Adyashanti - diskuse

[Návštěvník]

A já píšu o té přirozené.

mně to přišlo, že to nerozlišuješ a že jsi nečetla celou diskuzi k tomuto tématu, což se ti nedivím tak proto jsem to upřesnil, i když už po několikáté, že se to týká právě těch neadekvátních reakcí a tam platí to, že čím větší trauma, tím naléhavější nutnost obrany a neadekvátnost reakce, která právě tu přirozenou buď znemožní, nebo dochází k naprosto zbytečnýmu vyhlašování stavu ohrožení v situacích, které vůbec ohrožující nejsou

[Petra]

že čím větší trauma, tím naléhavější nutnost obrany

To je něco jiného, s tím souhlasím.

[Návštěvník]

že čím větší trauma, tím naléhavější nutnost obrany

To je něco jiného, s tím souhlasím.

původní výrok tj. "Síla obrany je vždycky přímo úměrná síle strachu, který ji vyvolal."

což posléze zpochybnil Luck, tvrzením, že tomu nemusí vždy tak být

není ode mne, já s ním nicméně souhlasím, ale pouze v tom smyslu co jsi ocitovala:

tedy, že čím větší trauma v CNS, tím naléhavější nutnost obrany ve smyslu zaktivování obranného mechanismu (boj nebo útěk nebo zamrznutí) a že je zatím strach to je naprosto jasné a čím větší ten strach je tím neadekvátnější je pak následná reakce

já jdu hodně přes systematické konstelace a tam se toto zažívá velmi často, například v sobotu jedna žena upadala do paniky jen proto, že měla přijmout energii své vlastní sexuality, ukázalo se, že za tím bylo trauma pokus o znásilnění v mládí, což už dávno jakoby "zapomněla"

kdykoliv se k ní přiblížil nějaký muž a ona pocítila, že by mohlo dojít k fyzickému sblížení, tak šla do paniky a následovali přesně ty obranné mechanismy, podle toho jaká byla zrovna situace - většinou útěk, někdy zamrznutí a když se zdál muž příliš ohrožující, tak agrese vůči němu ...

to jí také přivedlo na konstelace, aby se konečně podívala na kořen svých problémů, ona si to vůbec neuvědomovala, že by ten dávný zážitek mohl toto způsobovat, léta se trápila a nebyla schopná navázat vztah s mužem, rozrušoval jí i náhodný kontakt třeba v přeplněném MHD, jaký kvalitní je pak reálný život, když je v neustálém stresu, si asi dokážeš nebo možná ani ne, představit

[Návštěvník]

Adyashanti:

"Mysl je nastavená jen na hluk. A když hluk není skutečný, co teda jsem, ptá se mysl podrážděně. Po pravdě většina lidí, když obrátí pozornost od hluku k Tichu, se stane vyděšenými a rozčilenými. A nechtějí o tom slyšet. (Posměšně napodobuje: ) “Tohle není zajímavé. Jdu si najít lepší hluk.“ A potom se stanou vzrušenými, neklidnými, kroutí se na židli, ospalí. Ospalost, to je jeden z nejoblíbenějších obranných mechanismů mysli. (Posměšně:) „Proč jsem jen ospalý pokaždé, když příjdu na satsang, mlask, mlask, chrr.“ :-)) Ale ten nejběžnější obranný mechanizmus je prostě strach. Strach z Ticha. Protože pro to malé, vymyšlené já to znamená smrt."

Hluk - radžas, ospalost - tamas. Možná že jejich síla závisí na tom, jestli jsme si toho všeho už dost užili.

[Návštěvník]

Hluk - radžas, ospalost - tamas. Možná že jejich síla závisí na tom, jestli jsme si toho všeho už dost užili.

Podle mé zkušenosti čím víc si něčeho užíváme, tím víc se z toho stává ´normálka´a postupně nám to přestává přinášet uspokojení. Nakonec se už ani neohlídneš za tím, co tě dřív zvedlo k aktivitě. A jak tohle pokračuje dál a dál, opakuje se tahle zkušenost se vším a roste potřeba najít něco trvale uspokojivého, protože radžas s tamasem přestávají fungovat: ať získáš cokoliv nebo se v čemkoliv necháš utopit, výsledkem je permanentní ´kocovina z existence´.

To je chvíle, kdy se pomalu začne na obzoru objevovat smrt ega.

[Návštěvník]

Hluk - radžas, ospalost - tamas. Možná že jejich síla závisí na tom, jestli jsme si toho všeho už dost užili.

Podle mé zkušenosti čím víc si něčeho užíváme, tím víc se z toho stává ´normálka´a postupně nám to přestává přinášet uspokojení. Nakonec se už ani neohlídneš za tím, co tě dřív zvedlo k aktivitě. A jak tohle pokračuje dál a dál, opakuje se tahle zkušenost se vším a roste potřeba najít něco trvale uspokojivého, protože radžas s tamasem přestávají fungovat: ať získáš cokoliv nebo se v čemkoliv necháš utopit, výsledkem je permanentní ´kocovina z existence´.

To je chvíle, kdy se pomalu začne na obzoru objevovat smrt ega.

pod tohle se podepisuju

[Návštěvník]

Asi záleží na karmě, jak to u koho probíhá. Ta nedobrovolná permanentní ´kocovina´ urychluje vývoj, dalo by se říct, že ´vypaluje´ sklon ulpívat. On se tak rozpouští u všeho, s čím se setkáváš a co tě zatím v různé míře bavilo, nejen u toho, čeho sis už do sytosti užil.

[Návštěvník]

Adyashanti: Jaké je to žít probuzený život?



Když žiješ probuzený život, v probuzeném bytí, které jsi, tak jsi sám, a konečně se cítíš dobře sám. Jsi sám, ale vůbec ne osamělý.

Když žiješ probuzený život, tím, co skutečně jsi, tak už si nikdy nevytvoříš představu toho, jaké to je. Dokonce, i když se to děje, tak si nevytvoříš představu, protože budeš vědět, že jsou to všechno jen pouhé představy.

[Návštěvník]

Adyashanti: Jaké je to žít probuzený život?

Dokonce, i když se to děje, tak si nevytvoříš představu, protože budeš vědět, že jsou to všechno jen pouhé představy.

[Návštěvník]

Jsi božské Já.

[...]

Mně tedy nic štastným nečiní

[lklknml]

No dobře, tohle je všechno pěkné a moudré.
Tak proč má ten pán takový jakýsi latentní výraz, řekněme.. sadistické bestie?

[lklknml]

Tak jedno vysvětlení mě napadá.
V Bibli, Izašiáš 45,7 se praví: "Já vytvářím světlo a tvořím tmu, působím pokoj a tvořím zlo, já Hospodin konám všechny tyto věci".
Z hlediska nižšího vědomí je to nepochopitelné, resp. vyúsťuje v akceptaci myšlení sadistické bestie. Vyšší vědomí se však v těchto intencích nepohybuje (ostatně, Hospodinův zákaz jíst ovoce ze Stromu poznání nebyl samoúčelný).
A koneckonců, nevystihuje toto paradigma, že největší z ďáblů je právě Světlonoš?

[lklknml]

Nemiloval snad Andrej Čikatilo, učitel, co vystudoval ruskou literaturu?

[lklknml]

Nemiloval snad Andrej Čikatilo, učitel, co vystudoval ruskou literaturu?

Co tedy, ve smyslu Adyashantiho otázky, činí Andreje Čikatila šťastným?

Neboli, ve smyslu Adyashantiho učení, má Adyashantiho a Čikatila tvář něco společného?

[nop]

....
Ovšem skrze filtr nižšího vědomí jde o lásku ke hříchu.
Hřích je ve své podstatě zbloudilá láska.....

Trochu citace ze scholastické nauky, která rozkvétala za středověku a dnes je zapomínána.

I když lidé hřeší, je v tom láska, ale ne podle pořádku.
Na př. někdo má rád peníze a to je v samo o sobě v pořádku, umožňují mít dobré věci a je to řádná láska, amore ordinato.
Ale někdo je může mít tak rád, že je ukradne a to není v souladu s řádem věcí, je to amore disordinato.

(Kateřina Sienská, XIV. století).

[Návštěvník]

Ale někdo je může mít tak rád, že je ukradne ...

Můžeš o něco okrást někoho, když si uvědomuješ, že ho máš rád?

[nop]

Jsou dvě zásady v Božím světě: spravedlnost a milost, oboje se váže spolu.

[.Petra]

Ježíš se zdráhal kázat či pomáhat nežidům (viz kananejská žena).

Osviceni predvsim nikoho nepoucuji, kdo o to nema zajem, a nikdy nikoho o sve pravde nepresvedcuji. Podle nich ma samozrejme kazdy pravo na svou pravdu. Nejsou misionari. Jezis sice vyslal sve zaky, aby lidem vypraveli o Bozim kralovstvi, ale take jim rekl, ze toho, kdo o to nema zajem, maji nechat a jit dal.
Neosviceni jsou casto misionari a prosazuji svou pravdu jako vseobecnou pravdu. Snazi se druhe presvedcit - obcas dost nemilosrdne - ze jen oni vedi, jak to opravdu je. Proste normalni ega.

[lklknml]

Osviceni predvsim nikoho nepoucuji, kdo o to nema zajem, a nikdy nikoho o sve pravde nepresvedcuji. Podle nich ma samozrejme kazdy pravo na svou pravdu.

"Proč mou řeč nechápete? Proto, že nemůžete snést mé slovo. Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži. Já mluvím pravdu, a proto mi nevěříte." (Janovo evangelium, 8, 43-45)

Měli oni poučovaní zájem poslouchat Ježíšovu řeč? To asi těžko, když se jej chystali kamenovat. Nebo snad měli podle Ježíše "samozřejmě právo na svou pravdu"?