Poradna zdarma

SETRVÁVAT V NE-SETRVÁVÁNÍ

Před mnoha lety jsem pobýval v jednom buddhistickém klášteře a mniška, která klášter vedla – úžasná moudrá žena – pronesla jeden zajímavý komentář: "Každý ví, jak se nepropadnout do pekla, ale málokdo tuší, jak se nenechat polapit nebem."

Když jsem to uslyšel poprvé, příliš jsem to nechápal. "Jasně, nikdo nechce do pekla, ale spousta lidí tam stejně skončí," myslel jsem si napřed. "Proč se nemáme nechat polapit nebem? Proč se nenechat polapit osvícením?" říkal jsem si později.

Připadalo mi to dost zvláštní: "Nenechte se polapit nebem."

Uplynula řada let, než jsem skutečně pochopil, jak to myslela.

Když se totiž necháme polapit nebem, je to stejně omezující, jako když se necháme polapit peklem. Bylo by to skoro stejné, jako kdybychom si řekli: "Vydechněte krásné úlevné ´ááááách´. Je to tak příjemné, že naším cílem bude jenom vydechovat." Jenže se musíme nadechnout, abychom pak mohli znovu vydechnout. Jsou to dvě strany jedné mince, patří k sobě jako levá ruka a pravá ruka, jako pohyb nahoru a dolů na houpačce. Když jsme v egoistickém stavu vědomí, neustále se snažíme posouvat se od toho, o čem si myslíme, že je špatné, k tomu, o čem se domníváme, že je dobré. Ale to, co si představujeme jako dobré, je samozřejmě nerozlučně spjato s tím, co se zdá být špatné.

Bez ohledu na to, jak daleko nebo hluboko sahá naše duchovní realizace, vždy je důležité vědět, jak se nenechat polapit nebem a peklem – totiž nenechat se polapit vůbec: ničím a nikde. Jak řekl jeden starý moudrý zenový mistr "setrvávat v ne-setrvávání".

Je to za veškerými dvojicemi protikladů.