Navzdory smrti

Navzdory smrti

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 14. říj 2015 19:12:49

3. Navzdory smrti


Tazatel: Můj jediný syn před několika dny zemřel při automobilové nehodě a zdá
se mi, že nenajdu dost sil, abych jeho smrt přijal. Vím, že nejsem jediný, kdo takovou
bolestnou ztrátou trpí.


Také vím, že každý z nás musí někdy zemřít. Hledal jsem
ve své mysli útěchu tím, že jsem si začal namlouvat všechno možné, čím v krizových
situacích člověk obvykle sebe a druhé utěšuje. A přesto se stále vracím k tragické
skutečnosti, že krutý osud vzal mému synovi v nejlepších letech jeho života
všechno. Proč? Proč? Stále se ptám sám sebe. Pane, nedokážu se svého zármutku
zbavit.
Maharadž: (Poté, co asi minutu seděl se zavřenýma očima). Je marné říkat, že
cítím zármutek, protože v nepřítomnosti ,já‘ (tedy ,mě‘ jako individuality) tu nejsou
žádní ,druzí‘ a já vidím sám sebe odrážet se ve vás všech. Zřejmě jste sem nepřišel
přijmout ode mne upřímnou soustrast, kterou jste jistě v hojnosti obdržel od svých
příbuzných a přátel. Nezapomeňte, rok za rokem jedinec prochází životem a raduje
se přitom z potěšení, které mu život přináší, a trpí bolestmi, které také přicházejí, ale
nikdy nevidí život takový, jaký ve skutečnosti je. A jaký je správný pohled na život?
Není tu žádné ,já‘, ani ,ty‘; žádné takové entity tu nikdy nebyly a nebudou. Každý
by to měl pochopit a mít odvahu žít svůj život s tímto pochopením.
14
Máte tuto odvahu, můj příteli? Nebo se musíte bezmezně poddávat tomu, co
nazýváte bol a zármutek?
T: Maharadži, nezlobte se, nerozumím jasně tomu, co jste řekl, a cítím se vydě-
šen a otřesen. Odhalil jste jádro mého bytí a to, co jste právě vysvětlil, se zdá být zlatým
klíčem k životu. Mohl byste, prosím, toto téma rozvést? Co přesně bych měl
dělat?
M: Dělat? Dělat? Vůbec nic. Prostě jen nahlížejte pomíjivé jako pomíjivé, neskutečné
jako neskutečné, nepravé jako nepravé, a tak si uvědomíte svou pravou přirozenost.
Zmínil jste se o svém zármutku. Pohlédl jste tomuto zármutku do tváře
a pokusil se pochopit, čím vlastně je?
Ztratit někoho nebo něco, co jste hluboce miloval, musí zákonitě bolet. A jelikož
smrt znamená naprosté a neodvratné zničení, projeví se utrpení s tím spojené v celé
své hrůze. Ale ani toto zdrcující utrpení nemůže trvat dlouho, pokud jej intelektuálně
prošetříte. Po čem vlastně truchlíte? Vraťte se na začátek. Uzavřel jste vy a vaše
žena s někým dohodu, že budete mít konkrétního syna (konkrétní tělo), a že tento
syn bude mít svůj konkrétní osud? Není tomu ve skutečnosti tak, že i samotné jeho
početí bylo náhodné? To, že plod přežil mnohá rizika v děloze, byla další náhoda.
A další náhodou se dítě narodilo jako chlapec. Jinými slovy to, co jste nazval svým
,synem‘, byla prostě náhodná událost, děj, nad kterým jste nikdy neměl žádnou kontrolu,
a nyní tato událost skončila.
Po čem vlastně truchlíte? Truchlíte po několika příjemných a mnoha bolestných
zkušenostech, které vašeho syna v následujících letech minou? Nebo vážně truchlí-
te po potěšeních a příjemných chvilkách, které s ním již nebudete schopen sdílet?
Vězte, že to vše je kvůli chybnému úhlu pohledu! Rozumíte tomu?
T: Bohužel, jsem stále ohromen. Vše, co jste řekl, jsem zaregistroval, ale nevím,
co jste myslel tím, že vše bylo vnímáno z chybného úhlu pohledu.
M: Ááh! Nyní se dostaneme k pravdě. Prosím pochopte a přijměte jako pravdivé
to, že nejste individualita, ,osobnost‘. Osoba, za kterou se člověk považuje, je pouze
výsledkem představivosti, a skutečná identita je obětí této iluze. ,Osobnost‘ nemůže
existovat sama o sobě. Je to ,já‘, vědomí, které právě chybně věří tomu, že tu je tato
osoba, a je si vědomo toho, že je touto osobou. Změňte svoje hledisko. Nenahlížejte
na svět jako na něco, co by bylo mimo vás. Nahlížejte na osobu, za kterou se pova-
žujete, jako na součást světa, ve skutečnosti snového světa, který vnímáte jako jev
ve vašem vědomí, a dívejte se na celou tuto podívanou zvnějšku. Nezapomeňte, že
nejste mysl, jež je pouze obsahem vědomí. Dokud se ztotožňujete s tělem a myslí,
jste zranitelný a náchylný ke všemu utrpení a truchlení. Mimo mysl se nachází čiré
bytí, ne bytí otce či syna, toho či onoho.
15
Jste za časem a prostorem. Jste s nimi ve spojení pouze ve stavu ,teď a tady‘. Jinak
jste však bezčasový, bezprostorový a nezasažitelný jakoukoliv situací. Pochopte to
a přestaňte již navždy truchlit. Jakmile si uvědomíte, že v tomto světě není nic, co
byste mohl nebo měl zapotřebí nazývat jako vaše a vám náležící, budete na vše nahlí-
žet zvnějšku, jako když se díváte na divadelní či filmové představení, kdy se kochá-
te dějem a smějete se nebo možná i brečíte, ale ve skutečnosti hluboko v sobě zůstá-
váte nedotčen.
http://www.advaita.cz/wcd/e-knihy/nisar ... ecnost.pdf
Návštěvník
 

Zpět na Nisargadatta Maharaj

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků