Jinak si myslím, že slovo chtění a chtivost mají společný základ. A o chtivosti asi nikdo nepochybuje, že k ní ulpívání patří.
Tolle i jiní učitelé používají pro úmysl jednat bez ulpívání slovo záměr, aby ho odlišili od chtění, před kterým varuje většina duchovních nauk. Ono to slovo "záměr" zřejmě nevzniklo náhodou a je dobré, že existuje - pro některé významy ani žádné slovo nemáme a musí se pak vyjadřovat opisem.
Slova, která v písemném styku používáme, prostě mají určitý obecný význam
V záměru žádné ulpění není. Proto když to dopadá způsobem, který vede jinam, než je třeba, nevadí. Záměr - cesta k potřebnému řešení - se neustále tvořivě modifikuje, vychází daných možností.
Tak to většina lidí chápe. Je dobré všímat si, jaký význam chceme vyjádřit, a vybrat pro něj to pravé slovo
snadněji se tak dorozumíme I to vede ke spokojenosti