Jaké je žít probuzený život?

Jaké je žít probuzený život?

Nový příspěvekod Linda » pát 28. říj 2011 17:43:13

Adyashanti: http://mozaika.bloguje.cz/877958-jake-j ... -zivot.php

"Zatímco se svět a každý kolem tebe snaží vyřešit své problémy, ty se problémy nezabýváš. Zatímco se všichni kolem tebe snaží na něco přijít, snaží se něčeho dosáhnout, dostat se někam, snaží se být hodni něčeho, ty se o to nesnažíš. Zatímco všichni si myslí, že uvědomění sebe sama je ohromná, vznešená, svatozáří zahalená věc, ty si to nemyslíš. Zatímco všichni utíkají ze své současné situace, ty nikam neutíkáš. Zatímco má každý nějaký problém s někým druhým, většinou se všemi, počínaje se sebou samým, ty jej nemáš. Zatímco každý si je jist tím, že štěstí přijde, když něco bude jinak než je to teď, ty to tak nevnímáš. Zatímco každý se snaží dosáhnout onoho dokonalého stavu a držet se ho, ty se ničeho držet nesnažíš.

Když všichni kolem tebe mají hromadu názorů a přesvědčení o všem možném, ty je nemáš. Každý je na cestě někam, ty ses nedostal nikam. Každý se snaží vystoupat na horu; ty prodáváš pohorky a cepíny na úpatí v naději, že když dosáhnou vrcholu a vrátí se zpět, tak snad budou příliš unaveni na to, aby to zkoušeli znovu. Zatímco každý hledá pravdu a onen tajemný klíč k probuzení v další knize, u dalšího učitele a gurua, ty toto nehledáš. Nemáš klíč, protože neexistuje zámek, do kterého bys ho vložil.

Když žiješ probuzeně to, co jsi, a víš, že jsi tím, čím jsi vždy byl, tak jsi vlastně velmi jednoduchý. V podstatě jen tak sedíš a divíš se, kvůli čemu je všude takový povyk.

Když lidé kolem tebe posedávají a říkají "Doufám, že se mi to také stane", vzpomeneš si, že jsi to také tak dělal. Vzpomeneš si, že jsi na to nenašel žádné řešení. Vzpomeneš si, že jen myšlenka samotná, že je vůbec nějaký problém, toto vše vytvořila.

Když jsi to, co jsi, když žiješ probuzeně, není nikdo komu odpustit, protože v tobě není ani špetka záště, ať se děje cokoli.

Pravda tvého bytí netouží po štěstí; vlastně je jí to úplně jedno. Netouží po lásce, ne proto, že jsi plný lásky, ale jen protože je jí to prostě jedno. Je velmi jednoduchá. Nestojí o to být poznána, držena v úctě, či pochopena. Když žiješ probuzeně, co jsi, už pro tebe neexistuje žádný ideál. Vystoupil si z celého cyklu utrpení, stávání se; nemáš zájem.

Shledáš, že jsi ve zvláštním světě. Shledáš se tam… kde jsi. Ne kde jsem já, ale kde jsi ty. Kde skutečně jsi. Kde skutečně jsme. Je to zvláštní místo (obzvláště na počátku), být zde a necítit se ničím hnaný – potěšením či trápením, pomáháním či ubližováním, milováním či nenávistí. Jediná věc, která tebou pohne (a nemám teď v úmysl být příliš poetický), je tatáž síla, která hýbe listem na stromě. Jednoduše jen proto, že tudy vane vítr. Takže vždy víš, co dělat: vítr vane tudy, a tudy tedy půjdu. Už se na nic neptáš. Nesnažíš se přijít na to, proč vítr vane zrovna tudy, protože víš, že to prostě nevíš. A víš, že nemůžeš vědět, proč. Ještě nikdy a nikde neexistoval list, který by věděl, proč vítr vane tudy, právě teď. Tento vítr mění směr tvého života, moment za momentem, jednoduše, protože takovéto jsou cesty života. A když žiješ ve svém procitnutém Já, tak nemáš žádný problém se směrem, kterým se život ubírá, protože život jsi ty.

A víš, že tento vítr tam vždycky byl, od samého počátku, a že tu nebyl jen pro výjimečné lidi. Pokud sis ho někdy v životě nevšimnul, tak víš, že to je proto, že jsi nenaslouchal. Nebo protože sis myslel, že na něco musíš přijít předtím, než budeš schopný slyšet. Nebo sis myslel, že je třeba dojít k nějakému závěru předtím, než můžeš poslouchat hluboce, bez záměrů, bez naděje pro lepší budoucnost.

Mnoho z vás ví, o čem mluvím.

Pravda nikdy nevysvětluje, proč se v danou chvíli ubírá oním směrem. A i když se zeptáš, tak ti neposkytne žádnou informaci. Bylo by to stejné, jako kdyby se list ptal větru "Proč zrovna teď foukáš tudy?" Taková otázka nedává větru žádný smysl.

Už se nedohaduješ o tom, kudy by se pravda měla ubírat. Už neargumentuješ. Už se na to nesnažíš přijít. Panna Maria na to nepřišla. Budha na to nepřišel. Ramana Maháriši na to nepřišel. Nikdo z nich na to nepřišel. Oni se tím prostě stali. Jednoduché. Obyčejné – tak jako je list obyčejný.

Když žiješ probuzeným životemve svém procitlém bytí, moc na kterékoli úrovni není pro tebe důležitá. Není zajímavá. Moc a touha mít vládu nad druhou lidskou bytostí není zajímavá. Intelektuální moc není zajímavá. Moc sebeovládání není zajímavá. Moc, kterou ti lidé chtějí dát, není pro tebe zajímavá – ne proto, že by neměla být; prostě není. Co bys s ní chtěl dělat? Víš, že není nic, co bys s ní chtěl dělat.

Uvědomíš si, v pravdě svého bytí, že jsi úplnost sama, ale nemáš vůbec jakýkoliv zájem něco s tímto uvědoměním dělat, nemáš zájem toto uvědomění nějak využívat.

Nakonec si uvědomíš, že skutečně nechceš nikoho měnit, ne proto, že bys neměl chtít nikoho měnit, prostě nechceš. Možná nestojíš o to být nablízku každému, ale když tu jsou, tak je nechceš měnit.

Nic z toho není ideálem – je to konec všech ideálů. Nic z toho není svatost; je to konec svatosti. Je to počátek celistvosti. Nic z toho není k dosažení, protože je to nedosažitelné. Je to jednoduše to, co je v pravdě tvého bytí. Je to prostě to, co je. Nemůžeš dosáhnout toho, co přirozeně je. A nikdo na světě ti nemůže říct, kdy a proč nebo do jaké míry necháš nepravdu jít; necháš to být v tu chvíli, kdy to necháš být, když už nic jiného nefunguje.

Když žiješ probuzený život, v probuzeném bytí, kterým jsi, tak jsi sám, a konečně se cítíš dobře sám. Jsi sám, ale vůbec ne osamělý, protože ten jediný, který tě měl potkat tam, kde jsi – ten jediný, který tě vůbec mohl potkat tam, kde jsi na sto procent – jsi ty. Nikdo jiný by tě nikdy nemohl plně potkat tam, kde jsi – možná na devadesát procent, možná devadesát pět. Nikdo se s tebou nemůže plně setkat, jen ty. A když se nakonec potkáš, tak nepotřebuješ, aby to někdo udělal za tebe. Pak jsi sám, víc sám, než jsi kdy vůbec mohl být schopen si představit. A kupodivu – vskutku neočekávaně – jsi víc propojený, intimnější, splývající se vším. Víc. A nikdy by sis ani nepomyslel, že ty dvě věci by vůbec kdy mohly být spolu: naprostá samota a naprostá jednota. Nikdy bys nehádal, že to takto skončí. Ale je to tak, vždycky to tak bylo.

A nakonec, když žiješ probuzený život, tím, co skutečně jsi, už si nikdy nevytvoříš představu toho, jaké to je. Dokonce i když se to děje, tak si nevytvoříš představu, protože budeš vědět, že všechno jsou to jen pouhé představy, prach. Víš, že jaké to je dnes, není stejné, jaké to bylo včera."
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 867
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Jaké je žít probuzený život?

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 05. úno 2012 15:19:15

http://mozaika.bloguje.cz/789539-adyash ... voluce.php

Co je to vnitřní revoluce? Začátek revoluce není neměnný, je to živý stále průběžně pokračující vývoj. Nelze jej uchopit či vložit do nějakého určeného modelu. Ani neexistuje žádná cesta k této vnitřní revoluci, není ani předvídatelná a regulovatelná a má svůj vlastní život. Tato revoluce je oproštěním se od staré, opakující se mrtvé struktury myšlení a vnímání, pasti, v níž se ocitlo lidstvo. Realizace konečné reality je přímým a náhlým probuzením se do skutečné a pravé podstaty, která otevírá dveře možností vnitřní revoluce. Taková revoluce vyžaduje průběžné vyprazdňování ze starých struktur vědomí, a zrození živé a plynulé inteligence. Tato změna přemění celé vaše bytí: tělo, mysl a vnímání. Tato inteligence osvobodí mysl od jejích starých struktur, které jsou zakořeněné v totalitě lidského vědomí. Pokud se člověk nemůže osvobodit od starých podmíněných struktur lidského vědomí... pak je stále ve vězení.

Osvícení, o němž hovořím, není pouze uskutečněním ani pouze objevením naší pravé přirozenosti. Toto odhalení je pouze začátkem – hlavním předpokladem vnitřní revoluce. Realizace nezaručuje revoluci, ale jednoduše ji umožňuje.

Probuzení se do naší pravé přirozenosti nezaručuje nutně, že bude probíhat revoluce ve způsobu všímání si probíhajícího jednání a odpovědí na život. Okamžik probuzení nám ukazuje co je konečná pravda a stejně tak nám odhaluje hlubší možnost cesty ve způsobu života, který může být žit z nerozděleného a nepodmíněného stavu bytí. Ale okamžik probuzení nezaručuje tuto hlubší možnost, jak mnozí z těch, kdo mají zkušenost s duchovním probuzením můžou potvrdit. Probuzení otevírá vnitřní dveře do hluboké vnitřní přeměny, ale v žádném případě nezaručuje, že nastane. Ať už k ní dojde, nebo ne, závisí na mnoha faktorech, ale není nic důležitějšího a zásadního než opravdový a jednoznačný záměr pro pravdu nad a přes všechno ostatní. Tento opravdový záměr pro pravdu je tím, na čem nakonec závisí veškerý duchovní růst, zvláště když překračuje všechny osobní preference, programy a cíle.

Tato vnitřní revoluce je probuzení inteligence, nikoli zrození mysli, ale vnitřního ticha mysli, které jediné má schopnost vykořenit všechny staré struktury individuálního vědomí. Dokud se tyto struktury nevykoření nenastane tvořivé myšlení, činnosti, ani odpovědi. Pokud se nejedná o vnitřní revoluci, nic nového a svěžího se nemůže vzkvést. Pouze staré, opakované a podmíněné bude nadále bujet, v nepřítomnosti této revoluce. Ale náš potenciál leží mimo známé, mimo struktury minulosti, přesahuje všechno lidská ustanovení. Náš potenciál je tím, co může kvést pouze pokud nejsme držení v omezeních poznaného. Mimo oblast mysli mimo omezení lidstva podmíněného vědomím, lživými přesvědčeními které mohou být provolávány jako posvátné. A pramení to z posvátného, když nové vědomí se zrodí a odvádí pryč staré a přináší do života rozkvět živých a nerozdělených projevu bytí. Takové vyjádření není ani osobní ani neosobní, ani duchovní, ani světské, ale spíše tokem a rozkvětem existence mimo všechny představy ega.

Rozumějme, že skutečnost přesahuje všechny naše představy o realitě. Skutečnost není ani křesťanská, hinduistická, židovská, advaitová, ani buddhistická. Není to nic dualistického ani nedualistického, ani duchovní, ani neduchovní. Měli bychom vidět, že je více skutečnosti a posvátnosti v klasu trávy, než ve všech našich myšlenkách a představách o skutečnosti. Když vnímáme z nerozlišeného vědomí, najdeme posvátnost v každém projevu života. Najdeme ho v našem šálku čaje, v podzimním větru, při čištění zubů, v každičké chvíli života a umírání. Proto musíme opustit veškerou zásobu nashromážděného a podmíněného myšlení a nechat se zavést vnitřními prameny ticha do neznáma, kde všechny cesty končí, do toho místa, kde budeme neviní a čistí, kde nebudeme jen jednou, ale neustále.

Každý musí být schopen zůstat sám – v neznámu, bez jakéhokoliv vztahu ke poznanému nebo minulosti, nebo nějakého podmiňování. Člověk musí spočinout tam, kde nikdo nikdy dříve nestál, v úplné nahotě, nevinnosti a pokoře. Musí se postavit temnotě jejím bezdůvodným objetím, neochvějně a pravdivě ke skutečnosti za vším jástvím, ne jen pro tuto chvíli, ale na pořád a bez konce. Té realitě, která je posvátná, nerozdělená, zrozená do vědomí a začíná vyjadřovat samu sebe
Návštěvník
 

Re: Jaké je žít probuzený život?

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 21. bře 2017 10:23:59

Návštěvník
 

Re: Jaké je žít probuzený život?

Nový příspěvekod Jana » pát 31. bře 2017 20:37:09



Adyashanti - Myšlení versus probuzení
Uživatelský avatar
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 9139
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Jaké je žít probuzený život?

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 03. dub 2017 12:46:32

Návštěvník
 

Jak být trvale šťastný

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 05. dub 2017 15:28:42

Návštěvník
 

Re: Prožijte tento okamžik bez utrpení!

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 04. čer 2017 6:28:20

Návštěvník
 

Re: Jaké je žít probuzený život?

Nový příspěvekod Jana » ned 04. čer 2017 7:04:34

ad1.PNG


Pravda je to jediné, co je potom.
Jestli máš v sobě kupu věcí, před kterýma se schováváš,
tohle (probuzení) není věc, kterou bys měl udělat.

ad2.PNG


Myslím, že jednou za čas, třeba jednou za půl roku.
musím říct, jak to doopravdy je.

ad3.PNG


Nikdy si nebudeš přát, aby ses vrátil (do nevědomosti)!
Nikdy ani za milion!
Nikdy, nikdy, nikdy !!!
Uživatelský avatar
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 9139
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Jaké je žít probuzený život?

Nový příspěvekod Jana » ned 04. čer 2017 7:50:19

ad4.PNG


Nedokážeme si to představit jen proto,
že dokud nevidíme věci ze sjednocené perspektivy,

vidíme věci jen z osobní problematické perspektivy.

ad5.PNG


A sjednocená perspektiva je uvědomění,
že doopravdy

NEEXISTUJE PROBLÉM.
Uživatelský avatar
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 9139
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Jaké je žít probuzený život?

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 23. říj 2017 12:14:37

Návštěvník
 

Další

Zpět na Adyashanti

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron