Adyashanti - diskuse

Re: Co nás činí šťastnými

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 02. čer 2017 10:58:39

nop píše:Ale někdo je může mít tak rád, že je ukradne ...


Můžeš o něco okrást někoho, když si uvědomuješ, že ho máš rád?
Návštěvník
 

Re: Co nás činí šťastnými

Nový příspěvekod Zdeněk » pát 02. čer 2017 12:16:33

Jana píše:Láska je soucit + meditace, jak snad měl říci Buddha.

To vystihuje tvůj přístup – jedna paní povídala.
A tato do/vymýšlivost je slouhou objektů tvé mysli, není to tak, že by myšlení bylo nezávislé, či by mohlo být příčinou změny či transformace mysli. Ono stačí semtam trochu přiohnout, ubrousit, přikreslit srdíčko, a hned se to lépe hodí k obrazu Tvému.
Amore disordinato, jak praví Nop skrze Kateřinu Sienskou.
Zdeněk
 

Re: Co nás činí šťastnými

Nový příspěvekod Jana » pát 02. čer 2017 13:15:26

Zdeněk píše:
Jana píše:Láska je soucit + meditace, jak snad měl říci Buddha.

To vystihuje tvůj přístup – jedna paní povídala.
A tato do/vymýšlivost je slouhou objektů tvé mysli, není to tak, že by myšlení bylo nezávislé, či by mohlo být příčinou změny či transformace mysli. Ono stačí semtam trochu přiohnout, ubrousit, přikreslit srdíčko, a hned se to lépe hodí k obrazu Tvému.
Amore disordinato, jak praví Nop skrze Kateřinu Sienskou.


Můžeš se pokusit prozkoumat hlouběji, čím bezpodmínečná láska je.

Ve svém důsledku vede k poznávání Jednoty veškeré existence. Iluze oddělenosti v ní mizí. Mizí v ní veškeré mentální hranice, mizí v ní představy, co je moje, co je Tvoje...

V hlubinách tohoto poznání se probouzí sat-čit-ánanda. Vědomá existence, která není zacloněna iluzemi osobních představ je blahem, Božím královstvím, stále čerstvou krásou.

Uvolnit se ze zajetí připoutanosti k mysli pomáhá meditace, o tom není pochyb. Meditace osvobozuje vědomí z vlivu mysli.

V meditaci osobní já není ničím.

Soucit je zdánlivě opačný produkt sebepoznávání. Prázdnota mysli není pustinou, je plná života, který bez mentálních hranic je Jedním.

Láska je nejen meditací, ale zároveň i soucitem, který dává poznat, že Božské Já je vším. Sat-čit-ánanda je podstatou celé existence.

Boží království je podstatou celé existence, protože Bůh je vším, co existuje.

Možná se tohle, co popisuji, může jevit z mentálního pohledu dost složitě, protože mysl se své dominance nerada pouští, ego se nerado stává ničím, chrání si své hranice, chrání si své "moje", chrání si svou bublinu, svou iluzi oddělenosti.

Ale v Tobě ta možnost, poznat skutečnost je.

Pravý Mistr nikdy nenabízí polotovar.

Řekne: "Zkoumej sám, kdo jsi."

"Jsi tělo?"

"Jsi mysl?"

...

"Řekni jaké to je, to poznání, kdo jsi."
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 9141
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Co nás činí šťastnými

Nový příspěvekod nop » pát 02. čer 2017 14:44:48

Návštěvník píše:
nop píše:Ale někdo je může mít tak rád, že je ukradne ...


Můžeš o něco okrást někoho, když si uvědomuješ, že ho máš rád?

Upřesním: "Ale někdo je (to jest ty peníze) může mít tak rád, že je ukradne a to není v souladu s řádem věcí," a tak ho (bližního) okradne a " je to amore disordinato."-
Dal přednost lásce k penězům místo lásce k lidem, a to není v souladu s řádem, pořádkem věcí.

Ty si to Jano nedovedeš představit, jsi nevinná duše, nemáš v sobě kousíček zla.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2336
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Adyashanti - diskuse

Nový příspěvekod Jana » pát 02. čer 2017 15:10:00

:D

Nope, nejsem o nic nevinnější, než Ty.

Ale díky za to, že vidíš nevinnost.

Je to pro to, že tu nevinnost můžeš nalézt v sobě,

jinak bys neměl šanci ji poznávat.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 9141
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Co nás činí šťastnými

Nový příspěvekod Zdeněk » pát 02. čer 2017 20:59:12

Jana píše:Můžeš se pokusit prozkoumat hlouběji, čím bezpodmínečná láska je.

Ve svém důsledku vede k poznávání Jednoty veškeré existence. Iluze oddělenosti v ní mizí. Mizí v ní veškeré mentální hranice, mizí v ní představy, co je moje, co je Tvoje...

V hlubinách tohoto poznání se probouzí sat-čit-ánanda.

Proč tedy Kateřina Sienská, na rozdíl od tebe, mluví o řádu věcí? Proč Ježíš Nazaretský, na rozdíl od tebe, nepřišel zrušit Zákon (tj. zub za zub, oko za oko)? Vždyť, jak pravíš, pravý Mistr nikdy nenabízí polotovar.
Máš pro to nějaké vysvětlení?

p.s.
vyhrazuji si právo nezničiti svůj monitor hrachem
Zdeněk
 

Re: Co nás činí šťastnými

Nový příspěvekod Jana » sob 03. čer 2017 4:32:22

Zdeněk píše:
Jana píše:Můžeš se pokusit prozkoumat hlouběji, čím bezpodmínečná láska je.

Ve svém důsledku vede k poznávání Jednoty veškeré existence. Iluze oddělenosti v ní mizí. Mizí v ní veškeré mentální hranice, mizí v ní představy, co je moje, co je Tvoje...

V hlubinách tohoto poznání se probouzí sat-čit-ánanda.

Proč tedy Kateřina Sienská, na rozdíl od tebe, mluví o řádu věcí? Proč Ježíš Nazaretský, na rozdíl od tebe, nepřišel zrušit Zákon (tj. zub za zub, oko za oko)? Vždyť, jak pravíš, pravý Mistr nikdy nenabízí polotovar.
Máš pro to nějaké vysvětlení?

p.s.
vyhrazuji si právo nezničiti svůj monitor hrachem


To, že o řádu věcí zrovna nemluvím, neznamená, že ho neuznávám.

A už vůbec jsem nepřišla zrušit Zákon.

Pasáž: Matouš 22,34-40

34Když se farizeové doslechli, že umlčel saduceje, smluvili se
35a jeden jejich zákoník se ho otázal, aby ho pokoušel:
36„Mistře, které přikázání je v zákoně největší?“
37On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘
38To je největší a první přikázání.
39Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘
40Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“


Zákonem je, Zdenku, láska.

Jakmile realizuješ největší přikázání, žádný další zákon nepotřebuješ. Nalézáš Boží království, ke kterému je vše přidáno.

Zub za zub, očistec, peklo, utrpení, karma a všechna ta omezení pro nás platí jen, pokud pro nás není největší přikázání Zákonem, pokud v nás vládne sobectví, nevědomost, iluze dvojnosti.

PS: Láska Tě nikdy nebude vést k tomu, aby sis ničil motor hrachem. Ale dost možná může vést k vynalezení motoru, který jezdí třeba na hrách nebo na jiné biopalivo.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 9141
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Co nás činí šťastnými

Nový příspěvekod Zdeněk » pon 05. čer 2017 6:14:19

Jana píše:Zub za zub (...) pro nás platí jen, pokud pro nás není největší přikázání Zákonem

Hezky se to rýmuje, ale je to čirá fikce. Nejsi v tom však sama, dlužno podotknout, je to např. implicitní základna drtivé většiny sluníčkářských idiotů. Kteří nakonec naší civilizaci zničí.

Zub za zub je elementární spravedlnost. Kdo to nechápe, nemá rozum (tudíž s ním ani nemůže být rozumně diskutováno). Láska bez spravedlnosti vede k bezpráví, čili ke zlu. Nelze uvažovat nějaké přikázání bez jeho kontextu, tj. nelze kázat Lásku bez Zákona. Poznává-li člověk (či má-li to od přirozenosti v povědomí), že zub za zub je elementární spravedlnost, pak následně (a v žádném případě to nemůže být naopak) je možné (či dokonce nutné) od vyražení zubu upustit. Tj. realizovat Ježíšův Nový Zákon. Ježíš se zdráhal kázat či pomáhat nežidům (viz kananejská žena). Nikoli pro nedostatek soucitu, ale z obavy, že by mohl uškodit.

Přeloženo do češtiny, zmrd, který na ulici po tobě chce peněženku, potřebuje nikoli tvé peníze, ale rozmlátit držku. Což nevylučuje, že by v daném kontextu a v dané situaci, výjimečně, nemohlo soucitné vydání peněženky vést k obrácení hříšníka, čili uplatnění Nového Zákona. Bezpochyby za předpokladu, že by onen hříšník měl Starý Zákon ve svém srdci zapsán. To však v dané situaci identifikovat je zjevně mimo možnosti soudobých "láskyplných" idiotek a idiotů.
Zdeněk
 

Re: Adyashanti - diskuse

Nový příspěvekod nop » pon 05. čer 2017 6:30:49

Jsou dvě zásady v Božím světě: spravedlnost a milost, oboje se váže spolu.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2336
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Adyashanti - diskuse

Nový příspěvekod Jana » úte 06. čer 2017 4:53:43

Zdeněk píše:
Jana píše:Zub za zub (...) pro nás platí jen, pokud pro nás není největší přikázání Zákonem

Hezky se to rýmuje, ale je to čirá fikce. Nejsi v tom však sama, dlužno podotknout, je to např. implicitní základna drtivé většiny sluníčkářských idiotů. Kteří nakonec naší civilizaci zničí.

.........Přeloženo do češtiny, zmrd, který na ulici po tobě chce peněženku, potřebuje nikoli tvé peníze, ale rozmlátit držku.


Mohl bys chtít svého bližního, kterého miluješ, obrat o peněženku? Jak by tady měla vypadat elementární spravedlnost "zub za zub" vůči Tobě, když Tě něco takového ani nenapadne?

Pokud by Tvé kroky namísto lásky vedla nevědomost, sobectví, bezcitnost, bezohlednost, pak jsou samozřejmě zapotřebí předpisy, normy, různé zákony, nařízení, opatření, tresty....

To, co platí pro Tebe, platí pro každého z nás. Když náš život neřídí sobecké ego, ale boží Zákon (láska), tak víc, než tenhle jeden Zákon nepotřebujeme.


Láska bez spravedlnosti vede k bezpráví, čili ke zlu.

Možná by bylo výstižnější, než spravedlnost, použít slovo moudrost.

Bezpodmínečná láska je však moudrostí samou.

Nelze uvažovat nějaké přikázání bez jeho kontextu, tj. nelze kázat Lásku bez Zákona.

A uvědomuješ si, že na těch dvou přikázáních lásky spočívá celý Zákon ? Celý, to znamená, že na ničem dalším už ten Zákon nestojí.

Což nevylučuje, že by v daném kontextu a v dané situaci, výjimečně, nemohlo soucitné vydání peněženky vést k obrácení hříšníka, čili uplatnění Nového Zákona.

:)

To však v dané situaci identifikovat je zjevně mimo možnosti soudobých "láskyplných" idiotek a idiotů.


Ono k tomu může docházet, že se z nás při probouzení se z iluze oddělenosti stává něco, co může vypadat jako láskyplný "idiot". Nastavujeme druhou tvář, ke košili přidáváme kabát, mizí v nás jakékoliv sobectví a než si to přesvícení mysli sedne, nedokážeme možná na nějaký čas zacházet s předměty a sedíme dva roky na lavičce v parku jako Tolle nebo jako jiní Probuzení někde v ústraní. Případně, jdeme-li cestou bhakti, se nadmíru radujeme, chechtáme a působíme tak trochu jako mimoni. Vypadá to z pohledu rozumujícího ega možná trochu dramaticky, ale z pohledu probouzejícího se Vědomí to je nádherný a osvobozující návrat k sobě samému.

Definitivně mizí všechny problémy, starosti, které jsme si mysleli, že jsme dosud měli a Vesmír se stará, nádherně se o všechno stará. Nemusíme už být otroky ničeho. Nemusíme být otroky žádné idey, žádné "dobré" myšlenky. Definitivně mizí strach z čehokoliv, mizí strach ze smrti, protože je jasné, že vše je Jedním, že milovaný je nám tak vším, tu lásku, kterou pro nás on je, poznáváme v celé existenci.

Láska totiž vede k poznávání Jednoty všeho, tohle je Boží království, Nirvána, osvícení, Probuzení.

Milovaného zbožňujeme a poznáváme jak je Boží. Ta láska, kterou je, v nás září, i když nejsme zrovna v jeho přítomnosti, je stále stejně krásná, neomezitelná časem a ani prostorem, je sladká, osvobozující, ať je tady jakýkoliv projev.

Poznáváme Božskou bezpodmínečnou lásku, která je nesmrtelná. Vidíme se v milovaném, poznáváme se v něm, naše sobecké ego v té lásce umírá a zůstáváme na věky spolu, spojeni v tom místě, kde jsme se nikdy neoddělili.

Jak říká kolega: "Smrt je zdravá".

Se smrtí sobeckého ega mizí všechna iluze o nás, o druhých. Vědomí bezpodmínečné lásky umožňuje v každém a ve všem tu Božskost poznat. Poznat naši časoprostorovou neomezenost, věčnost, nesmrtelnost.

Tohle je to nádherné Probuzení, kterému mudrcové říkají Bytí. A tuhle bezstarostnou existenci, která naši osobní malost přesahuje, poznávají mnozí lidé v přírodě, v umění, často i za různých dramatických okolností, které mohou vést k definitivnímu probuzení, osvícení.

Ram Dass říká, že osvícení je zamilování se a přenesení té zamilovanosti na všechno.

Jedna z nejosvícenějších bytostí této planety Nisargadatta Maharadž říká: "Všechno je láska, neexistuje nic jiného."
Z jeho tváře se sice na jeho fotografiích něco takového většinou vyčíst nedá, ani popis jeho projevů nebyl sluníčkářský.

Prostě, když si to, co jsme, sedne zase na to správné místo, tak to naše chování je naprosto střízlivé, racionální. Nechováme se jako blázni, kteří každého na potkání objímají, každému vyznávají lásku a všechno si nechají líbit.

A pokud se někdy k někomu Probuzení zachovají tvrdě, tak ne, že by se chtěli mstít a trestat, ale protože je jasné, že tahle zkušenost je právě patřičná a je zrovna tím nejlepším možným, co vede k poznání pravdy.

To .... je zjevně mimo možnosti soudobých "láskyplných" idiotek a idiotů.


Probuzený nikdy v nikom nebude vidět skutečného idiota, protože to egoistické ztotožňování je v něm definitivně mrtvé.

Ztotožňovat sebe nebo druhé s čímkoliv, vytvářet jakékoliv hierarchie, snižovat, odsuzovat, povyšovat se, je to, co nás spolehlivě udržuje v iluzi oddělenosti, v pekle nevědomosti, které dělá náš život peklem, protože jakou měrou soudíme, takovou měrou jsme odsouzeni.

Aby nedošlo k mýlce, neznamená to, že se nikdy nesmí objevit žádná negativní, soudící, odsuzující myšlenka, klidně může, ale už jí nedáváme žádnou váhu, nebereme ji vážně, protože je jasné, že to je jen myšlenka a ne skutečnost.

"A sjednocená perspektiva je uvědomění,
že doopravdy

NEEXISTUJE PROBLÉM."
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 9141
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

PředchozíDalší

Zpět na Adyashanti

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník