vostalpetr píše:
...realizace je že POZOROVATEL - POZOROVÁNÍ - POZOROVÁNÉ JSIOU JEDNOU A TOU VĚCÍ
myslet si, že když je zde jen pozorování (bez pozorvatele a pozorovaného) je nějaká realizace je možný,
ale pak je lepší si prostudovat nějaký rozumný učebnice duchovnosti
...
na co něco studovat, když si můžeš všimnout přímo ?
"Zastav se teď na moment a jen prožívej vše, co prožíváš jako různé vjemy.
Všimni si, že to, co prožíváš a vnímáš se mění každým okamžikem, a proto to nelze popsat.
Všimni si, zda když vnímáš tímto způsobem, aniž bys se snažil/a počítat a hodnotit vše co vnímáš, zda je tu pocit hranice mezi tebou a tím co vnímáš.
Všimni si, že si obvykle myslíme, že dokážeme popsat naše prožívání, a že v tomto názoru je ukryt pocit 'já". Všimni si, že v tom, že se snažíš popsat své vnímání a v té aktivitě se objevuje něco, co dává pocit kontroly nad tím, co je vnímáno.
Teď si všimni, že si jsi vědom/a jakéhokoliv prožívání. Toto vědomí je už zde. Zatímco jsi tímto vědomím, zkus toto vědomí popsat. Zjistíš, že to není možné. Kde je? Všude. Jsou tu nějaké hranice? Nejsou. Co je v tom vědomí? Všechno. Máme tu tedy dvě slova - vědomí a prožívání, ale jsou to opravdu jen slova. Nedokážeme popsat ani jedno z nich.
Podívej se, jestli je tu nějaká hranice mezi vědomím a prožíváním. Máme schopnost zpředmětnit prožívání a tak se zdá, že je tu nějaký pozorovatel a to co je pozorováno (vnímáno). To vytváří pocit "já". Takto zjišťujeme, že tento pocit "já" je činností a reálně neexistuje. Hned jak tato činnost mizí, jako například v hlubokém spánku, tak mizí také pocit "já".
Jakmile nechceme prožívat to, co prožíváme, toto nechtění je také prožíváním a přidává další vrstvu do směsice prožívání. Toto nechtění však ruší jinak "bezproblémové" prožívání a my si dokonce myslíme, že chceme-li něco jiného, že toto chtění pomáhá. Často si tohoto procesu ani nevšimneme, jak jsme do něj permanentně zataženi.
Prověř si, zda to, do čeho chceme naše probíhající prožívání změnit vlastně existuje.
Neexistuje a proto to není důvod to dělat. Jediné lidské drama, které existuje je právě to, že nechceme to, co právě prožíváme a vnímáme. Je to tak?
Všimni si, že To, co teď vnímá a prožívá nemá žádné hranice a není ničím, co je vnímáno. Někteří tomu říkají Nic. Je to nepopsatelné a nemá to ani začátek ani konec. Není to velké ani malé a je v tom zároveň vše co existuje. "
Isaac Shapiro