Před léty do naší skupiny přišel jeden, co mu mystika šla velmi dobře, ač nebyl na tom duševně nejlépe. Rychle se naučil komunikaci s Bohem, brzy začal prožívat mystické stavy v meditacích. Prostě ukázkový mystik, ale až do doby, kdy na něj Temná noc duše dorazila naplno. Ona dělá problémy každému, ale u něj byla odlišná v tom, že začal se Bohu úmyslně vzdalovat. Prý se chce vrátit k obyčejnému životu! Neměl pochybnosti, že by tp snad Bůh nebyl, ani neměl nějaké bolesti, bezvědomí, křeče jako např.Krišnamurti.
Ale i to se u některých už stalo. Prostě zmizeli nám z obzoru. Ale on mne začal vyhledávat a chtěl po mě, aby ho Bůh už neoslovoval a dal mu klid.
Upozornil jsem ho, že jsem na opačný přístup, jak mystický proces zesílit, odvalit balvany z cesty. Tohle že neumím, ani dělat nechci.
Občas ho kamarádi zahlédnou, prý chodí pařit. I takoví jsou. Ale co byste takovému poradili vy?
Ostatně i o takových píše bible. Prorok Jonáš odmítal udělat, co po něm Hospodin chtěl. Za to ho námořníci shodili do moře, kde ho spolkla velryba... Podobně i Mojžíš odmítal plnil boží Vůli. Co vy?