Duet Jediného

Duet Jediného

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 01. črc 2016 7:25:31

„Nyní vím, že celý svět, včetně tohoto těla, je bez podstaty, a že to, co jsem, je čiré Vědomí.
Jaký smysl tedy má vytváření pojmů?“ (39)
„Tělo, nebe a peklo, omezení a svoboda, jakož i strach, to vše jsou pouhé pojmy. Co s tím
vším mám společného Já, jenž jsem čiré Vědomí?“ (40)
„Ó, pro mě neexistuje žádná dvojnost. I mezi davem lidí cítím, že jsem sám. K čemu bych
se měl poutat?“ (41)
Nejsem toto tělo a žádné tělo nemám, neboť nejsem oddělený jedinec, ale čiré Vědomí.
Mým jediným omezením byla touha po životě.“ (42)


V těchto čtyřech verších Džanaka mluví o tom, co to znamená zbavit se totožnosti s
psychosomatickým aparátem jako odděleným jedincem. Zmizí-li tento základ konceptualizace, je
konec s objektivizací a objeví se ne-osobní souvislosti. Džanaka poznává, že o sobě přestal
přemýšlet jako o objektu, psychickém či fyzickém, a je tudíž bez jakékoli objektivní kvality. Je
osvobozen od myšlenky přítomnosti i nepřítomnosti čehokoli vnímatelného či myslitelného. A to ho
dovádí k ne-objektivnímu, bezpředmětovému vztahu s druhými, neboť již nepovažuje druhé
objekty, ať živé či neživé, za svoje objekty. Džanaka vidí domnělý subjekt „já“ i s „jeho“
domnělými objekty jako pouhá zdání. Toto pochopení, toto intuitivní nazření, spočívá v tom, že
jako objekty jsme všichni pouhé jevy, zdání, bez jakékoli podstaty, ale jako noumenon se ničím
nelišíme. A to znamená náhlé osvícení, okamžité zrušení toho, co považujeme za „nevědomost“.
Dokud nezmizí rozdvojení na „já“ coby pseudosubjekt, oproti „druhému“ coby objektu,
zůstává dvojnost součástí mechanismu projevení světa.

Je zřejmě nutné počítat s tím, že v bezpředmětovém, ne-objektivním vztahu, jako je tento,
neexistuje láska v běžném slova smyslu. „Láska“, jak je toto slovo chápáno, předpokládá
oddělenost, zatímco ne-objektivní vztah znamená, že tu není žádný „milující“, ale pouze „soucítění“
či karuná. Esencí tohoto soucítění je bezprostřední radost, bytí v jednotě. Tehdy „nemilujeme“
druhé, ale jsme druhými. Džanaka též říká, že toto základní pochopení přináší kromě jasného
nazření, že podstatou všech vnímajících (i nevnímajících) bytostí je totéž noumenon, i nepopiratelný
fakt, že žádné konání, žádné úsilí nemůže jedince dovést k „osvícení“. Je to proto, že taková
představa je založena na tom, že je tu „někdo“, kdo má být osvícen, zatímco „osvícení“ pouze
označuje stav bytí, v němž oddělený jedinec neexistuje. Každé konání, každá činnost se týká světa
jevů a je zřejmé, že fenomén, jev, nemůže ovlivňovat noumenon - stín nemůže ovlivnit svoji
podstatu. Jinými slovy, každý záměrný postup, činnost či konání jsou na překážku toho, co
nazýváme probuzení či osvícení, a to proto, že každý záměrný čin je založen na mylném
přesvědčení o existenci jedince. Osvícení je označení pro noumenální stav. Jak by mohl být osvícen
fenomenální objekt?


Příčinou omylu je zřejmě záměna pojmů „probuzení“ a „osvobození“ (tj. účinků tohoto
probuzení).

„Probuzení“ je to, k čemu došlo u Džanaky, když naslouchal slovům Aštávakry: náhlá
shoda intelektuálního chápání a intuitivního nazření, v němž mysl, v rámci relativního světa
rozdělená na subjekt a objekt, se navrací do své původní celistvosti, což jako náhlý zásah do časové
následnosti vede k okamžité bezčasovosti. Žádné konání, proces odehrávající se v čase, nemůže vést
ke zlomu ve vlastním na čase založeném fungování.

Právě guru zde jako katalyzátor může přivodit potřebné uzdravení oddělené mysli, a to
prostřednictvím mimočasového zákroku v příhodném okamžiku, kdy je možné „rozpustit kontinuitu
příčiny a následku“. Je zřejmé, že tento okamžik nemůže být v rámci prostoročasu vyvolán
záměrně. Takový vhodný okamžik se může pouze přihodit jako součást noumenální činnosti celku,
je-li událost „osvícení“ v daném zlomku sekundy (kšaně) vhodnou součástí Toho, co je.

Bezpředmětový vztah má dva výsledky:
A) Ustává vytváření pojmů, tj. konceptualizace.
B) Život je prožíván spontánně, bez záměru, bez osobní vůle.


A právě to svými verši Džanaka vyjádřil. Pochopil, co se mu Aštávakra snažil říci, totiž že
konceptualizace a objektivizace nám brání poznat To, co skutečně jsme. Jakmile zastavíme
vytváření objektů v mysli, přestaneme vnímat to, čím nejsme, a nazřeme To, co jsme. A nazření
Toho, co jsme, je osvícením, které jsme hledali. Je to probuzení ze snu objektivního světa do
noumenální skutečnosti Toho, co je před všemi myšlenkami, před jakoukoli konceptualizací.
Vytvářením pojmů vykazujeme sami sebe „ven“ z noumenality, zatímco jakmile konceptualizaci
zastavíme, jsme „v“ noumenalitě okamžitě. Právě tak to vyjádřil Aštávakra (a i jeho řeč je
konceptualizací!), a právě to pochopil Džanaka. Konceptualizace není překážka, k jejímuž zdolání
je třeba úsilí. Naopak, každá pozitivní činnost konceptualizaci jen posiluje. Jediná činnost, která je
nutná, je ustat v konceptualizování.

Základem každé konceptualizace je falešné ztotožnění Toho, co jsem, subjektivity, s tím, čím
se zdám být jakožto objekt. Právě domnělá entita „já“ přijímá odpovědnost (a tím i utrpení a
neštěstí) konatele. Je-li tato mylná identita opuštěna, je zničen samotný základ konceptualizace. Jak
by se mohla, podle slov Džanaky, objevit konceptualizace, když zmizela její hlavní opora? Zdánlivá
obtížnost odevzdání falešné totožnosti tkví v tom, že my vskutku jsme vnímáním, subjektivní
vlastností, oním „Já“, ale jako vnímající bytosti jsme zapomněli na vnímání a ztotožnili se s
individuální bytostí. Jediné, co je třeba, je pochopit situaci takovou, jaká je. Zpočátku nahlédněte
falešné ztotožnění alespoň intelektuálně. Jakmile toto rozumové uvažování (dialektické
porozumění) postoupí hlouběji a dosáhne stavu absolutního přesvědčení, přijde ústup do
neosobnosti, tedy konečná ztráta falešné totožnosti.

To vyvolá konceptuální negativismus, který vytvoří podmínky pro konečné zmizení „já“, pro událost zvanou probuzení či osvícení. Chcete-li, můžete tento proces nazvat „úsilím“, ale hlavní je to, že tento proces je sám o sobě negativní. Jde pouze o pochopení situace. Není to pozitivní úsilí „jedince“ s cílem dosáhnout pozitivního výsledku. Jediné, co se děje, je to, že rozumové či dialektické pochopení, dá-li se mu prostor, se postupně změní v přesvědčení. A to zase naopak vytvoří nezbytné psychosomatické podmínky k noumenálnímu pochopení, jež přijde náhle, ve vhodném okamžiku a za vhodných okolností.

Oddělená mysl tak znovu získá svou celistvost a svatost.
Tato náhlá transformace - metanoesis - známá jako probuzení či osvícení, vlastně znamená
subjektivní zkušenost „pocitu Já“. Právě tuto subjektivní zkušenost vyjadřuje Džanaka v posledních
třech verších své bezprostřední reakce na úvodní guruovu lekci. Odložení totožnosti s tělem
způsobilo ztrátu „já“, a s tím i ztrátu chtění, vůle a touhy po životě. Jak říká Džanaka, zmizí-li touha
a požitek ze života, zmizí i základ konceptuálního omezení.
http://www.samhita.cz/download/astavakragita.pdf
Návštěvník
 

Re: Duet Jediného

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 14. zář 2017 16:11:26

Autor: Šrí Bbaináth Maharadž

Od roku 1941 byl Šrí Nisargadatta Maharadž v úzkém kontaktu s duchovním bratrem Šrí Bhainath Maharadžem. Každý den po práci chodívali na dlouhé procházky po čtvrti Girgaum a pláži Čapati v Bombaji. Celé hodiny byli zcela zabráni do své diskuze, která se netýkala ničeho jiného, než duchovních konceptů. Bylo zvykem, že se domů vraceli ve dvě či tři hodiny ráno. Na jejich denní povinnosti a práci to však nemělo žádný dopad. Dlouhé a hluboké duchovní rozhovory prospívaly oběma. Tento noční duchovní oheň trval nepřetržitě 25 let. (Z knihy Ze života světce Šrí Nisargadatta Maharadže)


Duchovní učení Šrí NISARGADATTA MAHARADŽE


Bůh nemá žádnou fyzickou existenci. Je však samozřejmý, proto ti, co nedokáží ve své představě pojmout Abstraktní, mu dali formu, aby usnadnili jeho uctívání. Ale pro potřebu poznání pravdy zůstane nepoznán. Nebezpečným důsledkem pak je to, že vzroste uctívání představy a utvrzení víry, že konečná pravda je v pouhých představách a že Bohem je jeho podoba. Dokud opravdová láska k Bohu postrádá poznání, rituální uctívání nevede k neduálnímu uctívání. Bůh se se svým oddaným sjednotí jedině tehdy, když je láska k Bohu osvětlena poznáním. Tradice a praktiky vytvářejí silný vliv ve jménu náboženství způsobující neustálý strach. Avšak v přítomnosti světců takovýto vliv zeslábne, až zcela zmizí, a uctívání s naprostou vírou též způsobí změnu v srdci. "Já" přebývá v těle, ale zahrnuje celý vesmír.

Existuje mnoho příběhů vztahujících se k posvátným stromům jako je banánovník či fíkovník, k řekám jako jsou Ganga, Jamuna nebo bohům jako Brahma, Višnu, Šiva atd. Čtením těchto příběhů člověk nabude dojmu, že Nepodmíněné (Nirguna) dalo bezvýhradné svolení Máji (iluzi) provádět cokoliv a způsobem, jaký se jí zlíbí. Popravdě však, Nirguna zůstává o pohromě, kterou Mája způsobuje, neinformována. Když Nirguna zakouší v přechodném hlubokém hrůzostrašném spánku klamné a zavádějící povědomí o sobě, automaticky vylučuje tok lásky a oddanosti (tím je univerzální vědomí). Vědomí započne svou existenci ze své vlastní záře a vytvoří Prázdnotu (Akáša) a zatímco je vtaženo do hry představivosti, nespoutané a nekontrolovatelné, způsobuje radost, smích, předstírá zlost, pláč i nářek. Přes ta obrovská utrpení a žal také mnohokrát nabízí špetku sladkého štěstí. Tímto způsobem, střídavě mezi výhružkou a pokušením, nutí všechny ochotně, a přesto pod určitým okouzlením, tančit v rytmu Triguny (tří atributů Kosmické Podstaty). V této hře se samo stane obviněným, žalobcem, pozorovatelem, obhájcem, zástupcem, soudem, soudcem, trestem, potrestaným a co víc, Bohem, Guruem, žákem, oddaným, všemi formami života, světem a Brahman. Samo na sebe bere současně všechny tyto role a po napáchání spouště ke svému vlastnímu pobavení a libosti, cítíce se unavené, rozplyne se ve svůj vlastní stav nejvyššího bytí bez jakéhokoliv ohlášení. Odsud znovu doplní požadované množství energie a zcela posílené se opět objeví na vesmírném pódiu hrající tragikomické frašky i dojáky zároveň, dávajíc najevo nebývalou obratnost emočního štěstí, strachu, humoru, naděje, sklíčenosti, lásky, radosti, obětování, nepřátelství, oddanosti atd.

Fyzické bytí z tohoto sebe-pobavení (záliby) a svých přirozených magických sil nabývá – z nedostatku poznání – vedoucí postavení a objeví se myšlenky. Pokud je myšlenka pěstována, bez zábran rozkvétá. Návraty jsou úměrné víře. Děje se mnoho věcí, nad kterými zůstává rozum stát. Řekněme, lidé začnou nazývat osobu bohem. Ale komu se dějí? Tomu, kdo je pořád v omezení myšlenek a tomu, kdo nepřekročil hranice Triguny a nevyšel tak z klece. Ve skutečnosti je to hra emocí. Vy, zakoušející, jste před zkušeností. Tato zkušenost vám je k ničemu. Celé je to zbytečné cvičení postrádající jakýkoliv výsledný produkt a způsobující jen bolest. V zásadě jediným řešením je poznání. Jedinou únikovou cestou je naprostá oddanost podpořena pravým poznáním. To, co zakoušíte, je ve všech stavech jako jsou hlad, spánek, strach, fyzické touhy, bdělý stav, snový stav a hluboký spánek s uvědoměním či bez něj, je Vědomí "Já". Všechny prožitky jsou zakoušeny v mamutí tlamě bdělého a snového stavu.

Za nepřítomnosti vědomí tu nebude žádná zkušenost prostoru. Jakou zkušenost budete mít a co budete dělat? Veškeré zkušenosti, jež zakoušíte, či pozorujete tajemné dění nebo spatřujete vize – jsou všechno produkty čirého vědomí–, a nikoli hmoty. Toto sebe-připomínání je skutečným projevem univerzálního vědomí. Ten, kdo to realizoval na základě své vlastní zkušenosti, je oproštěn od všech omezení. Když jste za veškerými zkušenostmi, nejste si vědomi, zda existujete či nikoli, to je Pravda. Jakmile nabudete, aniž byste si toho byli vědomi, pocit "já jsem", vynoří se velká iluze (Mája). Prostor se přihodí ve světle (auře) Máji (iluze). A během méně než čtvrtiny času, co zabere mrknutí oka, zplodí dále prostor ostatní čtyři elementy. Prostor je z nich ze všech nejživější. Uctívání prostoru, tj. univerzálního vědomí, zahrnuje uctívání velkých, nejmocnějších bohů; a co navíc, samotného Brahman. Toto je nejlepší forma uctívání. Jedině znalec ví, jak uctívat prostor. Duchovno je cennější a důležitější než hmota. Materiální věci mohou mít svá opodstatnění, důležitost a mohou poskytovat fyzická potěšení, ale postrádají nekonečnou (neomezenou) existenci a uspokojení z bytí sebe sama.

Zářivý bod uvědomění ve vás je skutečně osvětlovatelem celého vesmíru. Poskytuje přístřeší veškerému poznání a uchovává celý vesmír. Zářivý bod zahrnuje hybný i nehybný pestrobarevný svět. Jedině ten, kdo si pomocí oka moudrosti uvědomil tuto skutečnost, může popravdě říci, že jeho příbytkem je celý vesmír. V tomto rozsáhlém příbytku se rodí a umírá tisíce bytostí každou minutu. Ti zesnulí nikdy nebudou opět spatřeni a ti žijící zde za šedesát či sedmdesát let pravděpodobně nebudou. Na oslavu narozenin kterého dítěte by měl zesnulý rozdávat sladkosti a komu? A koho smrt by měl oplakat? Jaký den je pro něho příznivý a který naopak nepříznivý? Na světě vidíme mnoho tvorů v různých formách. Kvůli iluzi se svět jeví jako skutečný. Ale on není ani skutečný ani iluzorní. Jestliže byste si povšimli podkladu, na němž je toto vše zrcadleno a spatřili zářivý bod ve své skutečné kráse, neuviděli byste celý vesmír jen jako zářivé světlo? Není zde nikdo živý ani neživý, ale pouze panství ducha svinutého do čirého poznání. Znalec poté, co se celý vesmír objeví jako odraz jeho vlastní skutečné formy, netrpí dualitou ani rozlišováním typu dobrý-špatný, velký-malý. Krom toho, každá živá bytost, která zakouší uvědomění, není ničím než vědomím znalce rozštěpeným (rozděleným) jako sebe-poznání ve všech a z podstaty přítomným ve všem. Na základě této pevné víry jí mu svět jeví posvátnější a stále méně poskvrněný. Tudíž, může oprávněně říci, že celý vesmír je jejím příbytkem.

Veškeré praktiky jsou určeny k pročištění mysli a nabytí schopnosti poznat čiré poznání. Nakonec toto vše vede k seberealizaci. Poté, co prostudujete svatá písma, vyslechnete si promluvy nebo poskytnete působivé a obšírné erudované přednášky, které mohou okouzlit posluchače, uvědomíte si, že kromě prázdných slov jste vůbec nic nezískali. Mezi tisíci si stěží jeden položí případnou otázku – co je zde k poznání? Proto by měl člověk odhodit všechna světská lákadla a soustředit se na čiré poznání, které není ničím jiným než odrazem vlastního božského bytí Brahman. V tomto zámotku obsahujícím semena světů, jsou v drobných formách ukryta všechna tajemství a základní rozřešení. Na nejnepatrnější úrovni je to kosmická energie (Šivašakti), na existenciální rovině je to kosmická substance a Vědomí (Prakrti-Puruša). Šiva je bohem všech bohů, uctívejte Ho jako Gurua. Ten, kdo zná svět, se nemá ke Skutečnosti, a ten, kdo zná Sama sebe, netrpí nestydatostí. Nechová v mysli ani bázeň ani strach, přesto je zdvořilý, a jelikož má oplývající víru v neomezené síly Nekonečna (Ananta), jež v něm přebývají, objevuje se klidný ve všech situacích. Kontrolovat vzpurnost vlastní mysli a zakoušet stav vyššího vědomí (samádhí) a tímto poznat obývajícího uvnitř, čímž je životní síla (tj. čiré poznání), je jediným a konečným naplněním života. Pro Seberealizaci, jež přináší čiré poznání, je požehnání (Milost) Gurua nutností. Není zde žádná jiná možnost jak následovat stezku poznání než tím, že bude podepřena uctíváním. Jedině prostřednictvím takovéhoto uctívání budete schopni překročit všechna omezení příkazů a času, a skrze seberealizaci budete zakoušet, jak nepopsatelná a od světa odloučená kosmická energie, naplňuje celý vesmír nejvyšším klidem (blažeností).

Nejvyšší filozofické vnímání mezi hledajícími po celém světě je jedno a totéž. Je nesprávné tvrdit, že po znegování duality vytvářející iluzi, není prostor pro uctívání kosmické jednoty. Nyní se to stává uctíváním Šivy jsouce Šivou. V tomto druhu uctívání ztrácí oddaný svou oddělenou totožnost.

Neduální uctívání je skutečnost (fakt), ale člověk jej může jedině zakusit, nelze o něm hovořit. Skutečnost je něco, co je bez přestávky, nezničitelné, absolutně výjimečné, nepopsatelné a mimo omezení atributů či pocitů a je naprosto oddělené od všeho dalšího. Plavíme se v těžkých časech. Národy materialistů válčí na intelektuální úrovni. Z novinových zpráv si můžete vyvodit, že materialističtí vědci jsou připraveni nechat shořet celý svět výrobou ničících atomových zbraní. V dnešní době se v Indii rapidně mění podmínky financování, sociální péče, vzdělání a rodinné péče. Nekorektní, nedisciplinovaný, nezodpovědný, zvrácený, katastrofální způsob myšlení získává nadvládu. Nedostatek výtečných kvalit jako je důvěra, víra, respekt atd. se neomezeně rozrůstá. Účinným řešením je v této moderní době, v těchto vědeckých a kritických časech, sebezkušenost založena na Seberealizaci. Ta naplní svět mírem a spokojeností. V životě jsou nutností pravidla založená na správném chování, zdrženlivosti, víře a mravní síle. Pokud zaměříme úsilí tímto směrem, jedině tehdy mají problémy týkající se nastávajících generací šanci na vyřešení a náznak světlé budoucnosti. Poznání je posvátné. Slova jsou nedostačující v popisu toho, jak je poznání nedvojnosti čiré a posvátné. Za nepřítomnosti smysluplného pochopení mysl poletuje, myšlení se stalo nezvladatelné a stejnému posvátnému Poznání je přiřknuto označení 'bezvýznamné' a 'bezcenné' jako jed. V takovýchto časech je uctívání skutečného poznání pod vedením seberealizovaných světců, kteří ve svém vlastním životě čelili těžkým časům, ale přesto vyživovali pramen vznešené pravdy ve svém "Himalájském" niterném bytí, nezbytné. A k tomu musí dojít NYNÍ. K Seberealizaci byste měli dojít, dokud je tělo plné energie. Ve společenství svatých se probouzí skrytá láska k poznání. Ale obyčejný člověk snažící se vyrovnat se střetem prchavého nadšení a následné deprese, se odevzdává svým vlastním nedostatkům, a tudíž aby se zbavil hlodavého pocitu z hříchů, padá nakonec bezeslova k chodidlům světců. Mnohokrát však toto pokání nemá dlouhého trvání a člověk opět upadá do …

Ze všech učení je sebepoznání to nejlepší, protože pomáhá prorazit obydlí temnoty (nevědomosti) a napomáhá vnímat světlo pravdy, v němž rozdílnosti ve světě navždy zaniknou. Tento věčný pramen poznání přebývá jedině v Guruovi. On je naplněn všemi kvalitami, je natolik mocný a všemohoucí, že splní všechny vaše sny, pomůže vám při plnění vašich povinností a vehementně ochraňuje sílu, jež je vždy přichystána k vašim službám. Tato božská síla existuje a přebývá ve vás v podobě sebelásky a božské základní formy. Nevěřte ničemu než této síle.

Tento pramen poznání je jako drobný mechanismus předvádějící pohyby vesmíru. S jistým typem měřícího přístroje dokážete zjistit, jak daleko je hurikán anebo pomocí elektromagnetických seismických grafů jste schopni okamžitě odhalit zemětřesení, které je vzdálené stovky mil od vás. Rovněž tak, Jogéšwar (ten, jenž došel k realizaci pomocí jógy), dokáže dospět za hru mysli a oblast vnitřního poznání, aby na základě poznání změn ve svém vědomí dokonale vnímal změny na kosmické úrovni. Jakmile dojde použitím rozlišování (viveka) k odevzdání totožnosti s tělem, víry, že fyzická (tělesná) existence je naší pravou a skutečnou podstatou, jsou odstraněny koncepty "já" a "moje" a mysl je poté usazena, tento pocit tělesného ztotožnění odpadne a dostaví se "Já". Takto vše transcendujete a těšíte se kosmické expanzi (šíři). Na základě pevného přesvědčení, že Brahman může poznat jedině Brahman a já jsem toho svědkem (což značí odstup dokonce i od Brahman), vaše každodenní konání jde na účet vesmíru a recipročně vy vnímáte jakýkoliv pohyb na univerzální úrovni. S tímto vnímavým pohledem statečně bezeslova snášíte kosmické bytí, víru v Sebe sama a pevné přesvědčení o tom, že jste znalci.

S ohledem na dnešní problém nejisté doby, strádání, hrozeb a strastiplného života je vhodné následovat stezku vedoucí k uctívání poznání – Vihangama (cestu ptáka – tj. tak, jako pták, který letí přímo směrem na určené místo), než cestu Pippalika (cestu mravence – tj. jako mravenec, který se k cíli plahočí s námahou nahoru a dolu, přes různé hrboly). Tělo jednoho tvora je potravou pro druhého. Červi, hmyz, ryby a další zvířata se živí kvůli svému přežití drobnějšími druhy. Divoké šelmy jako tygr se živí dokonce i lidmi. Ale, drobné (malé) jáství, které nosí a přenáší mnoho kilogramů lidské váhy, nemůže být touto zvěří pohlceno. Stručně řečeno, není zde ve skutečnosti nic takového, jako je lidská bytost, ale to, co opravdu existuje, je čiré vědomí. K pochopení této rozmluvy je nezbytné prošetřit projevené formy (Saguna), skutečnou podstatu (Sattva guna), Činmáju, Čiddan, podstatu, jíž je "Já" (Átman guna). Vědomí, které říká "jsi nezrozen", je pravým zdrojem poznání. Je to sídlo konečného principu se třemi atributy (bytí-vědomí-klid) v absolutní dokonalosti. Když Nivrutta (ten, jenž je osvobozený) zjistí, že je pánem celého vesmíru a pochopí tento fakt v pravém smyslu, dojde u něj k sebezkušenosti, že je Naprostým celkem. A v nejvzácnějších případech mezi těmito výjimečnými jedinci dokáže někdo vidět sebe sama za tímto Naprostým celkem. Mnohokrát, i napříč vyslechnutí si těchto skutečných faktů, ubožáci věří, že tělo je prostředek, na něž se lze spolehnout, ztotožňují se s ním a Boha (Pána, pravé podstaty) si ve svém srdci cení méně než svých bot. Pevná a zvrácená víra, že je "svým původem smrtelnou bytostí" zanikne jedině pomocí požehnání (milosti) realizované bytosti. Poté bude pozorovat vesmír zahrnující světlo vědomí ve svém vnitřním "Já". Žádná jiná možnost neexistuje.

Stav prostý atributů (Nirguna) se hne (je pociťován) pomocí Gun (atributů) a Guny jsou zakoušeny prostřednictvím existence světa (pozn. pěti elementů). Velká Skutečnost (Mahatatva) je stejně tak blažená a naplněná štěstím, jako je i zdrojem utrpení, problémů, rozporů jako přepych a bída, šťastná a nešťastná událost. Pán Višnu (podle mytologie) leží na pětihlavé kobře (která symbolizuje smrt) – neznepokojený, uvolněný a blažený. Osmi-ruká Bohyně Mahákálí zase naopak s jásotem se vozí na hrůzostrašném a zuřivém tygrovi (smrti). Ten, který si osedlal smrt, poznal pravou podstatu smrti a vozí se na ní s poznáním, sebejistotou a statečností, je prokázán jako Znalec.

My jsme věčnou a dokonalou Skutečností – přesto si nejsme tohoto faktu zcela vědomi. Prvotní zvuk ÓM vznikl v záři vrcholného plamene Triguny a pěti elementů. Člověk by měl mít zcela jasno, zda se nachází ve světle prvotního výhonku vědomí anebo je zdrojem, z něhož výhonek klíčí. Mantra, kterou vám dal váš Mistr, je vaší skutečnou podstatou, pamatujte si pouze to. Neustálé připomínání si Mantry je nejlepší meditací. Mantra je vaše forma a tato forma je Mantrou. Dokud Guru nerozťukne svým zobákem učení vejce intelektu (podstaty bytí), vaše srdce se nenaplní světlem Pána Džanardana a Jeho nepodmíněná podstata nebude pochopitelná.

Jste vždy za sebe-uvědoměním, za "Já jsem Brahman". "Já jsem Brahman" je oddaná láska, sebeláska, základní touha všech vašich tužeb, největší potěšení všech potěšení; nepřetržité sebe-uvědomění. Jeho jediné spatření stačí k osvobození odpadlého. Ačkoli, cokoliv je tímto uvědoměním naznačeno, předpovězeno či ukázáno, by nemělo být přijímáno pro vlastní prospěch. Jste nedotčeni bolestí či radostí těla, a co víc, ani uvědoměním. Toto nejnepatrnější čiré poznání je vaší pravou podstatou. Tato neviditelná síla činí vše. Cítíte tuto sílu, jste neúmyslným pozorovatelem její existence.

Zralá úroda přináší kukuřičné klasy spolu se zrny. Podobně v sebe-připomínání je nevyžádané jádro energie. V něm jste usadili falešnou víru, že "vy jste" a touhu po svém zachování. Potěšení je tak malé jako je sezamové semínko, ale svízel je rozsáhlá jako samotný svět. Bdělost ve stavu zapomnění je neúplností. Neustálá, nepopsatelná, skutečná bdělost je úplným pokojem od zapomnění. Tento věčně bdělý, osvobozený Nijógi (sebe-realizovaný) v zlomku sekundy zakusí božský prožitek uvědomění způsobený hrou iluze a v důsledku propadnutí prosbě po fascinujícím pokušení vědomí ignoruje sílu tohoto božského okamžiku a božské síly a uchopí tělo za svou skutečnou formu. Popravdě řečeno, neděje se nic pravdivého. Je zapotřebí zaměstnat rozlišovací schopnost, stát opodál a pozorovat pomíjivý příliv a odliv v centru přeludu a nakonec se stát celkem.

Buďte neochvějní v tvrzení, že inspirace "já jsem", kterou máte, je vzpomínka na vašeho Gurua. Poznání "já jsem Brahmam" a inspirace "já jsem Brahman" jsou dvě chodila Gurua. Světlo tohoto poznání obklopilo samotné poznání, hybné i nehybné, včetně žijících bytostí ve světě. Zahrnující i zahrnované jsou totéž – toto poznání. Pán Šiva a Pán Višnu ztvárňují své role v tomto drobném, atomickém sebepoznání. To je ta absolutní příčina existence nekonečných vesmírů. Guru ho má rád a miluje ho ze všeho nejvíc. Každá živá bytost po něm touží, a proto k němu z velké lásky směřuje. Je nejsvatější ze všech svatých, nejokrášlenější všemi nejlepšímu atributy, je příčinou blaženosti a je bohem všech bohů, jenž je pamatován při zahájení všech významných událostí. Bez formy Gurua (Sat Guru Svarupa), nemůže mít žádná bytost ani tu nejmenší atomickou existenci. Co víc, Višnu a Šiva nemohou mít bez ní sebeuvědomění. Je málokdo, kdo jí propadne a s pevnou vírou přijme. Neignorujte ji, anebo nechoďte za dalším bohem či bohyní pro požehnání. Guru si je zcela vědom všech těchto bohů a bohyň. Guru pozoruje sebepoznání, ale sebepoznání jej nikdy nebude schopno spatřit.

Toto sebepoznání je Rám, je to Bhagaván. Všechna těla jsou jeho oděvem. Tělo je produktem hmoty a samo o sobě není schopno dělat nic. Veškerý tělesný pohyb a pohyb vesmíru je způsoben tímto Bhagavánem. Člověk se řídí jeho inteligenci a chlubí se jí a chybně přebírá veškerou zásluhu. Pak jsou zde tací, kteří se považují za nevědomce a tudíž za pouho pouhé smrtelníky. Přesto nejsou ani o píď vzdáleni od původního, neměnného, věčného a neotřesitelného stavu jsoucnosti Brahman. Nakonec znalec opustí tělo. Opuštění těla je nesmírně bolestivá zkušenost – podobná zkušenosti, kdy vás najednou pokouše tisíce škorpiónů. Pokud si přejete vyhnout se této bolestivé a děsivé možnosti, nyní je právě čas se Mu odevzdat. Není nezbytné zanechat svou práci či povolání anebo utéct od svých každodenních povinností. Můžete se nadále věnovat tomuto radostnému poznávání svého neduálního skutečného "Já". Odevzdejte se Mu bezpodmínečně, bez jakýchkoliv očekávání zisku v mysli, uctívejte Ho za účelem uctívání. Jakmile je vaše láska k Němu a Jeho láska k vám ustálena, budete zažívat blažený proud oddanosti a lásky vycházející z nitra. Poté zapomeňte, že jste muž či žena a jděte Mu sdělit všechny své problémy během těžkých časů. Přijměte pouze Jeho radu. Čím větší je víra v oddanosti, tím větší bude vzestup. Bůh Samotný je spoután zlatými pouty Své dokonalé oddanosti. Je laskavý, dobrotivý, toužící po vašich vnitřních skutečných pocitech a je tím, kdo podlehne neslabší prosbě Svého oddaného. Jakmile je pevně uchován ve vaší mysli a pociťován ve své plné kráse, nakonec vás povede k skálopevnosti, velkolepé nesmrtelnosti a budete zakoušet nádhernou a nebeskou lásku kosmické blaženosti. Tento jedinečný, extrémně sladký, příznivý přínos je nejvyšší mezi veškerým velkým a božským štěstím. Tato neměnnost je udělená jen velmi málokomu a tato božská událost se přihodí jen, když vaše pravé, přetrvávající sebepoznání splyne s oceánem nesmrtelnosti. Toto jsou opravdová tvrzení seberealizovaných sadhuů založená na jejich vlastní sebe-zkušenosti.

* * *

Šrí Nisargadatta Maharadž klade důležitost na sebepoznání a předkládá poznání založené na filosofii Advaita. Svými proslovy šíří sebepoznání a nedualitu, jež opakovaně předkládali světci jako Mukundradž, Džanéšwar, Šrí Sat Guru Bhausaheb Maharadž, Šrí Sat Guru Bhagaván Siddharaméšwar Maharadž a další. Důraz během předkládání této filosofie je kladen na to, aby měl každý jedinečné postavení v pozvednutí lidstva. Já, z něhož plyne univerzální inspirativní a povzbuzující síla a sebepoznání jsou jedno a totéž. Maharadž ostatním vštěpuje tento fakt snadno s oddanou láskou a opravdovostí. Jeho schopnost ozdobit prostá slova novou dimenzí významu je okouzlující. Ty, kdo často naslouchají jeho promluvy o čirém poznání, hloubají o nich, dovede zcela určitě k úplnému vývoji a osvobození. Sláva těmto světcům! Koupali se v soutoku poznání s vírou v "Já" a dostali se za onen soutok i svůj původ. Dosáhli osvobození, a aby pozvedli společnost a nechali ji zakusit nejvyšší stav existence (Seberealizaci) a tím ji dopomohli získat osvobození, udržovali tito světci hořící plamen poznání prostřednictvím svého učení o poznání nevyčíslitelné hodnoty. I přes zakoušení tělesné existence, zůstali nedotčeni fyzickými atributy a stali se nesmrtelnými zakoušejíce blaženost čirého Já. Takoví světci svým chováním zajišťují dobré jméno morálním hodnotám. Revoluce způsobená univerzálními myšlenkami a jednáním v sebepoznání je ve všech společnostech tou nejdůležitější. Všichni Guruové odnepaměti udržovali skálopevnou víru (přesvědčení), že "Guru v základní formě, je dokonalé Já". Ve fázi, kdy to realizují, nemají zkušenost podle učení svého Gurua, nekompromisně odmítají tělo a věnují svou naprostou potenci principu "Já" a vykořeňují falešnou víru, že jsou někým. Též, od té doby, co znají toto tajemství, není stav nejvyššího vědomí narušen ani během účasti v boji. Je pevně ukotveno, že v současnosti jsou bezejmenným čirým vědomím v rouchu lidské bytosti, která existuje pouze ve snu. Tudíž od počátku až do konce jejich bytí, i během jejich běžné konverzace, je pozorován dojemný obraz velmi žádané jemné přirozenosti. Při krátkém pobývání v jejich společnosti je posluchači pociťováno štěstí nejvyššího stupně sebe-blaženosti a tak jsou k nim lidé přitahováni a světci jsou všude uctíváni. Proto, pokud je zde nějaký opravdový dědic odkazu těchto světců, je sluncem poznání a celý vesmír je jejich skutečnou a pulzující svatyní.

Přeložili: Gabriela a Aleš Adámkovi
Zdroj: www.nisargadatta.in
Návštěvník
 

Re: Duet Jediného

Nový příspěvekod Jana » sob 13. led 2018 19:15:25

Maharadž: „Když jsem se stal upevněn v poznání Já,
uvědomil jsem si, že jsem nemusel a nemusím nic dě-
lat. Mám služebníka, který dělá věci pro mě. Tímto
oddaným je Bůh neboli vědomí ´Já jsem´. Ryzí poznání
mne je tímto Bohem, který ve skutečnosti dělá
vše. Má podstata neboli má Skutečnost (přirozenost)
nedělá nic – je to nehybná, neměnná Skutečnost. Stalo
se to prostřednictvím milosti mého Gurua, že jsem
zjistil, že jen Bůh dělá vše. Chybné ztotožnění se souhrnem
těla a mysli vás vede k chybné představě džívy
neboli individuality, která jedná. Když se vědomí ´Já
jsem´ stane od všeho oproštěné a čiré (to jest zůstane
jako prosté ´Já jsem´ a ne ´Já jsem toto´ či ´Já jsem
tamto´) – stanete se Bohem a nebe (prostor) se stane vaším tělem.“

„Vědomí ´Já jsem´ je svět a na pozorování či vidění tohoto světa není nic
špatného. Omyl přihází na řadu jedině tehdy, když začnete brát vědomí (svět)
za skutečný, což lidé většinou dělají. Poté, co se ze snového stavu dostanete
do stavu bdělého, ihned automaticky popřete sen a říkáte, že byl neskutečný,
že se jednalo pouze o sen. Podobné je to s tímto bdělým stavem, ve kterém
vnímáme tento obrovský vesmír se všemi jeho hvězdami a planetami, apod..
Tento bdělý stav je také pouze snem, takže vám říkám, probuďte se do své
vlastní Skutečnosti. Probuďte se! Přestaňte snít! To je vše.“
„Tento svět ve skutečnosti vůbec nikdy neexistoval, opravdu nebyl nikdy
vytvořen, je to sen! Takže to poznejte, uvědomte si pouze toto! To je vše.
Jakmile plně vstřebáte toto pochopení, pak není zapotřebí nic dalšího dělat
a žádné další otázky či pochybnosti nevyvstávají a ani nebudou nikdy vyvstá-
vat. Může být něco tak jednoduchého a přesto tak úžasného?“

Šrí Nisargadatta Maharadž
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 10122
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Duet Jediného

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 15. kvě 2018 21:38:07

One who has understood one's mystery, as to what is,

that one will not discuss or argue the largeness or smallness of

anybody.
https://www.indiadivine.org/content/top ... bout-osho/
Návštěvník
 

Re: Duet Jediného

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 12. čer 2018 8:41:03

NEJVĚTŠÍM GURUEM JE VAŠE VNITŘNÍ JÁ

Tazatel: Ze všech stran slyším, že odpoutanost od tužeb je prvotní podmínkou seberealizace. Podle mne je však tato podmínka nesplnitelná. Nevědomost vyvolává touhy a touhy zase oživují nevědomost. Je to vskutku začarovaný kruh!

Maharádž: Žádné podmínky, které by bylo potřeba plnit, neexistují. Není nic, co by se mělo udělat, a nic, čeho by se mělo zanechat. Jen se dívejte a mějte na paměti, že cokoli vnímáte, to nejste vy, a není to ani vaše. Existuje to v prostoru vědomí, ale vy nejste ani tímto prostorem, ani jeho obsahem, ba dokonce nejste ani tím, kdo tento prostor zná. Díky své představě, že musíte něco dělat, se zaplétáte do výsledků svého snažení – motivy, touhy, neúspěchy, pocity frustrace – to vše vás brzdí. Jednoduše jen sledujte vše, co se děje, a pochopte, že jste za tím.

T: Znamená to, že bych se měl zdržet jakékoli činnosti?

M: To nemůžete! To, co se děje, to se dít musí. Pokud náhle zabrzdíte, dojde k havárii.

T: Jde o to, aby se poznávající a poznávané stali jedním?

M: Poznávající a poznávané jsou jen slova, která označují představy vzni­kající v mysli. Není v nich Já. Já není ani v nich, ani mimo ně. Hledat Já na mentální úrovni je marné. Zanechte hledání a pochopte, že Já je tady a teď – je to ono „Já jsem“, které tak dobře znáte. Jediné, co potřebujete udělat, je přestat se považovat za něco, co leží uvnitř prostoru vědomí. Dokud si tyto věci pečlivě nepromyslíte, nemůže vám stačit, že si to ode mne jednou vyslechnete. Zapomeňte na své minulé zkušenosti a úspěchy a vystavte se nahý životnímu vichru a dešti. Potom budete mít šanci.

T: Má ve vašem životě nějaké místo uctívání (bhakti)?

M: Když vám není dobře, jdete za lékařem , který vám řekne, co vám je a jaký je na to lék. Jestliže mu důvěřujete, je to jednoduché: vezmete si lék, držíte dietu a uzdravíte se. Když mu nedůvěřujete, můžete to přesto zkusit nebo můžete studovat medicínu sám! V každém případě však tím, co vás motivuje, není lékař, ale vaše touha po uzdravení.

Bez důvěry není mír a klid. Vždycky se najde někdo, komu důvěřujete – může to být vaše matka či manželka. Ze všech lidí si však nejvíce dů­věry zasluhuje ten, kdo poznal své Já, osvobozený člověk. Pouhá důvěra však nestačí. Musíte také toužit. K čemu je vám důvěra, že můžete získat svobodu, když po ní netoužíte? Touha a důvěra musí jít ruku v ruce. Čím více toužíte, tím snáze přijde i pomoc. I ten největší guru je bezmocný, dokud žák není dychtivý se učit. Dychtivost a horlivost jsou nanejvýš důležité. Důvěra přijde se zkušeností. Buďte oddaný svému cíli a odda­nost tomu, kdo vás k němu může dovést, bude následovat. Jsou-li vaše důvěra a oddanost silné, budou působit a povedou vás k cíli, neboť se nebudete zdržovat váháním a kompromisy.

Největším guruem je vaše vnitřní Já. Ono je opravdu nejvyšším uči­telem. Jen ono vás může dovést k vašemu cíli a jedině s ním se na konci své cesty setkáte. Důvěřujte mu a nepotřebujete žádného vnějšího gurua. Ale opět musíte mít silnou touhu ho nalézt a nedělat nic, co by vytvářelo překážky a zdržení. A neztrácejte energii a čas tím, že budete něčeho litovat. Učte se ze svých chyb a už je neopakujte.

T: Nevadilo by vám, kdybych vám položil osobní otázku?

M: Ne, jen se ptejte.

T: Vidím vás sedět na antilopí kůži. Jak se to shoduje s myšlenkou nenásilí?

M: Celý život jsem prodával cigarety a pomáhal tak lidem ničit si zdraví. A před mými dveřmi zřídilo městské zastupitelstvo veřejné záchodky, které ničily zdraví mně. Jak se člověk může v tomto násilném světě vy­hnout násilí toho či onoho druhu?

T: Měli bychom se přece vyvarovat všeho násilí, kterého se vyvarovat lze. A přesto má v Indii každý svatý muž tygří, lví, leopardí či antilopí kožešinu, na které sedí.

M: Možná je to proto, že v dávných dobách nebyly žádné umělé hmoty a kožešina byla nejlepší ochranou proti vlhku. Na revmatismu neshledává nic půvabného dokonce ani světec! Tak vznikla tradice, že pro dlouhé meditace je potřebná kožešina. Jóginova antilopí kožešina je něco jako kůže na chrámovém bubnu. Té si člověk sotva všimne.

T: Ale to zvíře muselo být zabito.

M: Nikdy jsem neslyšel o jóginovi, který by zabil tygra kvůli své kůži. Ti, kdo zabíjejí, nejsou jóginy a jógini nejsou těmi, kdo zabíjejí.

T: Neměl byste ale vyjádřit svůj nesouhlas tím, že odmítnete sedět na kožešině?

M: To jsou nápady! Já neschvaluji celý vesmír, tak proč jenom kožešinu?

T: Co je na vesmíru špatného?

M: Tím, že jste zapomněl na své Já, jste se dopustil největší křivdy, z níž plynou všechna neštěstí. Starejte se o to nejdůležitější, to méně důležité se o sebe postará samo. Nebudete přece uklízet v místnosti, kde je tma. Nejdřív otevřete okno. Pustíte-li dovnitř světlo, všechno se tím zjedno­duší. Takže počkejme se zdokonalováním ostatních, dokud neuvidíme sami sebe takové, jací jsme, a nezměníme se. Není vůbec nutné být donekonečna zmítán pochybnostmi. Nalezněte sami sebe a všechno do sebe zapadne tak, jak má.

T: Touha vrátit se ke zdroji je velice vzácná. Je vůbec přirozená?

M: Směřování ven je přirozené na začátku a směřování dovnitř je zas přirozené na konci. Ale ve skutečnosti je to obojí jedno, tak jako nádech a výdech.

T: Není stejně tak i tělo jednotné s tím, kdo v těle sídlí?

M: Události v čase a prostoru – narození a smrt, příčina a následek – ty mohou být považovány za jednotné. Ale tělo a ten, kdo je vtělen do těla, nejsou na stejné úrovni reality. Tělo existuje v čase a prostoru, je pomíjivé a omezené, kdežto jeho obyvatel je mimo čas a prostor, věčný a všeprostupující. Jejich vzájemné ztotožňování je vážnou chybou a příčinou nekonečného utrpení. Můžete mluvit o tom, že tělo a mysl jsou jedno, ale soustava těla a mysli není základní skutečností.

T: Obyvatel těla, ať už je to kdokoli, tělo řídí a je za ně zodpovědný.

M: Tělo je řízeno univerzální silou, která je za tělo zodpovědná.

T: Takže si můžu dělat, co se mi zachce, a svalovat vinu na nějakou uni­verzální sílu? To je tedy snadné!

M: Ano, velmi snadné. Prostě si uvědomte, že za vším, co je v pohybu, je Jediný Hybatel a nechte všechno na Něm. Nebudete-li váhat nebo podvádět, je to ta nejkratší cesta ke skutečnosti. Setrvávejte bez touhy a strachu a zřekněte se veškeré kontroly a zodpovědnosti.

T: Ale to je bláznovství!

M: Ano, boží bláznovství. Co je špatného na tom, vzdáte-li se iluze osobní kontroly a osobní zodpovědnosti? Obojí existuje pouze v mysli. Je samozřejmé, že dokud si představujete, že máte nad něčím kontrolu, tak si také myslíte, že jste za to zodpovědný. Jedno plyne z druhého.

T: Jak může to, co je univerzální, být zodpovědné za to, co je dílčí, čás­tečné?

M: Veškerý život na Zemi je závislý na Slunci. A přesto nemůžete za všechno, co se děje, svalovat vinu na Slunce, i když je tou poslední příči­nou. Světlo je příčinou barvy, kterou má květina, ale přímo ji neřídí, ani za ni není zodpovědné. Pouze umožňuje její existenci, to je vše.

T: Na tom všem se mi nelíbí, že se uchylujete k nějaké univerzální síle.

M: Nemůžete popírat fakta.

T: Čí fakta? Vaše nebo má?

M: Vaše. Má fakta popírat nemůžete, protože je ani neznáte. Kdybyste je mohl znát, nepopíral byste je. V tom je ten problém. Považujete své výmysly za fakta a má fakta za výmysly. Vím zcela jistě, že všechno je jedno, rozdíly nezpůsobují oddělenost. Buď jste zodpovědný za všechno, nebo za nic. Představa, že řídíte pouze jedno tělo a jste za ně zodpovědný, je jen úchylkou těla a mysli.

T: Přesto jste však svým tělem omezen.

M: Jenom ve věcech, které se týkají těla. S tím si nedělám starosti. Je to jako střídání ročních období. Přicházejí a odcházejí, ale mne se to netýká. Stejně tak přicházejí a odcházejí i soustavy těla a mysli – život věčně hledá nová vyjádření.

T: Pokud nenaložíte celé břemeno zla na Boha, jsem spokojen. Bůh si může pro mne za mne existovat, ale pro mne je pouhým konceptem vytvořeným lidskou myslí. Pro vás může být Bůh skutečný, pro mne je však daleko skutečnější společnost, neboť jsem jak jejím tvůrcem, tak i jejím vězněm. Vašimi hodnotami jsou moudrost a soucítění, pro spo­lečnost je hodnotou chytrý egoismus. Já žiji ve zcela jiném světě než vy.

M: Nikdo vás k tomu nenutí.

T: Nikdo k tomu nenutí vás, ale já jsem přinucen v něm žít. Můj svět je zlý, plný slz, dřiny a bolesti. Omlouvat to intelektualizováním a předklá­dáním teorií o evoluci a karmě, to je jen sypání soli do rány. Bůh zlého světa je krutý Bůh.

M: Bohem vašeho světa jste vy a jste nejen krutý, ale také hloupý. Ať si je Bůh koncept – váš vlastní výtvor. Zjistěte, jak jste vznikl a začal toužit po pravdě, dobru a kráse ve světě plném zla. K čemu je vám argumentace ve prospěch Boha či proti němu, když ani nevíte, kdo je Bůh a o čem to mluvíte. Bůh zrozený ze strachu a naděje, formovaný touhami a předsta­vami, nemůže být Svrchovanou Silou, Myslí a Srdcem vesmíru.

T: Souhlasím s tím, že svět, ve kterém žiji, i Bůh, v něhož věřím, jsou jen výtvory mé představivosti. Ale jakým způsobem je vytváří touha? Proč si představuji svět tak bolestný a Boha tak lhostejného? Co to se mnou je, že sám sebe tak krutě mučím? Přichází za mnou osvícený člověk a říká mi: „Je to jen sen, který má skončit,“ ale není i on sám součástí tohoto snu? Zjišťuji, že jsem chycen v pasti a nevidím žádný způsob, jak z ní uniknout. Říkáte, že jste svobodný. Od čeho jste osvobozen? Jen mne proboha nekrmte slovy, osviťte mne, pomozte mi, abych se probudil, neboť jste to vy, kdo mne vidí, jak se převaluji ve spánku.

M: Říkám-li, že jsem svobodný, tak jenom konstatuji fakt. Jste-li do­spělý, jste osvobozen od dětskosti. Já jsem osvobozen od jakéhokoli popisu a ztotožnění. Nejsem nic z toho, co lze vidět, slyšet nebo o čem lze přemýšlet. Jsem osvobozen od toho, abych byl něčím vnímatelným nebo myslitelným.

T: Přesto máte tělo a jste na něm závislý.

M: Opět předpokládáte, že jediný správný úhel pohledu je ten váš. Opa­kuji: nikdy jsem nebyl, nejsem, ani nebudu tělem. Pro mne je to fakt. I já jsem žil v iluzi, že jsem se narodil, ale můj guru mne přivedl k pochopení, že narození a smrt jsou pouhé myšlenky. Narození je jen myšlenka „já mám tělo“, smrt je zas jen myšlenka „ztratil jsem své tělo“. Teď, když vím, že nejsem tělo, tak tu tělo může být nebo nemusí, pro mne v tom však není žádný rozdíl. Soustava těla a mysli je jako pokoj. Je tady, ale nemusím v něm žít neustále.

T: Přesto však tu tělo je a vy se o ně staráte.

M: O tělo se stará síla, která je vytvořila.

T: Neustále skáčeme z jedné úrovně na druhou.

M: Existují jen dvě úrovně, které přicházejí v úvahu – fyzická úroveň faktů a mentální úroveň myšlenek. Já jsem mimo obě dvě. Ani vaše fakta, ani vaše myšlenky nejsou mé. To, co vidím já, je za tím. Přejděte na mou stranu a dívejte se se mnou.

T: To, co chci říci, je velmi jednoduché. Dokud věřím tomu, že „já jsem tělo“, dotud nesmím říkat: „Bůh se postará o mé tělo.“ Bůh se o ně ne­postará. Nechá je hladovět, onemocnět a zemřít.

M: A co jiného očekáváte od pouhého těla? Proč si s ním děláte takové starosti? Jelikož si myslíte, že jste tělo, chcete, aby bylo nezničitelné. Po­mocí vhodných cvičení můžete sice prodloužit jeho život, ale k čemu to bude dobré?

T: Je dobré žít dlouho a zdravě. Dává nám to příležitost vystříhat se chyb dětství a mládí, frustrací dospělosti a ubohosti a slabomyslnosti stáří.

M: Rozhodně si žijte dlouho. Ale vy to neřídíte. Můžete si snad určit den svého narození a smrti? My dva nemluvíme stejnou řečí. To, co říkáte, je jen prázdné tlachání založené na předpokladech a domněnkách. Mluvíte s jistotou o věcech, o kterých jistotu nemáte.

T: Proto jsem tady.

M: Ještě tu nejste. Já tu jsem. Zvu vás dál, ale vy nejdete! Chcete, abych žil váš život, cítil vaším způsobem a používal vaši řeč. To ale nemohu a ani by vám to nepomohlo. Vy musíte přijít za mnou. Slova pocházejí z mysli a mysl zatemňuje a zkresluje. Absolutno tudíž vyžaduje překročit slova a přejít na mou stranu.

T: Pomožte mi v tom.

M: Já to dělám, ale vy se bráníte. Pokládáte koncepty za skutečnost, zatímco koncepty jsou zkreslením skutečnosti. Zanechte všeho koncep­tualizování a zůstávejte tichý a pozorný. Dělejte to opravdově a všechno bude v pořádku.
Návštěvník
 

Re: Duet Jediného

Nový příspěvekod miroslav » úte 19. čer 2018 20:42:38

Lidé si o Tom rádi povídají, čtou, píší, přemýšlejí, představují si, ale opravdu jen málo kdo něco opravdu dělá, aby To poznal.
Jenom takové duchovní snění, zabývání se, povznášení se. Ale ty hlavní překážky realizace Toho - tj. hlavně vlastní sebestřednost - je zajímají ze všeho nejméně :(
Uživatelský avatar
miroslav
 
Příspěvky: 1138
Registrován: čtv 29. kvě 2014 10:33:24

Re: Duet Jediného

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 19. čer 2018 21:02:05

miroslav píše:hlavní překážky realizace Toho - tj. hlavně vlastní sebestřednost - je zajímají ze všeho nejméně :(

Protože je neuvědomovaná :(

A dokud nevznikne zájem začít tu "naprosto samozřejmou" vlastní sebestřednost na kdesi dně svých reakcí rozpoznávat ... a ochota upouštět od ní, bude se ta automatická sebestřednost dál a dál posilovat, místo aby se postupně rozpouštěla

:what:
Návštěvník
 

Re: Duet Jediného

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 19. čer 2018 21:32:53

Tak jste se našli.
Návštěvník
 

Re: Duet Jediného

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 19. čer 2018 22:04:06

Zájem začít si v sobě uvědomovat tu "naprosto samozřejmou" sebestřednost je - tedy podle mé zkušenosti - něco jako začátek.

Pak se tenhle zájem může začít objevovat v různých situacích, dosavadní návyk automatické sebestřednosti postupně nahrazuje zájem si ji v sobě uvědomit. Asi záleží dost i na tom, jak silnou sebestřednost v nás jednotlivé situace vybudí - čím je silnější, tím menší je šance, že si ji uvědomíme.
Návštěvník
 

Re: Duet Jediného

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 20. čer 2018 6:43:17

O co jiného jde v Duetu Jediného, než najít v tom časoprostoru Sebe?

Střed, který je vším.

Střed, který celý časoprostor přesahuje.

Střed, kde není rozdíl mezi Ty a Já.

Jak jinak by měl znít Duet Jediného,

než láskou?
Návštěvník
 

Další

Zpět na Nisargadatta Maharaj

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník