Harmonický život

Harmonický život

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 19. kvě 2019 16:19:42

Viděl jsem toho, koho jsem vskutku tak toužebně vidět chtěl, potkal jsem sebe. Takové setkání vyžaduje velmi náročnou a složitou přípravu. Toužil jsem vidět mého nejmilovanějšího. Nebylo nadále možné se bez něho obejít. Věřím, že bych zemřel, kdybych to neudělal. Avšak jistou nejniternější upřímností celé mé bytosti, nebyl jsem schopen dosáhnout svého úmyslu a takováto situace se pro mne stávala nesnesitelnou. Ovšem s láskou a odhodláním, dychtivostí a odvahou, jsem se vydal na cestu a řeknu vám, že jsem na ní musel projít mnoha těžkými fázemi a místy.

Ačkoli jsem si vedl poměrně zručně, poznání mi nebylo zprvu souzeno.

Avšak, hle! Viděl jsem ho právě dnes, byl jsem si tak jistý. Anebo že by to nebylo ono? Kdykoli jsem viděl, že přichází, byl jsem plně odhodlán ho intenzivně pozorovat, ale jelikož jsem neznal jeho původ s jistotou, nemohl jsem se rozhodnout. Nemohl jsem si být jistý, že to byl můj milovaný, onen základ mé bytosti. Brzy jsem zjistil, že ať to bylo cokoli, ovládalo to umění převleků vskutku bravurně, a tak vždy, když se to objevilo, změnilo to podobu dříve, než jsem to mohl identifikovat. Byly to vize různých inkarnací rišijů a všemožných světců. Vnitřní vize v procesu dhjány a dhárany a vnější vize stavu probuzení totožných se siddhi, jako je například moc předpovídat či jasnovidnost nebo síla léčit nemoci normálně nevyléčitelné. Některé byly dychtivé mi sloužit, mít
ve mě důvěru a uctívat mě, a to mne vedlo k víře, že jsem je doopravdy viděl.

Právě zde leží jádro jejich umění převleku. Jejich schopnost transformace tvaru, vlastností a znalostí je tak veliká, že intelekt sám je v koncích, natož aby prozřel skrze jejich pravou podstatu. Ale co je to za zázrak? Div divů! Ta blýskavě třpytivá majestátná krása! A kde je? Zmizela v záblesku zapomnění dříve, než jsem jí mohl pochopit. Kdepak, nikdo nemůže vědět, co se stalo se mnou
nebo s tím zábleskem. Nemohu říct, jestli ten rychlý mihotavý blesk a prostředky, jakými jsem se ho snažil rozpoznávat, byly jedno a to samé, nebo něco naprosto odlišného. V záři onoho mihotavého zázraku je celý řád kosmu prožíván přímo. Tento kontakt je nesmírně zajímavý. Když prožijeme tento záblesk zkušenosti, máme pocit, jako by měl svět navždy zůstat provoněn
nějakým silným kořením. Toto je charakteristický pocit zažívaný při kosmické zkušenosti, nicméně jakmile se onen pocit pokusíme zachytit kvůli jasnému porozumění, zmizí.

Dostat se k jádru kosmické energie, která je tak perfektním adeptem na mistra převleků, je nesmírně obtížné. Vědomí, kterému máme porozumět a schopnost koncentrace jsou jedno a to samé. Jelikož je kosmická energie ve své přirozenosti polymorfní, nemůžeme ji definovat jménem ani místem, jako například vnitřní zkušenost dhjána jogína. V prvním momentě je pozornost
meditujícího upřena na ticho, to se pak mění ve světlo, světlo pak na sebe bere podobu prostoru a prostor se mění v pohyb. Pak se pohyb přemění ve vzduch, vzduch v oheň, oheň ve vodu a voda v zem. V poslední řadě se pak zem začne vyvíjet ve svět organických a anorganických věcí. Voda z deště na sebe bere podobu šťáv obsažených v zrnkách obilovin a v zelenině, a tak se stává esencí,
která podporuje živiny a dává energii. Tato energie na sebe bere podobu pravého uvědomění, odvahy, chrabrosti a prozíravosti. Tento neměnný proces nemá konce. Forma, jméno ani vlastnost nezůstávají. Nic není věčné nebo dané.

Zkušenost prožívaná duchovně osvíceným je velmi složitá na to, aby se o ní dalo mluvit. To může znamenat, že je mimo naše síly něco takového prožít, anebo je mimo náš dosah. Avšak člověk nesmí přestávat s cvičením koncentrace. Identita s „Já“, která je zázrakem a oslnivým světlem v našem pochmurném dni a empirické vědomí (ego), které nemá absolutní zkušenost, se musí pevně zapojit do dhjána jógy (meditace).

Je duchovně ukojená duše totožná s božskou zkušeností anebo jde dokonce mimo ní?

Zkušenost, která plyne z dhjána jógy, není duální. Ve stádiu osvícení jsou i smyslové orgány zapojeny v meditaci duchovního adepta, neboť smyslové orgány a pět elementů jsou v jádře jedno a to samé. Materiální složky, jemné složky a vědomí, neboli tři kvality (guny): sattva, radžas a tamas, a tři zdroje znalosti: vnímání, úsudek a důkaz byly viděny, jsou viděny a hle! Nejsou nikde.

Charakteristiky vzniku, života a jeho konce spadají pod dhjána jógu. Prakrti ve všech jejích formách, projevených či neprojevených a vědomí puruši jsou v ní také zahrnuty. V procesu dhjána jógy jsou aktivovány všechny čakry naráz a jsou prožívané jako takové. Všechny tyto aspekty, v jedné sjednocující zkušenosti „Já“, vytvářejí kontemplaci. Meditace, vědomí a zkušenost kráčejí pospolu
v nerozlučitelné jednotě.

Dhjána jóga je nejvyšší činností života. Koncentrace je klíčová pro dosažení zkušenosti. Transformace dhjána jógy do mama [sic] jógy je náročný proces. Při dovršení tohoto procesu samotného je átman rozpoznán s jistotou. Dokud není dhjána jóga plně transformovaná do džňána jógy, není tu sebepoznání.

Skořápkou dhjána jógy je pravé uvědomění, pak následuje dualita uvědomění a nakonec átman. Co se týče zkušenostního uvědomění, existuje tu jistá pře mezi pravým uvědoměním jako „Já“ a „já“ jako „Já“. Avšak v hlubokém samádhi člověk porozumí rozdílu mezi kontemplací a tím, co nazýváme iluzí „jáství“.

Toto ústí v dosažení blaženosti. Blaženost je pak transformována ve svrchované božství a pocit „já“ se rozplyne v absolutnu.

Porozumění poznání, meditování na samotnou meditaci (kontemplaci), májá, Bůh, absolutní stav a prvotní pravidelný puls jsou části, utvářející celek, kterým je prožívání pravého „Já“. Onen uctívaný a kýžený stav je zde dosažen.

Před tímto, v procesu získávání siddhi spojeném s dhjána jógou, zkušenosti spojené s uměním, láskou a vzpomínkami na minulé životy v různých oblastech jako je Pátála, Swarga a Kailása téměř vyvěrají z člověka. V některých případech může jeden prožít jakousi příchuť různých siddhi a avatarů a pocity spojené se setkáním s ostatními v nejrozmanitějších oblastech země. Není ničím výjimečným, pokud zažijeme záblesky životů Brahmy ze Satye, Šivy z Kailasu, nebo Višnua z Vaikunth. Ano, jsou tu vskutku různé fáze v pocitech jogína, krásné a strašlivé, avšak tyto pocity spojené s dhjána jógou jsou nevyhnutelné a budou se nadále vyskytovat, dokud se dhjána jóga netransformuje do džňána jógy.

Mluvíme o přestupu ze samprajuaty (tichá mysl v meditaci) do asamprajuaty (změněný stav vědomí, tichá a vědomá mysl), neboli stavu samádhi. Do té doby tu není žádná seberealizace, avšak na druhou stranu, pokud jsme si vědomi podstaty oné fáze dhjána jógy, když probíhá, seberealizace je automatická.

Všechny zkušenosti a vize vyvstávající z dhjána jógy jsou pomíjivé. V kontemplaci můžeme nalézt nekonečné množství fází a podob a žádná z nich není věčná. Cokoli se nám zdá ku pomoci, ohromné, nebo rozhodující, se v momentě rozplyne, aby to bylo v zápětí nahrazeno něčím jiným. To, z čeho všechny tyto podoby vznikají a mění se na zkušenosti, jako země, voda, oheň, vzduch, éter a jejich různé specifikace, je samo nestabilní. Pokud se kontemplující duši dostaví příchuť minulých životů, je dále transformována do prapůvodní máji, do základní energie a dokonce si může osvojit i některé z charakteristik nejvyššího „Já“ a to čistě pouze silou meditace, avšak všechno nakonec zmizí.

Kála je název pro závěrečnou likvidaci individuality. Právě při kále se člověk separuje od nízkého „já“ a jako kompenzaci získává spirituální jistotu, která již nikdy nezmizí. A tak nehynoucí, nerozpustitelný, věčný paramátman září ve své dokonalosti mimo dosah empirické zkušenosti.

http://www.advaita.cz/wcd/e-knihy/nisar ... oznani.pdf
Návštěvník
 

Zpět na Nisargadatta Maharaj

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník