Ty jsi Átman, Já, bezforemný …

Ty jsi Átman, Já, bezforemný …

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 23. lis 2015 9:47:13

Átman značí plnost ve všech ohledech. Átman nemá zrození ani smrt. Je za tím vším. Átman znamená být sám sebou, nikoliv být tělem. Nescházíme se tu proto, abychom dávali rady týkající se rodinných či světských záležitostí. Ten, kdo vám pomáhá vydělat na živobytí, tak činí spontánně. Uveďme příklad: během devíti měsíců existence v děloze, kdy rodiče dosud neznali nenarozené dítě a nenarozené dítě neznalo své rodiče, bylo o vše ohledně nezrozeného dítěte postaráno. Nenarozené dítě bylo chráněno a na konci devátého měsíce bezpečně vyšlo z dělohy. Ten, kdo uctívá a uvědomuje si Já, považuje Boha za konatele a ochránce všeho. Když jsem neznal své rodiče a oni neznali mne, ten, kdo pro mě dělal vše, vytvořil toto krásné tělo a všechny jeho orgány; činil tak bez mého vědomí a požádání. Ten, kdo vytvořil veškeré toto zázemí, to učinil, aniž bych o tom věděl. Během této doby nejsem schopen cokoliv vědět, vše bylo vykonáno Jím. On je náš Átman, Guru, on je zrození. Málokdo dojde k této úrovni víry a přesvědčení.

Možná jeden z miliónu má takovouto víru. On (Átman) má všechny tyto vzpomínky, ale v době, kdy pro mě mí rodiče nic neudělali, ten, kdo mi udělil tuto hezkou formu, pečoval o mě, mne dostal ven z dělohy otvorem velkým zhruba 5 centimetrů, když jsem vážil asi 4 kila, proč? Koho jsou všechny tyto dovednosti? Je to Átman, kterému jsem se odevzdal. Pokládám Átman, Já, za svého Gurua, a tohoto Gurua uctívám.

Jestliže někdo s plnou vírou v Já realizuje toto Já, pak o všechny jeho potřeby je postaráno jako v případě nenarozeného dítěte v děloze. To si pamatujte. Jak hladce, čistě a krásně o něj bylo postaráno. Každý se chce pomazlit s novorozencem, ale jen do té doby, než doroste do určitého věku. Jakmile dítě vyroste a vyvine se mu mysl, na jejímž základě se začne projevovat, tak se s ním už nikdo nechce ´pusinkovat´. Budiž, ale jen zřídka někdo natolik rozvine přesvědčení, že ho vyživuje Já (Átman). Mám víru ve své Já, jsem bezforemný, jsem zářící Bhagaván, dostává se mi vůně, jež je mým vnitřním Bohem, Guruem.

Místo toho, abyste následovali tento přirozený průběh, následujete mysl. Nevědomá osoba cítí, že mysl je její Guru. Mysl vyživuje a ochraňuje nevědomého, zatímco Átman živí a zabezpečuje aspiranta (hledajícího). Aspirant je oddaný. Átman je označení pro Boha, Gurua, Brahman; oddaný aspirant si toho je vědom. Oddaný je živen a ochraňován jako nenarozené dítě. Toto si podržte v mysli. Není snadné mít tak silnou, nehynoucí víru. Někdo ji však mít může, to nelze vyloučit. Neměli byste přijímat to, co vám říká či namlouvá mysl. Primární iluze (´Já jsem´) je všemocná, živí a ochraňuje mě. Žijte s tímto připomenutím a nenásledujte mysl.

Tato slova jsou výrokem samotného Boha, čirého, neposkvrněného, bezchybného, toho nejcennějšího a nejuctívanějšího. Nepovažujte se za toho, kým jste podle rad mysli; pokládejte se za to, co vám říká váš Guru. Jsem bezforemný, neposkvrněný, čirý a bezchybný. Nemám zrození ani smrt. Kdybych je měl, pamatoval bych si to a věděl bych o tom. Kdyby byly zrození a smrt skutečné, měl bych o tom poznání. Nemám o tom žádné poznání, proto nemám žádné zrození ani smrt, a slova mého Gurua jsou toho důkazem.

Málokdo si uvědomí Guruova slova; vše, co říká mysl, to nejsem. Mysl nahlíží na tělo a říká vám, že jste muž či žena, ale vy jste Vědomí. Vy jste ryzejší a jemnější než prostor a vším prostupujete. Já jsem Átman, Já. Mysl mě považuje za tělo, avšak já nejsem tělo, jsem Átman. Měli byste si vycvičit mysl tímto způsobem. Nenásledujte to, co vám namlouvá mysl, ale to, co vám říká Guru. Neposloucháním mysli mysl transcendujete a pak je o vás postaráno tím principem, který ochraňuje nenarozené dítě v děloze. Tímto způsobem je o vás pečováno jedině tehdy, pokud se neřídíte svou myslí. V děloze jste se svou myslí neřídili, nevěděli jste o ní. Mysl značí myšlenky. Tyto myšlenky k vám mluví a vy promlouváte k těmto myšlenkám. Podle nich pak jednáte. Mysl značí proud myšlenek, není to tak? Nyní ponechte mysl stranou a nechť hovoří samotná slova. Říkají-li myšlenky něco, co je nutné, důležité a užitečné, použijte je, a na ostatní zapomeňte.

Jestliže k vám přijde někdo v nevhodnou dobu na návštěvu, nepřijmete ho; podobně zbytečné myšlenky, které přijdou, vám zaberou čas. Takové myšlenky musíte odmítnout. Stěžují-li si myšlenky na někoho, potlačte jejich příjemce, jenž na základě nich vyvolává nespokojenost. Nevěnujte se myšlenkám, které si stěžují na ostatní. Toto je praxe moudrých lidí, není-li pravda? Držte se této praxe. Nepěstujte myšlenky, které vám nejsou k užitku; tedy ty myšlenky stěžující si na ostatní. Jsou to jen myšlenky, nic víc. Ve stavu ne-mysli jste Já, Guru, Brahman. Toto nejsou rozdílné stavy.

Jedna a tatáž osoba se označuje různě, jednou jako strýc, poté jako bratr a tak dále. Jiná zase jako teta, matka a podobně. Stejně tak Átman, Já, se nazývá různými jmény, ale konec konců, jsme to my sami, naše pravé Já. Dokonce i slovo ´já´ ponechte stranou, a když tak učiníte, to, co zůstává, je ´my´. ´My´ znamená poznání či vědomí, nikoliv tělo. Jaký význam má tělo, není-li zde vědomí? Jakmile vědomí odejde, osoba se označí za mrtvou a lidé ji vidí jako mrtvou. Životní dech udržuje tělo na živu a aktivuje ho; je tu ´bytí´. Životní dech opustí tělo, znamená to smrt? Ne, když životní dech zmizí, ´bytí´ vyhasne a stane se ´ne-bytím´. Předtím však ´bytí´ pozorovalo životní dech. Kdo zmizel? Vědomí neboli vnímání ´bytí´ zmizelo. Ten, jemuž se Guruova slova stanou vlastní, nezakusí smrt. Dokonce i zrození, které bylo považováno za skutečné, se stane falešné. Od tohoto okamžiku dosáhne přesvědčení, že jak zrození, tak smrt, nejsou skutečné.

Nenechte se od této chvíle vůbec řídit myslí, avšak využívejte myšlenky, které jsou potřebné. Ponechte stranou neužitečné myšlenky, pak tu nebudou žádné myšlenky, a tudíž zůstane klid.

Jestli vám nějaké myšlenky namlouvají, že jste tělo; povězte jim, že jste Átman, Já, bezforemné, beze změn a čiré. Řekněte těmto myšlenkám, ať odejdou. To, co se na základě této praxe uchová, je žijící samádhí značící blažený klid a naprostá spokojenost. Toto držení mysli stranou přejde v žijící samádhí neboli nejpřirozenější pravý stav. Světci kladou velký důraz na bezmyšlenkovitý stav vašeho pravého bytí. Každý z vás je zde obdarován tímto čirým stavem, který nelze nijak poskvrnit. Ale v důsledku setrvání vaší mysli přijímáte tělesnou totožnost a kvůli tomu trpíte bolestmi a problémy. Protože jste mysl učinili svým guruem, vzpomínáte na to, co je dobré a špatné na ostatních, a rozvíjíte tak nenávist a hněv. Od toho je nutné se uchránit. Čit ghana – čit značí vědomí a ghana znamená hutný. Hutný jako prostor. Ale prostor neoznačíme hutným.

Prostor není nikde polámaný; je všeprostupující. Avšak Átman je jemnější než prostor. Átman zná prostor, ale prostor nezná Átman. Vy znáte prostor; znalec je vědomí, které je hutné. Realizovaný ví, že vědomí je hustší než prostor. Vědomí je poznání, podstata bytí, pocit bytí, poznání ´Já jsem´, je jako prostor, hutný, čirý, vše vámi prostupuje. Átman je jemnější než prostor, čiřejší a čistší. Nemůžete namalovat prostor, nemůžete jej pošpinit. Podobně Átman, které není myslí, které je od mysli odlišné, je čiré, bezchybné a velmi čisté. Átman je ryzejší, jemnější než prostor.

Átman je naše pravé Já. Když řekneme ´Já jsem Átman´, slovo ´já´ má stopu ega. Jestliže řekneme ´My jsme Átman´, pak toto ´My jsme Átman´ znamená, že zde nedochází k chybné totožnosti s mužem či ženou. Když řekneme ´já´, může vyvstat tok ztotožnění s mužem či ženou. Avšak ´my´ značí poznání, vědění, vyzařování. Bdění, spaní a vědění – to vše dohromady je Átman. Vyvstání bdělého stavu, spánku a vědění je označeno jako zrození. Avšak podle Guruových slov Já bez mysli je bezforemné a bezejmenné a vy ho pojmenováváte, jak chcete.

Nyní se nepokládejte za tělo a jeho formu, ale za vědomí. Jestliže nejste tělo a jeho forma, pak co jste, prosím povězte. Budete schopni to popsat? Neustále se na to soustřeďte. Buďte jako to a poznání vám bude nabídnuto a zazáří. Moudrost se rozvine podle hodnoty dotyčné osoby. Její chování z toho vyplývá, ale kvůli její totožnosti s tělem může docházet k různým útokům na ni. V souvislost s nahlížením mysli se pokládá za muže či ženu, ale mysl nezná Já, zná jen tělo. Pamatujte si, že mysl zná tělo, nikoli Já. Vaše bytí je Átman neboli Já a nemůžeme je nazývat malým či velkým, protože je bezforemné. V případě, že má někdo formu, lze ho označit za malého či velkého, ale jestliže zde není žádná forma, jak jej můžeme nazývat velkým či malým?

Je to natolik nepatrné a jemné jako prostor. Je to plné a neomezené. Je to hojné (plné) a jinak řečeno je to všeprostupující. Není tu přicházení ani odcházení, ale v důsledku ztotožnění s myslí dojde k chybnému pocitu, že se uskutečňuje přicházení a odcházení. Kvůli tělesné totožnosti je s myslí rovněž spolčena představa zrození a smrti. To vše jsou však koncepty mysli, ale toho, kdo zná sama sebe jako od mysli odlišného, se všechny tyto vady mysli (mít rád, nemít rád, hněv a představy) nedotýkají. Díky spojení s myslí probíhají dobré a špatné události, ale jestliže poznáte mysl jako od vás odlišnou, pak se nic nemůže přihodit.

