Co je opravdu důležité

Re: Co je opravdu důležité

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 27. led 2019 8:12:44

Jestliže je nadšení jedním ze tří druhů osvíceného konání, tak co proti němu máš?

Je pro Tebe pokora podmíněna absencí vřelosti srdce?
Návštěvník
 

Re: Co je opravdu důležité

Nový příspěvekod Jana » ned 27. led 2019 8:38:50

Návštěvník píše:Obrázek

Je nadšený?

Není.

Je pokorný


Můžeme tvrdit, že opravdu víme, že Mooji není nadšený?

Právě teď a nebo v jiném okamžiku může klidně projevovat nadšení, může být i unavený, klidně i rozzlobený, i to se může přihodit, ale pokud budeme tvrdit, že víme, jak na tom někdo druhý je a nejsme jím, jsme mu vzdáleni, tak mluvíme jen o svých představách.

O čem se dá celkem s jistotou mluvit, je, když se objeví uvědomění Tvé i mé stejnosti, stejnosti toho všeho, že všechno je tvarem Jediného, všechno je ve své podstatě Boží.

:)

Tak je to prostě Boží.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11230
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Co je opravdu důležité

Nový příspěvekod Linda » ned 27. led 2019 13:13:04

Obrázek

Je inspirující vidět, s jakou hlubokou pokorou, se skloněnou hlavou Mooji přijímá, že osobní já není ničím.

Říká to s velikou vděčností a vřelostí. Nejásá, není plný nadšení a radosti ze svého pochopení. Není v něm osobní já, které by si to pochopení přivlastňovalo.

Právě proto lidé Moojiho vyhledávají, ptají se ho, co jim brání k takovému pochopení dojít a prosí ho o pomoc.

Mooji každému láskyplně odpoví na to, na co se ho zeptal. Tomu člověku se tím otevře možnost popostoupit ve svém pochopení o krůček dál. Někdo pochopí a dál se Moojiho ptá na to, co mu není jasné. Někdo nepochopí, pokrčí rameny a ztratí zájem dál se ptát. Proč Mooji svou odpověď tomu kdo nepochopil už dál nezdůvodňuje a nesnaží se ho znovu a znovu přesvědčit? Protože ví, že každý člověk může pochopit a přijmout jen to, k čemu právě všemi svými dosavadními zkušenostmi dozrál.

Jana píše:
ros píše: Nejde se tam cpát, ty dveře se otevírají zevnitř.:)

Znamenalo by to, že otevřít dveře může jen naše pravé skutečné Já, nikoliv iluze, představa, myšlenka, ego.

Nemůže vstoupit jako geroj, jako někdo mocný, musí se vzdát všech hodností, dosažení, jeho pokora musí být tak dokonalá, že se stává nicotným, tím

ros píše:nothing, nothing, nothing



:yes:
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 1008
Registrován: pát 23. zář 2011 12:43:47

Re: Co je opravdu důležité

Nový příspěvekod Jana » ned 27. led 2019 13:46:16

Obrázek

I have neither past, present, nor future!
I am Nobody. I am Nothing.
Therefore, as I am, I am supremely happy.
~Mooji


Ano, Mooji je inspirující. Neříká v téhle citaci nic o tom, že není nadšený, neříká nic o tom, že je pokorný. Protože pravá pokora o žádné pokoře nic neví.

Říká jen to, co je skutečně inspirující:

Nemám minulost, přítomnost ani budoucnost!
Jsem Nikdo. Jsem nic.
Proto, jak jsem, jsem velmi šťastný.


:)
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11230
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Co je opravdu důležité

Nový příspěvekod Linda » ned 27. led 2019 15:00:58

Obrázek

Jana píše:Ano, Mooji je inspirující. Neříká v téhle citaci nic o tom, že není nadšený, neříká nic o tom, že je pokorný. Protože pravá pokora o žádné pokoře nic neví.


Kdo má nějaké vlastní zkušenosti s pokorou, ví, že vůbec není snadné být pokorný. Když totiž pochopíme, že jsme se v něčem mýlili, cítíme se tím pokořeni a první impulz, který se v nás objeví, je snaha za každou cenu obhájit pravdivost svého názoru.

Může se v nás ale po chvíli objevit i ochota připustit, že nejsme neomylní. Zkusíme pak poctivě vzít v úvahu i to, co jsme předtím sebejistě odmítali a někdy pak ke svému velkému překvapení zjistíme, že to zřejmě opravdu je jinak, než jsme se v nejlepším úmyslu domnívali a snažili se o tom přesvědčit i ostatní. I když náš názor byl mylný a řada lidí nám trpělivě vysvětlovala, že a proč to je jinak, trvali jsme na svém, protože jsme nebyli dostatečně pokorní.

Takovými zkušenostmi se naše pokora postupně prohlubuje, takže pokorný člověk si svou současnou pokoru velmi jasně uvědomuje – právě díky poznání, že mu předtím chyběla.

orog píše:Je vcelku jednoduché, jak se v tom zorientovat: ti, co druhým pořád doporučují, co by měli nebo neměli, to prostě momentálně potřebují dělat. Nic proti tomu, na fórech se chtě nechtě zviditelňují vlastní nevědomé sklony každého z nás a je na nás, jestli a případně kdy v nás vznikne zájem se podívat, co nás zevnitř k tomu nutí. Každopádně je užitečné mít možnost na sebe pohlédnout očima druhých.

amiable píše:To ale nejde bez pokory a pokora je dar od Pánaboha. Pozná se z každé věty, kterou takový člověk napíše, stejně jako se pozná nepokora a sebepovyšování.

Je moc poučné to sledovat.

Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 1008
Registrován: pát 23. zář 2011 12:43:47

Re: Co je opravdu důležité

Nový příspěvekod Jana » ned 27. led 2019 15:20:07

Linda píše:Kdo má nějaké vlastní zkušenosti s pokorou, ví, že vůbec není snadné být pokorný. Když totiž pochopíme, že jsme se v něčem mýlili, cítíme se tím pokořeni a první impulz, který se v nás objeví, je snaha za každou cenu obhájit pravdivost svého názoru.


Tohle není ono. Je tady pořád ponechávání si toho, kdo by měl být pokorný, kdo by měl pochopit, kdo má tu minulost, ve které se bylo možné mýlit, vlastní tu vlastnost omylnosti...

Pokora je to, co tady zůstává, když:

"Nemám minulost, přítomnost ani budoucnost!
Jsem Nikdo. Jsem nic.
Proto, jak jsem, jsem velmi šťastný."


Všechno je puštěné, odevzdané, všechno je Boží.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11230
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Co je opravdu důležité

Nový příspěvekod Jana » ned 27. led 2019 15:21:58

Není tady žádné ztotožňování s čímkoliv. Může tady klidně být i mýlení a odkrývání pravdy, ale není tady žádná zachycenost v tom.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11230
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Co je opravdu důležité

Nový příspěvekod Linda » ned 27. led 2019 15:31:08

Kdo má nějaké vlastní zkušenosti s pokorou, ví, že vůbec není snadné být pokorný. Když totiž pochopíme, že jsme se v něčem mýlili, cítíme se tím pokořeni a první impulz, který se v nás objeví, je snaha za každou cenu obhájit pravdivost svého názoru.

Může se v nás ale po chvíli objevit i ochota připustit, že nejsme neomylní. Zkusíme pak poctivě vzít v úvahu i to, co jsme předtím sebejistě odmítali a někdy pak ke svému velkému překvapení zjistíme, že je to opravdu jinak, než jsme se v nejlepším úmyslu domnívali a snažili se o tom přesvědčit i ostatní. I když náš názor byl mylný a řada lidí nám trpělivě vysvětlovala, že a proč je to jinak, trvali jsme na svém, protože jsme nebyli dostatečně pokorní.

Takovými zkušenostmi se naše pokora postupně prohlubuje, takže pokorný člověk si svou současnou pokoru velmi jasně uvědomuje – právě díky poznání, že mu předtím chyběla.

Jana píše:
Linda píše:Kdo má nějaké vlastní zkušenosti s pokorou, ví, že vůbec není snadné být pokorný. Když totiž pochopíme, že jsme se v něčem mýlili, cítíme se tím pokořeni a první impulz, který se v nás objeví, je snaha za každou cenu obhájit pravdivost svého názoru.

Tohle není ono. Je tady pořád ponechávání si toho, kdo by měl být pokorný...


Není.

Tohle se asi těžko pochopí, dokud chybí zkušenost, že je tu jen hluboká vděčnost a úplná otevřenost a odevzdávání se Tomu, Co Si v každém Svém tvaru cestu návratu k Sebepoznání řídí.
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 1008
Registrován: pát 23. zář 2011 12:43:47

Re: Co je opravdu důležité

Nový příspěvekod Jana » pon 28. led 2019 16:05:28

Linda píše:
Kdo má nějaké vlastní zkušenosti s pokorou, ví, že vůbec není snadné být pokorný. Když totiž pochopíme, že jsme se v něčem mýlili, cítíme se tím pokořeni a první impulz, který se v nás objeví, je snaha za každou cenu obhájit pravdivost svého názoru.

Může se v nás ale po chvíli objevit i ochota připustit, že nejsme neomylní. Zkusíme pak poctivě vzít v úvahu i to, co jsme předtím sebejistě odmítali a někdy pak ke svému velkému překvapení zjistíme, že je to opravdu jinak, než jsme se v nejlepším úmyslu domnívali a snažili se o tom přesvědčit i ostatní. I když náš názor byl mylný a řada lidí nám trpělivě vysvětlovala, že a proč je to jinak, trvali jsme na svém, protože jsme nebyli dostatečně pokorní.

Takovými zkušenostmi se naše pokora postupně prohlubuje, takže pokorný člověk si svou současnou pokoru velmi jasně uvědomuje – právě díky poznání, že mu předtím chyběla.

Jana píše:
Linda píše:Kdo má nějaké vlastní zkušenosti s pokorou, ví, že vůbec není snadné být pokorný. Když totiž pochopíme, že jsme se v něčem mýlili, cítíme se tím pokořeni a první impulz, který se v nás objeví, je snaha za každou cenu obhájit pravdivost svého názoru.

Tohle není ono. Je tady pořád ponechávání si toho, kdo by měl být pokorný...


Není.

Tohle se asi těžko pochopí, dokud chybí zkušenost, že je tu jen hluboká vděčnost a úplná otevřenost a odevzdávání se Tomu, Co Si v každém Svém tvaru cestu návratu k Sebepoznání řídí.


Ještě malinko jinak:

Obrázek
"Nemám minulost, přítomnost ani budoucnost!
Jsem Nikdo. Jsem nic.
Proto, jak jsem, jsem velmi šťastný."


Mooji tady neříká, že on je tím, kdo má zkušenost, že on je tím, kdo na rozdíl od druhých pochopil.

Nemá minulost, nemá zkušenost, nemá pochopení. protože jednoduše není vůbec ničím, a proto je tak velmi šťastný.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11230
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Co je opravdu důležité

Nový příspěvekod Linda » pon 28. led 2019 16:33:25

Mooji neříká, že on je tím, kdo má zkušenost, že on je tím, kdo na rozdíl od druhých pochopil.

Ano. Nepovažuje se za toho, kdo na rozdíl od těch druhých pochopil.

Proto stejně jako ostatní Probuzení odpovídá na otázky těch, kteří za ním přicházejí a ptají se ho na to, co jim není jasné, nebo ho poprosí o nahrání videa. Jinak je potichu.

Mistr Balsekar vysvětluje, proč:

Mudrc nabídne radu, jen když ho ni požádají – s udivující pokorou, spojenou se soucítěním.

Návštěvník jasně poznává, že mudrc se ani v nejmenším nepokouší radit, pokud ho ale někdo o radu požádá, poradí s naprostou samozřejmostí, přesvědčivostí a nejhlubší pokorou.

Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 1008
Registrován: pát 23. zář 2011 12:43:47

Re: Co je opravdu důležité

Nový příspěvekod Jana » pon 28. led 2019 16:43:12

Linda píše:Proto stejně jako ostatní Probuzení odpovídá na otázky těch, kteří za ním přicházejí a ptají se ho na to, co jim není jasné, nebo ho poprosí o nahrání videa. Jinak je potichu.


Podle všeho se Mooji celkem běžně baví s ostatními, jako normální člověk. Byla s ním natočena spousta videí ve kterých promlouvá na youtube k těm, kteří se ho vůbec na nic neptají. Dokonce napsal i pár knih.

Co se týče toho ticha, ve kterém je Probuzený, nemá nic společného se zvuky, které jsou smyslovým vjemem. Tedy nemá to nic společného s mluvením.

Možná to nebude zřejmé hned napoprvé, protože o tichu a klidu jsme zvyklí uvažovat v kontextu vnějšího prostředí: Je u nás doma ticho? Přestal už štěkat ten pes od sousedů? Je vypnutá televize? Případně vnímáme ticho v souvislosti se svým momentálním vnitřním rozpoložením: Mám rozbouřenou mysl, nebo jsem se už uklidnil? Mám své city pod kontrolou? Jsem klidný?

Jenže to ticho nebo klid, o kterém mluvím, není žádný relativní pojem. Není to nepřítomnost hluku, a to ani toho vnitřního, mentálního. Spíš jde o to, abychom si začali všímat, že existuje jakési všudypřítomné ticho a že veškerý hluk probíhá na pozadí tohoto ticha. Dokonce i hluk mysli. Můžete si začít všímat, že každá myšlenka se vynořuje na horizontu absolutního ticha. Myšlenky povstávají doslova z bezmyšlenkového světa – každá z nich se objevuje v nesmírném bezmyšlenkovém prostoru.

viewtopic.php?f=157&t=8565.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11230
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Co je opravdu důležité

Nový příspěvekod Linda » pon 28. led 2019 17:22:27

Jana píše:
Linda píše:Proto stejně jako ostatní Probuzení odpovídá na otázky těch, kteří za ním přicházejí a ptají se ho na to, co jim není jasné, nebo ho poprosí o nahrání videa.

Jinak je potichu
.

Podle všeho se Mooji celkem běžně baví s ostatními, jako normální člověk. Bylo s ním natočeno spousta videí ve kterých promlouvá na youtube k těm, kteří se ho vůbec na nic neptají. Dokonce napsal i pár knih.


Mooji zřejmě ochotně vyhoví každému, kdo ho o nahrání videa poprosí. A přátelsky se baví s těmi, kteří za ním přicházejí a pokládají mu otázky. Knihy zřejmě začal psát – tak jako řada dalších Probuzených – po zjištění, že na satsanzích za ním přichází čím dál víc tazatelů, hodně se jich ptá stále znovu na celkem základní informace a je třeba jim proto znovu a znovu vysvětlovat totéž. Že tedy bude snadnější napsat tahle vysvětlení knižně. Kdo má zájem, může si pak jeho knihu koupit a přečíst – nikomu tím své odpovědi nevnucuje.

Možná by mohlo být inspirující, co o pokoře říká Míla Tomášová:

Z přednášky ČTYŘI VNORY a Petra Pavlíka na Vltavské 25. 3. 1997:

Druhý vnor tedy je “On je tím nekonečným vědomím“ a to je velice krásné. Odtud se málokomu chce pokračovat dál, protože to je taková krásná, svatá a blažená jistota – plno krásných přívlastků byste tam mohli dát. A přece jednou se i toto musí překročit!

Vzpomínám si, jak mi tehdy Fráňa Drtikol docela hrubě řekl: “Nakopni to!“ A dobře udělal. Jednou se to tedy musí překročit. Vzdát se tohoto vnímání – nekonečně krásného, blaženého, šťastného, svatého a vědoucího. To největší pokušení je vědomí – “já vím“ – “já“ – ještě pořád je tam to maličké, byť svaté a čisté já.

Veliká pokora je potřeba k vzdávání se i lásky Boží, protože v tom druhém vnoru je obrovská láska Boží. A tak se vzdát i toho to zažívat.

Proč tomu tak je? Protože jestliže je tu malé, svaté, čisté já – pořád z té Jednoty nějak vyčnívá....


I tohle se tedy dá pochopit - když se k takové pokoře dospěje

:)
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 1008
Registrován: pát 23. zář 2011 12:43:47

Re: Co je opravdu důležité

Nový příspěvekod Jana » pon 28. led 2019 17:29:42

Docela bohatě stačí:

"Nemám minulost, přítomnost ani budoucnost!
Jsem Nikdo. Jsem nic.
Proto, jak jsem, jsem velmi šťastný."
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11230
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Co je opravdu důležité

Nový příspěvekod Linda » pon 28. led 2019 17:44:42

V přednášce ČTYŘI VNORY Míla Tomášová o pokoře říká:

Druhý vnor tedy je “On je tím nekonečným vědomím“ a to je velice krásné. Odtud se málokomu chce pokračovat dál, protože to je taková krásná, svatá a blažená jistota – plno krásných přívlastků byste tam mohli dát. A přece jednou se i toto musí překročit!

Vzpomínám si, jak mi tehdy Fráňa Drtikol docela hrubě řekl: “Nakopni to!“ A dobře udělal. Jednou se to tedy musí překročit. Vzdát se tohoto vnímání – nekonečně krásného, blaženého, šťastného, svatého a vědoucího. To největší pokušení je vědomí – “já vím“ – “já“ – ještě pořád je tam to maličké, byť svaté a čisté já.

Veliká pokora je potřeba k vzdávání se i lásky Boží, protože v tom druhém vnoru je obrovská láska Boží. A tak se vzdát i toho to zažívat.

Proč tomu tak je? Protože jestliže je tu malé, svaté, čisté já – pořád z té Jednoty nějak vyčnívá....


I tohle se tedy dá pochopit - když se k takové pokoře dospěje


Zřejmě není snadné rozpoznat to své svaté, čisté – pořád z Jednoty vyčnívající osobní já, které se znovu a znovu potřebuje ve své dokonalosti utvrzovat... a nedokáže proto zmlknout.

Pokoře se holt všichni učíme postupně, někdy to nebývá vůbec snadné.


Obrázek
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 1008
Registrován: pát 23. zář 2011 12:43:47

Re: Co je opravdu důležité

Nový příspěvekod Jana » pon 28. led 2019 18:00:23

Obrázek

"Nemám minulost, přítomnost ani budoucnost!
Jsem Nikdo. Jsem nic.
Proto, jak jsem, jsem velmi šťastný."

Řekla bych, že je tady velká přejícnost: Kéž jsou všechny bytosti šťastné.

:)
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11230
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Co je opravdu důležité

Nový příspěvekod Linda » úte 29. led 2019 10:45:41

Míla Tomášová:

"Druhý vnor tedy je „on je tím nekonečným vědomím“ a to je velice krásné. Odtud se málokomu chce pokračovat dál, protože to je taková krásná, svatá a blažená jistota - plno krásných přívlastků byste tam mohli dát. A přece jednou se i toto musí překročit!

Vzpomínám si, jak mi tehdy Fráňa Drtikol docela hrubě řekl: „Nakopni to!“ A dobře udělal. Jednou se to tedy musí překročit. Vzdát se tohoto vnímání - nekonečně krásného, blaženého, šťastného, svatého a vědoucího. To největší pokušení je vědomí – „já vím“ – „já“ - ještě pořád je tam to maličké, byť svaté a čisté já...¨


Míla tady říká, že ´nakopnout´ se nemá Božské Já se svou blažeností, láskou a krásou, ale to nekonečně krásné, blažené, šťastné, svaté a vědoucí osobní já, které už dosáhlo, pochopilo... a cítí neutuchající potřebu to všem ostatním stále znovu doporučovat.

Blažené, šťastné osobní já připouští existenci jen toho pozitivního a popírá existenci čehokoliv negativního, temného. Je přesvědčené, že existuje jen to nádherné a pozitivní. Proto odmítá přijmout, že

Míla Tomášová:

"jestliže je tu malé, svaté, čisté já - pořád z té Jednoty nějak vyčnívá, překáží, jakoby tu jednotu zdánlivě omezovalo. Svým způsobem nic tuto jednotu nemůže omezit, všechno v ní je - i ta nejhorší „já“ jsou v Jednotě.

Ono je jenom jedno Já, a i to nejtemnější tam je."


Právě na to upozorňuje Anselm Grün:

Čím větší jsou ideály, tím temnější je stín. C.G.Jung proto stejně jako první mniši považuje za rozhodující vlastnost pro stav zralosti pokoru.

Pokora vyžaduje, abychom své stinné stránky poctivě poznali a smířili se s nimi.

Pokora je odvaha sestoupit do hlubin své duše, kde se všechno vytěsněné skrývá a čeká na vysvobození. Vysvobodit to můžeme jen vědomým a láskyplným přijetím všech svých stinných stránek…

Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 1008
Registrován: pát 23. zář 2011 12:43:47

Re: Co je opravdu důležité

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 29. srp 2019 17:01:40

Návštěvník
 

Předchozí

Zpět na Adyashanti

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron