Uvědomovat si bytí je blaženost

Uvědomovat si bytí je blaženost

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 26. dub 2015 8:23:56

46. Uvědomovat si bytí je blaženost (z knihy Já Jsem To)

Tazatel: Jsem povoláním lékař, začínal jsem jako chirurg, pokračoval jsem psychiatrií a napsal jsem také několik knih o mentálním zdraví a léčení pomocí víry. Přišel jsem k vám, abych se naučil zákonům duchovního zdraví.

Maharádž: Když se snažíte vyléčit pacienta, co přesně chcete léčit? Co je to léčba? Kdy můžete říci, že je člověk vyléčen?

T: Hledám způsob, jak vyléčit tělo a zdokonalit spojení mezi tělem a myslí. Pokouším se také uzdravit mysl.

M: Prozkoumal jste propojení těla s myslí? Co je jejich spojovacím bodem?

T: Mezi tělem a vtěleným vědomím leží mysl.

M: Není snad tělo vytvořeno z potravy? A může být bez potravy mysl?

T: Tělo je vybudováno a udržováno pomocí jídla. Bez jídla mysl obvykle slábne. Ale mysl tu není jen díky potravě. V těle existuje transformující činitel, který mysl vytváří. Co je tímto činitelem?

M: Tak jako dřevo vytváří oheň, který není dřevem, tak i tělo vytváří mysl, která není tělem. Ale komu se mysl jeví? Kdo vnímá všechny ty pocity a myšlenky, jimž v souhrnu říkáte mysl? Je tu dřevo, je tu oheň, ale je tu i ten, kdo teplo ohně zakouší. Kdo zakouší mysl? Je rovněž produktem potravy, nebo je na ní nezávislý?

T: Ten, kdo vnímá, je na potravě nezávislý.

M: Jak to víte? Mluvte jen ze své vlastní zkušenosti. Vy nejste ani tělo, ani mysl. Sám jste to řekl. Ale jak to víte?

T: Já to ve skutečnosti nevím. Myslím si to.

M: Pravda je trvalá. Skutečnost je neměnná. Co se mění, není skutečné, a co je skutečné, to se nemění. Co je tedy tím, co se ve vás nemění? Dokud je tu potrava, je tu mysl a tělo. Jestliže se přísun potravy zastaví, tělo zemře a mysl se rozplyne. Ale zahyne i pozorovatel?

T: Domnívám se, že ne. Nemám pro to ale žádný důkaz.

M: Vy sám jste tím důkazem. Nemáte a ani nemůžete mít jiný důkaz. Jste sám sebou, znáte sebe a sebe i milujete. Vše, co mysl dělá, je pro lásku ke svému Já. Základní přirozeností já je láska. Já je milováno, je milující i hodné milování. Tím, co dělá tělo a mysl tak zajímavými a vzácnými, je Já. Pozornost, která je jim věnována, pochází z Já.

T: Jestliže Já není ani tělem, ani myslí, může bez těla a mysli existovat?

M: Ano, může. Každá opravdová zkušenost ukazuje, že Já je na těle i na mysli nezávislé. Já je bytí – uvědomění – blaženost. Uvědomovat si bytí je blaženost.

T: To je možná vaše zkušenost, ale ne moje. Jak mohu dosáhnout stejné zkušenosti jako vy? Jaká cvičení mám provádět, jaké úkoly plnit?

M: Abyste poznal, že nejste mysl ani tělo, pozorujte se a žijte nerušen tělem a myslí, zcela nezaujatý, jako byste byl mrtvý. To znamená bez nevyhnutelných zájmů, jak v oblasti tělesné, tak v oblasti mysli.

T: To je nebezpečné!

M: Nechci po vás přece, abyste spáchal sebevraždu. To ani nemůžete. Můžete zabít jenom tělo, ale nemůžete zastavit mentální činnost, ani nemůžete způsobit konec osobnosti, za kterou se pokládáte. Prostě jen zůstaňte nedotčený. Tato totální nedotčenost, nezájem o tělo a mysl je nejlepším důkazem toho, že pravou podstatou vašeho bytí není mysl ani tělo. Nemusíte být schopen ovlivnit to, co se přihodí vašemu tělu a mysli, ale můžete si kdykoli přestat představovat, že jste tělo a mysl. Ať se vám přihodí cokoli, připomínejte si, že se to stalo jen vašemu tělu a mysli, nikoliv vám. Čím upřímněji a opravdověji si budete připomínat to, co je třeba, tím dříve si budete uvědomovat sebe sama takového, jaký opravdu jste, neboť upamatovávání se postupně přemění na zkušenost. Upřímná opravdovost odhaluje bytí. To, co si představujeme a přejeme, se stává skutečností – v tom je nebezpečí a zároveň východisko.

Řekněte mi, jaké kroky jste podnikl, abyste své pravé Já, čili to, co je ve vás neměnné, oddělil od svého těla a mysli?

T: Jsem lékař, hodně jsem studoval, dodržoval jsem přísnou disciplínu ve formě cvičení a pravidelných půstů a jsem vegetarián.

M: Ale co je to, co z celého srdce chcete?

T: Chci najít skutečnost.

M: Jakou cenu jste za to ochoten zaplatit? Jakoukoli?

T: Teoreticky jsem sice ochoten zaplatit jakoukoli cenu, ale ve skutečném životě jsem často nucen chovat se způsobem, který se staví mezi mne a skutečnost. Nechávám se strhnout svými touhami.

M: Rozviňte a rozšiřte své touhy natolik, až vám je bude schopna napl­nit pouze skutečnost. Špatná není touha jako taková, ale její omezenost a malost. Touha je oddanost. Buďte co nejvíc oddán skutečnosti, nekonečnému, věčnému srdci bytí. Transformujte touhu na lásku. Jediné, co chcete, je být šťastný. Všechny vaše touhy, ať už jsou jakékoli, jsou vyjádřením vaší touhy po štěstí. V podstatě si přejete pro sebe dobro.

T: Vím, že bych neměl…

M: Počkejte! Kdo vám řekl, že byste neměl? Co je špatného na tom chtít být šťastný?

T: Já musí odejít, to vím.

M: Ale já tu je. Jsou tu touhy. Vaše snaha být šťastný tu je. Proč? Protože máte rád sám sebe. Klidně se mějte rád, ale moudře. Špatné je, když se máte rád hloupě – tak, že vám to způsobuje utrpení. Mějte se rád moudře. Jak požitkářství, tak střídmost mají stejný cíl – udělat vás šťastným. Po­žitkářství je hloupá cesta, střídmost moudrá.

T: Co je to střídmost?

M: Střídmost znamená, že projdete-li nějakou zkušeností, podruhé se jí už vyhnete. Střídmost je vyhnout se tomu, co není nezbytné. Střídmost je neočekávat radost ani bolest. Touha sama o sobě není špatná. Je to život sám, nutkání růst prostřednictvím znalostí a zkušeností.

Špatné je ale to, co si vybíráte. Jestliže si myslíte, že takové maličkosti jako jídlo, sex, moc nebo sláva vás mohou udělat šťastným, tak se pletete. Jen něco tak velkého a hlubokého, jako je vaše pravé já, vás může udělat opravdově a trvale šťastným.

T: Není-li na touhách, jež jsou výrazem naší lásky k Já, v zásadě nic špatného, jak tedy máme své touhy řídit?

M: Žijte svůj život inteligentně, s myslí neustále obrácenou ke svému nejhlubšímu já. Koneckonců, co vlastně doopravdy chcete? Dokonalost ne, neboť dokonalý už jste. Vy hledáte způsob, jak byste v činnosti vy­jádřil to, čím opravdu jste. K tomu máte mysl a tělo. Musíte dohlédnout na to, aby vám sloužily.

T: Kdo na to má dohlédnout? Kdo má dohlédnout na tělo a mysl?

M: Pročištěná mysl je věrným služebníkem Já. Postará se o vnitřní i vnější nástroje a přiměje je, aby sloužily svému účelu.

T: A jaký je jejich účel?

M: Já je univerzální a má univerzální cíle. Na Já není nic osobního. Žijte spořádaný život, ale neudělejte z něj cíl sám o sobě. Musí to být výchozí bod pro velké dobrodružství.

T: Doporučil byste mi opakovaně jezdit do Indie?

M: Jste-li upřímný a opravdový, nemusíte jezdit nikam. Jste sám se­bou, ať jste kdekoli, a sám si vytváříte svou vlastní atmosféru. Pohyb a přemísťování vás nespasí. Nejste tělo a vláčení těla z místa na místo vás nepřivede nikam. Vaše mysl se může svobodně potulovat po třech světech – tak toho naplno využijte.

T: Jsem-li svobodný, proč jsem potom v těle?

M: Vy nejste v těle, tělo je ve vás! Mysl je ve vás. Tělo a mysl jsou události, které se vám přihodily. Jsou tu proto, že je považujete za zajímavé. Vaše pravá podstata má nekonečnou schopnost se radovat. Je plná nadšení a lásky. Prozařuje všechno, co je v jejím dosahu, nic není vyloučeno. Ne­zná zlo ani ošklivost, je plná naděje, víry a lásky. Vy vůbec nevíte, o co přicházíte, neznáte-li svoje pravé Já. Nejste ani tělo, ani mysl. Nejste ani palivo, ani oheň. Ty se objevují a mizí podle svých vlastních zákonů. To, čím jste, vaše pravé Já, to milujete a cokoli děláte, děláte pro své vlastní štěstí. Vaší základní touhou je své Já nalézt, poznat a opatrovat je. Od nepaměti jste své Já miloval, ale nikdy ne moudře. Používejte své tělo a mysl moudře. Tak, aby sloužily vašemu Já. To je všechno. Buďte ke svému Já upřímný a absolutně je milujte. Nepředstírejte, že milujete ostatní jako sebe sama. Dokud nepochopíte, že oni i vy jste jedno, ne­můžete je milovat. Nepředstírejte, že jste něco, co nejste, ale neodmítejte být tím, čím jste. Vaše láska k druhým je výsledkem poznání sebe sama, nikoliv jeho podmínkou. Bez seberealizace není žádná dobrá vlastnost opravdu ryzí. Až budete nade vší pochybnost vědět, že vším, co existuje, prochází jeden a tentýž život a že tím životem jste vy, pak také budete celou existenci naprosto přirozeně a spontánně milovat. Až pochopíte hloubku a plnost své lásky ke svému já, poznáte, že každá živá bytost i celý vesmír jsou do této lásky zahrnuty. Ale díváte-li se na cokoli jako na něco, co je od vás oddělené, nemůžete to milovat, protože se toho bojíte. Odcizení způsobuje strach a strach prohlubuje odcizení. Je to bludný kruh. Jen seberealizace jej může prolomit. Se vší rozhodností se do toho vrhněte.

Návštěvník
 

Re: Uvědomovat si bytí je blaženost

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 15. srp 2017 15:26:37

4. Blaženost z tohoto vědomí se nedá k ničemu v hmotném světě přirovnat (Nirupana)

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Nisargadatta Maharadž Ki Džej

Učitel učí podle svých vlastních konceptů. Lidé přijmou tyto koncepty a stanou se jeho následovateli. Tímto způsobem vzniklo mnoho různých náboženství. Jenže situace je zcela odlišná. Jak může To, co nemá žádný začátek ani konec, být vůbec nějak konceptualizováno? Avšak lidé se drží svých konceptů a podle nich stále provádějí rituály a praxe. Lidé to musí dělat, protože nedokáží být v klidu. Sai Baba ze Širdi byl výjimka. Byl vždy ponořen v Absolutno. Neměl žádné koncepty. Nikdy nedával zasvěcení. Neměl žáky. Takže se okolo něho neutvořilo žádné náboženství.

Zakoušení konceptu je tu v jedné či další formě během tohoto fungování těla a prány. Většina lidí se ztotožňuje s tělem. Zřídka kdy někdo rozpozná, že tělo závisí na vědomí. Je to kvůli přirozenosti času, že osoba říká ´Já jsem tělo´ a chopí se konatelství následovaného neštěstím a štěstím. Myslet si ´Já jsem jako to nebo jako ono´ je vnější poznání. Vidět svoji pravou přirozenost je přímé vnitřní poznání. Nevědomost (vědomí) vyvstane a svítí, ale není trvalá. Není ustavičná v důsledku (střídání) bdělého stavu a spánku. Dokud si uvědomujete, že jste probuzeni (vzhůru), trvalý klid tu není přítomný. Opusťte vše, co není vámi. K tomu není zapotřebí žádná činnost.

V Bhagavad gítě Ardžuna poté, kdy dosáhl osvícení, řekl Krišnovi: „Budu následovat tvé poučení do té doby, dokud toto vědomí trvá. Udělám to, co řekneš." Jeho samádhí (spočívání v Já) bylo nepřetržité i během boje s nepřáteli. Jeho klid zůstal neznehodnocen. Nepoznáte tento klid do té doby, dokud nedosáhnete realizace Já. Když to pochopíte, nevyvstane potřeba znát něco dalšího.

Krišna řekl: „Vaše vědomí vás ochraňuje prostřednictvím všech pěti smyslů. Vědomí je Můj vlastní projev.“ Přijměte vědomí jako Gurua a uctívejte ho. Vyživuje všechna těla. Nemá žádnou svou formu. Je sebe-zářné. Neočekávaně vás přepadlo. Blaženost z tohoto vědomí se nedá k ničemu v hmotném světě (štěstí) přirovnat. Poskytuje výživu nesčetnému počtu bytostí. Je potěšené láskou. Je v podstatě oddaným stoupencem lásky. Příchutí vašeho bytí je láska. (Pocit ´já jsem´ je láska.) Připomínejte si jeho hodnotu. Písma popisují jeho velikost. Sídlí ve vašem srdci. Nabídne vám osvícení a dokonalost, a vy se stanete samotnou blažeností. Bez něho jazyk nezná chuť. Jakmile toto drobounké vědomí odejde, lidé řeknou, že daná osoba zemřela.

To, co je sebe-vnímající, co je vaše vlastní bytí, je uvnitř vás. Je plné blaha. Nachází se ve vás. Bez něho tu nemůže být jakékoliv pozorování. Jsou to posvátná chodidla Šrí Gurua. Je to životní síla. Má to příchuť lásky Já (Self).

Váš pravý stav je tu před pěti elementy, sluncem a měsícem. Písma nikdy neunaví velebit To. Je to mikroskopické. Vyživuje a ochraňuje tělo. Uchylte se k Jeho chodidlům, protože To je vaše vlastní pravá přirozenost. Toto jsou slova Gurua. Právě skrze ně budete osvobozeni. Poté, kdy budete osvobozeni, se můžete chovat jak je vám libo.

Když hovoříte s nevědomými lidmi, nedostávejte se s nimi do rozporu. Neodporujte jim, nestavějte se proti nim. To, čemu věří na základě svého pochopení, je správné
Návštěvník
 

Re: Uvědomovat si bytí je blaženost

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 07. bře 2018 19:55:56

37. kapitola

Za bolestí a radostí je blaženost

M: Za bolestí a radostí je blaženost.

T: K čemu je blaženost, která je nevědomá?

M: Není ani vědomá, ani nevědomá, je skutečná.

T: Co máte proti vědomí?

M: Je to břemeno. Tělo znamená břemeno. Smyslové vjemy, touhy, myš­lenky – to všechno jsou břemena. Celé vědomí je založeno na konfliktech.

T: Skutečnost je popisována jako pravé bytí, nekonečná blaženost. Co s tím má co dělat bolest?

M: V životě vzniká radost i bolest, ale bolest je cenou za radost a radost je odměnou za bolest. Stává se, že potěšíme ublížením a ublížíme potě­šením. Vědět, že radost i bolest jsou jedno, to je mír.

T: Tohle všechno je bezpochyby zajímavé, ale můj cíl je jednodušší. Já chci mít v životě méně bolesti a více radosti. Co mám dělat?

M: Dokud je tu vědomí, tak tu musí být radost i bolest. V povaze vědomí, „Já jsem“, je ztotožňovat se s protiklady.

T: K čemu mi to všechno tedy je? To mě neuspokojuje.

M: Kdo jste, kdo je ten, koho to neuspokojuje?

T: Jsem to já, člověk radosti a bolesti.

M: Radost i bolest jsou ánanda (blaženost, mír). Sedím tu před vámi a ří­kám vám – ze své vlastní bezprostřední a neměnné zkušenosti – radost a bolest jsou hřebeny a údolí vln na oceánu blaženosti a míru. Hluboko dole je naprostá naplněnost.

T: Je vaše zkušenost stálá?

M: Je věčná a neměnná.

T: Jediné, co znám, je touha po radosti a strach z bolesti.

M: To je to, co si o sobě myslíte. Zastavte to. Nedokážete-li zlomit tento zvyk naráz, uvažujte o svém obvyklém způsobu myšlení a pochopte, že je chybný. Zpochybňovat zvyky je povinnost mysli. Co mysl stvořila, to musí i zničit. Anebo si uvědomte, že mimo oblast mysli žádné touhy neexistují a přebývejte mimo mysl.

T: Abych byl upřímný, tak tomuto vysvětlení, že všechno je výtvor mysli, nedůvěřuji. Mysl je jenom nástroj, tak jako je nástrojem oko. Můžete snad říci, že vnímání je tvoření? Svět přece nevidím v okně, ale skrze okno. Všechno, co říkáte, drží dobře pohromadě, protože to má společný základ, ale já nevím, jestli je váš základ ve skutečnosti, nebo jen v mysli.

Mohu si o tom udělat pouze mentální představu. Co to však znamená pro vás, to nevím.

M: Dokud přebýváte v mysli, budete i mne vidět v mysli.

(z knihy Já Jsem To)
Návštěvník
 

Re: Uvědomovat si bytí je blaženost

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 09. kvě 2018 8:05:30

K zakoušejícímu zázraku " já jsem"
Autor: Šrí Nisargadatta Maharadž (komentář: Jiří Procházka)

Lidé jsou v životě vedeni k jiným věcem, ale nikdo jim neřekne o tomto zrozeném principu, sattvě. Tento zrozený princip obsahuje vše; všechny tyto čtyři druhy řeči a vše ostatní je v něm obsaženo. Nejenom to, ale i úplný vesmír, vše, co se zjevuje, je obsaženo v tomto zrozeném principu. V důsledku toho kladu tak velký důraz na nalezení tohoto principu. Jen pár lidí dává pozornost tomuto "já jsem". Ostatní si neuvědomují jeho důležitost. Díky tomuto principu je tu vše ostatní, je tu svět, lidé a vše. Veškeré poznání světa je obsaženo v tomto principu.

pozn. JP: Tento článek je náznak pro ty z nás, co chtějí poznat sebe, svou mysl, svůj vnitřní svět. A ne něco jiného. Ideální by bylo odmítnout myšlenky o sobě nasbírané od dětství. Vše, co jsme slyšeli od druhých je z druhé ruky a tudíž jen nepotřebným smetím v paměti. Jde přeci hlavně o naši zkušenost!

Každé vědomí v těle má svůj vesmír, který je představou

Stejně jako vy existujete pouze v mém vědomí, tak já existuji ve vašem. Není zřejmé, že zkušenost, kterou máme jeden o druhém, je omezená aktem poznávání ve vědomí?

Prozkoumejte, jestli existuje někdo, kdo mluví nebo naslouchá, či zda je tu jenom činnost – mluvení, naslouchání, zakoušení. Zabýváte se pouze objektivními jevy, zatímco já vidím všechny objekty, včetně vás, jako nic víc ani nic míň než projevy ve vědomí, a tudíž neexistující.

T: Existuji ve vašem světě já, tak jako vy existujete v mém?
M: Jistě, vy jste a také já jsem. Jsme však jen body ve vědomí. Nejsme ničím, co by bylo od vědomí odděleno. Je nutné dobře pochopit toto: svět visí na niti vědomí a není-li tu vědomí, není tu ani svět.
Každý žije ve svém vlastním světě. Všechny světy nejsou stejně dobré nebo špatné.

M: Uvažujte. Kdo jiný, kromě vás, zná svět, ve kterém žijete?
T: Vy ho znáte. Každý ho zná.
M: Přišel snad do vašeho světa někdo z vnějšku, kdo vám to řekl? Já a všichni ostatní se ve vašem světě zjevujeme a zase mizíme. Jsme vám vydáni na milost a nemilost.
T: Tak hrozné to snad není! Já existuji ve vašem světě, stejně jako vy existujete v mém.
M: O mém světě nemáte žádný očividný důkaz. Jste úplně pohlcen světem, který jste si sám vytvořil.

T: V čem se váš svět liší od mého?
M: Můj svět nemá žádné charakteristické vlastnosti, podle kterých by se dal rozpoznat. Nelze o něm nic říci. Já jsem svým světem. Můj svět je mnou samotným. Je úplný a dokonalý. Každý otisk je vymazán, každá zkušenost odmítnuta. Můžete mi o svém světě říkat cokoli chcete – budu poslouchat pozorně, dokonce i se zájmem, ale ani na okamžik nezapomenu, že váš svět neexistuje, že sníte.

M: Na jaký svět se ptáte?
T: Na svět svých vjemů, samozřejmě.
M: Svět, který můžete vnímat, je opravdu velice malý svět. A je zcela soukromý. Berte ho jako sen a budete s ním hotov.
T: Jak ho mohu brát jako sen? Sen není trvalý.
M :Jak dlouho bude trvat váš malý svět?
T: Můj malý svět je koneckonců pouze částí celku.
M: Není snad myšlenka celkového světa částí vašeho osobního světa? Vesmír k vám nepřijde oznámit, že jste jeho částí. To vy jste si vymyslel celek, který vás obsahuje jako svou část. Jediné, co ve skutečnosti znáte, je váš vlastní soukromý svět, jakkoli pěkně jste ho vybavil svými představami a očekáváním.

T: Tolik světců a mystiků už žilo a zemřelo. Můj svět však nezměnili.
M: Jak by ho mohli změnit? Váš svět není jejich světem a jejich svět není vaším.
T: Existuje přeci skutečný svět, který je společný všem.
M: Myslíte svět věcí, energie a hmoty? I kdyby takový společný svět věcí a sil byl, nebyl by to svět, v němž žijeme. Náš svět je světem pocitů a představ, přitažlivého a odpudivého, měřítek a hodnot, motivů a popudů. Je to veskrze mentální svět.

T: Jak je ale obtížné vidět svět jen jako duševní záležitost! Jeho uchopitelná skutečnost vypadá tak přesvědčivě.
M: Je to záhada imaginace, že se zdá vše být skutečné. Můžete dodržovat celibát, nebo se oženit, o to vůbec nejde. Jste otrokem imaginace nebo ne? Ať učiníte jakákoliv rozhodnutí, ať děláte jakoukoliv práci, tak to vždy bude založeno na představivosti, na domněnkách vydávajících se za fakta.
T: Sedím tady před vámi. Je tohle imaginace?
M: Všechno je představou. Dokonce i prostor a čas.

pozn. JP: Můžeme ukázat na něco, co by bylo mimo vědomí? Ať už v bdělém stavu či snovém stavu? To nelze, vždyť v obou stavech je vědomí "já jsem" zdrojem celého našeho světa, snu – všeho vnímaného! Dokazovat, že je přeci jen něco, co je mimo vědomí, by bylo domněnkou – dohadem, která je opět uvědomována uvnitř vědomí "já jsem".
Dokonce než řekneme, "Nevím nic, vůbec nic" nebo "Vím toho hodně", tak tu nejdříve musí být vědomí – což jsme my. "Já jsem" je tu i před vznikem jakýchkoliv slov, otázek a i po jejich odeznění.
Vše, co zakoušíme…, co vidíme… je projevený brahman, vše je uvnitř tohoto atomického semene!

T: Ale vy žijete ve světě!
M: To říkáte vy!... Máte v tom zmatek, neboť věříte, že jste ve světě a ne, že svět je ve vás.
Všechno se odehrává uvnitř vašeho vědomí.
T: Uvnitř i mimo něj. Během dne uvnitř, v noci mimo něj. Vnímání není vším. Mimo jeho dosah se děje tolik věcí. Říkat, že neexistuje to, co nevnímám, je zcela nesprávné.
M: Co říkáte, je logické, ale ve skutečnosti znáte jen co je ve vašem vnímání. To, o čem prohlašujete, že to existuje mimo vědomou zkušenost, je jenom domněnkou.
T: Může to být domněnka a přesto je to mnohem skutečnější nežli to, co vnímáme smysly.
M: Buďte opatrný. V okamžiku, kdy začnete mluvit, vytváříte verbální svět, svět slov, představ, pojmů a abstrakcí, vzájemně propletených a na sobě závislých, obdivuhodně se vzájemně vytvářejících, podporujících a vysvětlujících a přesto jsou bez esence či podstaty jako pouhé výtvory mysli. Slova následují slova, skutečnost je tichá.
T: Když mluvíte, já vás slyším. Copak to není fakt?
M: Faktem je, že vy slyšíte. To, co slyšíte – není. Fakt je možné zakusit a v tomto smyslu je zakoušen zvuk slova a duševní vibrace, které vyvolává. Za tím není žádná jiná zkušenost. Jeho význam je čistě konvenční, aby se to dalo pamatovat a jazyk je možno brzy zapomenout, když se neprocvičuje.

pozn. JP: Náš svět zkušeností se zdá jako deset tisíc nití zamotaných a zauzlovaných do sebe – paměť, intelekt, vidění, slyšení, jména, čas, tvary, představy, emoce…, přesvědčení o individualitě a tím jeho duševní trápení – žárlivost, strach, lpění, touhy, pýcha … takto vidět celý svět, je pro začátek dobré.
Ovšem, pro Šrí Nisargadattu Maharadže jsou všechny snové vesmíry z deseti tisíci věcí navlečeny na jedné niti životní síly – živé síly, vycházející z "já jsem". Pro něj není niť zašmodrchaná a svět nepřehledný. Vše je jasné, průhledné a přirozeně proudící. Šrí Nisargadatta Maharadž říká: "Nejsme ničím, co by bylo od vědomí odděleno. Je nutné dobře pochopit toto: svět visí na niti vědomí, a není-li tu vědomí, není tu ani svět".
Oddaní žáci čas od času z lásky ke svým mistrům vili věnce z živých květů a ověnčovali jejich slávu osvícení . Jde o krásný symbol, kde čerstvé květy jsou vesmíry a niť znamená vědomí. Nosili je např. Šrí Nisargadatta Maharadž, Šrí Siddharameshwar Maharadž a další Učitelé linie Navnath. Tento věnec s krásnými květy také na sobě nosil Šrí Randžit Maharadž.

Ti, kteří činí sádhanu (duchovní praxi) zaměřením své mysli na "já jsem", se mohou cítit spřízněni s ostatními, kteří následovali stejnou sádhanu a uspěli. Třeba proto se rozhodli slovně vyjádřit svůj pocit příbuznosti tím, že se nazvali Navnath. Dává jim to radost z toho, že náležejí k zavedené tradici.

Vesmír je obsažen v určitém atomu

Jakmile mi byla odkryta pravda, zjistil jsem, že úplný vesmír je obsažen v určitém atomu. A co je tím atomem? Je to tato podstata bytí, poznání "já jsem". Toto poznání obsahuje úplný vesmír.

pozn. JP: Maharadž nám přibližuje zrozený princip "já jsem" k představě něčeho nepatrného, maličkého, proto používá termíny jako např. atom, hrot pera, vůně květiny, mravenec nebo semínko banánovníku. Toto nepatrné "já jsem" má vrozené dary, spíše přirozenosti – touha být, vnímání či zakoušení a milovat sebe a celý vytvořený svět. Každý miluje sebe nejvíce. Toto bytí - láska já, není láskou individuální. Maharadž ví o potřebách lásky žáků a láska mu umožňuje stát se osobou, když je třeba.
Tento atom, tato "láska já jsem", je jemnější než prostor - je bezprostorová, protože vnímá prostor, a je i jemnější, než čas, protože vnímá čas. Přesto je celým světem. Je menší, než to nejmenší z vesmíru, a větší než to největší, protože obepíná celý vesmír. Přesto je středem vesmíru.

Kvůli vaší existenci, kvůli tomu, že víte, že jste, také víte, že je tu svět. A toto poznání obsahuje celou věc, váš úplný svět zakoušení.Takže toto vědomí, díky kterému zakoušíte svět je velmi důležité. Pouze velmi výjimečně se podaří někomu realizovat fakt, že úplný vesmírný projev tryská z jeho semene – vědomí. Spočíváte-li v poznání "já jsem", v pocitu bytí, tak se vám přirozeně zjeví pozoruhodné zjištění, které bychom mohli popsat jako prožitek toho, že z vašeho vlastního semene bytí je projektován celý projevený vesmír včetně vašeho těla.

pozn. JP: I my - každý z nás - buďme tím maličkým zrozeným bytím.

Zavřete oči a spatříte to. Semeno celého vesmíru. Je to nejmenší, nepatrný atom, který i přes svoji malost a nepatrnost uvnitř sebe obsahuje miliony vesmírů. Když se vám dostane poznání a spočíváte v klidu, seznáte a realizujete, že veškeré vesmíry jsou již v tomto atomickém vědomí přítomny.

pozn. JP: Vesmír vzniká ve vědomé přítomnosti každým okamžikem nový. Vesmír, který jste zakoušeli před chvílí není tím samým jako nyní. Nikdy nevstoupíte do stejné řeky. Kdy vznikl vesmír? Teď! Ale pro snadnější pochopení nově příchozích hledajících učí Mistr vznik světa dnes, při probuzení .

Sníme v bělém stavu i ve spánku se sny

…Pro toho, kdo skutečně pochopil to, co tu bylo řečeno, neexistuje žádný rozdíl mezi snem a tím, co je viděno v bdělém stavu; obojí jsou hry ve vědomí. To, že nazýváme jedno jako bdělý stav a druhé jako sen, je v důsledku světla vědomí ( pozn. sen není tak rychle rozpohybovaný), ale oboje jsou události, jež se dějí ve vědomí a nejsou v podstatě rozdílné.

Sen s námi nemůže nikdo sdílet, ale ani stav bdělosti.Všechny tři stavy – bdělost, snění a spaní, jsou čistě subjektivní, osobní a soukromé.

V hlubokém spánku se vědomí ukládá do stavu vnitřního klidu, není si vědomo sebe sama. Ve stavu snění se rozhýbe nepatrná tečka vědomí, a i když spící jedinec není ještě plně probuzen, ve zlomku vteřiny se v této tečce vědomí vytvoří celý svět, s horami a údolími, řekami a jezery, městy a vesnicemi, s budovami a lidmi různých věkových kategorií, včetně samotné snící postavy. A nejdůležitější na tom je to, že ten, kdo sní, nemá možnost ovlivnit činnost vysněných postav! (pozn. včetně té postavy, s kterou došlo ke ztotožnění a která se vydává za konatele!). Jinými slovy, ve zlomku vteřiny je vytvořen snový svět, jenž je vykonstruován ze vzpomínek a představivosti, a to pouze díky jedinému pohybu nepatrné tečky vědomí. Představte si tu mimořádnou sílu vědomí, když pouhá tečka vědomí může obsáhnout a vytvořit celý vesmír. Jakmile se snící probudí, jeho snový svět a snové postavy zmizí.

pozn. JP: Ve snu nám přijde, že svět je skutečný, prožíváme zde emoce, svět v barvách, bavíme se s lidmi, které známe a které mají svojí minulost…ovšem po probuzení si řekneme "Byl to jen sen". Ale ve snovém stavu, kdy jsme nevěděli, že sníme, nám to tak nepřipadalo! A jak je to s naším snem nyní, v bdělém stavu?
Jak ve snovém stavu, tak i v bdělém jsou světy tvořeny z jediného atomu vědomí . Světy se tvoří spontánně, sami od sebe, nebo chcete-li z moci bytí, živé síly, která je vždy s "já jsem". Vyjádření těchto dvou stavů vychází z jednoho principu tvoření, jehož jedinou příčinou je "já jsem". Mistr je oba nazývá jedním snovým stavem; pro něj je bdělý a snový stav nevědomého stále pouze jedním stavem snění, ( hluboký spánek je druhým stavem vědomí). Pravé bdění je jen u toho "já jsem", které se proměnilo do třetího stavu – Mistra bytí.

Úplný projev se zjevuje v záblesku vteřiny. V hlubokém spánku není nic. Potom nastane velice jemný pocit, že chci být probuzen, a tak se úplný projev zjeví během záblesku vteřiny.

Pokud jde o 'svět¨' nebo 'vesmír', je tento objektivní svět, který nazýváte jako 'reálný', ve své podstatě nějak odlišný od světa, který jste si vytvořil ve svém snu (nebo ještě přesněji, svět který je vytvořen ve vašem snovém vědomí), a který je objektivizovaný ze stejných složek a obydlen stejným druhem lidí, včetně vás? Můžete říci, že váš reálný svět existoval již dlouho předtím, než jste se narodil. V pořádku, ve vašem snovém světě jsou také oceány, hory, budovy a lidé, kteří existovali po dlouhou a dlouhou dobu. Budete však řešit mnohé společenské a politické problémy lidí ze svého vlastního snu?

pozn. JP: Vědomí není stálé a neměnné, přirozeně se proměňuje do tří stavů – hlubokého spánku, snového stavu a bdělého stavu - každý den. Takovou zkušenost má každý.
Ke své praxi by jsme měli využít hlavně bdělý stav. Zkušenost přítomného okamžiku, jež je stálý a neměnný, trvá od probuzení po usnutí. Jinak se mění celý náš svět ve svém neustálém tvoření, udržování a ničení. "Já jsem" je knihou života ."Já jsem" je jako nepatrný hrot pera píšící úděl různých osob živou silou, v tomto "teď a tady". A to v obou snících stavech. Přesto pouze je " já jsem"!

Vědomí "je" v těle

Každá žijící bytost má vjem Přítomnosti. Spočívá v jádru všech bytostí jako poznání "já jsem" a jako "být, existovat". Ačkoliv "jáství" spočívá v těle, odmítá tělo jako "já tím nejsem". "Já jsem" je život , a nemůže být bez těla. Vědomí je přítomné v tomto těle. Musíte být s tímto poznáním sjednocen, musíte pouze v něm spočívat . Musíte myslet takto: nejsem toto tělo, ale jsem toto bezforemné, bezejmenné poznání, sídlící v tomto těle, toto vědomí "já jsem". Nebo začnete myšlenkou, že jste nehmotný duch "já jsem". Realizoval jsem čisté brahman, i když jsem měl tělesnou formu.

pozn. JP: Pocit přítomnosti, vjem "já jsem" ( ač je bezprostorový) neboli brah-ma je v horní části hlavy, a sídlí v nejnepatrnější štěrbince (otvoru, komůrce), která se nazývá randhra.
Tělo bez vědomí - životní síly musí být co nejdříve spáleno nebo zakopáno do země. Není-li pravda? "Já jsem" je život a tělo udržuje v dobrém stavu životní síla. "Já jsem" nemůže být bez těla a tělo nemůže být bez "já jsem", jako nemůže být jemná vůně bez květiny; třeba zrovna té na oltáři.
Proto by se dalo říct, že tělo nosí vědomí kamkoli jde a vědomí tělo ovládá. Vždyť pouhou myšlenkou a naší vůlí se tělo rozejde a jde kam mu poručíme. Duch ovládá hmotu. Tělo-vědomí je jeden celek, přesto "já jsem" odmítá tělo, jako "já tím nejsem". Život "já jsem" je v (uvnitř) těle, proto jej nazvěme jednoduše - vtěleným "já jsem". "Já jsem" je vědomí člověka.

Vědomí "já jsem" a životní síla jsou jedním

Pokud jsou vědomí a životní síla přítomny, pak tu existuje svět. Jestliže zde není žádná životní síla a vědomí, neexistuje svět. Svět je stvořením těchto dvou – vědomí a životní síly. Vjem "jáství" (vědomí neboli podstata bytí), tak i životní síla, existují společně jako jedna složka ( podobně jako cukr a sladkost).

Takže vědomí a životní síla jsou dvě složky, které jsou nastálo společně semknuty, čímž tvoří jeden zrozený princip. Vědomí je pouze pozorující princip neboli statický aspekt; dynamickým aspektem neboli pracovně funkčním principem je životní síla.

pozn. JP: "Já jsem - životní síla" tento zrozený princip není stvořený a svět není zrozený. O našem duchovním světě se dá říct, že se tvoří; vzniká, trvá a zaniká, vyjadřuje, projevuje apod., ale říci, že svět "je" by byla chyba, protože mu nemůžeme dát status bytí. I když svět zakoušíme po celý den ve své syrovosti. Status bytí má pouze zrozené "já jsem- životní síla". Proto váš svět není a neexistuje. Stvoření světa se pouze jeví, ale ve stavu samádhi nebo když vědomí usne do hlubokého spánku, stvořený svět je zničen. Svět se zdál. Proto pouze "já jsem" je zrozené a svět stvořený. Bytí je na začátku před zjevením světa a i po konci duchovního světa. "Já jsem" může být bez světa, ale svět včetně osob se bez "já jsem" nemůže ani jevit.

Mysl je jazykem životní síly, vezmeme- li v úvahu spojení mezi myslí a životní silou. Když tu není žádná životní síla, není tu také žádná mysl. Slova prány označují mysl. Jak by zde potom mohla být mysl bez životní síly? Díky této práně tu je mysl. V důsledku přítomnosti mysli tu jsou Védy. Takže nakonec zdrojem všech svatých písem je tato životní síla.

Pokud však snížíte a degradujete tento životní princip k pouhému ztotožnění se s tělem, není tomuto životnímu principu dán status, jež by mu umožnil odkrýt podstata sebe sama. Závisí to jen a jen na vás. Pokud budu ztotožňovat tento životní princip se svým tělem, bude vše dělat podle potřeb těla. Ale pokud jej pozdvihnu k božskému statusu a budu s ním tak zacházet, pak tento životní princip odkryje sama sebe a dá mi potřebné duchovní poznání.
Jakmile je tato životní síla s plnou láskou opětována, je tímto procesem očišťována a rozpuštěna se světlem atman.

Životní síla je činným principem a to, co člověku dává vnímat, je vědomí. Když vědomí a životní síla splynou, stabilizují se v brahma –randře, všechny myšlenky ustanou.

pozn. JP: Zrozené semeno "Já jsem - životní síla" jsou jedním. Životní síla je pohybem vycházející z nezčeřeného, pokojného "já jsem", a svět je jeho výrazem, projevem, stvořením. Životní síla na sebe bere všechny podoby světa – všech deset tisíc věcí, výrazů, které lze jen vnímat - např. osoba se jménem, pět smyslů, intelekt, postoje, potřeby, myšlenky, názory, radosti, bolesti, …ale i vzdálenosti v prostoru – blízko a daleko, rozlišování na vnitřní a vnější, zdání duality, dělení času na okamžiky, dny, měsíce, tisíciletí, věky, éry, světelné roky, minulost a budoucnost…Celý vyjádřený advaitový svět, včetně vyjádřené osoby se musí vrátit, vejít do "světla já jsem", tj. rozplynout do zdroje odkud vyšel. Rozpustí-li se vyjádření živé síly, odpočívá živá síla v "já jsem". Když životní síla odpočívá , může se stát, že se rozpustí neboli roztaví do stavu samádhi.
Životní síla je skrytou všeprostupující živou silou v celém dynamickém, universálním veškerenstvu, tj. v celém vyjadřování sebe. Je skrytou a tajuplnou silou , ona však "existuje" - na rozdíl od našeho světa. Živá síla "já jsem" je samojedinou konatelkou a je nejvyšší silou, dynamickým principem.

Nejsme tělem, ale životní silou a vědomím, což je naší přirozeností. Sjednocení s touto životní silou není v žádném případě odlišné od lásky k této životní síle, tj. od snahy o společenství s životní silou. Toto sjednocení je láskou. Životní síla, láska a vědomí jsou v podstatě jedním a tím samým.

pozn. JP: Náš svět je ze slov, jmen a významů. Slova vychází ze životní síly a vlažný žák se ztotožňuje se jmény a ulpívá na slovech této síly. Neztotožňujme se se slovy této skryté síly a ztotožněme se rovnou s touto narozenou živou silou. Ať ve významech či bez významů, vždy je to ta jedna jediná živá síla, s kterou se ztotožňujeme.

Nejen o záludné paměti

To, co vám brání v poznání sebe samého je mysl, založená na paměti. Má nad vámi moc do té doby, dokud ji věříte; nebojujte s ní, prostě si jí nevšímejte. Veškeré úsilí o ovládnutí mysli by vás zavedlo pod diktát paměti. Paměť je dobrý sluha, ale špatný pán.Velmi účinně brání objevování. Ve skutečnosti není místo pro úsilí. Paměť vytváří iluzi kontinuity.

Věci jsou podobami bytí, nemění se, zdají se jako by existovaly sami od sebe – jako něco cizího. Jistě, že jsou ve vědomí, ale jeví se mimo něj, protože jsou zjevně neměnné. Základ věcí je v paměti, bez ní bychom je nemohli rozeznávat. Naší jedinou nadějí je zastavit se, pozorovat, pochopit a dostat se ze zajetí paměti a vzpomínek. Paměť přiživuje imaginaci a ta zase zintenzívní touhy a obavy. Vidět všechno jako představy, zrozené z tužeb, je nezbytným předpokladem pro realizaci.

Nic nedělejte, absolutně nic nedělejte! Prostě jen buďte. Buďte pouze poznání "já jsem" a spočívejte zde. Nicméně se přece jen něco objeví na obrazovce paměti, ale o to se nestarejte a nebuďte tím zaujat. V meditaci buďte prosti jakéhokoliv uchopování.

"Je" jen vnímání

Uvědomme si, že v trojici vnímané, vnímání a vnímající je jen vnímání. "Já" a "tohle" je pochybné, dostavují se současně s vnímáním, nikoliv před ním.
Kdo to ví? Co je vnímáno? Není žádná jiná jistota kromě vnímání. Vnímající a vnímané jsou přívažkem mysli. Mysl vytváří dualitu subjekt – objekt tam, kde vlastně není.

Na procesu objektivizace je zajímavé, že toto rozdělení nastává ve vědomí, které je zdrojem veškerých konceptů, a proto jak poznávající subjekt, tak i poznaný objekt, jsou oba pouze objekty, projevené ve vědomí.

K zkušenostní sádhaně

M: Můžete začít jen tam, kde právě jste. Jste tady a teď, v přítomném okamžiku, ze kterého nemůžete uniknout.
T: Co však mohu tady a teď dělat?
M: Můžete si uvědomovat své bytí – tady a teď.
T: A to je všechno?
M: To je všechno. Nic víc dělat nelze. ( pozn. jinde poznamenává Maharadž "Vy lidé jste bohatí na své představy".)


M: Já existuji, vím, že existuji. Jaký jiný kapitál než tento má kdokoliv z nás k dispozici? Máme pouze toto poznání "já jsem".
T: Vidím., že je to opravdu důležité, neboť vše ostatní se mění…
M: Na čem můžete založit svoji otázku? Jedinou věcí, kterou máte je poznání, že existujete. Jaké jiné poznání kromě toho máte?
T: Žádné jiné poznání, nic jiného.
M: Proto v něm spočiňte. Nenahlížejte na sebe jako na někoho, kdo to činí. To je tak zhruba vše, co můžete na tomto stupni dělat.

pozn. JP: "Já jsem" je cestou. Už nyní jsme na cestě i v cíli - již nyní jsme cestou i cílem! Proto není kam dojít. Není tu žádné"já" ani "moje", co se individuality týče, proto není "nikdo" (individualita), kdo by kráčel po cestě. Cílem je cesta a cesta je cílem. Snažení se individuality v meditaci je nejzávažnější překážkou. Meditující osoba, to je spadnutí střemhlav do vězení konceptů spřádajících myslí.

Dhjána je tehdy, když toto poznání, toto vědomí, že já jsem, medituje samo na sebe a ne na nic jiného.
Spočívání v poznání "já jsem" čili sattva advaita je vaším opravdovým náboženstvím.

pozn. JP: Musíme se snažit praktikovat meditaci každý den - jako "já jsem"- v tom buďme poslušný vůči svému Mistrovi; touto sádhanou mu vyjadřujeme úctu, pokoru a oddanost.

Ti, kdo opravdu chápou, budou spočívat sami v sobě.
Být sjednocen s poznáním "já jsem" znamená advaitová oddanost.
Víte, že "jste", beze slov.

pozn. JP: Víte, že jste - ležíte, čtete nebo jdete... Vždy pociťujete nejjemnější "vůni já jsem"; víte, že jste. Tento pocit " vím, že jsem" není ledajakým pocitem ve vědomí, ale životem, bytím, které vnímá a cítí. Víte, že jste a nemusíte si to ani slovy říkat, je to vaše zkušenost. Staňte se zkušeností. To je neduální zkušenost semena "já jsem".

Konec konců jediné, čím jste si jistý je, že jste. "Já jsem"je jisté."Já jsem toto" však jisté není. Snažte se nalézt to,co doopravdy jste.

Co teď milujete? Milujete "já jsem". Odevzdejte tomu celé srdce i mysl a nemyslete na nic jiného. Tento stav, pokud je nenucený a přirozený, je tím nejvyšším. V něm je sama láska milujícím i milovaným.

Nemusíte stále zaměstnávat mysl. Nechte toho, jen buďte. Když ji necháte na pokoji, zklidní se a projeví ve své čistotě a síle. Neustálé přemýšlení mysl znehodnocuje.

pozn. JP: Šrí Nisargadatta Maharadž meditoval v tomto "nicnedělání, bytí" každý den mnoho hodin a realizoval po třech letech! Jeho Mistr Šrí Siddharameshwar Maharadž spočíval denně intenzivně v "já jsem" devět měsíců do sebepoznání! Duchovní praxi prováděli naplno, do krajnosti! Sáhli si na dno svých sil, když spočívali v tomto mučivém a útrpném vědomém přítomném okamžiku. I když věděli od svých Mistrů, že "nyní a tady" jsou dokonalí, rozhodně nebyli před realizací vlažnými žáky. Kromě meditace si po dobu své duchovní praxe připomínali slova svého milovaného Mistra, ve kterého měli neochvějnou víru.

Dělat sádhanu, znamená předpokládat existenci přeludu. Kdo má dělat sádhanu (duchovní praxi) a za jakým účelem? Nestačí vidět klamné jako klamné? Není tu nikdo, kdo by co udělal, a nikdo, kdo by se zdržel konání.Bez záměru neexistuje žádný mentální základ pro jakékoli zaplétání se do činnosti.

pozn. JP: Jen "bytí" - to je meditace. Živý už jste. Ať usilujete nebo neusilujete. Ať hledáte sebe nebo něco jiného. Důležité je se nezaplétat do slov a pojmů mysli, vycházejících z životní síly. Životní síla je konatelem a "já jsem" je pozorování.

Stabilizujte se pevně ve vědomí "já jsem". To je počátek a zároveň i konec všeho snažení. Myslete na to, co je středem vesmíru. Nedovolte, aby vaše pozornost vůbec někdy sklouzávala z poznání podstaty bytí, vjemu "já jsem".

T: Co najdu za myslí?
M: Bezprostřední zkušenost bytí, poznání a lásky.

pozn. JP: My, jako "já jsem", ochutnávejme sladkost lásky "já jsem". Není třeba k poznání sebe myšlenek, právě naopak. I kdyby jsme poznali celý vzniklý svět spřádaný naší myslí, k čemu by nám to bylo, když by jsme nepoznali poznávajícího? Nehodujme ani na jedné vnímané myšlence, postěme se od celého našeho zkušenostního světa. Když mysl hoduje, "já jsem" je skryté; když se mysl postí "já jsem" se přihlásí.

T: Dosáhnu osvícení, pokud mne Maharadž požehná.
M: Není to tak jednoduché. Je to stejné jako kdybyste řekl, že manželský pár počne dítě pouze tím způsobem, když je někdo požehná.

Ukažte mi svoji totožnost a já ji požehnám!

pozn. JP: Pokud smýšlíme o sobě jako o individualitě, pak máme my, jako osoby v meditaci, odevzdat vše do zdroje prožívaného světa. Odevzdat odevzdávané, odevzdávání a i odevzdávajícího, nechat vše rozplynout v lásce "já jsem". Konec konců, veškeré dění odevzdávání se děje uvnitř ducha – živé síly. My jsme v něm a on je v nás. "Já jsem" je celým světem.
Naše individuality-totožnosti jsou jako záře slunce. Všichni vejdeme do světla odkud jsme vyšli. Jakékoliv stvoření se navrátí zpět do stvořitele, ze kterého dnes vyšlo. Vrátit se, nebo vejít, znamená splynout se sluncem neboli roztavit se ve zdroji "já jsem". Podobně, jako zlatý šperk s určitým tvarem a tudíž i jménem roztaveným do zlata; nebo jako proudící voda, která zmrzne v led. Mentální pouta a okovy mysli nejsou skutečná, přesto musí být zpřetrhána a mysl musí být dobyta. A mysl nebude již déle nad námi držet moc se svými mistrovsky podlými kousky a zotročovat nás.
Žádná praxe ani cvičení není meditaci nadřazená. "Bytí je" před veškerým svým projevem. Nerozhlížejme se nikde kolem sebe po něčem vnímatelném. Buďme "já jsem". My už tu jsme. Myšlenky nechme proudit jako vodu v řece a ignorujme je. Nebojujme s myšlenkami.
Meditace je spočívání v lásce "já jsem", meditace je také bdělá aktivní pasivita v ukotvení se v "já jsem". Meditace je také obracení se v samotě na sebe – pozornost na pozornost. Meditace je také bdělé dění bez konajícího; nebo také bytí živým přítomným okamžikem "teď a tady"; spočívání v přirozeném a nenuceném zakoušení "já jsem"... Různé vyjádření pro "nicnedělání", pro "bytí já jsem".
Nezbývá než nechat proniknout naši bytost správným pochopením – tj. vidět klamné jako klamné, a vyčkávat až se temná mračna pochyb a překážek samy rozplynou. Důvěřivé trpělivé čekání plné naděje na smilování, až se těžká ruka osudu nadzvedne. Toto jediné "já jsem" má být ponecháno samo, zůstat poslední po odeznění celého světa, opuštěno všemi našimi totožnostmi. Poté se bytí odkryje ve své přirozené slávě a kráse, a tajemství sebepoznání vytryskne jako jarní pramen vody.

Základní pochopení

Nejdůležitější fakt, který musí být pochopen, je pouze tento: "Jestliže je dotyk podstaty bytí, potom je vše. Pokud neexistuje podstata bytí, svět neexistuje, není žádný vesmír a není tu vůbec nic".

Ať je tu cokoliv, je to pouze vyjádření vědomí. Jestliže tu není vědomí, vyjádření vědomí tu rovněž také není.

Kdo je ten, co si myslí, že má něco dělat? A čeho by měl dosáhnout? Jakmile je pochopeno, že jedinec(entita) je pouze mylným konceptem, že tělo jako každý jiný jev je pouze zkušeností ve vědomí, a že není nikdo, kdo by projevoval nějakou vůli, kde je potom ten, kdo by něco dělal? Pochopení, poznání, to je vše.

pozn. JP: Začněme třeba tím, že si sedneme a necháme oči otevřené; víčka stažena na očích dolů by nic nezměnila:
Osoba, za kterou jsme se vydávali ve světě po celý den jako subjekt, je nyní viděna pouze jako myšlenka. Pozorujme ji jako objekt naší zkušenosti. Pochopme, že tato iluzorní osoba, jenž je udržována pamětí, nemůže hledat pravdu. Je jen přesvědčením a stvořenou představou a je nesena " vůní já jsem"- a to teď!
Vše se jeví ve vědomí! Vše vzniká a trvá v semínku banánovníku! Nic není někde mimo! Ano, můžeme být otřeseni pravdou, že vnímáme pouze sebe v projevení!
Zeptejme se sebe sama: "Uvědomuji si já , jako poznání "já jsem" své tělo - nebo představu či pocit těla? Uvědomuji si židli a místnost, kde sedí tělo - nebo tato představa místnosti s tělem se jeví ve mně a je na mě plně závislá? Mohla by tu být místnost bez vědomí? Mluvil bych ze své zkušenosti – z bytí "já jsem", kdybych odpověděl ano? Nebyla by to jen spekulace, domněnka ve vědomí? Pouze to, co si teď uvědomuji, je mým světem. Mluvme ze svého prožitku!
Stavět svou praxi na přímé zkušenosti, je jako stavět na skále; avšak praxe postavena na domněnkách – řečeno slovy Mistra " z druhé ruky" – není hodna nazývat se upřímným duchovním hledáním. Zní to možná drsně, ale praxe postavena na písku vede pouze do konceptuálního bahna, z kterého se nás právě Šrí Nisargadatta Maharadž snaží po celou dobu soucitně vytahovat.

"Já jsem" medituje
Samo o Sobě,
Samo na Sebe,
nepotřebujíc žádné víry, důkazu, bez pochyb...

Rozplynou-li se mraky
obloha je čistá,
sedne-li si kal vody
voda je čirá,
zklidní-li se vlny oceánu
hladina je klidná,
přestane-li se vyjadřovat vesmír
zůstane čisté, čiré, klidné "já jsem".
Návštěvník
 

Re: Uvědomovat si bytí je blaženost

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 04. črc 2020 17:26:21

Maharadž: „Když jsem se stal upevněn v poznání Já,
uvědomil jsem si, že jsem nemusel a nemusím nic dělat. Mám služebníka, který dělá věci pro mě. Tímto
oddaným je Bůh neboli vědomí ´Já jsem´. Ryzí poznání mne je tímto Bohem, který ve skutečnosti dělá
vše. Má podstata neboli má Skutečnost (přirozenost)
nedělá nic – je to nehybná, neměnná Skutečnost. Stalo se to prostřednictvím milosti mého Gurua, že jsem
zjistil, že jen Bůh dělá vše. Chybné ztotožnění se souhrnem těla a mysli vás vede k chybné představě džívy
neboli individuality, která jedná. Když se vědomí ´Já
jsem´ stane od všeho oproštěné a čiré (to jest zůstane
jako prosté ´Já jsem´ a ne ´Já jsem toto´ či ´Já jsem
tamto´) – stanete se Bohem a nebe (prostor) se stane vaším tělem.“
„Vědomí ´Já jsem´ je svět a na pozorování či vidění tohoto světa není nic
špatného. Omyl přihází na řadu jedině tehdy, když začnete brát vědomí (svět)
za skutečný, což lidé většinou dělají. Poté, co se ze snového stavu dostanete
do stavu bdělého, ihned automaticky popřete sen a říkáte, že byl neskutečný,
že se jednalo pouze o sen. Podobné je to s tímto bdělým stavem, ve kterém
vnímáme tento obrovský vesmír se všemi jeho hvězdami a planetami, apod..
Tento bdělý stav je také pouze snem, takže vám říkám, probuďte se do své
vlastní Skutečnosti. Probuďte se! Přestaňte snít! To je vše.“
„Tento svět ve skutečnosti vůbec nikdy neexistoval, opravdu nebyl nikdy
vytvořen, je to sen! Takže to poznejte, uvědomte si pouze toto! To je vše.
Jakmile plně vstřebáte toto pochopení, pak není zapotřebí nic dalšího dělat
a žádné další otázky či pochybnosti nevyvstávají a ani nebudou nikdy vyvstávat. Může být něco tak jednoduchého a přesto tak úžasného?“
Šrí Nisargadatta Maharadž
Návštěvník
 


Zpět na Nisargadatta Maharaj

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 5 návštevníků