své hry na jedince nezúčastněně v Sobě pozorovalo, neexistuje.

Jj, není to místo. Je to nekonečná neomezená prázdnota. Prázdné Vědomí z ní v Sobě všechno dění nezúčastněně pozoruje. Je to podobné nebo spíš analogické tomu, co se děje při lucidním snění: když se Ti v noci zdá sen, Tvoje osoba i ostatní osoby se tam zúčastní nějakého děje, ale Ty nejsi tou Janou, která jedná; jen se dění ve snu a jednání všech osob včetně Jany pokojně pozoruje neosobním, ničím neomezeným vědomím, jako snové pohyby všech jednotlivých postav (protože při usnutí vědomí nezmizelo, podobně jako při hlubokém lucidním spánku, o kterém občas píšeš).

Rozdíl je v tom, že při zkušenosti probuzení z bdělého stavu do Vědomí je to nesrovnatelně intenzivnější než při lucidním snění (kdysi jsem tomu říkala "probuzení o patro vejš") a nikdy se už na to nedá zapomenout, i když se pak zas vědomí vrátí zpátky do těla.

Zkus to popsat trochu líp, byl neosobně pozorovaný projev všech bytostí naráz v celém časoprostoru, byly pozorované všechny představy, myšlenky všech bytostí, které kdy existovaly, byly v Tobě vědomé všechny vjemy všech bytostí?

Stává se to někdy lidem, když potkají Probuzeného a začnou s meditacemi; je to Milost, možná se zaktivovala nějaká zkušenost z minulých životů, no a optimální je, když během života pak v míruplné odevzdanosti dochází k rozpouštění všech vyvstávajících ulpělostí neosobním pozorováním. (Napadlo mi, že tohle asi dělal Mahariši těch dvacet let po své zkušenosti, když odešel z domova a seděl celou tu dobu sám v jeskyni...)

Vhledy v linii času i prostoru, to ano, ale ne, že by to bylo všechno naráz, bylo něco jako možnost se kamkoliv podívat a všechno tady naráz je přístupné.

Jenže dokud tohle člověk neví, může se po té zkušenosti začít ze všech sil snažit "dosáhnout toho napořád" a vybudovat si tak docela macaté duchovní ego


Když mu to konečně po řadě let dojde, jako mně, je toho k rozpouštění o hodně víc - holt si takovou cestu návratu Vesmír v tomhle Svém tvaru vybral

Jak se to dál vyvinulo? Co se změnilo?

[Jana]

Krása je pravda, pravda krása – to jest vše
Vše, co víš na zemi, a vše co vědět potřebuješ.

T: Mohl bys to rozvést?

RS: Náš zjevně objektivní prožitek se skládá z myšlenek, pocitů a vnímání – tj. mysli, těla a světa.

Když na sebe Vědomí vezme formu myšlení, zdá se, že se stává myšlenkou. Když zaujme formu cítění, zdá se, že se stává tělem, a když ‚zaujme formu vnímání‘, zdá se, že se stává předmětem, druhým nebo světem.

Když myšlení ustane, jeho zjevně objektivní část (myšlenka) zmizí, ale jeho podstata, Vědomí, přetrvává. V tomto nadčasovém momentu (nadčasovém, jelikož mysl zde není přítomna) se Vědomí může poznat takové, jaké je, nepoznamenané zdánlivou objektivitou myšlenky. Tento prožitek se nazývá Porozumění.

Když ustane cítění, jeho zdánlivě objektivní část (pocit či část těla) zmizí, nicméně jeho podstata, Vědomí, přetrvává a vnímá sebe sama jako Lásku a Štěstí.

A když ustane vnímání, jeho předmět, druhý či svět zmizí, ale jejich podstata, Vědomí, přetrvává, nezahaleno předměty. To je prožitek nazývaný Krása.

Jinými slovy, Porozumění, Láska, Štěstí a Krása jsou jinými jmény pro jeden a ten samý prožitek, přítomnost Vědomí, vnímání našeho Bytí.

viewtopic.php?f=304&t=6280&hilit=Poch%C3%A1z%C3%ADm+z+velk%C3%A9%2C+%C3%BAzce+spjat%C3%A9+rodiny

[reseek.]

Zkus to popsat trochu líp, byl neosobně pozorovaný projev všech bytostí naráz v celém časoprostoru, byly pozorované všechny představy, myšlenky všech bytostí, které kdy existovaly, byly v Tobě vědomé všechny vjemy všech bytostí?

Žádné samostatné bytosti neexistovaly - všechno tvary byly vymodelované z Prázdnoty, pozorované nekonečným všetvořícím Vědomím jako jeho tvary v pohybu, a nebyl tu žádný "někdo", kdo by to pozoroval. Beze stopy zmizela osoba, která do té doby byla "mnou", včetně jejích myšlenek - byly to tvary živoucího vědomí, stejně jako ostatní členové rodiny, nábytek, domy, krajina, atd. Existovala jen živá Celistvost. Ve srovnání s tou Celistvostí je všechno utrpení - dokonce i blaženost. Bylo zřejmé, že odjakživa nic ´doopravdy´ neexistovalo. Že všechno stvořené je snová iluze, vytvářená a modelované z prázdného nekonečného Vědomí.

Ten skok z běžného vnímání do nekonečné Prázdnoty, která byla naprosto živá, nastal po meditaci sám od sebe a pokračovalo to při všech denních činnostech i při komunikaci s okolím, až do večerního usnutí. Pouhé všetvořící Prázdno, které bylo vším (nic jiného neexistovalo) bylo daleko reálnější než celý dosavadní život - (podobně jako každý člověk ráno po probuzení ze snu najednou vnímá, že momentální bdělý stav je mnohem reálnější, než byl jeho noční sen, který během snění vnímal jako naprosto reálný.)

Druhý den ráno po probuzení se objevilo obvyklé ztotožnění s tělem. Bylo to překvapivé - bylo přece naprosto jasné, že nic ve skutečnosti neexistuje, a ten pocit "jsem tvar a ti ostatní jsou taky tvary" s tím absurdně kolidoval.

Jak se to dál vyvinulo? Co se změnilo?

Po té zkušenosti se objevila nesmírná touha, aby zmizelo všechno, co brání, aby to tu bylo pořád. Protože úplně všechno kromě bytí Bytím se najednou vnímalo jako utrpení. Začalo pronásledování té mizerné mysli s jejími závislostmi... a trvalo desítky let. Než konečně začalo být nad slunce jasné, že je naprosto jedno, čím si Absolutno vytváří svou iluzorní identitu tím, že na něčem ulpívá. Třeba i na odmítání mysli a jejích závislostí.

Pak začalo přijímání toho, co je. Postupně se rozpoznávají i jemnější, dosud neuvědomované podvědomé emoční doprovody myšlenek... a to je všechno. Je tu spokojenost s tím, co je, i s nespokojeností, když se objeví.
Pozorováním se rozpustí... až do příště

[Jana]

Zkus to popsat trochu líp, byl neosobně pozorovaný projev všech bytostí naráz v celém časoprostoru, byly pozorované všechny představy, myšlenky všech bytostí, které kdy existovaly, byly v Tobě vědomé všechny vjemy všech bytostí?

Žádné samostatné bytosti neexistovaly - všechno tvary byly vymodelované z Prázdnoty, pozorované nekonečným všetvořícím Vědomím jako jeho tvary v pohybu, a nebyl tu žádný "někdo", kdo by to pozoroval. Beze stopy zmizela osoba, která do té doby byla "mnou", včetně jejích myšlenek - byly to tvary živoucího vědomí, stejně jako ostatní členové rodiny, nábytek, domy, krajina, atd. Existovala jen živá Celistvost. Ve srovnání s tou Celistvostí je všechno utrpení - dokonce i blaženost. Bylo zřejmé, že odjakživa nic ´doopravdy´ neexistovalo. Že všechno stvořené je snová iluze, vytvářená a modelované z prázdného nekonečného Vědomí.

Ten skok z běžného vnímání do nekonečné Prázdnoty, která byla naprosto živá, nastal po meditaci sám od sebe a pokračovalo to při všech denních činnostech i při komunikaci s okolím, až do večerního usnutí. Pouhé všetvořící Prázdno, které bylo vším (nic jiného neexistovalo) bylo daleko reálnější než celý dosavadní život - (podobně jako každý člověk ráno po probuzení ze snu najednou vnímá, že momentální bdělý stav je mnohem reálnější, než byl jeho noční sen, který během snění vnímal jako naprosto reálný.)

Druhý den ráno po probuzení se objevilo obvyklé ztotožnění s tělem. Bylo to překvapivé - bylo přece naprosto jasné, že nic ve skutečnosti neexistuje, a ten pocit "jsem tvar a ti ostatní jsou taky tvary" s tím absurdně kolidoval.

Jak se to dál vyvinulo? Co se změnilo?

Po té zkušenosti se objevila nesmírná touha, aby zmizelo všechno, co brání, aby to tu bylo pořád. Protože úplně všechno kromě bytí Bytím se najednou vnímalo jako utrpení. Začalo pronásledování té mizerné mysli s jejími závislostmi... a trvalo desítky let. Než konečně začalo být nad slunce jasné, že je naprosto jedno, čím si Absolutno vytváří svou iluzorní identitu tím, že na něčem ulpívá. Třeba i na odmítání mysli a jejích závislostí.

Pak začalo přijímání toho, co je. Postupně se rozpoznávají i jemnější, dosud neuvědomované podvědomé emoční doprovody myšlenek... a to je všechno. Je tu spokojenost s tím, co je, i s nespokojeností, když se objeví.
Pozorováním se rozpustí... až do příště

Díky



Moc pěkné video s Moojim je tady.

Všechno je Bezmezný (Vědomí) - spokojenost je Bezmezný, nespokojenost je taky Bezmezný...

[arikiran]

Ahoj reseek
Pekny zazitek
Mel sem v 1990 neco podobneho, bohuzel od te doby nic
Nejprv sem ho uplne vytesnil, neb nezapadal do meho obvykleho pojet sveta
Paxem se neco docet v Tomasovi o podobnych zazitcich
Ale trvalo leta prace v uchopovani a zlepsenem porozumeni zazitku
A ted si myslim, ze je cas na zopakovqni a pokracovani...

Hodne zdaru
...vxl...

[reseek.]

A ted si myslim, ze je cas na zopakovqni a pokracovani...
...vxl...

Ahoj ari,

zájem tu zkušenost zopakovat... jj, to plně chápu

Když ve mně ta potřeba byla, a i jen zájem, bránilo to, aby to nastalo
A když se na to kašle, tak to taky nenastane

Nezbývá než nechávat to úplně na Bezmezném, s důvěrou malého dítěte, které ještě nezná obavy

To je podle mé zkušenosti nejúčinnější cesta návratu
Co mi funguje nejlíp? Odevzdávat všechno, co se objeví jako žádoucí nebo nežádoucí,
z celého srdce, s láskou a naprostou důvěrou Tomu

[arikiran]

Ahoj reseek
Dik
Teoreticky to chapu
Ale praxe duvery a odevzdanosti je tezka
V kazdodennim zivote je mnoho okamziku,
Ktere zatim pojednavam s neduverou a neodevzdane
Coz jo...brani finalnimu procisteni
Ale zaplatpambu se to lepsi
Jeste jednou dik a hodne sstesti
...vxl...

[reseek.]

Ahojky,

Ale praxe duvery a odevzdanosti je tezka
V kazdodennim zivote je mnoho okamziku,
Ktere zatim pojednavam s neduverou a neodevzdane
Coz jo...brani finalnimu procisteni

to mi povídej
bude nás asi víc - vzpomenem si na to , když nám už nic jiného nezbývá

Mně už nezbylo nic jiného než začít odevzdávat, jestli si té navyklé nedůvěry vůbec všimnu.
Nechávat s důvěrou na Něm, jestli se ta navyklá automatická nedůvěřivost + její příčina rozpozná a odevzdá.
Ku podivu se to pak začalo dařit častěji, i když zdaleka ne vždycky.

Taky mi pomáhá, když si uvědomím, že Ono má nepochybně nějaký plán návratu k Sebe-uvědomění v tomhle tvaru
a že nemá smysl Mu do toho kafrat, protože tím by akorát vznikalo tření a zpomalování.
Pak mi přestane vadit, že to není takové, jak by to vnitřní duchovní podnikatel chtěl mít



Tak si držme palečky

[arikiran]

Stin

Jeslize potlacuji Stin v sobe...v celkem dobre myslene myslence, ze su jen Svetlo a Laska...zacne se tento Stin projektovat do meho okoli...a v celku hodni lide na me zacnou utocit...k memu podivu...a nespokojenosti

Neni efektivni proti vsem tem lidem bojovat ci je mazat...jako lepsi vidim praci s vlastnim Stinem...i kdyby mela zacit treba jen tocenim se doleva nobo pouzitim nadavky beze studu a upejpani...

Zapocetim teto prace Prijimani Stinu prekvapive ustoupi jeho projekce

Jak to rika Spira: kdo mas Odvahu, zapocni...!
...vxl...

[Jana]

Pracovat se stínem, zkoumat stín, je nesmyslná záležitost. Přináší to jen víc a víc nedorozumění. Co chceš poznávat v temnotách? Osvícená mysl přináší světlo a ve světle každý stín zmizí.

Proč se krmit ohlupujícím ovocem ze stromu Poznání, které dělí realitu na dobrou a zlou, když Bůh stvořil vše dobré?

Tedy dobré je přibrat k temnotě i světlo a zůstává jen světlo.

[arikiran]

z debaty na Diskutnících:
Co to znamená pro Tebe být čarodějem? K čemu a kam to vede?
já:
Omlouvam se, ze odpovim jen strucne, cimz omezim vypovedni hodnotu odpovedi, kdo by chtel vedet vic, nechat se podiva na Experimentalni kurz Magie, zajemcum mohu poslat mejlem...
Carodej je bytost mimo omezeni Casu-Prostoru-Kauzality...tuto Svobodu mu umoznuje Ssila, kterou na nej deleguje jeho Mistr
K cemu to vede?
Vede to ke Svobode, Moudrosti a Pravde
...vxl...
.napsat je to snadné...
akorát od teorie k praxi vede mnohdy složitá a těžká cesta
ale když se něco podaří, je to nádhera
jsem rád, že mě to potkalo
...vxl...
Co prakticky zanamená ta svoboda?
Ani si neumím představit co to znamená že čaroděj je mimo kauzalitu?
já:
Jo, -mas pravdu...ani ja si to neumim poradne predstavit...neb sam myslenkovy aparat...samotna mysl je nastavena kauzalne...uvazuji : kdyt to....tak to...
Prestoze si vysledne osvobozovani poradne predstavit neumim, verim, ze cesta je schudna...a kazde drobne zlepseni a pochopeni vitam
Jaxe pise v pohadce:
Bez tam---nevim kam
Dones to---nevim co
V kreslenem filmu o mysce Miki jde myska a uvazuje: co bude za tim rohem?
Kdyz sem tam sla vcera, byl tam strom...takze tam dnes bude zas...to je priklad kauzalniho uvazovani
Strom by ale mohli pokacet! Uz tam nebude...priklad logicke analyzy, rovnez kauzaliza
Atd atd
Anebo si myska rekne:
Bude tam, za tim rohem prave to, co pan , ktery film kresli, tam nakresli...nechme se prekvapit
...vxl...
No a tak já sem stále prekvapovan
...vxl...
Jen jsem se ptala co to znamena konkretne pro tebe. Co je pro tebe treba ta Svoboda? :2:
Kdyz uz sem nacal ten pribeh o mysce Miki, tak svoboda je pro me MIT KONTAKT A KOMUNIKOVAT s panem, co ten film kresli,,s moznosti poprosit ho, aby ,'jesli je to mozne a prinosne pro dej filmu, prihledl a splnil mysce jeji prani
Koneckoncu...myska je postava filmu, take nakreslena...
Pan, co film kresli, ma v danem pribehu nejvetsi svobodu, muze si kreslit bez omezeni co chce
Je proto zahodno pro ty, co chcou byt take svobodni, byt s Nim v uzkem kontaktu
Takhle se na to s myskou divame...
V aktualnim obdobi mnoho svobody ve fyzickem prostredi nepozivam...prestoze kontakt s Panem se zlepsuje
Nejspis nejaka zkouska
Mam ukol....pracovat na cili stat se carodejem...a ten plnim, at tomu brani vsemozne okolnosti
Opet jako v pohadce:
Bez za svym cilem a neotacej se ...
...vxl...
(upraveno)

[arikiran]

alchymie se zabývá ZMĚNOU...změnou např olova na zlato...při kteréžto práci dochází ale k zajímavější změně...změně alchymisty...k pročištění jeho povahy a rozšíření vědomí..
ZMĚNA CHARAKTERU
(z debaty na fejsu)
Martin. S tímhle by moderní psychologie nesouhlasila(že jde charakter změnit), člověk má určité vrozené dispozice, které nejde psychologickými technikami změnit, např. část temperamentu. Najdi si studie
Petr Koběrský nebudu hledat studie, Martine, raděj si budu měnit temperament, přesně jako ten čmelák, tady někde, jak ho všichni obdivovali, že létá a neví, že to nejde...hehe...
Martin . Tak můžeš si to myslet , stejně tak si můžeš myslet, že ti myšlenkou může narůst třetí ucho, ale praxe pak vypadá trochu jinak
Petr Koběrský a víš proč?...protože má myšlenka je zatím slabá..dočasně máš pravdu...kdo chce, může ale na ssíle svých myšlenek pracovat...jojo, jednou se o tom také budou psát studie...axs...
...AXS...

[arikiran]

8888
Je krasne cislo a uz se blizi
Tak me napadlo trochu bilancovat

Sem tu asi 4 roky, vystridal nekolik jmen, pocinaje teonikem , blahe pameti

Krome na Poradnu jsem dopisoval i jinde...napr Inner-light, wingmejkri, reikiwebik,ruzne Zeme, a nekolik dalsich...a bud sem byl vyhozen...nebo odesel sam...a totez hrozilo i tady

Proc sem vlastne tak kolem 2000- po mnohalete esotericke praxi zacal psat?
1- je ve svete nejaky duch exhibicionismu asi cim dal vic silnejsi...cokoli stvorim, hned se s tim musim pochlubit...a tak kazdy dava co muze...viz fejs ci jutub...ja byl se svyma moudrostma take spokojen, tak proc nenapsat knihu, neporadat kurzy, nepsat, nedebatovat- na netu?

Ohlasy ovsem me prekvapily, az na par lidi nikdo nemel zajem a par lidi me dokonce zepsulo az vynadalo...byl jsem, zklamany, podrazdeny az jizlivy

Presto--nastesti, sem pokracoval dal...neb sem pochopil, ze co pisu---JE PRO ME
takova auto-skola
Vzdyt dokonce i dnes treba se mi vybavi basnicka, co sem napsal pred mnoha lety...a ja chapu jeji poslani uplne jinak, mnohem lip...
Rada,navod,varovani, posmesek...ke kteremu me inspiruji druzi...neni pro ne...tudiz se ani neni treba rozcilovat, ze na to prdi...JE TO PRO ME!

proto nemohu odejit, neb potrebuji druheho s jeho problemem...ned kteram dumam...vymyslim zlepseni...a pak...zazracne...uvidim, ze to zlepseni potrebuju taky

Tu samou zpetnou vazbu a inspiraci ovsem dostavam ve velke mire z cehokoli
Od souseda ci prodavacky, z televizniho serialu..filmu...z letu ptaku ci klaciku pohozenych na zemi

Vse promlouva ci jinak...vsemi usty promlouva Mistr...diky Pani

A tento kontakt zesilit je v teto dobe muj hlavni cil...Cil...
Dik vsem, dik Mistrum
...axs...