´Já jsem tělo a jeho jméno a forma.´ – toto říká mysl, ale nikoliv Já, Paramátman. Ale jelikož ´Já´ nezná sebe sama, považuje slova mysli za pravdu a zakouší neštěstí a štěstí tu je pouze jako vysněný cíl. Vaše světské zkušenosti jsou pouze neštěstí. A štěstí se jeví pouze jako cíl. Bolest zakoušena při osamělosti a bezradnosti je daleko silnější než zkušenost při fyzickém napadení (střetu s někým). Mentální bolest je silnější. Mysl považuje ´Já´ za tělo. Pamatujte si, že nejste to, čím podle mysli jste. Já jsem bezforemný, čirý a bezchybný, moje světlo posuzuje průzračnost slunce a měsíce. To naznačuje, jak posvátné a čiré to je. Kdo? Átman, znamená ´my´. Říkáme, že světlo je matné, kdo to hodnotí? Je to naše světlo. Co je zde ryzejší, než světlo ´Já´? Kdo bude posuzovat čistotu jakéhokoli objektu? Je to světlo Já´. Takže ´Já´ je bezforemné, zářné a čiré. ´Já´ je zářnější a ryzejší než jakékoliv světlo.

Pamatujte si to a věnujte tomu pozornost. Mysl toto nemůže poznat. Vykonávejte všechny své činnosti, nicméně alespoň než usnete, tak si v posteli připomeňte kvality Átman. Je nekonečné, vědomé, vše-prostupující, posvátné a čiré. A tím nedůležitějším je to, že tím jsme my. Pamatujte si ´Já´ a jeho kvalitu; je zářné, vědomé, čisté, čiré a posvátné. A poté, ´Já´, Paramátman, jsme my. Toto si řekněte před usnutím. Alespoň před tím, než ulehnete, připomeňte si ´Já´ a ne mysl. Vaše mysl vám uděluje tělesnou totožnost. Toto má za následek vaše neštěstí a znovuzrození. Dokonce i nyní, poznáte-li ´Já´ oddělené od mysli, tak pochopíte samo toto zrození jako falešné.

Ve snu vidí hinduista vyšší kasty sebe jako člena nižší kasty. Sen vytváří špatné pochopení. A tím pádem se člověk pokládá za někoho z nižší kasty. Všechny vaše problémy vyplývají z totožnosti s tělem. Věřte v Boha, uctívejte jej. Nicméně když jen na chvíli uctíváte Boha a meditujete na Něho, připomínejte si to, co zde bylo řečeno a pak budou všechny vaše hříchy nasbírané během dne odstraněny. Jako během tohoto okamžiku.

Mé světlo je tak čiré, že dokáže víceméně rozpoznat intenzitu slunce a měsíce. Poznejte se jako bezforemné, čiré a bezchybné (Átman) a s tím usínejte. Učiňte tak před tím, než usnete. Tímto následky špatných činů, posbíraných během dne, zmizí. Ale neměli byste na to zapomínat; meditujte na to ve správnou dobu. Tato meditace by neměla být na ostatní, ale na sebe sama. Toto poznání a meditace je na sebe sama a nikoli na kohokoliv jiného. ´Já´ se nazývá také jako Brahman. Je to vaše pravé ´Já´, každý má právo to naplnit. Přinejmenším každá lidská bytost má na to právo a nárok, neboť to je náboženství našeho ´Já´. Nezapomeňte na pravé náboženství vašeho vlastního ´Já´. Budete-li se řídit vaším pravým ´Já´, všechny vaše problémy a nesnáze se vyřeší. Když jste byli v děloze, nečelili jste mnohým kalamitám? Kdo vám pomohl a vyřešil všechny tyto problémy?

Kdo vás ochraňoval a bezpečně dostal ven? Je to ´Já´. Proto rozšiřte víru ve vaše ´Já´. Átman je bezforemné, je za hříchem a poctivostí, zářné a je ve své přirozenosti. A je všemocné a jednotné. Žijte se Sebejistotou. Přinejmenším meditujte na to, co jste si zde vyslechli. Meditujte na ´Já´ a ne na Boha. Meditujte na sebe sama, spočívání v ´Já´ je naše pravé náboženství, toto nám řekl náš Guru. Spočívání v ´Já´ značí následovat pravé náboženství. Následovat svou mysl znamená zakoušet pád. ´Já´ nepotřebuje mysl. Z tohoto důvodu spočívejte ve svém ´Já´.
Návštěvník
 

Re: Ty jsi Átman, Já, bezforemný …

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 28. pro 2015 21:07:23

Jestli vám nějaké myšlenky namlouvají, že jste tělo; povězte jim, že jste Átman, Já, bezforemné, beze změn a čiré. Řekněte těmto myšlenkám, ať odejdou. To, co se na základě této praxe uchová, je žijící samádhí značící blažený klid a naprostá spokojenost.


Átman nemá zrození ani smrt.
Návštěvník
 

Re: Ty jsi Átman, Já, bezforemný …

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 22. led 2016 6:49:24

40. JENOM „JÁ“ JE SKUTEČNÉ

Maharadž: Svět je jenom divadlo, třpytící se a prázdné. Je a zároveň není. Je tak dlouho, jak ho chci vidět a účastnit se ho. Jakmile se o něj přestanu zajímat, tak mizí. Nemá žádnou příčinu a neslouží žádnému cíli. Prostě se jenom objeví, když zrovna není naše mysl zaneprázdněna. Jeví se přesně takovým, jaký je, ale není v něm žádná hloubka, ani nemá žádný smysl. Skutečný je jenom ten, kdo přihlíží, můžeme ho nazvat Já nebo Átma. Pro Já je svět jenom barevné divadlo, které ho baví dokud trvá a jakmile je konec, hned na ně zapomene. Podle toho, co se děje na scéně, tak se buď třese strachy nebo otřásá smíchem, ale je si stále vědom toho, že je to jenom divadlo. Baví se tím – ale bez obav nebo tužeb, prostě to bere, jak to jde.

Tazatel: Osoba, která je ponořena do světa prožívá velmi rozmanitý život. Pláče, směje se, miluje, nenávidí, má přání i obavy, trpí a znovu se raduje. Jaký má ale džňánín, který je nezná – nemá ani radost ani strach? Není to jenom jaká si nemastná neslaná prázdnota?

Maharadž: Není tak odloučen, jak by se zdálo. Prožívá čistotu, ničím nezkažené blaho. Je šťasten a je si plně vědom toho, že štěstí je jeho skutečnou podstatou a že on nemusí dělat už nic a nemusí už o nic usilovat. To je při něm stále, mnohem víc, než tělo, je to bližší, nežli jeho mysl. Vy si myslíte, že bez určité příčiny není možné štěstí. A mě připadá závislost na čemkoliv jenom pro dosažení pocitu štěstí jako naprosté zoufalství. Radost a bolest mají svou příčinu, ale můj stav je mým vlastním stavem, nemá příčiny, je nezávislý a nic ho nemůže ohrozit.
Návštěvník
 

Re: Ty jsi Átman, Já, bezforemný …

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 15. bře 2016 17:36:53

58. Osudem věech lidí je dokonalost

(z knihy Já Jsem To)

Tazatel: Když se vás někdo ptal na prostředky k seberealizaci, neustále jste zdůrazňoval důležitost mysli přebývající v pocitu „já jsem“. Jaký to má důvod? Proč by tahle konkrétní myšlenka měla vést k realizaci? Jak mne kontemplace na „já jsem“ ovlivní?

Maharádž: Samotné pozorování změní pozorovatele i pozorované. Koneckonců jediné, co brání člověku nahlédnout jeho pravou přiro­zenost, je slabost a tupost mysli, její tendence přeskakovat jemné věci a zaměřovat se jen na ty hrubé. Když se budete řídit mou radou a budete se neustále snažit udržovat mysl pouze v pocitu „já jsem“, začnete si svou mysl a její vrtochy plně uvědomovat. Uvědomění, přítomnost jasné har­monie (satvy) v konání, rozpouští skleslost a ztišuje neklid mysli a jemně, ale vytrvale mění samotnou její podstatu. Tato změna nemusí být zjevná, může být i sotva postřehnutelná, ale přesto je to hluboký a zásadní obrat od temnoty ke světlu, od nepozornosti k uvědomění.

T: Musí se používat zrovna formule „já jsem“? Nemůže to být jakákoli jiná věta? Když se budu koncentrovat na „je tu stůl“, neposlouží to úplně stejně?

M: Ano – jakožto cvičení v koncentraci. Ale nepřivede vás to k pře­kročení ideje stolu. Vy se přece nezajímáte o stoly, ale chcete poznat sám sebe. Proto mějte vědomí neustále zaostřeno na jediný záchytný bod, který máte – na svou jistotu, že jste. Přebývejte v tomto pocitu, hloubejte o něm, hrajte si s ním, hluboce se do něj ponořte, dokud skořápka nevědomosti nepraskne a vy se nevylíhnete do království skutečnosti.

T: Je mezi mým soustředěním se na „já jsem“ a prasknutím skořápky nějaká příčinná souvislost?

M: Touha najít sebe sama je známkou toho, že se to s vámi obrací k lep­šímu. Impuls přichází vždy zevnitř. Dokud nepřijde váš čas, nebudete mít ani touhu, ani sílu provádět sebezkoumání naplno a bezvýhradně.

T: Není za tuto touhu a její naplnění zodpovědná Guruova milost? Není Guruova zářivá tvář návnadou, na kterou jsme chyceni a vytaženi z bahna utrpení?

M: Ten, kdo vás přivede k Vnějšímu Guruovi, je Vnitřní Guru (satguru), tak jako matka přivede své dítě k učiteli. Věřte svému Guruovi a poslou­chejte ho, protože je poslem vašeho Skutečného Já.

T: Jak mám najít Gurua, kterému bych mohl věřit?

M: To vám řekne vaše vlastní srdce. Najít Gurua není těžké, protože Guru hledá vás. Guru je neustále připraven, to vy nejste připraveni. Mu­síte být připraveni se učit, jinak můžete potkat svého Gurura a promarnit šanci svou naprostou nepozorností a zatvrzelostí. Vemte si příklad ze mě. Nevypadalo to se mnou nijak slibně, ale když jsem potkal svého Gurua, naslouchal jsem mu, věřil jsem mu a řídil se jeho radami.

T: Než se úplně svěřím do rukou nějakého učitele, neměl bych si ho nejprve prověřit?

M: Určitě si ho prověřte! Ale co můžete zjistit? Jenom to, jak se vám jeví na vaší úrovni.

T: Budu pozorovat, jestli je zásadový, jestli žije v harmonii se svým učením.

M: Můžete najít spoustu disharmonie – no a co? To nic nedokazuje. Rozhodující jsou jeho pohnutky. Jak můžete znát jeho pohnutky?

T: Přinejmenším budu očekávat, že je to člověk, který se dokáže sebeo­vládat a žije počestný život.

M: Takových lidí najdete spoustu – a budou vám k ničemu. Guru vám dokáže ukázat cestu zpátky domů, k vašemu pravému já. Co to má společného s charakterem či temperamentem jedince, kterým se vám zdá být? Neřekl vám snad jasně, že není jedinec? Jediný způsob, jak ho můžete posoudit, je podle změny, která ve vás nastane v jeho přítomnosti. Cítíte-li se klidnější a šťastnější, rozumíte-li sám sobě mnohem jasněji a hlouběji než obvykle, znamená to, že jste našel toho pravého člověka. Nechte si na to nějaký čas, ale jakmile bude vaše mysl připravena mu uvěřit, uvěřte mu absolutně a naplno a přesně se řiďte každým jeho po­kynem. Nejde o to, zda ho přijímáte jako svého Gurua, stačí, že vám je dobře v jeho společnosti. I samotný satsang vás může přivést k cíli, pokud ho s ničím nemícháte a ničím nenarušujete. Jakmile ale jednou přijmete někoho za svého Gurua, tak mu naslouchejte, pamatujte si jeho slova a dělejte to, co vám říká. Polovičatost je vážný nedostatek a je příčinou mnoha utrpení, za které si můžete sám. Chyba není nikdy na straně Gurua, chyba je vždy v omezenosti a paličatosti žáka.

T: Prohlásí v takovém případě Guru žáka za neschopného nebo ho dokonce zavrhne?

M: Kdyby to udělal, tak by to nebyl Guru! Čeká na svou příležitost, až se k němu žák, vytrestaný a zmoudřelý, vrátí ve vnímavějším rozpoložení.

T: Jaké k tomu má Guru pohnutky? Proč si s tím dává takovou práci?

M: Kvůli utrpení a jeho odstranění. Vidí, jak lidé ve svých snech trpí, a chce je probudit. Láska nestrpí bolest a utrpení. Guruův soucit je bez­mezný, a proto nemůže být poražen. Guru nikdy neprohrává.

T: Má být můj první Guru také mým posledním, nebo můžu chodit od Gurua ke Guruovi?

M: Celý vesmír je váš Guru. Jste-li pozorný a inteligentní, může vás učit cokoliv. Kdyby byly vaše mysl a srdce čisté, učil byste se od kaž­dého kolemjdoucího. Ale protože jste pohodlný a roztěkaný, musí vaše vnitřní Já stvořit vnějšího Gurua a přimět vás, abyste mu věřil a poslouchal ho.

T: Je Guru nutný?

M: To je, jako byste se ptal: „Je matka nutná?“ Abyste mohl ve vědomí vyrůst z jedné úrovně do další, potřebujete pomoc. Pomoc nemusí být vždycky prostřednictvím lidské bytosti, může to být jemný duch nebo jiskra intuice, ale pomoc přijít musí. Vnitřní Já se dívá a čeká, až se ztra­cený syn vrátí zpátky k otci. V pravý čas všechno láskyplně a náležitě zařídí. Pokud je nutný posel nebo rádce, pošle Gurua, aby udělal to, co je potřeba.

T: Jednu věc nemůžu pochopit. Mluvíte o vnitřním Já jako o moudrém, dobrém, krásném a ve všech směrech dokonalém. Dále mluvíte o jedinci jako o pouhém odrazu, který nemá své vlastní bytí. Je-li jedinec tak ne­důležitý, proč se tolik starat o jeho blaho? Koho zajímá stín?

M: Zavádíte dualitu tam, kde žádná není. Je tu tělo a je tu Já. Mezi nimi je mysl, v níž se Já odráží jako „já jsem“. Mysl se díky svým nedokona­lostem, své hrubosti a neklidu, nedostatku soudnosti a vhledu, považuje za tělo – nikoliv za Já. Jediné, co je potřeba, je pročistit mysl, aby si do­kázala uvědomit svou jednotu s Já. Když se mysl ponoří do Já, přestane tělo dělat problémy. Zůstává tím, čím je, nástrojem poznávání a konání, prostředkem a vyjádřením vnitřního tvůrčího ohně. Základní význam těla je v tom, že slouží ke zkoumání kosmického těla, kterým je celý vesmír. V průběhu toho, jak si postupně uvědomujete sebe sama ve všem proje­veném, vždycky znovu zjišťujete, že jste něco víc, než jste si myslel.

T: Takže sebezkoumání nemá konec?

M: Protože nemá začátek, nemá ani konec. Ale já jsem díky milosti svého Gurua objevil toto: nejsem nic, na co lze ukázat. Nejsem ani „tohle“, ani „tamto“. To platí absolutně.

T: Takže, co s tím má společného nikdy nekončící objevování, neko­nečná transcendence člověka do nových dimenzí?

M: Tohle všechno patří do oblasti projeveného; ve vesmíru je přirozené, že vyšší může být dosaženo jenom díky svobodě získané od nižšího.

T: Co je nižší a co je vyšší?

M: Dívejte se na to v pojmech uvědomění. Širší a hlubší vědomí je vyšší. Všechno živé pracuje na tom, aby zabezpečovalo, ochraňovalo a rozšiřo­valo vědomí. To je jediný a výhradní účel a smysl světa. Stálé zvyšování úrovně vědomí, objevování nových dimenzí, s jejich vlastnostmi, rysy a schopnostmi – to je podstatou Jógy. V tomto smyslu se celý vesmír stává školou Jógy (jógakšetra).

T: Je dokonalost osudem všech lidských bytostí?

M: Ano, všech lidských bytostí – bezvýhradně.


Možnost se stává jistotou ve chvíli, když se v mysli objeví pojem osvícení. Jakmile živá bytost uslyší a pochopí, že vysvobození je v jejích silách, nikdy už na to nezapomene, protože je to první zpráva zevnitř. Tato zpráva zapustí své kořeny, po­roste a v pravý čas získá požehnanou formu Gurua.

T: Takže všichni se staráme o vykoupení své mysli?

M: A o co jiného? Mysl zbloudila, mysl se vrací domů. I když výraz „zbloudila“ se tu nehodí. Mysl musí dobře poznat všechny své rozmary. Nic není chyba, pokud se to neopakuje.
Návštěvník
 

Re: Ty jsi Átman, Já, bezforemný …

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 25. bře 2016 22:46:51

První a Druhý sen a Siddha beze snu

Vaše vědomí se chybně pokládá za tělo. Proto na konci života zemřete. Nemluvím k tělu, ale k Vědomí, které slyší prostřednictvím uší. Toto Vědomí, které se mylně spolu s jménem pokládá za tělo, touží po osvobození. Avšak toto bezforemné a bezejmenné Vědomí, které obývá tělo uvnitř srdce a praktikuje oddanost, se nazývá ´aspirant´ neboli sádhaka.
Většina oddaných ve světě jsou takzvaní mumukšu – to jsou ti, kdo dychtí po osvobození. Mohou být sečtělí, ale nejsou aspiranty. Toto je nejnižší stav na duchovní stezce. Tento stav prožívá ten, kdo hledá Skutečnost a je ztotožněn s tělem a myslí. Vždy zkouší odvozovat zisky a ztráty z hlediska smyslového vnímání těla a mysli. Žije v takzvaném druhém snu, kterému se také říká sen ve snu, kdy sebe vnímá ve světě jako muže či ženu se jménem a žije ve svém rodinném prostředí. Mumukšu má tedy pohlaví, neboť se ztotožňuje s tělem. To je osoba, od které je třeba se osvobodit. Jestliže tu energie, která je netělesná, není, má potom osoba neboli tělo nějakou hodnotu? Bude-li mít mumukšu štěstí, potká Gurua, který mu řekne: ´Nejsi tělo a mysl, jsi projevené ´Jáství´ a snaž se to uskutečnit.´ Svět se projevuje prostřednictvím ´Já jsem´, a tuto zkušenost pozná a realizuje až aspirant, neboli sádhaka, který se probudil z druhého snu a žije již v tom snu prvním. Poznání ´Já jsem´ vyvstalo bez jeho vědění o tom. Toto poznání nemá žádný tvar či formu. Aspirant není ani mužem, ani ženou. Když se aspirant stabilizuje jako ´Já jsem´, zjistí, že není tělo-mysl, ale celkové projevené Vědomí.
Nakonec poté, když jste přesvědčeni o své přirozenosti, zjistíte, že nejste ani tímto ´Jástvím´, tedy že nejste Vědomí ani projevený svět, a že jste Absolutno, a stanete se Siddha, neboli osvobozenou Bytostí. V tu chvíli jste probuzeni z prvního snu a žijete konečně ve Skutečnosti.
Pokud nechápete svou vlastní hodnotu, budete mít strach ze smrti. Přirozeností Já je přirozenost poznání – ne přirozenost osoby, která věří v rozdílnosti. Je proto oddělenou individualitou. Objekty se stanou viditelné pouze proto, že jim mysl dává tvar. ´Vy´ jenž posloucháte a ´Já´, co mluví, jsou neoddělení. Není mezi námi žádný rozdíl.
Přirozenost toku mysli je podle hodnoty vaší formy. To znamená, že mysl bude mít pouze takový druh myšlenek. Ten, kdo věří, že nemá žádný tvar, žádné jméno, žádné pohlaví, prostě je bezforemný, bude mít mysl, která bude proudit tímto způsobem.

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Nisargadatta Maharadž Ki Džej
http://www.advaita.cz/24895-neco-od-sri ... -maharadze
Návštěvník
 

Re: Ty jsi Átman, Já, bezforemný …

Nový příspěvekod Jana » sob 07. kvě 2016 7:52:05

27. To, co máte rádi, bude časem považováno za nic (Nirupany)

Dítě, které se ještě nenarodilo, si radostně hraje v universální životní síle. V životní síle neexistuje rozdíl mezi životní sílou nezrozeného dítěte a toho, které se narodilo. Nelze říkat, že to dítě, které není narozené, neexistuje. Existuje a radostně si hraje v úplném vědomí. Meditujte na vědomí, které není tělem, přestože je v těle. Vše je spatřeno díky tomuto vědomí. Všechna jména náleží vědomí. Svět tu je pro zábavu tohoto konceptu. Budete mít víru ve své Já, pokud máte víru v Gurua. Jakmile je stvořena víra, dojde k patřičnému pochopení. Mezi námi není žádný rozdíl. Jak zde může být hrdost na činy, které se uskutečnily, jestliže jste bez formy? Z hlediska džňánina (realizovaná bytost) nebyl svět nikdy stvořen. Vše, co je vidět, je falešné. Schránka (přebal) která je tělem, není vaší formou. Vy jste zářivé vědomí uvnitř. Vy se ztotožňujete s tímto či tamtím na základě prožitku ve vědomí. Znalec vědomí je dokonalý. On je bez jakékoliv touhy. Tato skutečná situace není něco, co může být vědomě zaznamenáno, protože To (Skutečnost) nemá žádnou formu či barvu. S vírou v Guruova slova vaše realizace nikdy nezakolísá.

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Nisargadatta Maharadž Ki Džej
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11184
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Ty jsi Átman, Já, bezforemný …

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 04. črc 2016 7:01:37

Ten, kdo žije jako tělo, musí trpět tělesnou bolestí (z knihy Vše je iluze)

Prožíváme-li sebe jako fyzické tělo, bolesti a utrpení těla jsou naším osudem. Ten, kdo se drží totožnosti s fyzickým tělem, má nedostatek psychické pohody a rovněž prožívá problémy spojené s pýchou, egem a úzkostí. Ten, kdo žije v transcendenci tělesného vědomí, získá Nejvyšší Skutečnost, Parabrahman. Osvojit si pozici individuality i poté, kdy víte, že jste Brahman, je, jako kdybyste byl král a vykonával přitom nějaké pomocné služby jako sluha. Stát se dospívajícím juniorem, když ve skutečnosti jste již seniorem, se podobá spáchání sebevraždy. To je pád. Iluze ukazuje svou sílu, a i když víte, že hra máji je pouze iluze, myslíte si o ní, že je skutečná. Je to proto, že jste navyklí přemýšlet tímto způsobem. Musíte se vzdát tohoto zvyku. Jinak zůstanete jako otrok iluze. Jak můžete být volní, když se držíte tohoto typu návykového myšlení?


Oddaný je skutečně Bůh. Když říkáte, že se „stal“ Bohem, co tím myslíte? Koncept „vašeho já“ je iluzí. Ve světě je pouze „Jedno jediné Já“. Bez ohledu na to, zda řeknete had či škorpión, stejně je vše jen Brahman. Zdání světa se skládá z pěti elementů a jednoho Já, a toto vše je pouze Bůh. To nám dává věčnou blaženost bez rozdílnosti, nedvojnosti a bezstarostnosti. Všechny tyto ctnosti přicházejí najednou. Iluze převzala naše vlastnictví (uvědomění si své pravé totožnosti). Proto jsme se stali nešťastnými. Znaky „realizace Brahman“ jsou tyto: pocit klidu, nepřítomnost úzkosti a strachu, naprostá spokojenost a nezvyklý pocit blaha. To, co je zakoušeno jako radost nebo blaženost uvnitř, se stane zřejmé v orgánech, na pokožce, na tváři. Vědomí je naplněno klidem a spokojeností – a tento klid a spokojenost se budou projevovat navenek. Jinými slovy je to jako u lampy, která je rozsvícena uvnitř místnosti a její světlo proniká okny ven. Věčná blaženost a krása značí nepřítomnost úzkosti v mentálním poli.

Prožíváme-li sebe jako fyzické tělo, bolesti a utrpení těla jsou naším osudem. Ten, kdo se drží totožnosti s fyzickým tělem, má nedostatek psychické pohody a rovněž prožívá problémy spojené s pýchou, egem a úzkostí. Ten, kdo žije v transcendenci tělesného vědomí, získá Nejvyšší Skutečnost, Parabrahman. Osvojit si pozici individuality i poté, kdy víte, že jste Brahman, je, jako kdybyste byl král a vykonával přitom nějaké pomocné služby jako sluha. Stát se dospívajícím juniorem, když ve skutečnosti jste již seniorem, se podobá spáchání sebevraždy. To je pád. Iluze ukazuje svou sílu, a i když víte, že hra máji je pouze iluze, myslíte si o ní, že je skutečná. Je to proto, že jste navyklí přemýšlet tímto způsobem. Musíte se vzdát tohoto zvyku. Jinak zůstanete jako otrok iluze. Jak můžete být volní, když se držíte tohoto typu návykového myšlení?

Zůstaňte stále s „realizací Brahman“. Jen tak budete zajedno s Brahman. Jinak se opět stanete individualitou. Je-li věčná blaženost a krása Brahman opravdu taková, že dává pravé štěstí, a je-li vskutku jen a jen prospěšná, tak proč se opět zaplétáte do iluze? Proč upadáte do vězení svých tužeb? Chcete žít ve vězení? Můžete říci, že jste v tomto spoutaném stavu spokojeni a že chcete zůstat ve vězení? Všechny ctnosti, jako je bezžádostivost, nepřipoutanost, život bez strachu atd., se ve vás naráz a automaticky projeví, když se vzdáte dojmu, že jste tělo. Pohlédněte, jak velké bezpráví děláte svému Já. Velmi neoblomně se stáváte individualitou, a jste přitom Brahman. Říkat svému Já tělo je skutečně podstatou toho, co se nazývá hřích. Vzdejte se tohoto návyku a budete prosti hříchu.
Návštěvník
 

Re: Ty jsi Átman, Já, bezforemný …

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 07. zář 2016 11:02:25

Musíte sebe vidět jako vědomí, jako světlo

Fyzické tělo může být mužské nebo ženské, ale to se nevztahuje na vědomí. Vědomí je vidoucím v obou, jak v muži nebo ženě. Stavy bdění a spánku jsou pro všechny stejné; neliší se pro černé nebo bílé, pro nižší či vyšší kastu. Bdění a spánek jsou kvalitami pouze světla. I temnota je nepřítomností světla. Vědomí je vždy znalcem, je Bohem světla. Vaše forma není nic než světlo. Když meditujete a rozvíjíte toto přesvědčení, všechny vaše pochybnosti a koncepty budou rozpuštěny. Když jste usazeni v pocitu bytí jakožto světla, všechny vaše pochybnosti a nečistoty zmizí a zůstane ryzí vědomí.

Vývoj pravého hledajícího, který má Gurovo vedení, jde správně a jeho tělo již více není jeho formou. Jeho formou je sebe-zářné vědomí. Vědomí je světlo, není mužem ani ženou. Během dne nepotřebujeme světlo, abychom jeden druhého viděli. Naše vlastní světlo osvětluje. Z našich očí vychází pravé uvědomění k objektům. Jste schopni vidět prostor, až po který může naše pravé uvědomění jít. Světlo není těla, ale pozorovatele. Z vrcholku hory je celkový výhled velmi rozsáhlý. Pozorovatel je tak čirý, že může posuzovat všechny nečistoty. Žádné světlo nemá nějaký pevný rozměr. Vaše světlo je rovněž takové. Meditujte na to, kdykoliv máte volno. Vaše zření jde až k tomu bodu, kam jde vaše pravé uvědomění. Někdo řekne: „Volal jsem tě. Ale neozývala se od tebe žádná odpověď.“ Zvuk byl slyšen, ale nebylo zde žádné uvědomění. Vaše vědomí je jako disk nebo také jako bod světla. Obojí má kruhový tvar. Je to proto, že vaše astrální tělo je také sférické (kulovité), proto vnímáte (vidíte) kruhovitě (sféricky) kolem sebe. Váš pohled je zvětšený obraz vašeho astrálního těla. Za vašima očima je kruhovitý bod, z kterého proudí pravé uvědomění. Stačí, když budete vědět, že vědomí je světlem.

Vědomí neboli světlo je vše-prostupující. Nikdy není individuální, jak si někdy myslíte i o svých bozích. Pokud meditujete na vědomí jako na světlo, spatříte světlo uvnitř. Jestliže trváte na tom, pak se Bůh před vámi objeví ve vámi požadované formě, ale tato forma netrvá dlouho. Formy Rámy nebo Krišny jsou také krátkodobé. To, co vidíte, je vaše vlastní světlo. Vidoucí je také světlem.

Fyzické tělo může být mužské nebo ženské, ale to se nevztahuje na vědomí. Vědomí je vidoucím v obou, jak v muži nebo ženě. Stavy bdění a spánku jsou pro všechny stejné; neliší se pro černé nebo bílé, pro nižší či vyšší kastu. Bdění a spánek jsou kvalitami pouze světla. I temnota je nepřítomností světla. Vědomí je vždy znalcem, je Bohem světla. Vaše forma není nic než světlo. Když meditujete a rozvíjíte toto přesvědčení, všechny vaše pochybnosti a koncepty budou rozpuštěny. Když jste usazeni v pocitu bytí jakožto světla, všechny vaše pochybnosti a nečistoty zmizí a zůstane ryzí vědomí. Za nějaký čas pocítíte změnu. Byli jste zvyklí myslet a nyní se budete těšit klidu bez myšlenek. Tomu se říká radost „Já“. Vědomí si užívá odpočinku a chce, aby tento stav pokračoval. Světec Tukaram řekl: „Užívejte si blaženost „Já“ a odhalte vizi poznání.“ S blažeností „Já“ a vyjasněním pochybností je řádně poznáno, co je správné. Probudili jste se do skutečného sjednocení se Satguruem. Stali jste se uvolněni a spokojeni bez příčin. Potom vás nebude obtěžovat žádný problém. Musíte tím být, abyste to zakusili. Musíte sebe vidět jako vědomí, jako světlo. Místo abyste jste nasměrovali lásku k „Já“, tak jste ji upřeli k dalším lidem či věcem. Protože jste nesprávně zaměřili lásku vědomí k sobě samému na jiné věci a lidi, přišli jste o bohatství a velkolepost tohoto stavu („Já“). To, co jsme, je plné světla, ale není to totožnost s mužem či ženou. Bez tělesné totožnosti je zde přirozená blaženost „Já“. Světec je ponořen v této blaženost. Světské či rodinné problémy se ho nedotýkají. Světec Tukaram říká: „Abyste to zakusili, musíte tím být. Ostatní to pochopit nedokážou.“ Pravého oddaného žáka Gurua (Boha) lze poznat jedině tak, že se sami stanete pravým oddaným. Ostatní budou nalézat chyby a kritizovat je, to však pravého oddaného nijak nezasáhne.

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Nisargadatta Maharadž Ki Džej
Návštěvník
 

Re: Ty jsi Átman, Já, bezforemný …

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 08. zář 2016 10:35:02

Světec Tukaram řekl: „Užívejte si blaženost „Já“ a odhalte vizi poznání.“ S blažeností „Já“ a vyjasněním pochybností je řádně poznáno, co je správné. Probudili jste se do skutečného sjednocení se Satguruem. Stali jste se uvolněni a spokojeni bez příčin. Potom vás nebude obtěžovat žádný problém. Musíte tím být, abyste to zakusili. Musíte sebe vidět jako vědomí, jako světlo. Místo abyste jste nasměrovali lásku k „Já“, tak jste ji upřeli k dalším lidem či věcem. Protože jste nesprávně zaměřili lásku vědomí k sobě samému na jiné věci a lidi, přišli jste o bohatství a velkolepost tohoto stavu („Já“). To, co jsme, je plné světla, ale není to totožnost s mužem či ženou. Bez tělesné totožnosti je zde přirozená blaženost „Já“. Světec je ponořen v této blaženost. Světské či rodinné problémy se ho nedotýkají. Světec Tukaram říká: „Abyste to zakusili, musíte tím být. Ostatní to pochopit nedokážou.“ Pravého oddaného žáka Gurua (Boha) lze poznat jedině tak, že se sami stanete pravým oddaným. Ostatní budou nalézat chyby a kritizovat je, to však pravého oddaného nijak nezasáhne.
Návštěvník
 

Re: Ty jsi Átman, Já, bezforemný …

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 18. srp 2017 9:27:02

Maharadž o Bohu

Bůh nemá žádnou fyzickou existenci. Je však samozřejmý, proto ti, co nedokáží ve své představě pojmout Abstraktní, mu dali formu, aby usnadnili jeho uctívání. Ale pro potřebu poznání pravdy zůstane nepoznán.

Nebezpečným důsledkem pak je to, že vzroste uctívání představy a utvrzení víry, že konečná pravda je v pouhých představách a že Bohem je jeho podoba.

Dokud opravdová láska k Bohu postrádá poznání, rituální uctívání nevede k neduálnímu uctívání.

Bůh se se svým oddaným sjednotí jedině tehdy, když je láska k Bohu osvětlena poznáním.

Tradice a praktiky vytvářejí silný vliv ve jménu náboženství způsobující neustálý strach. Avšak v přítomnosti světců takovýto vliv zeslábne, až zcela zmizí, a uctívání s naprostou vírou též způsobí změnu v srdci.

"Já" přebývá v těle, ale zahrnuje celý vesmír.

Existuje mnoho příběhů vztahujících se k posvátným stromům jako je banánovník či fíkovník, k řekám jako jsou Ganga, Jamuna nebo bohům jako Brahma, Višnu, Šiva atd. Čtením těchto příběhů člověk nabude dojmu, že Nepodmíněné (Nirguna) dalo bezvýhradné svolení Máji (iluzi) provádět cokoliv a způsobem, jaký se jí zlíbí. Popravdě však, Nirguna zůstává o pohromě, kterou Mája způsobuje, neinformována. Když Nirguna zakouší v přechodném hlubokém hrůzostrašném spánku klamné a zavádějící povědomí o sobě, automaticky vylučuje tok lásky a oddanosti (tím je univerzální vědomí). Vědomí započne svou existenci ze své vlastní záře a vytvoří Prázdnotu (Akáša) a zatímco je vtaženo do hry představivosti, nespoutané a nekontrolovatelné, způsobuje radost, smích, předstírá zlost, pláč i nářek. Přes ta obrovská utrpení a žal také mnohokrát nabízí špetku sladkého štěstí. Tímto způsobem, střídavě mezi výhružkou a pokušením, nutí všechny ochotně, a přesto pod určitým okouzlením, tančit v rytmu Triguny (tří atributů Kosmické Podstaty).

V této hře se samo stane obviněným, žalobcem, pozorovatelem, obhájcem, zástupcem, soudem, soudcem, trestem, potrestaným a co víc, Bohem, Guruem, žákem, oddaným, všemi formami života, světem a Brahman.

Samo na sebe bere současně všechny tyto role a po napáchání spouště ke svému vlastnímu pobavení a libosti, cítíce se unavené, rozplyne se ve svůj vlastní stav nejvyššího bytí bez jakéhokoliv ohlášení.

Odsud znovu doplní požadované množství energie a zcela posílené se opět objeví na vesmírném pódiu hrající tragikomické frašky i dojáky zároveň, dávajíc najevo nebývalou obratnost emočního štěstí, strachu, humoru, naděje, sklíčenosti, lásky, radosti, obětování, nepřátelství, oddanosti atd.

Fyzické bytí z tohoto sebe-pobavení (záliby) a svých přirozených magických sil nabývá – z nedostatku poznání – vedoucí postavení a objeví se myšlenky.

Pokud je myšlenka pěstována, bez zábran rozkvétá.

Návraty jsou úměrné víře. Děje se mnoho věcí, nad kterými zůstává rozum stát. Řekněme, lidé začnou nazývat osobu bohem. Ale komu se dějí? Tomu, kdo je pořád v omezení myšlenek a tomu, kdo nepřekročil hranice Triguny a nevyšel tak z klece. Ve skutečnosti je to hra emocí.

Vy, zakoušející, jste před zkušeností. Tato zkušenost vám je k ničemu. Celé je to zbytečné cvičení postrádající jakýkoliv výsledný produkt a způsobující jen bolest.

V zásadě jediným řešením je poznání.


Jedinou únikovou cestou je naprostá oddanost podpořena pravým poznáním. To, co zakoušíte, je ve všech stavech jako jsou hlad, spánek, strach, fyzické touhy, bdělý stav, snový stav a hluboký spánek s uvědoměním či bez něj, je Vědomí "Já". Všechny prožitky jsou zakoušeny v mamutí tlamě bdělého a snového stavu.

Za nepřítomnosti vědomí tu nebude žádná zkušenost prostoru. Jakou zkušenost budete mít a co budete dělat? Veškeré zkušenosti, jež zakoušíte, či pozorujete tajemné dění nebo spatřujete vize – jsou všechno produkty čirého vědomí–, a nikoli hmoty. Toto sebe-připomínání je skutečným projevem univerzálního vědomí. Ten, kdo to realizoval na základě své vlastní zkušenosti, je oproštěn od všech omezení.

Když jste za veškerými zkušenostmi, nejste si vědomi, zda existujete či nikoli, to je Pravda.

Jakmile nabudete, aniž byste si toho byli vědomi, pocit "já jsem", vynoří se velká iluze (Mája). Prostor se přihodí ve světle (auře) Máji (iluze). A během méně než čtvrtiny času, co zabere mrknutí oka, zplodí dále prostor ostatní čtyři elementy. Prostor je z nich ze všech nejživější. Uctívání prostoru, tj. univerzálního vědomí, zahrnuje uctívání velkých, nejmocnějších bohů; a co navíc, samotného Brahman. Toto je nejlepší forma uctívání. Jedině znalec ví, jak uctívat prostor.

Duchovno je cennější a důležitější než hmota.

Materiální věci mohou mít svá opodstatnění, důležitost a mohou poskytovat fyzická potěšení, ale postrádají nekonečnou (neomezenou) existenci a uspokojení z bytí sebe sama.

Zářivý bod uvědomění ve vás je skutečně osvětlovatelem celého vesmíru.

Poskytuje přístřeší veškerému poznání a uchovává celý vesmír. Zářivý bod zahrnuje hybný i nehybný pestrobarevný svět.

Jedině ten, kdo si pomocí oka moudrosti uvědomil tuto skutečnost, může popravdě říci, že jeho příbytkem je celý vesmír.

V tomto rozsáhlém příbytku se rodí a umírá tisíce bytostí každou minutu. Ti zesnulí nikdy nebudou opět spatřeni a ti žijící zde za šedesát či sedmdesát let pravděpodobně nebudou.

Na oslavu narozenin kterého dítěte by měl zesnulý rozdávat sladkosti a komu?

A koho smrt by měl oplakat?

Jaký den je pro něho příznivý a který naopak nepříznivý?

Na světě vidíme mnoho tvorů v různých formách.

Kvůli iluzi se svět jeví jako skutečný.

Ale on není ani skutečný ani iluzorní.

Jestliže byste si povšimli podkladu, na němž je toto vše zrcadleno a spatřili zářivý bod ve své skutečné kráse, neuviděli byste celý vesmír jen jako zářivé světlo?

Není zde nikdo živý ani neživý, ale pouze panství ducha svinutého do čirého poznání.

Znalec poté, co se celý vesmír objeví jako odraz jeho vlastní skutečné formy, netrpí dualitou ani rozlišováním typu dobrý-špatný, velký-malý.

Krom toho, každá živá bytost, která zakouší uvědomění, není ničím než vědomím znalce rozštěpeným (rozděleným) jako sebe-poznání ve všech a z podstaty přítomným ve všem. Na základě této pevné víry jí mu svět jeví posvátnější a stále méně poskvrněný. Tudíž, může oprávněně říci, že celý vesmír je jejím příbytkem.

Veškeré praktiky jsou určeny k pročištění mysli a nabytí schopnosti poznat čiré poznání. Nakonec toto vše vede k seberealizaci.

Poté, co prostudujete svatá písma, vyslechnete si promluvy nebo poskytnete působivé a obšírné erudované přednášky, které mohou okouzlit posluchače, uvědomíte si, že kromě prázdných slov jste vůbec nic nezískali.

Mezi tisíci si stěží jeden položí případnou otázku – co je zde k poznání?

Proto by měl člověk odhodit všechna světská lákadla a soustředit se na čiré poznání, které není ničím jiným než odrazem vlastního božského bytí Brahman.

V tomto zámotku obsahujícím semena světů, jsou v drobných formách ukryta všechna tajemství a základní rozřešení. Na nejnepatrnější úrovni je to kosmická energie (Šivašakti), na existenciální rovině je to kosmická substance a Vědomí (Prakrti-Puruša). Šiva je bohem všech bohů, uctívejte Ho jako Gurua. Ten, kdo zná svět, se nemá ke Skutečnosti, a ten, kdo zná Sama sebe, netrpí nestydatostí.

Nechová v mysli ani bázeň ani strach, přesto je zdvořilý, a jelikož má oplývající víru v neomezené síly Nekonečna (Ananta), jež v něm přebývají, objevuje se klidný ve všech situacích.

Kontrolovat vzpurnost vlastní mysli a zakoušet stav vyššího vědomí (samádhí) a tímto poznat obývajícího uvnitř, čímž je životní síla (tj. čiré poznání), je jediným a konečným naplněním života.

Pro Seberealizaci, jež přináší čiré poznání, je požehnání (Milost) Gurua nutností.

Není zde žádná jiná možnost jak následovat stezku poznání než tím, že bude podepřena uctíváním. Jedině prostřednictvím takovéhoto uctívání budete schopni překročit všechna omezení příkazů a času, a skrze seberealizaci budete zakoušet, jak nepopsatelná a od světa odloučená kosmická energie, naplňuje celý vesmír nejvyšším klidem (blažeností).

Nejvyšší filozofické vnímání mezi hledajícími po celém světě je jedno a totéž. Je nesprávné tvrdit, že po znegování duality vytvářející iluzi, není prostor pro uctívání kosmické jednoty. Nyní se to stává uctíváním Šivy jsouce Šivou. V tomto druhu uctívání ztrácí oddaný svou oddělenou totožnost.

Neduální uctívání je skutečnost (fakt), ale člověk jej může jedině zakusit, nelze o něm hovořit. Skutečnost je něco, co je bez přestávky, nezničitelné, absolutně výjimečné, nepopsatelné a mimo omezení atributů či pocitů a je naprosto oddělené od všeho dalšího. Plavíme se v těžkých časech. Národy materialistů válčí na intelektuální úrovni. Z novinových zpráv si můžete vyvodit, že materialističtí vědci jsou připraveni nechat shořet celý svět výrobou ničících atomových zbraní. V dnešní době se v Indii rapidně mění podmínky financování, sociální péče, vzdělání a rodinné péče. Nekorektní, nedisciplinovaný, nezodpovědný, zvrácený, katastrofální způsob myšlení získává nadvládu.

Nedostatek výtečných kvalit jako je důvěra, víra, respekt atd. se neomezeně rozrůstá.

Účinným řešením je v této moderní době, v těchto vědeckých a kritických časech, sebezkušenost založena na Seberealizaci.
¨
Ta naplní svět mírem a spokojeností.

V životě jsou nutností pravidla založená na správném chování, zdrženlivosti, víře a mravní síle. Pokud zaměříme úsilí tímto směrem, jedině tehdy mají problémy týkající se nastávajících generací šanci na vyřešení a náznak světlé budoucnosti.

Poznání je posvátné.

Slova jsou nedostačující v popisu toho, jak je poznání nedvojnosti čiré a posvátné. Za nepřítomnosti smysluplného pochopení mysl poletuje, myšlení se stalo nezvladatelné a stejnému posvátnému Poznání je přiřknuto označení 'bezvýznamné' a 'bezcenné' jako jed. V takovýchto časech je uctívání skutečného poznání pod vedením seberealizovaných světců, kteří ve svém vlastním životě čelili těžkým časům, ale přesto vyživovali pramen vznešené pravdy ve svém "Himalájském" niterném bytí, nezbytné. A k tomu musí dojít NYNÍ.

K Seberealizaci byste měli dojít, dokud je tělo plné energie.

Ve společenství svatých se probouzí skrytá láska k poznání.

Ale obyčejný člověk snažící se vyrovnat se střetem prchavého nadšení a následné deprese, se odevzdává svým vlastním nedostatkům, a tudíž aby se zbavil hlodavého pocitu z hříchů, padá nakonec bezeslova k chodidlům světců. Mnohokrát však toto pokání nemá dlouhého trvání a člověk opět upadá do …

Ze všech učení je sebepoznání to nejlepší, protože pomáhá prorazit obydlí temnoty (nevědomosti) a napomáhá vnímat světlo pravdy, v němž rozdílnosti ve světě navždy zaniknou.

Tento věčný pramen poznání přebývá jedině v Guruovi. On je naplněn všemi kvalitami, je natolik mocný a všemohoucí, že splní všechny vaše sny, pomůže vám při plnění vašich povinností a vehementně ochraňuje sílu, jež je vždy přichystána k vašim službám. Tato božská síla existuje a přebývá ve vás v podobě sebelásky a božské základní formy. Nevěřte ničemu než této síle.

Tento pramen poznání je jako drobný mechanismus předvádějící pohyby vesmíru.

S jistým typem měřícího přístroje dokážete zjistit, jak daleko je hurikán anebo pomocí elektromagnetických seismických grafů jste schopni okamžitě odhalit zemětřesení, které je vzdálené stovky mil od vás. Rovněž tak, Jogéšwar (ten, jenž došel k realizaci pomocí jógy), dokáže dospět za hru mysli a oblast vnitřního poznání, aby na základě poznání změn ve svém vědomí dokonale vnímal změny na kosmické úrovni.

Jakmile dojde použitím rozlišování (viveka) k odevzdání totožnosti s tělem, víry, že fyzická (tělesná) existence je naší pravou a skutečnou podstatou, jsou odstraněny koncepty "já" a "moje" a mysl je poté usazena, tento pocit tělesného ztotožnění odpadne a dostaví se "Já".

Takto vše transcendujete a těšíte se kosmické expanzi (šíři). Na základě pevného přesvědčení, že Brahman může poznat jedině Brahman a já jsem toho svědkem (což značí odstup dokonce i od Brahman), vaše každodenní konání jde na účet vesmíru a recipročně vy vnímáte jakýkoliv pohyb na univerzální úrovni. S tímto vnímavým pohledem statečně bezeslova snášíte kosmické bytí, víru v Sebe sama a pevné přesvědčení o tom, že jste znalci.

S ohledem na dnešní problém nejisté doby, strádání, hrozeb a strastiplného života je vhodné následovat stezku vedoucí k uctívání poznání – Vihangama (cestu ptáka – tj. tak, jako pták, který letí přímo směrem na určené místo), než cestu Pippalika (cestu mravence – tj. jako mravenec, který se k cíli plahočí s námahou nahoru a dolu, přes různé hrboly).

Tělo jednoho tvora je potravou pro druhého. Červi, hmyz, ryby a další zvířata se živí kvůli svému přežití drobnějšími druhy. Divoké šelmy jako tygr se živí dokonce i lidmi.

Ale, drobné (malé) jáství, které nosí a přenáší mnoho kilogramů lidské váhy, nemůže být touto zvěří pohlceno.

Stručně řečeno,

není zde ve skutečnosti nic takového, jako je lidská bytost,


ale to, co opravdu existuje, je čiré vědomí.


K pochopení této rozmluvy je nezbytné prošetřit projevené formy (Saguna), skutečnou podstatu (Sattva guna), Činmáju, Čiddan, podstatu, jíž je "Já" (Átman guna). Vědomí, které říká "jsi nezrozen", je pravým zdrojem poznání. Je to sídlo konečného principu se třemi atributy (bytí-vědomí-klid) v absolutní dokonalosti. Když Nivrutta (ten, jenž je osvobozený) zjistí, že je pánem celého vesmíru a pochopí tento fakt v pravém smyslu, dojde u něj k sebezkušenosti, že je Naprostým celkem. A v nejvzácnějších případech mezi těmito výjimečnými jedinci dokáže někdo vidět sebe sama za tímto Naprostým celkem.

Mnohokrát, i napříč vyslechnutí si těchto skutečných faktů, ubožáci věří, že tělo je prostředek, na něž se lze spolehnout, ztotožňují se s ním a Boha (Pána, pravé podstaty) si ve svém srdci cení méně než svých bot. Pevná a zvrácená víra, že je "svým původem smrtelnou bytostí" zanikne jedině pomocí požehnání (milosti) realizované bytosti. Poté bude pozorovat vesmír zahrnující světlo vědomí ve svém vnitřním "Já". Žádná jiná možnost neexistuje.

Stav prostý atributů (Nirguna) se hne (je pociťován) pomocí Gun (atributů) a Guny jsou zakoušeny prostřednictvím existence světa (pozn. pěti elementů).

Velká Skutečnost (Mahatatva) je stejně tak blažená a naplněná štěstím, jako je i zdrojem utrpení, problémů, rozporů jako přepych a bída, šťastná a nešťastná událost.

Pán Višnu (podle mytologie) leží na pětihlavé kobře (která symbolizuje smrt) – neznepokojený, uvolněný a blažený.

Osmi-ruká Bohyně Mahákálí zase naopak s jásotem se vozí na hrůzostrašném a zuřivém tygrovi (smrti). Ten, který si osedlal smrt, poznal pravou podstatu smrti a vozí se na ní s poznáním, sebejistotou a statečností, je prokázán jako Znalec.

My jsme věčnou a dokonalou Skutečností – přesto si nejsme tohoto faktu zcela vědomi.

Prvotní zvuk ÓM vznikl v záři vrcholného plamene Triguny a pěti elementů.

Člověk by měl mít zcela jasno, zda se nachází ve světle prvotního výhonku vědomí anebo je zdrojem, z něhož výhonek klíčí.

Mantra, kterou vám dal váš Mistr, je vaší skutečnou podstatou, pamatujte si pouze to. Neustálé připomínání si Mantry je nejlepší meditací. Mantra je vaše forma a tato forma je Mantrou. Dokud Guru nerozťukne svým zobákem učení vejce intelektu (podstaty bytí), vaše srdce se nenaplní světlem Pána Džanardana a Jeho nepodmíněná podstata nebude pochopitelná.

Jste vždy za sebe-uvědoměním, za "Já jsem Brahman".

"Já jsem Brahman" je oddaná láska, sebeláska, základní touha všech vašich tužeb, největší potěšení všech potěšení; nepřetržité sebe-uvědomění.


Jeho jediné spatření stačí k osvobození odpadlého. Ačkoli, cokoliv je tímto uvědoměním naznačeno, předpovězeno či ukázáno, by nemělo být přijímáno pro vlastní prospěch. Jste nedotčeni bolestí či radostí těla, a co víc, ani uvědoměním. Toto nejnepatrnější čiré poznání je vaší pravou podstatou. Tato neviditelná síla činí vše. Cítíte tuto sílu, jste neúmyslným pozorovatelem její existence.

Zralá úroda přináší kukuřičné klasy spolu se zrny. Podobně v sebe-připomínání je nevyžádané jádro energie. V něm jste usadili falešnou víru, že "vy jste" a touhu po svém zachování. Potěšení je tak malé jako je sezamové semínko, ale svízel je rozsáhlá jako samotný svět.

Bdělost ve stavu zapomnění je neúplností. Neustálá, nepopsatelná, skutečná bdělost je úplným pokojem od zapomnění. Tento věčně bdělý, osvobozený Nijógi (sebe-realizovaný) v zlomku sekundy zakusí božský prožitek uvědomění způsobený hrou iluze a v důsledku propadnutí prosbě po fascinujícím pokušení vědomí ignoruje sílu tohoto božského okamžiku a božské síly a uchopí tělo za svou skutečnou formu.

Popravdě řečeno, neděje se nic pravdivého.

Je zapotřebí zaměstnat rozlišovací schopnost, stát opodál a pozorovat pomíjivý příliv a odliv v centru přeludu a nakonec se stát celkem.

Buďte neochvějní v tvrzení, že inspirace "já jsem", kterou máte, je vzpomínka na vašeho Gurua. Poznání "já jsem Brahmam" a inspirace "já jsem Brahman" jsou dvě chodila Gurua.

Světlo tohoto poznání obklopilo samotné poznání, hybné i nehybné, včetně žijících bytostí ve světě. Zahrnující i zahrnované jsou totéž – toto poznání.

Pán Šiva a Pán Višnu ztvárňují své role v tomto drobném, atomickém sebepoznání. To je ta absolutní příčina existence nekonečných vesmírů.

Guru ho má rád a miluje ho ze všeho nejvíc. Každá živá bytost po něm touží, a proto k němu z velké lásky směřuje.

Je nejsvatější ze všech svatých, nejokrášlenější všemi nejlepšímu atributy,

je příčinou blaženosti a je bohem všech bohů, jenž je pamatován při zahájení všech významných událostí.

Bez formy Gurua (Sat Guru Svarupa), nemůže mít žádná bytost ani tu nejmenší atomickou existenci. Co víc, Višnu a Šiva nemohou mít bez ní sebeuvědomění. Je málokdo, kdo jí propadne a s pevnou vírou přijme. Neignorujte ji, anebo nechoďte za dalším bohem či bohyní pro požehnání. Guru si je zcela vědom všech těchto bohů a bohyň. Guru pozoruje sebepoznání, ale sebepoznání jej nikdy nebude schopno spatřit.

Toto sebepoznání je Rám, je to Bhagaván. Všechna těla jsou jeho oděvem. Tělo je produktem hmoty a samo o sobě není schopno dělat nic. Veškerý tělesný pohyb a pohyb vesmíru je způsoben tímto Bhagavánem. Člověk se řídí jeho inteligenci a chlubí se jí a chybně přebírá veškerou zásluhu. Pak jsou zde tací, kteří se považují za nevědomce a tudíž za pouho pouhé smrtelníky. Přesto nejsou ani o píď vzdáleni od původního, neměnného, věčného a neotřesitelného stavu jsoucnosti Brahman. Nakonec znalec opustí tělo. Opuštění těla je nesmírně bolestivá zkušenost – podobná zkušenosti, kdy vás najednou pokouše tisíce škorpiónů. Pokud si přejete vyhnout se této bolestivé a děsivé možnosti, nyní je právě čas se Mu odevzdat.

Není nezbytné zanechat svou práci či povolání anebo utéct od svých každodenních povinností.

Můžete se nadále věnovat tomuto radostnému poznávání svého neduálního skutečného "Já".

Odevzdejte se Mu bezpodmínečně, bez jakýchkoliv očekávání zisku v mysli, uctívejte Ho za účelem uctívání.

Jakmile je vaše láska k Němu a Jeho láska k vám ustálena, budete zažívat blažený proud oddanosti a lásky vycházející z nitra. Poté zapomeňte, že jste muž či žena a jděte Mu sdělit všechny své problémy během těžkých časů. Přijměte pouze Jeho radu. Čím větší je víra v oddanosti, tím větší bude vzestup. Bůh Samotný je spoután zlatými pouty Své dokonalé oddanosti. Je laskavý, dobrotivý, toužící po vašich vnitřních skutečných pocitech a je tím, kdo podlehne nejslabší prosbě Svého oddaného.

Jakmile je pevně uchován ve vaší mysli a pociťován ve své plné kráse, nakonec vás povede k skálopevnosti, velkolepé nesmrtelnosti

a budete zakoušet nádhernou a nebeskou lásku kosmické blaženosti.



Tento jedinečný, extrémně sladký, příznivý přínos je nejvyšší mezi veškerým velkým a božským štěstím. Tato neměnnost je udělená jen velmi málokomu a tato božská událost se přihodí jen, když vaše pravé, přetrvávající sebepoznání splyne s oceánem nesmrtelnosti. Toto jsou opravdová tvrzení seberealizovaných sadhuů založená na jejich vlastní sebe-zkušenosti.
Návštěvník
 

Re: Ty jsi Átman, Já, bezforemný …

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 18. úno 2019 20:58:43

Átman, brahma

„Když mluvíme o individuálních bytostech, z pohledu mikroskopického, používáme pro Vědomí termín átman. Když mluvíme o celku, absolutnu, z pohledu makroskopického či z pohledu celého vesmíru, používáme pro Vědomí termín brahma.„

Je to jedno jediné Vědomí, Bytí.

Slovo átman znamená niterné jsoucno (/“ sebe sama“, posvátné nitro, nejvnitřnější podstatu, Duši, jiskru Boží v člověku, Vědomí, existenci-vědomí-blaženost/lásku).

Átman je nejvnitřnější Já každé bytosti, čiré, beztvaré a nerozlišené vědomí.
Ego je iluze, která átman – posvátnou Duši všeho – zakrývá a duchovní praxí se rozpouští.

Slovo brahma znamená neomezený či nekonečný.
Brahma je Absolutno, podstata vší existence, věčné, nekonečné, neomezené, bezvztažné, dokonalé bytí, univerzální Vědomí, zcela nepopsatelný základ, zdroj a cíl všeho, nejvyšší transcendentní pravda. (Křesťanství ji nazývá Bůh).
http://www.duchovnipoklady.cz/2016/03/27/brahma-atman/
Návštěvník
 

Re: Ty jsi Átman, Já, bezforemný …

Nový příspěvekod armin » úte 19. úno 2019 10:02:14

Návštěvník píše:Átman je nejvnitřnější Já každé bytosti, čiré, beztvaré a nerozlišené vědomí.
Ego je iluze, která átman – posvátnou Duši všeho – zakrývá a duchovní praxí se rozpouští.


Kdo to ego vytvořil?
Kdo ho udržuje?
Kdo věří, že ta iluze je skutečností?
Uživatelský avatar
armin
 
Příspěvky: 668
Registrován: pát 16. srp 2013 23:49:42

Re: Ty jsi Átman, Já, bezforemný …

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 24. úno 2019 8:49:04

Tělo a mysl jsou příznaky nevědomosti

Obrázek

Tazatel: Jednou jsme rozebírali pojmy jedinec – svědek – absolutno (viakti – viakta – aviakta). Pokud se pamatuji, řekl jste, že jenom abso­lutno je skutečné a že svědek je skutečný jenom v daném bodě prostoru a času. Jedinec je organismus, hrubý a nepatrný, osvětlovaný přítomností svědka. Myslím, že to pořád úplně nechápu, mohli bychom to probrat znovu? Používáte také pojmy mahatákáša, čidákáša a paramákáša. Jaký je jejich vztah k jedinci, svědkovi a absolutnu?

Maharádž: Mahátákáša je příroda, oceán existence, fyzický prostor spolu se vším, čeho se lze dotknout pomocí smyslů. Čidákáša je prostor uvědomění, mentální prostor času, vnímání a poznávání. Paramákáša je skutečnost mimo čas a prostor, za myslí, nediferencovaná, nekonečná potencialita, zdroj a počátek, substance a esence. Je to hmota i vědomí, a přece obojí překračuje. Nelze ji spatřit, ale lze ji zakoušet jakožto to, co je neustálým svědkem svědka, vnímajícím vnímajícího. Je to počátek i konec veškerého projevu, zdroj času a prostoru, prvotní příčina kaž­dého řetězce příčin.

T: Jaký je rozdíl mezi viakta a aviakta?

M: Žádný. Je to jako světlo a denní světlo. Vesmír je plný světla, které nevidíte, ale totéž světlo vidíte jakožto denní světlo. A to, co se v denním světle ukazuje, je viakti. Jedinec je vždy objektem, svědek je subjektem a jejich vztah vzájemné závislosti je odrazem jejich absolutní identity. Vy si představujete, že to jsou odlišné a oddělené stavy, ale nejsou. Je to jedno a totéž vědomí, které je jednou v klidu a jednou v pohybu, a každý z těchto stavů si je vědom toho druhého. V čit zná člověk Boha a Bůh zná člověka. V čit člověk utváří svět a svět utváří člověka. Čit je spojovací nit, most mezi extrémy, vyvažující a sjednocující faktor v každé zkušenosti. Celek všeho vnímaného je to, čemu říkáte hmota. Celek všech vnímají­cích je to, čemu říkáte univerzální mysl. Vzájemná jednota těchto dvou aspektů, které se projevují jakožto vnímatelné a vnímání, milé a milování, harmonie a inteligence, potvrzuje věčně samu sebe.

T: Vyskytují se tři guny, tamas, radžas a satva, pouze ve hmotě, nebo jsou i v mysli?

M: Jsou samozřejmě v obojím, protože hmota a mysl nejsou oddělené. To jenom Absolutno stojí mimo guny. Guny jsou ve skutečnosti jenom určité úhly pohledu, způsoby vidění věcí. Existují jen v mysli. Za myslí všechny rozdíly končí.

T: Je vesmír produktem smyslů?

M: Tak jako si vy při probuzení znovu vytváříte svůj svět, tak dochází i k rozvinutí vesmíru. Mysl se svými pěti orgány vnímání, pěti orgány činnosti a pěti nástroji vědomí, se jeví jako paměť, myšlenka, rozum a ego.

T: Věda udělala velký pokrok. Známe mysl a tělo mnohem lépe, než naši předci. Váš tradiční způsob popisování a analyzování mysli a hmoty už neplatí.

M: Ale kde jsou vaši vědci se svými vědami? Nejsou to zase jen obrazy ve vaší vlastní mysli?

T: A v tom je ten zásadní rozdíl! Pro mne to nejsou mé vlastní projekce. Byli tu už před mým narozením a budou tu i po mé smrti.

M: Jistě. Jakmile přijmete čas a prostor jako skutečné, budete sám sebe považovat za něco, co je nepatrné a chvilkové. Ale jsou čas a prostor opravdu něčím skutečným? Závisejí na vás, nebo vy na nich? Jakožto tělo jste v prostoru, jakožto mysl v čase. Jste však pouhé tělo obsahující mysl? Zkoumal jste to někdy?

T: Neměl jsem k tomu ani motiv, ani metodu.

M: Já vám předkládám obojí. Ale skutečnou práci na pochopení a od­poutanosti (vivéka-vairágja) musíte vykonat vy.

T: Jediný motiv, který vidím, je moje vlastní věčné a ničím nezapříčiněné štěstí. A jaká je ta metoda?

M: Štěstí je vedlejší. Opravdovým a skutečným motivem je láska. Vidíte lidi trpět a hledáte způsob, jak jim nejlépe pomoci. Odpověď je zřejmá – nejprve musíte překročit svou potřebu někomu pomáhat. Musíte si být jistý, že je váš postoj ryzí dobrou vůlí bez jakéhokoli očekávání. Ti, kteří hledají pouhé štěstí, mohou skončit ve stavu vrcholné lhostejnosti, kde pro lásku nezbývá místo.

Pokud jde o metodu, existuje pouze jedna – musíte poznat sebe sama, a to jak toho, kým se zdáte být, tak toho, kým skutečně jste. Jasnost a dobročinnost jdou ruku v ruce, vzájemně se potřebují a posilují.

T: Soucit předpokládá existenci objektivního světa plného utrpení, kterému se dá zabránit.

M: Svět není objektivní a jeho utrpením se zabránit nedá. Soucítění je jenom jiný výraz pro odmítání trpět kvůli neskutečným příčinám.

T: Jsou-li příčiny neskutečné, proč by se utrpení nedalo zabránit?

M: Utrpení vám způsobuje vždycky jen to, co je falešné. Jsou to vaše falešné touhy a obavy, falešné hodnoty a ideje, falešné vztahy mezi lidmi. Vzdejte se všeho falešného a osvobodíte se od bolesti. Pravda dělá člo­věka šťastným – osvobozuje ho.

T: Pravda je to, že jsem mysl uvězněná v těle, což je velice nešťastná pravda.

M: Nejste ani tělo, ani nejste v těle – nic takového jako tělo neexistuje. Bohužel chápete chybně sám sebe a ke správnému pochopení je nutné začít se sebezkoumáním.

T: Ale já jsem se narodil jako tělo, v těle a zemřu spolu s tělem, jakožto tělo.

M: To je vaše mylná představa. Dotazujte se, zkoumejte, pochybujte o sobě i o druhých. Abyste našel pravdu, nesmíte lpět na svých přesvědčeních; budete-li se držet svých bezprostředních pomíjivých jistot, nikdy nedospějete k tomu nejvyššímu. Vaše představa, že jste se narodil a že zemřete je absurdní – je v rozporu s logikou i se zkušeností.

T: Dobrá, nebudu trvat na tom, že jsem tělo. Na tom, co říkáte, něco bude. Ale tady a teď, jak jsem vám říkal, jsem ve svém těle, to je evidentní. To tělo nemusím být já, ale je moje.

M: Celý vesmír se nepřetržitě podílí na vaší existenci. Proto je vaším tělem celý vesmír. V tomto smyslu s tím souhlasím.

T: Mé tělo mě hluboce ovlivňuje. Na mnoha úrovních vytváří můj osud. Můj charakter, mé nálady, moje reakce, touhy a obavy, ať už vrozené nebo osvojené, jsou všechny založeny na těle. Stačí trocha alkoholu, nějaká droga nebo něco takového, a všechno se změní. Dokud droga nevyprchá, stane se ze mě někdo jiný.

M: Tohle všechno se děje proto, že si myslíte, že jste tělo. Uvědomte si své skutečné já, a dokonce ani droga nebude mít nad vámi žádnou moc.

T: Kouříte?

M: Mé tělo má několik zvyků, které mohou klidně pokračovat až do jeho smrti. Není na nich nic škodlivého.

T: Jíte maso?

M: Narodil jsem se mezi lidmi, kteří maso jedli a moje děti maso jedí. Já jím masa velmi málo a nedělám si s tím starosti.

T: Jedení masa znamená zabíjení.

M: Samozřejmě. Nedělám si nároky na nějakou důslednost. Vy si myslíte, že je možné být absolutně důsledný. Tak to dokažte nejprve sám na sobě. Nehlásejte něco, co sám nepraktikujete.

Ale vraťme se zpátky k vaší představě, že jste se narodil. Uvázl jste na tom, co vám řekli vaši rodiče: všechny ty věci o početí, těhotenství a narození, o dětství a dospívání a tak dále. Takže teď se musíte zbavit myšlenky, že jste tělo, pomocí opačné myšlenky, že tělo nejste. Je to samozřejmě také jenom myšlenka, ale považujte ji jen za prostředek, který zas opustíte, až vykoná svou práci. Myšlenka „já nejsem tělo“ dává vznik představě, že tělo je něco skutečného, zatímco ve skutečnosti nic takového jako tělo neexistuje. Tělo je jen stavem mysli. Můžete mít tolik rozličných těl, kolik jen chcete, jde jen o to, abyste stále pamatoval na to, co chcete, a odmítal věci, které jsou neslučitelné.

T: Jsem jako krabice v krabici, která je uvnitř další krabice. Vnější krabice se chová jako tělo a ta vnitřní jako vtělená duše. Když si vnější krabici odmyslíme, tak se ta vnitřní stane tělem a další vnitřní krabice duší. Je to nekonečná řada do sebe zasunutých krabic. Je tou poslední, nejvnitřnější krabicí, moje konečná, základní duše?

M: Pokud máte tělo, musíte mít i duši; v tom případě vaše přirovnání s krabicemi platí. Ale tady a teď jsou všechna vaše těla a duše prosvíceny uvědoměním, čirým světlem vědomí. Tohoto světla se neochvějně držte. Bez uvědomění by tělo neexistovalo ani vteřinu. V těle je totiž proud energie, lásky a inteligence, který tělo vede, udržuje a posiluje. Objevte tento proud a zůstávejte v něm.

Je jasné, že tohle všechno jsou jen slova. Slova jsou sice překážkou, ale mohou být i mostem. Najděte tu jiskru života, z něhož jsou utkány tkáně vašeho těla, buďte v ní. Je to jediná skutečnost, kterou tělo má.

T: Co se stane s touto životní jiskrou po smrti?

M: Ona je mimo čas. Narození a smrt jsou jen body na časové ose. Život věčně splétá své mnohé sítě. Toto splétání se děje v čase, ale život sám je mimo čas. Jeho projevům můžete dávat všelijaká jména, ale on sám je jako oceán – věčně se měnící a zároveň neměnný.

T: Všechno, co říkáte, zní krásně přesvědčivě. Ale můj pocit, že jsem jen jedinec uprostřed cizího světa, který je často nepřátelský a nebezpečný, tu zůstává dál. Jak je možné, abych si jakožto jedinec omezený v čase a prostoru uvědomil, že jsem úplným opakem – neosobním všeobecným uvědoměním, které není vědomím ničeho konkrétního?

M: Tvrdíte, že jste něčím, čím nejste, a odmítáte být tím, čím opravdu jste. Zapomínáte na prvek čirého poznání, uvědomění osvobozeného od jakéhokoli osobního pokřivení. Dokud nepřipustíte existenci čit (uvědo­mění), nemůžete poznat sám sebe.

T: A co s tím mám dělat? Nevidím sám sebe tak, jak vidíte vy mě. Možná, že máte pravdu a já se pletu, ale jak můžu přestat být tím, co cítím, že jsem?

M: Princ, který věří, že je žebrák, se může o opaku přesvědčit jediným způsobem: musí se začít chovat jako princ a pozorovat, co se stane. Chovejte se tak, jako by to, co vám říkám, byla pravda a posuďte sám, co se pak bude dít. Jediné, co po vás chci, je trocha víry, která je nutná k tomu, abyste udělal první krok. Se zkušeností přijde důvěra a už mě nebudete potřebovat. Vím, co jste, a říkám vám to. Alespoň na chvíli mi uvěřte.

T: Abych mohl být tady a teď, potřebuji mít tělo a jeho smysly. K porozumění zas potřebuji mysl.

M: Tělo a mysl jsou jen příznaky nevědomosti a nepochopení. Chovejte se, jako byste byl čiré uvědomění, bez těla a mysli, mimo čas a prostor, mimo „kde“, „kdy“ a „proč“. Zabývejte se tím, přemýšlejte o tom, učte se přijímat, že je to skutečné. Přestaňte se tomu věčně vzpírat a odmítat to. Přinejmenším mějte otevřenou mysl. Jóga stáčí vnější směrem dovnitř. Snažte se, aby vaše tělo a mysl byly vyjádřením skutečnosti, která je vším a zároveň za vším. K úspěchu vás nedovedou debaty, ale praxe.

T: Dovolte mi, prosím, vrátit se zpět k mojí první otázce. Z čeho vzniká chybné přesvědčení, že jsem jedinec?

M: Absolutno předchází času. Jako první přichází uvědomění. Strhne-li balík vzpomínek a mentálních zvyků pozornost, uvědomění se na něj za­ostří, a tím náhle vyvstane jedinec. Odstraňte světlo uvědomění – usněte nebo omdlete – a jedinec zmizí. Jedinec (viakti) se jen mihne, uvědomění (viakta) obsahuje celý prostor a čas a absolutno (aviakta) JE.
http://www.advaita.cz/26424n-54.-telo-a ... ja-jsem-to
Návštěvník
 

Re: Ty jsi Átman, Já, bezforemný …

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 12. bře 2019 8:46:30

Tazatel: Jednou jsem měl zvláštní zážitek. Nebyl jsem a nebyl ani svět, bylo tu jenom světlo – uvnitř i venku – a nezměrný klid. Trvalo to čtyři dny a pak jsem se vrátil k normálnímu, běžnému vědomí. Teď mám pocit, že všechno, co vím, je jenom lešení, které obklopuje a zakrývá rozestavěnou budovu. Neznám architekta, projekt, plány, ani účel stavby. Něco tam probíhá, věci se dějí, ale to je tak vše, co o tom mohu říci. Já jsem tím lešením, něčím, co je chatrné a krátkodobé; až bude stavba dokončena, lešení bude rozmontováno a odstraněno. „Já jsem“ a „Co jsem já“ už nebudou důležité, protože jakmile bude budova hotová, „já“ naprosto samozřejmě zmizí a nezanechá po sobě žádné otázky.


Maharádž: Copak si tohle všechno neuvědomujete? Není snad fakt uvědomění trvalým podkladem všech těchto změn?

T: Můj pocit trvalosti a identity je založen na paměti, která je tolik prchavá a nespolehlivá! Jak málo si pamatuji dokonce i z toho, co se stalo před chvílí! Žiju tolik let, a co po mně zůstalo? Kupa událostí, které sotva stojí za řeč.

M: To vše se odehrává ve vašem vědomí.

T: V něm i mimo ně. V bdělém stavu se to odehrává ve vědomí, ale ve spánku je to mimo vědomí. Vědomí není vše. Je tolik věcí, které se dějí mimo jeho dosah. Říkat, že to, čeho si nejsem vědom, neexistuje, je naprosto chybné.

M: To, co říkáte, je logické, ale ve skutečnosti víte jen to, co je ve vašem vědomí. Tvrdíte-li, že něco existuje mimo vaši vědomou zkušenost, je to jen vaše dedukce.

T: Může to být dedukce, ale přesto je to skutečnější než to, co je smyslové.

M: Pozor! V okamžiku, když začnete mluvit, vytváříte slovní svět – svět slov, idejí, konceptů a abstrakcí, které jsou vzájemně propletené a na sobě závislé. Každý takový koncept nádherně vytváří, podporuje a vysvětluje všechny ostatní, ale žádný z nich nemá substanci, jsou to pouhé výtvory mysli. Slova tvoří slova, skutečnost je tichá.

T: Když mluvíte, tak vás slyším. Není to snad fakt?

M: To, že slyšíte, fakt je. Ale to, co slyšíte, to už fakt není. Fakt může být zakoušen a v tomto smyslu můžete zakoušet zvuk mluveného slova a mentální vlnky, které tento zvuk vyvolává. Žádná další skutečnost za tím není. Význam slova je jen otázkou konvence a musíte si ho zapamatovat. Pokud jazyk neprocvičujete, můžete jej snadno zapomenout.

T: Pokud v sobě slova nemají nic skutečného, proč potom vůbec mluvit?

M: Slova slouží svému omezenému účelu, kterým je komunikace mezi jedinci. Slova nepřinášejí fakta, jenom je naznačují. Jakmile se dostanete za jedince, žádná slova už nepotřebujete.

T: Jak se mohu dostat za jedince? Jak překročit vědomí?

M: Slova a otázky přicházejí z mysli a drží vás v ní. Abyste mohl překročit mysl, musíte být tichý a klidný. Klid a ticho, ticho a klid – to je cesta k transcendenci. Přestaňte klást otázky.

T: Přestanu-li klást otázky, co mám potom dělat?

M: Co můžete dělat jiného než dívat se a čekat?

T: Na co mám čekat?

M: Na to, až se ve vašem vědomí vynoří střed vašeho bytí. Všechny tři stavy – hluboký spánek, snění a bdělý stav – jsou ve vědomí, v tom, co je projevené. To, čemu říkáte nevědomé, se časem také projeví. Ale zcela za vědomím leží to, co je neprojevené. A to, co je úplně za vším, co vším proniká, je srdce bytí, které pravidelně tluče – projevené, neprojevené, projevené, neprojevené (saguna, nirguna).

T: Na mentální rovině to zní dobře. Dokážu si sám sebe představit jako semeno bytí, bod ve vědomí, ve kterém pulzuje pocit „já jsem“ a střídavě se objevuje a zase mizí. Ale co mám udělat pro to, abych si uvědomil, že to je fakt, abych se dostal za proměnlivé a dospěl k neměnnému, k beze­ slovné Skutečnosti?

M: Nemůžete pro to udělat nic. To, co čas přinesl, zase odnese.

T: K čemu je potom všechno to nabádání, abychom praktikovali Jógu a hledali skutečnost? Člověk si myslí, že drží otěže a má zodpovědnost, zatímco ve skutečnosti za nás vše dělá čas.

M: Uvědomit si svou nezávislost, to je konec Jógy. Vše, co se děje, se děje v mysli a děje se to jen jí, nikoliv zdroji pocitu „já jsem“. Jakmile pochopíte, že se vše děje samo (a můžete tomu říkat osud či vůle Boží nebo jen náhoda), zůstáváte potom jako pouhý svědek, který vše chápe a užívá si to, ale přitom zůstává v klidu.

T: Odmítnu-li zcela věřit slovům, kam mne to zavede?

M: Jsou období, kdy člověk věří a jsou období, kdy nevěří. Ať si čas dělá svou práci, proč si s tím dělat těžkou hlavu?

T: Já se cítím jaksi zodpovědný za věci, které se dějí kolem mne.

M: Zodpovědný jste jenom za to, co můžete změnit. A jediné, co můžete změnit, je váš postoj. V tom je vaše zodpovědnost.

T: Vy po mně chcete, abych zůstával lhostejný k utrpení druhých!

M:
Není to tak, že byste nebyl lhostejný. Vždyť všechno to utrpení celého lidstva vám nezabrání v tom, abyste si vychutnal své příští jídlo. Ale svědek lhostejný není. Je plný porozumění a soucitu. Druhým můžete pomoci jen jako svědek.

T: Celý svůj život jsem byl krmen slovy. Počet slov, která jsem slyšel a četl, jde do bilionů. A prospělo mi to nějak? Vůbec ne!

M: Mysl formuje jazyk a jazyk formuje mysl. Obojí je jen nástroj – používejte je, ale ne chybně. Slova vás mohou dovést jen do určitého bodu, abyste se dostal dál, musíte se jich vzdát. Být jen tichým svědkem.

T: Ale jak? Svět mě strašně vyrušuje!

M: Je to proto, že si myslíte, že jste dost velký na to, aby se vás mohl dotknout. Ale tak to není. Jste tak malý, že vás nic nemůže vystopovat. To, co se nechá chytit, je vaše mysl, ne vy. Poznejte sám sebe, jaký skutečně jste – pouhý bod ve vědomí, bezrozměrný a věčný. Jste jako hrot tužky – jen díky pouhému kontaktu s vámi dokáže mysl vykreslit obraz světa. Jste jeden a jednoduchý – obraz je složitý a rozsáhlý. Nenechte se obrazem zmást – zůstávejte si vědom toho malého bodu, který je přítomen v každém místě obrazu. To, co je, může přestat být; to, co není, může vzniknout. Avšak to, co je za bytím a nebytím, ale na čem bytí a nebytí závisí, je nenapad­nutelné. Poznejte sebe sama jako příčinu touhy a strachu, která je od touhy a strachu osvobozena.

T: Jak mohu být příčinou strachu?

M: Všechno závisí na vás. Svět existuje jen díky vašemu souhlasu. Přestaňte věřit v jeho reálnost a on se rozplyne jako sen. Čas dokáže přenášet hory, ale vy toho dokážete mnohem více, neboť jste věčným zdrojem času. Protože bez paměti a očekávání čas nemůže existovat.

T: Je „já jsem“ tím Nejvyšším?

M: Než můžete říci: „já jsem“, musíte tu nejprve být. Bytí si nemusí být vědomo samo sebe. Nemusíte vědět, abyste byl, ale musíte být, abyste věděl.

T: Pane, já se topím v moři slov! Chápu, že vše závisí na tom, jak jsou slova poskládána, ale musí tu být někdo, kdo je poskládá – smysluplně. Náhodným psaním slov by Rámajána, Mahábháráta ani Bhagavadgíta nikdy nemohly být vytvořeny. Teorie náhodného vzniku tu nepůsobí moc věrohodně. Smysluplnost má svůj původ někde jinde. Co je tou silou, která vytváří řád z chaosu? Žití je něco víc než bytí a vědomí je víc než žití. Kdo je tou vědomou živou bytostí?

M: Vaše otázka už v sobě obsahuje i odpověď. Vědomá živá bytost je vědomou živou bytostí. Ta slova jsou velice výstižná, ale vy nechápete plně jejich smysl. Ponořte se hluboce do významu slov „bytí“, „žití“, „být si vědom“ a přestanete se pohybovat v kruhu, klást otázky, ale nechápat odpovědi. Pochopte, že nemůžete položit rozumnou otázku, která by se týkala vás samotného, protože sám sebe neznáte. V otázce „Kdo jsem já?“ neznáte ono „já“ a tato otázka se dá tudíž jinými slovy vyjádřit i takto: „Já nevím, co myslím slovem ́já ́.“ To, čím jste, musíte zjistit vy sám. Já vám mohu jenom říci, co nejste. Nepocházíte ze světa, nejste ani ve světě. Svět není, jste jenom vy. Vy tvoříte svět ve své představivosti jako sen. Tak jako od sebe nemůžete oddělit svůj sen, tak také nemůžete mít vnější svět, který by byl na vás nezávislý. To vy jste nezávislý, nikoliv svět. Nebojte se světa, který jste si sám vytvořil. Přestaňte hledat štěstí a skutečnost ve snu a probudíte se. Nepotřebujete znát odpovědi na všechna „proč“ a „jak“, těmto otázkám není nikdy konec. Opusťte všechny touhy, udržujte svou mysl tichou a vaše objevování může začít.


z knihy JÁ JSEM TO
Návštěvník
 


Zpět na Nisargadatta Maharaj

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron