Co zůstává

Co zůstává

Nový příspěvekod Jana » pát 20. bře 2015 13:21:19

Obrázek

Maharadž: Jedná láska záměrně? Ano i ne. Život je láska a láska je život. Co jiného drží tělo pohromadě než život? Čím jiným je touha, než láskou k já? Čím jiným je strach, než potřebou ochraňovat? A co jiného je po­znání, než láska k pravdě? Prostředky a formy mohou být špatné, ale motiv, který je za nimi, je vždy láska – láska k já a k tomu, co je moje. Já a moje mohou být malé, nebo mohou explodovat a vyplnit celý vesmír, ale láska zůstává.

http://www.advaita.cz/26225n-22.-zivot- ... ja-jsem-to
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 10543
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Co zůstává

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 20. bře 2015 14:09:41

Maharadž: Jedná láska záměrně? Ano i ne. Život je láska a láska je život. Co jiného drží tělo pohromadě než život? Čím jiným je touha, než láskou k já? Čím jiným je strach, než potřebou ochraňovat? A co jiného je po­znání, než láska k pravdě? Prostředky a formy mohou být špatné, ale motiv, který je za nimi, je vždy láska – láska k já a k tomu, co je moje. Já a moje mohou být malé, nebo mohou explodovat a vyplnit celý vesmír, ale láska zůstává.

http://www.advaita.cz/26225n-22.-zivot- ... ja-jsem-to


Láska je Všechno...
Tudíž zůstává Všechno, nic neubývá, nic nepřibývá, nic se nemění...


:)
Návštěvník
 

Re: Co zůstává

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 20. bře 2015 14:28:58

jen huba občas napění... vypění... napění...
Návštěvník
 

Re: Co zůstává

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 07. zář 2017 8:33:38

Pro Parabrahman musíte obětovat Brahman

Není větší oddanosti, než je oddanost ke Guruovi (neduální odanost). Ta překračuje Védy. Mělo by zde být přesvědčení, že samo Guruovo učení je "Já". Jestliže se chováte jako tělo, je to podobné čeření odrazu něčeho ve vodě. Tělo využívejte, ale nedovolte tělesnému vědomí, aby k vám přilnulo.

Nirupana 113

Čtvrtek, 7. června 1979

Stav Sat-čit-ánanda je prožíván, pokud je zde vědomí. Blaženost je cítěna vědomím. Je kvalitativní, tudíž není věčnou Pravdou. Mluvíte o Parabrahman, ale Absolutno nezná Sebe Samo. Pro Parabrahman musíte obětovat Brahman, projev. Je čas poznán skrze vědomí anebo je vědomí poznáno skrze čas? Dokud je zde vědomí, je tu čas. Vně Brahmánandy – otvoru na temenu vaší hlavy – tu nic není. Vše, co je viděno a vnímáno, existuje v tomto otvoru.

Jméno (mantra), kterou vám Guru udělil, je samotným důkazem Guruových slov. Jméno, jež vám bylo dáno rodiči, je důkazem smrti. Jak získáte Seberealizaci? Vynakládáme nějaké úsilí k tomu, abychom se probudili? Ten, kdo následuje slova Gurua, nemusí vynakládat zvláštní snahu. Ten, kdo přijal Guruova slova, nebude ovládán časem. Džíva značí (osobní) vědomí, zatímco Átman existuje v kvalitě Sattva, ale není kvalitou dotčeno. Veškeré prožitky k nám přicházejí v důsledku Sattvy. Lidé říkají, že Prána odešla, avšak Átman neodchází a ani nepřichází. Ono není svázáno Pránou. Poznání "Já" musí být poznáno samotným "Já".

Není větší oddanosti, než je oddanost ke Guruovi (neduální odanost). Ta překračuje Védy. Mělo by zde být přesvědčení, že samo Guruovo učení je "Já". Jestliže se chováte jako tělo, je to podobné čeření odrazu něčeho (nějakého objektu) ve vodě. Tělo využívejte, ale nedovolte tělesnému vědomí, aby k vám přilnulo.

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Nisargadatta Maharadž Ki Džej
Návštěvník
 

Re: Co zůstává

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 07. pro 2017 8:36:14

"Mělo by zde být přesvědčení, že samo Guruovo učení je "Já". Jestliže se chováte jako tělo, je to podobné čeření odrazu něčeho ve vodě. Tělo využívejte, ale nedovolte tělesnému vědomí, aby k vám přilnulo."

Jak? Jak se nechovat jako tělo? Jak nedovolovat tělesnému vědomí, aby přilnulo?
Návštěvník
 

Re: Co zůstává

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 17. zář 2018 12:24:27

Nejenom Krišna, ale i Kristus a Buddha se projevili skrze potravinovou esenci Podstaty Bytí

M:Po nekonečně dlouhou dobu, miliony milionů let, zkrátka nikdy jsem nevěděl, že jsem byl. Koho to zajímalo? V Absolutním stavu nebylo toto jáství dostupné a nic tu nebylo. Co se stalo? Jáství , aby se projevilo, potřebuje tělo, a to může vzniknout jedině na základě pohlavního styku. Jakýkoliv stav, který existuje před početím, je vaším nejpřirozenějším a nejdokonalejším stavem, který stále přetrvává. Když tato Podstata Bytí zmizí, tento stav tu bude stále, protože přetrvává věčně. Stav, ve kterém jste byl 8 dní před početím a ještě další miliony let předtím, ať byl jakýkoliv, tak stále přetrvává jako nyní a po odchodu této Podstaty Bytí bude stále přetrvávat. Moje slova jsou zapuštěna jen v Absolutnu. Musíte být schopen vytušit z těchto slov nějaký význam.


M:Nejenom Krišna, ale i Kristus a Buddha se projevili pouze skrze potravinovou esenci Podstaty Bytí. Když se narodil Krišna, dostalo se mu tohoto dotyku vjemu "já jsem". Stejně to bylo s vámi. Pochopte to! Co je tento vjem, dotyk "jáství", tento dotyk dítěte ve vás? Odkdy víte, že jste? A co vám umožnilo vědět, že jste? Jak vzniklo "já jsem"? Co je jeho zdrojem? Čím je udržováno? Co je to za chvění já jsem, já jsem, já jsem?
Kdy a jak zakusíte poprvé svět? Tato zkušenost je možná pouze po projevení Podstaty Bytí z 5-ti elementárního těla, které je vyživované potravinovou esencí. Tedy tato Podstata Bytí je něco jako dalekohled. Pozorovatel vidí slunce, měsíc, hvězdy atd. skrze dalekohled, ale pozorovatel není ani dalekohledem a ani polem k pozorování. Podobně pozorování 5-ti elementárního projeveného světa a vesmíru se děje Absolutnu, neboli Nezrozenému věčnému principu nazývanému Parabrahman. Ovšem tímto Absolutnem čili Pozorovatelem není Podstata Bytí, která je médiem – zprostředkovatelem, umožňující pozorování a není jím ani projevený vesmír, který pozorujeme.

Nyní mám otázku. Co jste dělal 10 dní před vaším početím?

T: Pouze jsem pozoroval.

M:Tato odpověď není správná. Z jakého hlediska odpovídáte? Chci vás přibít do centra tohoto dalekohledu. Přivádím vás k této Podstatě Bytí, vy ale kličkujete.O kterém dalekohledu jsem hovořil? Víte právě zde nyní, co je tím dalekohledem? Je z něčeho utvořen, z něčeho se projevil. Místo toho, abyste zaměřil svoji pozornost k tomuto bodu, povídáte o tom či onom a považujete se za znalého všech věcí. Není to právě dalekohled, skrze který zakoušíte a pozorujete svět? Ovšem vy, Absolutno, nejste tímto dalekohledem. Či snad ano?

Pro vás je dobré, když zůstanete usazen zde v tomto bodě, v této Podstatě Bytí. Vy ovšem skáčete sem a tam, přičemž opouštíte právě svoji jednobodovost. Jak potom chcete nabýt klidu a míru?


T: To je úplný popis a hra života.

M: S vaším současným postojem vám nepřinese klid žádné, jakkoliv velké množství poznání. Podstatě Bytí je dáváno nespočetné množství jmen a titulů. Trvá to devět měsíců, než se vytvoří z 5-ti elementů tento dalekohled, tato Podstata Bytí. Přemýšlíte vy vůbec někdy o tom? S tímto dalekohledem je toto všechno zakoušeno a viděno, ale Pozorovatel není dalekohledem.

T: Podle Kršnova prohlášení tu nikdy nebyl okamžik, kdy bych tu nebyl…

M:Skrze dalekohled, který je Podstatou bytí, což je jen projevem Pozorovatele, pozoruje toto Absolutno projevený svět. Myslíte si ale, že Pozorovatel v okamžiku, kdy jsou jak dalekohled tak i pole k pozorování "pryč", také zmizí?

Pokud budete tvrdit, že objekt existuje, měly by být splněny dvě podmínky. První podmínkou je samotný objekt a druhou je pozorovatel objektu, který říká, že "objekt je". Základní kvalitou Podstaty Bytí je vjem "jáství". Později vzniká nepřeberné množství kvalit. Ovšem Pozorovatel, Absolutno, je zcela osvobozen od jakékoliv kvality a proto se nazývá nirguna, což znamená "bez popisu, vlastnosti, atributu atd.

T:Souhlasíte s s tím, že Krišna nemohl pronést žádné prohlášení v době, kdy nebyl v tělesné formě, protože tu nebyl nikdo, kdo by to učinil?

M:Samozřejmě, protože Krišna v Absolutním stavu nemá žádný nástroj, kterým by takové prohlášení učinil…..a ke komu také?

Jakmile si uvědomíte,že všechny tyto děje jsou prostými produkty a hrou 5-ti elementů v oblasti Podstaty projeveného Bytí, zůstanete tím zcela neovlivněn a oproštěn.

Moje pozornost je pouze zaměřena na médium – zprostředkovatele, díky kterému vím, že "já jsem" a díky kterému zakouším svět. Nevěnuji žádnou pozornost silám siddhi nebo čemukoliv, co se zjeví. Jedinou vhodnou otázkou zůstane to, jak se přihodilo, že toto médium tu je?

T: Co máte proti vědomí?

M:Je to břemeno. Tělo znamená břemeno. Smyslové vjemy, touhy, myšlenky – to všechno jsou břemena.

T:Cítím břímě semeno "jáství". Jak se toho mám zbavit?

M:Kde vzniká otázka? Jak se můžete něčeho zbavit, když jste nic nezasadil?

T: Zjevuje se tomu, kdo zná brahma, stále svět?

M: Když je tu kvalitativní stav "jáství", svět je. Jakmile je tento stav transcendován, není tu žádný stav. V kvalitativním "jáství", ve vědomí, je projevený svět. Ve stavu "Ne-jáství" není žádný svět. Znalec tohoto "jáství" a světa… uvnitř tohoto stavu "Znalce" není žádný svět. Ale ve stavu "jáství" je svět.

T:Ale Znalec potom zná svět, Parabrahma zná svět?

M: ( Ukazujíce na svůj zapalovač) Vidíte, tento plamen je jako "jáství". Když se objeví, zjeví se taktéž svět. Vy jako Parabrahma, to sledujete. Když tu není plamen, nevidíte nic. Když tu je plamen, zjevilo se "jáství", a proto se objevil i svět.

T: Takže v Parabrahma můžete znát jak svět, tak i ne-svět.

M:Vše závisí na zjevení tohoto vědomí. Jestliže je tu toto vědomí, potom se také uskutečňuje pozorování světa. Jestliže tu není žádné vědomí, pak tu není žádný svět. Proč víte cokoliv právě nyní?

T:Protože já jsem.

M:Kvůli tomuto "jáství" znáte svět. Před sto lety jste neznal nic. Byl jste pouze Parabrahma, protože "jáství"tu ještě nebylo. Zaměřte svou pozornost pouze na toto "já jsem". Nenechte se zmýlit všemi těmi takzvanými duchovními disciplínami a nesmyslnými obřady.


M:Skutečnost se neprojevuje žádným činem, pocitem ani myšlenkou. Neexistuje žádná věc, která by byla vyjádřením Skutečnosti. Vnášíte dualitu tam, kde žádná není. Pouze Skutečnost je nic jiného není. Tři stavy bdění, snění a hlubokého spánku nejsou mnou a já nejsem v nich.. Sníme o tom, že jsme vzhůru, a sníme i o tom, že spíme. Všechny tři stavy jsou jen variacemi snění.

T:Když Šrí Ramana Mahárši zemřel, vznikl tím pro něj nějaký rozdíl?

M:Ne. Tím, čím byl, je i teď – Absolutní Skutečností.



M:Není pochyb o tom, že Podstata Bytí a svět jsou důležité. Ale můj věčný Absolutní stav, který je před Podstatou Bytí, kdy tu nebylo poselství "já jsem", je tím nejvýznamnějším.V tomto stavu "Já" spočívám sám a to dokonce i bez poselství "já jsem".


http://www.advaita.cz/24898-nejenom-kri ... staty-byti
Návštěvník
 

Re: Co zůstává

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 05. lis 2018 16:03:39

Buďte lhostejný k radostem i bolestem (z knihy Já Jsem To)

Vy chcete něco jako čtyřiadvacetihodinovou extázi. Extáze přijdou a zas odejdou, to je nutné, neboť lidský mozek nemůže vydržet takové napětí příliš dlouho. Dlouhotrvající extáze vám vypálí mozek, pokud není mimořádně jemná a čirá. V přírodě není nic statické, všechno pul­suje, objevuje se a mizí. Srdce, dech, zažívání, spánek a bdění, naro­zení a smrt – všechno přichází a odchází ve vlnách. Rytmus, opakování a harmonické střídání extrémů je zákonité. Nemá smysl se bouřit proti samotným základům života. Hledáte-li něco neměnného, musíte jít za zkušenost. Říkám-li, abyste neustále pamatovali na „Já jsem“, myslím tím, abyste se k němu pořád vraceli. Přirozeným stavem mysli nemůže být žádná konkrétní myšlenka, jenom ticho. Ne představa ticha, ale ti­cho samotné. Je-li mysl ve svém přirozeném stavu, vrací se po každé zkušenosti spontánně k tichu. Nebo přesněji: každá zkušenost probíhá na pozadí ticha.

Nisargadatta Maharaj

http://www.advaita.cz/26407n-51.-budte- ... ja-jsem-to

Návštěvník
 

Re: Co zůstává

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 05. lis 2018 16:10:37

Návštěvník píše:
Buďte lhostejný k radostem i bolestem (z knihy Já Jsem To)

Vy chcete něco jako čtyřiadvacetihodinovou extázi. Extáze přijdou a zas odejdou, to je nutné, neboť lidský mozek nemůže vydržet takové napětí příliš dlouho. Dlouhotrvající extáze vám vypálí mozek, pokud není mimořádně jemná a čirá. V přírodě není nic statické, všechno pul­suje, objevuje se a mizí. Srdce, dech, zažívání, spánek a bdění, naro­zení a smrt – všechno přichází a odchází ve vlnách. Rytmus, opakování a harmonické střídání extrémů je zákonité. Nemá smysl se bouřit proti samotným základům života. Hledáte-li něco neměnného, musíte jít za zkušenost. Říkám-li, abyste neustále pamatovali na „Já jsem“, myslím tím, abyste se k němu pořád vraceli. Přirozeným stavem mysli nemůže být žádná konkrétní myšlenka, jenom ticho. Ne představa ticha, ale ti­cho samotné. Je-li mysl ve svém přirozeném stavu, vrací se po každé zkušenosti spontánně k tichu. Nebo přesněji: každá zkušenost probíhá na pozadí ticha.

Nisargadatta Maharaj

http://www.advaita.cz/26407n-51.-budte- ... ja-jsem-to



:)
Návštěvník
 

Re: Co zůstává

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 05. lis 2018 16:30:23

Maharadž: Svět je jenom divadlo, třpytící se a prázdné. Je a zároveň není. Je tak dlouho, jak ho chci vidět a účastnit se ho. Jakmile se o něj přestanu zajímat, tak mizí. Nemá žádnou příčinu a neslouží žádnému cíli. Prostě se jenom objeví, když zrovna není naše mysl zaneprázdněna. Jeví se přesně takovým, jaký je, ale není v něm žádná hloubka, ani nemá žádný smysl. Skutečný je jenom ten, kdo přihlíží, můžeme ho nazvat Já nebo Átma. Pro Já je svět jenom barevné divadlo, které ho baví dokud trvá a jakmile je konec, hned na ně zapomene. Podle toho, co se děje na scéně, tak se buď třese strachy nebo otřásá smíchem, ale je si stále vědom toho, že je to jenom divadlo. Baví se tím – ale bez obav nebo tužeb, prostě to bere, jak to jde.

Tazatel: Osoba, která je ponořena do světa prožívá velmi rozmanitý život. Pláče, směje se, miluje, nenávidí, má přání i obavy, trpí a znovu se raduje. Jaký má ale džňánín, který je nezná – nemá ani radost ani strach? Není to jenom jaká si nemastná neslaná prázdnota?

Maharadž: Není tak odloučen, jak by se zdálo. Prožívá čistotu, ničím nezkažené blaho. Je šťasten a je si plně vědom toho, že štěstí je jeho skutečnou podstatou a že on nemusí dělat už nic a nemusí už o nic usilovat. To je při něm stále, mnohem víc, než tělo, je to bližší, nežli jeho mysl. Vy si myslíte, že bez určité příčiny není možné štěstí. A mě připadá závislost na čemkoliv jenom pro dosažení pocitu štěstí jako naprosté zoufalství. Radost a bolest mají svou příčinu, ale můj stav je mým vlastním stavem, nemá příčiny, je nezávislý a nic ho nemůže ohrozit.

Tazatel: Je to jako hra na scéně?

Maharadž: Hra musí být napsána, nazkoušena a provedena. Svět prostě tryská z ničeho a vrací se opět nikam.

Tazatel: Copak není žádný stvořitel? Nebyl svět v mysli Brahmy před svým stvořením?

Maharadž: Dokud nebudete schopen pochopit můj stav, tak budete potřebovat Stvořitele, Ochránce a Ničitele. Ale jakmile dospějete ke mně, tak poznáte „Já“ a ve všem uvidíte sám sebe.

Tazatel: Přesto se ale chováte jako normální člověk.

Maharadž: Když jste neklidný, tak vidíte, jak se svět kolem vás divoce točí. Jste posedlý myšlenkou na prostředky a na určité výsledky, na práci a její účel, a zároveň vám připadá, že se chovám také tak. Ve skutečnosti to tak ale jenom vypadá. Cokoliv se tu děje, děje se to jenom na scéně. Radost a zármutek, život a smrt – to vše připadá skutečné jenom člověku v poutech, pro mě je to jenom představení, stejně neskutečné jako opravdové představení v divadle. Já mohu vnímat svět jako vy, ale rozdíl je v tom, že vy věříte, že ho skutečně prožíváte, zatímco já ho vidím jako duhovou kapku v nekonečném uvědomění si.

Tazatel: Všichni stárneme. A stáří není ničím příjemným – objevují se bolesti, slabost, přichází konec. Jaké má pocity džňánín, když nestárne? Jaký je jeho vnitřní život s příchodem senility?

Maharadž: S tím, jak stárne, tak je stále více a více šťastný a spokojený. Konec konců, vrací se přeci domů. Je jako cestovatel blížící se ke svému cíli, prostě sebere zavazadla a opustí bez pocitu lítosti vlak.

Tazatel: Je tu ale rozpor. Říká se, že džňánín není ovlivněn změnami. Jeho štěstí ani nevzrůstá, ani se nezmenšuje. Jak by tedy mohl být ve stáří šťastnější, navzdory tělesné slabosti a všemu ostatnímu?

Maharadž: V tom není žádný rozpor. Osud se blíží ke svému konci – mysl je šťastná. Zvedá se mlha tělesné existence – břímě těla je den ode dne lehčí.

Tazatel: Dejme tomu, že džňánín onemocní. Má třeba chřipku a všechno ho bolí a píchá. Jaký je stav jeho mysli?

Maharadž: Všechny pocity jsou sledovány s naprostou vyrovnaností. Není tu žádné přání ani se nic neodmítá. Je to prostě, jak to je a on to pozoruje a usmívá se ve stavu nezaujatého oproštění se.

Tazatel: Dobrá, je oproštěn od pocitu vlastního utrpení, ale to tím přeci nemizí.

Maharadž: Jistě že ne, ale to nehraje žádnou roli. Ať jsem v jakémkoliv stavu, tak to prostě přijímám jako určitý stav mysli.

Tazatel: Bolest je bolest. Pro vás je stejná jako pro mě.

Maharadž: Ten, kdo vnímá tělo, ten vnímá i bolesti a radosti. Já nejsem ani tělem, ani tím, kdo si tělo uvědomuje.

Tazatel: Dejme tomu, že je vám dvacet pět. Právě se koná vaše svatba a na vaši hlavu se hrnou starosti o domácnost. Co vy na to?

Maharadž: Cítím se stejně jako nyní. Vy máte totiž stále pocit, že můj vnitřní stav je nějak ovlivňován vnějšími událostmi. Ale tomu tak není. Ať se děje cokoliv, já jsem stejný. V základu mého bytí je čiré vědomí, záblesk ostrého světla. Tento záblesk svou podstatou vyzařuje a vytváří obrazy v prostoru a události v čase – zcela spontánně. Je-li tu jenom vědomí, tak nejsou žádné problémy. Ty nastávají v okamžiku, kdy se objevuje rozlišující mysl a vytváří rozdíly a v tu chvíli se objevují i radosti a bolesti. Během spánku je mysl přechodně v klidu a v klidu jsou i radosti a bolesti. Proces tvoření pokračuje, ale není zaznamenáván. Mysl je podobou uvědomění si a uvědomění je aspektem života. Život vytváří vše, ale Nejvyšší stav je nad vším.

Tazatel: Nejvyšší stav je Mistrem – a uvědomění si jeho sloužícím.

Maharadž: Mistr je v uvědomění, nikoliv mimo něj. Z hlediska uvědomění si je Nejvyšší stav jak tvořením tak i zanikáním, konkrétnem i abstraktnem, určitým bodem i všeobecnem. A není také ničím z toho všeho. Slova tam už nedosahují, ani mysl.

Tazatel: Řekl bych, že džňánín je velmi osamělý člověk.

Maharadž: Je sám, ale je vším. Není dokonce ani bytostí. Je bytím všech bytostí. A ani to není přesné. Není to možné vyjádřit slovy. Na to slova nestačí. Je tím, čím je, základ, z něhož vyrůstá vše.

Tazatel: Vy se nebojíte smrti?

Maharadž: Řeknu vám, jak zemřel můj Guru. Když cítil, že se blíží jeho konec, tak přestal jíst, aniž by ovšem změnil styl svého života. Jedenáctého dne, když seděl, zpíval a tleskal rukama během modliteb, tak náhle zemřel! Prostě zcela náhle, jako když sfouknete svíci. Každý umírá podle toho, jak žije. Nebojím se smrti, protože se nebojím života. Můj život je šťastný a taková bude i moje smrt. Neštěstím je zrození, ne smrt. Záleží jenom, jak se na to díváte.

Tazatel: Není možné nijak na venek zjistit v jakém jste stavu vnitřně. Dozvídám se to jenom z toho, co říkáte. Já vidím jenom velmi zajímavého starého pána.

Maharadž: Ale to jste vy, ten zajímavý starý pán, ne Já! Já jsem se nikdy nenarodil. Jak bych tedy mohl zestárnout? Já existuji jenom ve vaší mysli. Mě se to nijak netýká.

Tazatel: Dokonce i jako sen jste velmi zvláštní.

Maharadž: Já jsem snem, který vás může probudit. Důkazem toho bude, že se skutečně probudíte.

Tazatel: Představte si, že zemřu. Někdo vám řekne: „Znal jste toho a toho? Zemřel.“ Jak na to budete reagovat?

Maharadž: Budu velmi šťasten, že jste zpátky doma. Budu skutečně rád, že jste se už dostal z tohoto blázince.

Tazatel: Jakého blázince?

Maharadž: Z myšlenek na to, že jste se narodil a musíte zemřít. Že jste tělo a mysl a všechny ty ostatní nesmysly. V mém světě se nikdo nerodí a nikdo neumírá. Někteří lidé se vydávají na cestu a vracejí se, jiní se nikdy znovu neobjeví. Jaký je v tom ale rozdíl, když stejně všichni cestují ve snové zemi, každý z nich zabalen do svých vlastních snů. Důležité je jenom probuzení. Stačí jenom vědět „já jsem“ a to je skutečnost a láska.

Tazatel: Můj přístup není tolik absolutní. Mám ještě otázku. Na Západě lidé stále hledají něco opravdového. Obracejí se na vědu, která jim řekne mnoho o hmotě, ale jenom málo o mysli a vůbec nic o jejich podstatě a o uvědomění. Pro ně je skutečnost objektivní a je mimo možnosti poznání a popsání, ať už přímé nebo nepřímé. O subjektivní stránce života nevědí vůbec nic. Je nesmírně třeba ukázat jim skutečnou podstatu, spočívající v osvobození se od hmoty a jejích omezení. Mnoho lidí na světě tohle prostě neví, neznají tuto skutečnost a proto ji nemohou vnímat a prožít. Bylo by nesmírně důležité, aby se to dozvěděli od někoho, kdo o tom hodně ví a má vlastní prožitek. Takoví svědci vždy existovali a jejich svědectví bylo nesmírně cenné.

Maharadž: Jistě. Ten, kdo jednou zaslechl zpěv o realizaci sebe sama, ten na něj nikdy nezapomene. Je to jako semínko v zemi, počká si na pravou chvíli a vyklíčí a vyroste z něho mohutný strom.
Návštěvník
 


Zpět na Nisargadatta Maharaj

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník