Adyashanti: videa a texty

Adyashanti: videa a texty

Nový příspěvekod Linda » pon 27. srp 2012 18:43:49

Adyashanti (znamená v sanskritu prapůvodní mír) je americký duchovní učitel ze San Francisca. Narodil se jako Steven Grey roku 1962. Ve věku devatenácti náhodou narazil v jedné knize na slovo "osvícení" a to v něm vznítilo touhu zakusit tento stav. Na zahradě svých rodičů si postavil meditační chýši, kde praktikoval meditaci s elánem vrcholového atleta. Studoval Zen po 14 let pod vedením učitelky Arvis Justi. Arvis Justi byla žákyní mistra Taizana Maezumi Róšiho ze zenového centra v Los Angeles.

Ve věku 25 let prožil transformativní zkušenost probuzení, kterou popsal jako "uvědomění si základní jednoty všech bytostí a věcí". Přestože vyšel ze zenové tradice, po probuzení opustil zenovou terminologii a svým přístupem a stylem učení se více přiklonil k tradici advaity. V roce 1996, asi o 8 let později byl vyzván svojí učitelkou, aby učil. První učení poskytl pár kamarádům v pokoji své tety, nad garáží, v které pracoval jako mechanik. Nyní pořádá přednášky (satsangy), kterých se účastní stovky lidí. Pořádá také pravidelně intenzivní víkendové retreaty. Nejoblíbenějšími jsou jeho týdenní tiché retreaty, na které se hlásí tolik lidí, že se účastníci losují. Adya nyní žije se svou ženou Mukti v Cupertinu v Californii.







Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 871
Registrován: pát 23. zář 2011 12:43:47

Re: Adyashanti: videa a texzy

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 27. srp 2012 21:38:12

Adyashanti

Meditace v sedu je nádherná věc. Podle mé zkušenosti by většina lidí udělala dobře, kdyby každý den setrvali nějakou dobu sezením v tichosti, ať už to bude 20 či 45 minut. Pokud tomu chcete věnovat ještě více času, klidně to udělejte. Můžete být přesvědčení, že vhodnější by byla hodina denně nebo možná i dvě. Snažte se to tedy realizovat co nejlépe. Je však dobré se řídit ne svou myslí, ale svým srdcem.

Když ale mluvím o meditaci, nemám na mysli jen něco, co provádíme obvykle v sedu. Meditaci je potřeba provádět i v ostatním životě. Pokud se naučíme, jak dobře meditovat jen když sedíme, pak i když je meditace velmi hluboká, není to pořád dost. I kdybyste seděli 3 hodiny denně, stále ještě zůstává 21 hodin, po které budete dělat ostatní věci. A pokud usednete k meditaci jen na dvě minuty, pak je poměr k době pro ostatní činnosti velmi velký.

Po letech jsem ale zjistil, že skutečně dobří meditující zůstávají u své meditace (na pozadí), i když vstanou z polštáře. Během meditace v sedu se oprostí od svých myšlenek, přesvědčení, názorů a posuzování. Ale jakmile se jednou zvednou, cítí potřebu znovu vyvolávat tyto věci nazpět.

Opravdová meditace je něco, co žije s námi. Můžeme ji provádět kdykoli a kdekoli. Můžete řídit auto po městě a dovolit, aby všechno bylo, jak je. Můžete nechat dopravní ruch, aby zůstal takový, jaký je. Můžete nechat být své pocity. Můžete nechat počasí takové, jaké je. Nebo když příště potkáte přítele nebo svou milovanou, můžete prozkoumávat tento zážitek. Jak vypadá setkání s tímto člověkem, když mu dovolím být úplně takový, jaký je? Jak to bude vypadat, když dovolím sám sobě být úplně takový, jaký jsem? Co se stane? Jak to provedu? Jak se to změní? A tak skutečná meditace může být velmi aktivní a činorodá. Je důležité, aby na meditaci nebylo nahlíženo jako na něco, co se odehraje jen pokud se usadíte na tichém místě. Jinak se duchovnost a váš denní život stanou dvěmi oddělenými věcmi.

Tak vypadá naše prvotní iluze - že je něco, co nazýváme "můj duchovní život" a něco nazývaného "můj denní život." Jakmile se probudíme do reality, shledáme že se jedná o součásti jednolitého projevu duše. Co když podstata vašeho života připustí, aby vše bylo tak, jak je? A nemám na mysli jen podstatu spočívající v době strávené meditací. Znamená to připustit, aby všechno bylo jako dřív a jaké je nyní a mohlo by být dále. Co kdyby se podstatné ve vašem životě - všechny ostatní hodiny dne, kdy nesedíte v tichosti - zabývalo tím, že připustí, aby všechno bylo takové, jaké je? Kdybyste to dokázali, váš život by se mohl stát hodně zajímavým.

Při meditaci sedíte na svém polštáři, židli nebo sedátku a jste obráceni dovnitř. Nalézáte bezpečné místo uvnitř sebe, které je zcela spolehlivé, místo, o které vás nemůže připravit nic a nikdo. Avšak pokud se začneme otevírat a myslet na to, že meditace neznamená jen pobývat na bezpečném místě, ale je přiblížením k samotnému životu, začínáme přecházet od rezistence ke zkušenosti. Začneme objevovat něco velmi účinného a mocného. Objevíme tu nejpodstatnější věc, kterou je pravda našeho bytí. Objevíme, že naše nejvlastnější přirozenost v podobě vědomí vždy dovoluje, aby vše bylo takové, jaké je. To je důvodem, proč se medituje tímto způsobem - protože je to způsob, kterým vědomí pracuje - dovolit všemu aby bylo takové, jaké je.

Vědomí samo není v rozporu nebo v opozici k tomu, co je. Vědomí je vaší přirozeností a dovolí všemu, aby bylo jaké to je. Jestliže máte úspěšný den, vaše pravá přirozenost vám dovolí mít úspěšný den. Jestliže máte mizerný den, pak vaše pravá přirozenost to nevnímá stejně. Dovolí vám brát to takové, jaké to je. Není to jen jediná věc, kterou vaše vědomí dělá, ale je základní. Došel jsem k tomu, že klíčem k tomu, abychom se osvobodili, je žít stejným způsobem, jako meditujete.

Jestliže dovolíme, aby všechno bylo takové, jaké to je, v tomto vnitřním postoji bez chamtivosti a v odevzdání, může k nám přijít něco tvůrčího. Vytvoří se prostor, ve kterém je vhled, moudrost a odhalení. Není to jen o tom, že pouze necháme všechno být takovým, jaké to je. To není náš konečný cíl. Je to jen základna, fundamentální stanovisko. Z něj může pocházet mnoho věcí. Je to prostor, kterým jsme obdarováni, který potřebujeme spatřit. V něm je nám umožněno získat informace od celistvého vědomí - ne jen od malého smítka vědomí z naší mysli. A nakonec je to prostor, ve kterém se vynoří realizace. V něm si uvědomíme sami sebe, jak jsme vědomí, že jsme neokázalá struktura bytí.

Vybráno z knihy Adyashanti - True Meditation (Sounds True, 2006).

http://www.volny.cz/cdk.vp/joga_med/jd07_04_1.htm
Návštěvník
 

Re: Adyashanti: videa a texty

Nový příspěvekod reseek » čtv 30. srp 2012 10:08:43

Uživatelský avatar
reseek
 
Příspěvky: 182
Registrován: čtv 24. lis 2011 10:32:58

Re: Adyashanti: videa a texty

Nový příspěvekod Linda » sob 01. zář 2012 13:07:21

Adyashanti - Spočívání v Já

Vítejte na satsangu.

Předpokládám, že už jste všichni slyšeli tu frázi „zůstávejte v Já“.

Ramana Mahariši tuhle frázi často používal, když se ho lidi ptali, co mají dělat. Co tím myslel. Zkusíme to vyvařit až na tu nejpraktičtější esenci. Takže na základě zkušenosti by to Já mohlo být popsáno jako „Ticho, Vědomí, Duch“. Kdybychom to mohli dát do jednoho slova, to by bylo nádherné, bohužel to nejde, ale tohle jsou asi moje nejoblíbenější popisná slova pro Já – Ticho, Vědomí, Duch.

Spočívání v Já je základní praxe. Jestli je vůbec nějaká praxe která funguje, tak je to tato – zůstávání v tichém, vědomém Duchu. Snažit se o toto spočívání znamená prostě uvědomovat si ticho, uvědomovat si je v mezerách mezi myšlenkami, mezi slovy. Problém je, že naše mysly byly naučeny uvědomovat si hluk (vnitřní hluk jako opak vnitřního ticha), takže uvědomování si hluku je tak silný návyk, že se už o to nemusíme snažit. Můžete se přesvědčit, ža vaše uvědomování tíhne k hluku. To může být zevní rámus, nebo vnitřní duševní rámus.

Takže celá praxe je o tom tíhnout svým uvědomováním k vnitřnímu tichu. Zůstávat u něj. Vnitřní ticho neznamená nepřítomnost hluku, spíše je to pozadí na kterém se hluk děje. Takže ve vnitřním tichu kterým jste, se objevuje hluk. Hlukem tu samozřejmě myslíme myšlenky, pocity, emoce . Ale nechápejte mě špatně. Hluk není špatný ani dobrý, je to prostě hluk.

Když přestanete myslet, zůstává Ticho. Později si uvědomíte, že Ticho tam je, ať už myslíte nebo ne. Ticho je jako černá školní tabule, můžete na ni psát spoustu věcí, a i když je celá počmáraná, neznamená že zmizela, že tam není. A když čmárance smažete, zbyde tam ta samá tabule, s kterou jste začali. Nezměnila se.Ticho není něco, co vytváříte, už je tam a je tam stále. Vy vytváříte hluk. A protože ticho je tady stále, je lehce přehlíženo. Všimli jste si, že máme sklon opomíjet a ignorovat, co je stále přítomné? Jdete na rande a zamilujete se a jste tolik vnímaví ke svému milenci. Jste si vědomi nejjemnějších gest, výrazů... a po šesti měsících společného života si už spousty těchto věcí nejste vědomí. Jenom si třeba jasně uvědomujete, že váš miláček příšerně srká limonádu. Zevšedněnít plodí nezájem.

Jaký je pocit Ticha? Zkuste se k němu procítit. Nechňapejte po něm žádostivě, ale přiveďte k němu něžně Vědomí ode všeho zevního. Tím,že přivedete Vědomí k Tichu, se promění celé vaše bytí. Jenom tohle změní všechno. Přináší to hlubší prožitek života. Vaše ramena se uvolní, začnete dýchat pomalu a hluboce. Prosím, neoddělujte Ticho od Vědomí. To Ticho je živé. Kdykoliv najdete Ticho, bude tam Vědomí, kdykoliv najdete Vědomí, bude tiché. A kdekoliv cokoliv najdete, bude u toho samozřejmě Vědomí.

Když obrátíte Vědomí na samo Vědomí, tak kde bude, kde ho najdete? :-) Takže je to spíše tak, že Vědomí rozpoznává sebe. Protože Vědomí už je, děje se, ještě před tím, než se ho snažíte uvědomit. Je tam už přítomné, když začínáte nějakou praxi k jeho nalezení. A v té praxi nikam nepokročíte, dokud si neuvědomíte, nerozpoznáte, že hledané už tam je. To rozpoznání Vědomí, které tam už je, má právě tu transformativní sílu. Nejde to uchopit, vytvořit, je možné si jen všimnout, že je to tady a osvětluje to všechno, co se děje.

A když si uvědomíte, že Vědomí tam je, ještě než začnete pracovat na tom abyste ho našli, přivodí to žádoucí výsledek. Pro mnoho lidí je tohle šok. Pro mě to také byl. Roky jsem prováděl duchovní praxi a pracoval jsem s Vědomím. Soustředil jsem Vědomí támhle, soustředil jsem ho semhle, vždycky něco dělaje, stále něco dělaje. A jednoho dne jsem si všimnul něčeho neobyčejně jednoduchého. Uvědomil jsem si, po letech práce s ním, že Vědomí je stále tady. Vědomí mě porazilo na celé čáře, bylo rychlejší než já. Dokonce ještě než jsem si ho začal uvědomovat, už tam bylo. A s rozpoznáním tohoto jednoduchého faktu přišlo uznání a vděčnost, že už to tam je a není to závislé na mé schopnosti to najít. Vlastně ta snaha to kultivovat a vytvářet dělala všechno těžší. My věříme, že se do toho musíme vyvíjet a míjíme možnost rozpoznání, že Vědomí JE.

Nebo se také můžete zeptat: Co je tady vědomé? A když se pořádně kouknete, tak nic jaksi nemůžete najít. Najdete myšlenky, nějaký obraz o sobě, hluboko zažranou myšlenku: „já jsem ten kdo si uvědomuje.“ A za tou myšlenkou je jen Vědomí a nelze najít nic, co sahá za ně, nemá vlastníka.

Vědomí JE. Nebo Duch, je jedno jak si to nazvete. Dá se říci, že je to Záhada. Nejde o tom ani přemýšlet. Jen je jasné, že tato Záhada je vědomá a velmi tichá. Nesmírnost.

Mysl bohužel není zvyklá na Ticho a vždycky je obrácená k hluku. Upoutaná vším stvořeným tak dlouho, až začala věřit, že je tím hlukem.
Myslel si někdo z vás někdy „nejsem dobrý“? Pár ano, ok. Tak tato myšlenka je hluk. Rámus ve vašem mozku na podkladě Ticha. Většina lidí se s tím rámusem ztotožňuje. Snaží se dostat a vyvíjet od negativního rámusu k pozitivnímu rámusu. Od ošklivého obrazu o sobě k pěknému obrazu o sobě. Myslí si že hezký rámus je dobrý. Ale rámus prostě jenom není skutečný. Je to neskutečný rámus.

A my ho vytváříme. Je to stejné jako s tím hlukem, co vychází nyní z mých úst. Musím ho neustále prosazovat, jinak přestane a utichne. Blá blá blá blá. Ha ha. Když ho přestanu vytvářet? ... Ticho.

……..

Takže ten svůj hluk musím znovu prosadit, jinak by vás to nebavilo, protože mysly jsou nastavené na hluk, ne na ticho. Popravdě, když si to uvědomíte, lidé za žádnou cenu Ticho nechtějí. Více hluku... hezkého hluku. A když už ani hezký hluk nefunguje, rychle vytvoří alespoň duchovní hluk. :-)) Jemňoučký, hezky znějící hluk. Uklidňující. Což je vskutku ten nejďábelštější hluk, protože je velmi jemný a jde špatně poznat. A pak si můžete začít myslet, že to je tak hezky znějící hluk, že to musí být pravda.

Mysl je nastavená jen na hluk. A když hluk není skutečný, co teda jsem, ptá se mysl podrážděně. Po pravdě většina lidí, když obrátí pozornost od hluku k Tichu, se stane vyděšenými a rozčilenými. A nechtějí o tom slyšet. (Posměšně napodobuje: ) “Tohle není zajímavé. Jdu si najít lepší hluk.“ A potom se stanou vzrušenými, neklidnými, kroutí se na židli, ospalí. Ospalost, to je jeden z nejoblíbenějších obranných mechanismů mysli. (Posměšně:) „Proč jsem jen ospalý pokaždé, když příjdu na satsang, mlask, mlask, chrr.“ :-)) Ale ten nejběžnější obranný mechanizmus je prostě strach. Strach z Ticha. Protože pro to malé, vymyšlené já to znamená smrt.

A ti kdo mě znají, vědí, že když příjdou za mnou s tím, že mají strach, mnu si spokojeně ruce a jásám radostí, protože ti lidé se dostali k něčemu důležitému. A když někdo příjde a řekne: „bože, miluju co říkáš, tak já: „Ó né, vážně?“ To je smutné, je to mysl milující můj hluk. :-)) Nikdo nikdy nepřijde a neřekne, miluju, co jsi neřekl. :-))

Takže strach se objevuje, když začneme nahlížet za náš hluk. Skutečnost je pro mysl a smysly kompletní temnota, je nepoznatelná. Ale když u toho zůstáváte pozorností, zjistíte , že je to jakási přítomnost a živost. A také přítomnost dobra a laskavosti. Když je pozornost Vědomí přivedena k Vědomí, Přítomnost se rozšiřuje a vykvete. Prožitek Přítomnosti je velmi transformativní. Je to jako rozpouštědlo.

Vy jste ta Přítomnost, která vidí svět. Ta Přítomnost nikdy neodchází, proto vás prosím, nesnažte se svou duchovní praxí udržet cokoliv, co přichází a odchází, protože by jste se do nekonečna snažili udržet nějaké příjemné duchovní zážitky. A do nekonečna by jste v tom selhávali.

Důležitá otázka je, kde je vaše pozornost po většinu času. Tady na satsangu může být na chvíli zaměřená na Ticho Já, ale pak můžete jít domů, zapomenout na ně a za dva týdny na satsangu se k němu vrátit. A pak se mě budete ptát, proč to nefunguje. Po letech pozorování jsem si naprosto jist, že dostáváme přesně to, čeho si nejvíce ceníme. Náš život je přímá manifestace toho, čeho si ceníme. A pokud s tím co dostáváte nejste spokojeni, měli byste se dobře podívat, čeho si opravdu ceníte. Nemyslím to, co si myslíte, že si ceníte. Spíše jde o zaměření pozornosti a jednání na základě toho. Čím víc si ceníte Tichého Ducha a zůstáváte u něj pozorností, tím víc poznáváte, jakou má hodnotu, a tím víc o něj budete jevit zájem.

…………………..

Nějaké otázky?

Mám poslední dobou jaksi větší potíže s duševním hlukem. Je to strach, posuzování druhých, negativní sebehodnocení… Nemůžu uvěřit, že se mi to děje. Nikdy to nebylo tak zlé. A nechci aby se mi to dělo.

Cha cha cha, ano.

Chtěla bych se toho zbavit.

Chtění zbavit se toho to udržuje. Je to zákon. Čemu vzdorujeme, to zůstává a to přitahujeme. Ty vaše problémy jsou běžné. Tady to naše „zůstávání v přítomnosti“, to je pro mysl špatná zpráva. Mysl to povolí na chvilku – ze začátku, ale nakonec se staví proti tomu a stane se rozrušenou. A to jsou projevy hlubokého podvědomého strachu, který způsobuje tuto rezistenci mysli. Takže mysl generuje hluk a vyžaduje tvou účast v tom hluku. I když je to třeba odpor k hluku. To je také účast na hluku.

Potřeba kontroly. Problém není smrt, ale kontrola. To, co chce kontrolovat, má strach z toho, co je před kontrolou. A tato „kontrola“ chce nyní řešit tuto situaci s hlukem. Chce to dobře pochopit, ptá se na satsangu, aby měla... kontrolu. :-)) Ale samozřejmě to nepřizná. Osobní já je jenom o tom – strach a touha kontrolovat. Ale není v tom nic zlomyslného. Prostě jsme takto naučení od ranného mládí, žít myšlenkami a věřit, že jsme myslícím. Proto nás to tak děsí, když to máme přestat dělat.

Všechny ty představy vypadají tak skutečné!

Ano, to je jejich trik. Kdyby nevypadaly skutečné, nebyla by u nich tvoje pozornost, aby je udržovala. Ale to je v určité fázi evolučního cyklu nezbytné. Bez toho bychom nemohli prožívat plně lidská dramata. Představ si televizní program, ve kterém každé dvě minuty vyskočí komixová bublina a ohlásí: Dámy a pánové, nic co se v tomto vysílání odehrává není skutečné. Hezký večer a užijte si naše vysílání. No, to by totálně pokazilo zážitek. Totéž s myslí. Kdybychom věděli, že to není skutečné, nebylo by to tak zajímavé. Naučili jsme se to vnímat jako skutečné, aby nás to víc bavilo.

Takže pokud vás to už nebaví, stačí si uvědomit, že jakákoliv duševní aktivita nemá pravdu. Není vždy lehké se vzdát tohoto návyku, posedlosti hlukem. Co se stane, když vezmete feťákovi drogu? Je nervózní, roztřesený, posedlý myšlenkami o drogách. Nestačí mu jen říci, že mu to opravdu neprospívá. Musí opravdu uvidět příčinu svojí závislosti. Aby opustil představu, že mu drogy přinášejí jakési potěšení či prospěch, musí opravdu vidět obrovské utrpení, které mu to způsobuje. Takže vyléčit se z jakékoliv závislosti předpokládá nahlédnout, uvidět, prožít, jak destruktivní to opravdu je. Sebeodsuzování nepomůže, to problém jen posílí. Mít přímou zkušenost s tím, jak destruktivní je víra v duševní představy... a nejen pro nás, pro celou planetu. Devadesátdevět procent problémů lidstva je způsobeno závislostí na mysli. Tím že věří ve svoje názory a představy.

Když do toho začneme opravdu vidět, dojde k vystřízlivění. Nepomůže jen nějaká technika. Podívejte se na to pořádně. Prohlédněte o čem to je, jak to na vás funguje, jak vám návyk na duševní hluk strašně ubližuje... a ta pravda o tom vás od toho osvobodí.

Když jsem v tvojí přítomnosti, tak to začínám vidět, ale jak odejdu, to staré je zpátky.

To je běžné. Proto rozhoduje, čemu ve volném čase věnuješ pozornost. Není dobré mít na naše setkání osobní duchovní návyk. Když jsme všichni spolu, tak se třeba v tobě něco trochu rozsvítí. Ale ve svém běžném životě to musíš rozfoukat neustálým zájmem, aby z toho byl oheň, a ten už to pak udělá sám. To je ten druh ohně, při kterém si ani nedokážete představit, jak se někdo může zabývat něčím jiným než tímto. Důležitá otázka je, co opravdu chcete. Pokud je to Svoboda, zůstávejte u Já, dokud se nerozhoří tento plamen.

To je plamen, který to už pak udělá sám.
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 871
Registrován: pát 23. zář 2011 12:43:47

Re: Adyashanti: videa a texty

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 16. zář 2012 23:39:42

http://www.inspiruj.cz/viewtopic.php?f=88&t=1703#p11887

Z knížky " The end of your world":

You need to be willing to question everything, to stop and ask yourself. "Do I really know what I think I know, or have I just taken on the beliefs and opinions of others? What do I actually know, and what do I want to believe or imagine? What do I know for certain?" This one question, "What do I know for certain" is tremendously powerful. When you look deeply into this question, it actually destroys your world. It destroys your whole sense of self, and it's meant to. You come to see, that everything you think you know about your self, everything you think you know about the world, is based on assumptions, beliefs and opinions--things you believe because you were taught or told that they were true.

Je potřeba být připraven klást si otázky, zastavit se a položit si otázku. "Opravdu vím to co si myslím že vím nebo jsem jenom převzal názory a přesvědčení jiných? Co doopravdy vím a čemu chci věřit a nebo si představit? Co vím určitě?" Tahle jedna otázka, "Co vím určitě" je neuvěřitelně mocná. Když se na ní podíváte podrobně, vlastně zničí váš svět. Zničí celé vnímání sama sebe a je k tomu určena. Uvědomíte si, že všechno co si myslíte, že víte o sobě nebo o světě ve kterém žijete je založeno na předpokladech, přesvědčeních a názorech--věcech kterým věříte, protože jste byli naučeni, že jsou opravdové.


____________________________________________________________________________________________________

Part of awakening, if it is true and authentic, is the gift of freedom to the whole world, Upon awakening, you are given this freedom. True freedom isn't simply "I'm free". True freedom is "Everything is free". This means all people have the freedom to be who they are--whether they are awake of not awake, deluded or not deluded. Freedom is the realization that everything and everybody gets to be exactly as they are. Unless we've come to that point, unless we've seen that this is how reality sees things, then we're actually withholding freedom from the world.

Součástí probuzení, pokud je opravdové, je dar svobody celému světu. Při probuzení je vám dána tahle svoboda. Opravdová svoboda není jen "Já jsem svobodný". Opravdová svoboda je "Všichni jsou svobodní". To znamená všichni lidé mají svobodu být tím kým jsou, nezáleží na tom, zda jsou probuzení nebo ne, žijí v iluzi nebo ne. Svoboda znamená uvědomění, že všechno a všichni jsou právě takoví jací mají být. Pokud jsme si tohle neuvědomili, pokud si neuvědomujeme, že tohle je opravodová realita, vlastně bráníme světu být opravdu svobodný.
Návštěvník
 

Re: Adyashanti: videa a texty

Nový příspěvekod Linda » pát 28. zář 2012 14:59:47

Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 871
Registrován: pát 23. zář 2011 12:43:47

Re: Adyashanti: videa a texty

Nový příspěvekod roman » pon 22. říj 2012 13:46:24

      roman
       
      Příspěvky: 304
      Registrován: pon 07. lis 2011 13:56:02

      Re: Adyashanti: videa a texty

      Nový příspěvekod roman » sob 01. pro 2012 12:31:11

          roman
           
          Příspěvky: 304
          Registrován: pon 07. lis 2011 13:56:02

          Re: Adyashanti: videa a texty

          Nový příspěvekod Návštěvník » ned 06. led 2013 20:24:46

          Probuzení

          Adyashanti znamená v sanskritu „prvotní mír". Steven Gray je moderní učitel, který studoval 14let zen pod vedením svého mistra (Arvis Joen Justiho, žák Taizan Maezumi Roshiho). Steve žije v Californii, kde vede zenovou školu a pořádá satsangy.

          "Dnes, když jsem ráno usedl k meditaci, uslyšel jsem najednou zpěv ptáka. Ten zvuk ke mě dolehl způsobem, jako nikdy předtím, a na to spontánně vyvstala otázka v mém nitru:

          "Kdo slyší ten ptačí zpěv?"

          Okamžitě se celý svět a jeho vnímání zvrátilo o 180 stupňů. A s tím se vědomí té otázky obrátilo cele na sebe, a všechno ostatní odpadlo. Všechno.

          Zůstal jen souzvuk: jsem ptákem. Byl jsem vším a zároveň ničím. Zrovna probuzen ze snu. Nic zvláštního. Žádné vzrůšo. Nic takového, v co jsem jen mohl doufat. Bylo to jako nalezení domova - jako když se úplně poprvé narodím... Svým způspbem jsem se cítil mrtev, avšak radostně".

          (When I Awoke)


          ***

          Evoluční impuls být volný

          Nehledej to po čem toužíš, hledej zdroj toho toužení.

          Otázka: Rád bych objasnění, zda-li není duchovní hledající, pouze nevinným vyjádřením impulsu být volný?

          Odpověď: Impuls být volný je vývojovou jiskrou ve vědomí, která vzniká mimo ego. Je tvořen samotným vědomím, to znamená, že se neobjevuje nikomu. Je to podnět k božskému, jednotě a celku. Je to impuls pramenící ze samé Pravdy. Tento vývojový impuls je často spoluvytvářen (co-opted) egem, které následně vytváří iluzi duchovního hledajícího. Tento impuls je přirozeně neškodný, a nemá co do činění s hledáním dosažení.

          Pocit nedostatku, je interpretací ega tohoto impulsu, a dává neustále vznikat oddělenému, ztracenému hledajícímu. Impuls je pociťován jako vnitřní puzení k vývoji, stát se celkem, být volný. On ale pochází již z tvé pravé přirozenosti, z tvého přítomného božství.

          Musíš svolit k pokoře. To ponížení může nastat okamžitě, nebo trvat celý život; na tom nezáleží. Nakonec, když už jsi dost pokorný, aby ses vrátil a byl nikým, objevíš svou perfektní nicotnost, která je vším. Když to přijde, je důležité, abys byl k tomu pravdivý a necouvl zase nazpátek se slovy: „Ne já, ne. To nemůžu být já". Konečným cílem tohoto impulsu je vrátit se do místa, kde tento impuls i touha hledat vzniká. To znamená, že impuls splnil úkol: došlo k naplnění tichosti a ustání. Může se ale stát, že se tento úkol nesplní cele a ego bude chtít zachránit sebe samo. Cílem je ale jeho úplné vyhasnutí a spojení se samotným impulsem, s jiskrou, s Já. Svolit k zastavení a zemřít ve svých stopách, a to znamená najít Já, Boha, Nekonečno.

          Všechno to hledání začíná nevinnou zvědavostí, hledáním a brekotem po novém. Poté to rychle zkorumpuje ego do formy hledání něčeho vnějšího, než je ono samo. A to je zrození hledajícího. Zeptej se sebe: odkud se ten impuls bere, kde pramení touha být svobodný? Jdi do toho zdroje, do plnosti před toužení. Impuls ke svobodě je předurčený v tom smyslu, že nepochází z ega. Je ne-osobní a nemá co do činění s vámi jakožto oddělenou entitou. V tom je předurčen. Ale osud je zase jiný koncept, stvořený egem, které existuje a funguje v čase. Tento instinkt volnosti není pro mnohé. Mnozí jsou voláni, málokdo ale odpovídá.

          Co mohu nejlepšího udělat pro probuzení?

          Pobývej s osvíceným učitelem a naslouchej mu. To co mám na mysli, je, aby ses nezabýval sebou a interpretacemi slov. Nech jen ta slova plynout dovnitř, bez přemýšlení o nich, či snahy chápat je. Jen pak mohou proniknout do „prostou", který je za myslí. Ty nejsi egem, ty jsi vědomí ega. Nenech se myslí svádět minulostí a budoucností. Spočiň v tomto okamžiku a odvaž se připustit tu možnost být volný už teď.

          Co je to rozhodování?

          Myslet si, že mám na výběr, nebo tvrdit, že nemám možnost volby, obojí jsou myšlenkové koncepty, postrádající kompletní skutečnost. Pravdu nelze podržet v konceptech. Koncepty vytvářejí hranice. Jsou hranicemi, které tě obkličují / svírají tě všude.

          Co je ego?

          Ego není negativní ani pozitivní. Ego je ego. A jediným neštěstím je to, že ty jako duchovní hledající jsi byl podmíněn si o egu myslet, že je špatné, že je to nepřítel, něco, co je třeba zničit. Ale to ego jen posiluje. Ve skutečnosti takové závěry opět vycházejí z ega samotného. Nevěnuj jim žádnou pozornost. Nebojuj se sebou samým. To, co jsme, se tak snadno přehlédne, protože to není věc, ani prožitek.

          Nejistota a Neznámé

          Dveře k Bohu jsou v nejistotě nevědění. Přijmi tuto milost nejistoty, a veškerá moudrost bude tvá.

          Impulsem k volnosti je inherentní nejistota. Impuls pochází mimo mysl, proto ji znejišťuje. Většinu duchovních hledajících ale tato nejistota odrazuje zpět, do hledání a snažení po vzdálených cílech. Tak se vyhýbají konfrontaci s nejistotou. V hledání hledající nečelí přímo faktu Neznámého, odkud impuls pramení. Ego tvoří hledajícího jako prostředek k vyhýbání. Je to velmi inteligentní hra mysli, fantastické představení. Ano, zní to jako kontradikce. Způsob toho, jak se mysl pokouší naložit s Neznámým a nejistotou, je hledání. U mnoha hledajících impuls k volnosti jen zpevňuje pocit odděleného já, místo aby jej překročil. Hledaní se děje, ale pocit hledajícího, který se od hledaného separuje, je pouze kreací mysli. Nejsi hledající, ale hledané. Jsi božské Já. Proto nehledej mimo Sebe. Celý princip je v receptivitě, v přijímání podnětu být volný. Ten impuls je jako semeno, které do tebe bylo zaseto vědomím, a všechno, co máš dělat, je být vnímavý k tomuto semenu. Tou nejzralejší odpovědí, v přítomnosti vyvstání tohoto hledajícího vzruchu, je prosté stop reakce, být tichý, odevzdání a pouhé podvolení se.

          Hledající by se měl víc zajímat o tiché pozadí než o popředí, o jevy: o myšlenky, emoce, zvuky, vůně, atd. Pokud ale spočíváš jako neměnné pozadí, chutnáš samotné božské Já. Vydej se Mu. Vlastně jde jen o odevzdání staré představy o svém já skutečnému božskému Já.

          Jak bys sladil přirozenou tendenci k hnutím s potřebou klidu, tváří tvář impulsu po volnosti?

          Skoč do ohně a nenech se zlákat sklony opět se něj vracet. Pokud chceš být upečen, tak musíš v peci setrvat, v ohni impulsu svobody.

          Mnoho z nás zná období intenzivního nebo dlouhodobého strachu. Co se mě týče, tak se objevuje strach z neexistence, z nebytí. Tento strach, zdá se, jako by vznikal při tom, co by se dalo označit jako „hledění do Neznámého". Lze nějak podržet Neznámé, dokud se v Něm nepoznám?

          Ptej se „kdo se dívá?". Je ten, co se dívá nějak odlišný od té Prázdnoty?

          Ne, vlastně není.

          A co se stane se strachem, při tomto rozpoznání?

          Je pryč. Ale, co když se zase objeví ta nejistota? Lze se této pasti nějak vyhnout?

          Nejistota z Neznámého je právě tím, čemu se nemůžeš chtít vyhýbat. Teprve v dosahu nejistoty, uvnitř Neznámého - Mystéria - leží naplnění veškerého hledání. Teprve až se v té nejistotě a Neznámém absolutně uvolníš, jen pak ti bude ukázána její pravá tvář... kterou je sama krása, za všemi strachy. Totální jistota vzniká až za totální nejistotou. Ale obojí, jistota a nejistota se vztahují k osobnímu, oddělenému já. Co je ale toto já? V nepřítomnosti tohoto já ustávají všechny obavy. Nenalezení odděleného já je svobodou. To jen ukazuje, jak moc je mysl zaujatá zájmem o všechno, co není jí samou: ničím! (smích)

          Mohl bys něco říci k frustracím, které vznikají, když se nedostavuje rychle pokrok?

          Frustrace vznikají z očekávání, předjímání a doufání. Co očekáváš?

          Konečné odhalení.

          Není co odhalovat. Všechno jsou to pouhé koncepty, všechny ideje, domněnky, které jsi se naučil.

          Pokud si tedy uvědomím, že to všechno jsou pouhé koncepty, pak je to jako když skočím z útesu?

          Ano. Pokud to skutečně realizuješ, potom jsi už skočil. A je to. Realizace je odlišná od znalosti. Znalost tě nikam nedostane. Realizace je spontánní, intuitivní. Zanech všech znalostí. Svol k nevědění, a vše procitne.

          Zdá se mi ale, že v tom ne-vědění nemůže být mnoho moudrosti a lásky. Alespoň pro mne to není zřejmé.

          Potom ale nejsi v pravém ne-vědění. Jsi v posuzování, což je oblastí známého. Jsi stále v mysli, která interpretuje tvé zkušenosti. Skutečné vidění je mimo viděné, a tam se nachází moudrost: ve vidění samotném, v uvědomění a vědomí toho, co se děje. Mysl chce být stále fixována na obsah vnímání. Moudrost ale vzniká z vědomí obsahu. Proto je důležité vidět, že obsah vnímání je sen, je nepodstatný, je iluzí.

          Moc nemluvíš o Bohu. Co je pro tebe Bůh?

          Místo nalezení toho, na co odkazuje koncept Bůh, by ses měl zbavit všech představ, podob a konceptů o Bohu. Musíš se odvážit být prázdný od jakýchkoliv konceptů a vstoupit do perfektní Prázdnoty, Tichosti a Klidu. Musíš zapomenout na všechno, co ses dosud o Bohu naučil. To ti nepomůže. Ponoř se do jádra Tichosti. Pak poznáš To, k čemu se koncept Boha vztahuje.

          Meditace a jiné praktiky

          Teprve když přestaneš mít potřebu kontrolovat a manipulovat svou zkušenost, pak nastane spontánní meditace.

          Pravá meditace je prostá směru, cíle či metody. Veškeré metody cílí na nějaké dosažení či na jistý stav mysli. Skutečná meditace nastane, když uvědomění přestane být fixováno na předmět vnímání (myšlenky, pocity, vzpomínky, zvuky, atd). V pravé meditaci jsou všechny předměty ponechány jejich přirozenému fungování. To znamená, že není vynakládáno jakékoli úsilí na jejich potlačení, pozměnění či usměrnění. Skutečná meditace je o pouhém uvědomování, nikoliv o uvědomování si předmětů. Jde jen o prvotní spočívání (primordial resting) jako uvědomění samo. Toto prvotní vědomí je zdroj, z čeho povstávají a v čem zanikají všechny objekty. Pokud jen jemně relaxuješ v uvědomění, v poslouchání, pak vyblednou i ty křečovité myšlenkové „stahy" okolo předmětů. Pak vstoupíš v tiché bytí a daleko jasněji se uvědomíš v otevřené receptivitě a volnosti od jakéhokoliv cíle a očekávání.

          Ticho, klid a uvědomění nejsou stavy, protože nemohou být stvořeny ani produkovány. Ticho je-ne-stav, ze kterého všechny ostatní stavy vycházejí a do něhož se opět vnořují a mizí. Ticho je samo věčným svědkem bez formy a vlastnosti. Jestliže setrváváš jen jako svědek, pak všechny předměty převezmou svou přirozenou funkčnost a uvědomění se osvobodí od nutkavých svírání a ztotožňování mysli. Pak se uvědomění vrátí do svého nenuceně přirozeného ne-stavu Přítomnosti.

          Vždyť jen prostá otázka „Kdo/co jsem já?" ti pak může odhalit podstatu nekonečné tyranie ego-osobnosti jako klamnou, v uvědomění se jako bezpředmětná Svoboda Bytí - jako Prvotní Vědomí, ve kterém se všechny stavy a předměty objevují a mizí jako manifestace nezrozeného božského Self, kterým JSI.

          Co je účelem meditace?

          Účelem meditace je najít meditujícího. Pokud ho/ji hledáš, nenajdeš. To, co najdeš je tichá Prázdnota. Když objevíš Prázdnotu, tak se mysl zastaví. Pokud k tomu svolíš a necháš se Jí prostoupit, tak se prozřeš a uvědomíš jako Prázdnota a Prázdnota znamená nekonečno, neomezenost. Čiré Vědomí. Ty jsi Zdroj. Jdi ihned přímo do toho Zdroje. Nemarni život sebeobranami jako nějaká věc.

          Tvé myšlenky, koncepty, ideje a představy se nemohou dotknout Pravdy. Není zde nic, co bys pro probuzení mohl udělat. Absolutně nic. Od dětství jsi byl učen dělat, snažit se a usilovat. Tvůj život byl zaprodán sebe-zlepšujícímu plánu. Byl jsi podmiňován, abys uvěřil, že jsi toto tělo a mysl. Ale toto je odraz silné nevědomosti, ignorance, kdy slepý vede slepého. Pravda tvého bytí je Otevřenost. Dovol ohni ticha, aby sežehl vše a zjevil To, co znamená Otevřenost.

          Co je to zřeknutí (renunciation)?

          Každý se může zříci věcí, lidí, míst, nebo životních stylů. Ale pouze pravé zřeknutí se zříká zájmu ve své mysli: svých idejí, představ, nadějí; svých podmíněností, zranění, obran; svých vítězství, své minulosti a budoucnosti. Mnozí se oblékají do rouch falešného zřeknutí, ale pravé zřeknutí, je velmi vzácné a velmi svobodné.

          Nyní osciluji mezi Prázdnotou a konceptem "kdo jsem", a to způsobuje utrpení.

          Prázdnota je zakoušena jako volnost, která je velmi osvobozující, ale koncept "já" je pociťován jako zaťatá pěst. Kmitání mezi volností a omezeností je nádhernou příležitostí, jak se na to podívat znovu a dotazovat se: "Kdo/co přichází a odchází"? To vede k hlubšímu probuzení, k hlubšímu zážitku Toho, co nepřichází ani neodchází. Zkušenosti přicházejí a odcházejí, je jedno, jak jemné, ale onen Zdroj těchto zážitků, Uvědomění, je stále zde.

          Aniž bys odcházel kamkoliv, pokračuj v zažívání toho, že přicházíš. Aniž by jsi udělal jediný krok, jakýmkoli směrem, neustále přicházíš. Spočiň prostě zde a spatři, že jsi vždycky To, přestože mysl má neustále tendenci tvořit příběhy o tom, že jsi něco jiného než To.

          Mnoho lidí se trápí kvůli tomu, že ztratili ten či onen stav, ale bojují přitom za to, co už není přítomné. To, co přichází a odchází, není skutečné; proto je to zbytečné stíhat. Co jsi neztratil? To je podstatné. Co vždycky je? Co je tu stále, v radosti i v mizérii?

          Svoboda se nachází pouze v tom, co nikdy nepřichází ani neodchází. Zakus to, čeho se pohyb myšlenek nikdy nedotkne. To, o čem hovořím je podmínka ("stav"), kdy se mysl nikdy nefixuje, kdy se nikdy nezavírá, kdy nemá kompulsivní potřebu rozumět v termínech idejí, konceptů a věr. Podmínka, kdy se už víc nevztahuješ k mysli, pocitům a emocím v touze po bezpečí jakéhokoli druhu. To, o čem mluvím, je kompletní odevzdání veškeré oddělenosti, dokud se to nestane permanentním, a ty jsi navždy ztracen v této volnosti Absolutna.


          http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... dyashanti/
          Návštěvník
           

          Re: Adyashanti: videa a texty

          Nový příspěvekod Návštěvník » pon 18. úno 2013 13:42:02

          Adyashanti o Životě

          Zkrácený přepis a překlad Ádyashantiho přednášky na jednom z jeho retreatů.

          O meditaci můžeme říci, že je to příprava na smrt.
          To pak staví meditaci do úplně jiného světla, že ano?
          Když se na to díváte takto, začíná to být mnohem zajímavější.
          Namísto toho: ach jó, teď musím meditovat dlouhých deset minut, je to nyní spíše: zkusím si vyzkoušet smrt, jaké by to bylo, kdybych neměl tělo, jaké by to bylo? A to je přesně to, co je meditace.

          Je to vlastně přerušení aktivity mysli, která rozděluje. Mysli jsou rozdělovači. Milují rozdělování, oddělování, klasifikování, organizování.
          Ale tato jinak užitečná funkce mysli může zakrývat cosi podstatného. Může zakrývat to, co nelze dělit.

          Mysl má také tendenci oddělovat spiritualitu od života.
          Ve skutečnosti ale je spiritualita celá JEN o Životě.
          A nemyslím ten život, jak o něm mluvíme naší běžnou řečí, třeba když se někoho ptáme: "jak jde život?" a podobně. Myslím Život sám, ve smyslu: můžeš najít cokoliv mimo Život? Od paty tvojí ponožky až po kvasar na druhé straně vesmíru, je něco mimo Život?

          Takže máme tohle báječné slovo Život, totálně neduální, všezahrnující
          a my si s ním pohazujem kolem, jak kdybychom věděli, o čem mluvíme.
          A míjíme zjevnou věc, že není nic MIMO Život!
          Žádný Život - žádné veškerenstvo. Život je TO VŠECHNO.

          Pokud se zaměříme na jakoukoliv zkušenost, na zkušenost čehokoliv, je to vždy Život, a ten se děje všude.
          Všechno je produkt, manifestace Života. A v každé zkušenosti Života je komponent zvaný Vědomí.
          Základní uvědomění.
          Takže Život je vědomý.
          Jak to víme?
          Víme to, protože jsme si vědomi tím Vědomím.
          Vědomí je podmínkou jakékoliv zkušenosti.
          Vědomí je ve všech v této místnosti.
          Vědomí se děje právě teď.
          A toto Vědomí není něco, co můžete vidět, cítit, sáhnout si na to, uchopit to.
          To, co můžete uchopit, je pouze projev Vědomí. Projev Života. A nikdy se nestala a nikdy nestane zkušenost, u které by nebylo toto Vědomí/Život.

          A pokud se přímo podíváte na jakoukoliv svoji zkušenost, zjistíte, že nic jiného není.
          Není světa, je jen zkušenost světa.
          A pokud si opravdu do hloubky uvědomíme, že není nic jiného než zkušenost Vědomí, poznáme, kdo skutečně jsme.

          Uvědomíme si, že jsme Život. Život ve svém nejširším možném smyslu.
          Když se probudíme, zjistíme, že svět jsme My.
          Ne v ego-smyslu: ach, já jsem strom, jak krásné! Nikoliv.
          Není zde žádné já. Je to spíše tak, že Život vidí sebe jako všechno.
          Je to trošinku neosobní. Trošku víc, než si mysl dokáže představit.

          Pokud si uděláme čas na tiché spočinutí, vstoupíme do tohoto neprojeveného aspektu nás samých. Do Nezrozeného, jak se říká v Zenu. A co je to Nezrozené?
          No ... dívá se to teď skrze všechny oči v této místnosti!

          Pokud spočineme v Nezrozeném, přinese to úplně novou perspektivu, úplně jiný náhled na život. A ti, kdo to zažili, vědí, o čem mluvím. Úplně odlišný náhled na život. Stejně jako má oceán jiný náhled na sebe, než jaký mají vlny náhled na oceán. Podobně také bude mít oceán jiný náhled na vlnu, než jaký je náhled oné vlny na sebe samu. Popravdě, oceán by si o vlnu nedělal starosti. Ví, že se nemá kde ztratit. Může se vlnit přes celý oceán, ale nikdy neopustí oceán. Může mít po cestě nějaké srážky, nějaká šplouchnutí, může přestat existovat, což se všem vlnám nakonec neodvolatelně stane ... dokonce velké vlny tsunami nakonec skončí. Ale žádná vlna se nemůže dostat mimo Život, mimo oceán. Ani nemohou umřít, jen se prostě ... utiší.

          Všechny naše problémy vznikají z toho, že věříme, že jsme jakési maličké omezené bytosti, pohybující se skrze obrovský a nebezpečný svět. Ale není to již pociťováno jako nebezpečné, uvědomíme-li si, že ten obrovský svět jsme My. To už pak není problém.

          Nezrozené je jediné místo, kde se můžeme potkat jako Jeden. Nikdy se nepotkáme jako jeden v našich myslích. Dejte dohromady dvacet osvícených, nebo dvacet avatárů, postavte je do jedné místnosti, zeptejte se co mají na mysli a nebudou spolu souhlasit. Protože to není to, v čem spočívá Jednota. Jednotícím prvkem je Nezrozená podstata těch myslí. A všechna ta velká slova jako Brahman, Duch, Buddhovská přirozenost, atd. poukazují na něco velmi jednoduchého ... je to teď tady a kouká to všema očima.

          Sebeošklivější myšlenky to nemohou pošpinit, je to jako otevřené okno.
          Cokoliv na ně vychrstnete, jen proletí. Nic, na čem by něco ulpělo.
          Dokážete si uvědomit, že Vědomí zírající skrze všechny tyto oči tady, je vždy totálně čisté a úplně probuzené?

          Protože to není tak, že byste se probudili jako Vědomí, spíše si uvědomíte, že jste byli vždycky probuzení!
          Je to okamžitě dostupné.
          Jen pouhým obrácením pozornosti na To, na ten čistý, bdělý, probuzený Prostor.
          Všechna tato slova mohou být matoucí, ale pokud se opravdu podíváte, zjistíte jak skandálně jednoduché to je!

          Bohužel my ale netrávíme život v naší neprojevené přirozenosti.
          A dokonce ani v naší projevené přirozenosti!
          To by bylo fajn, kdybychom trávili život v projevené přirozenosti, protože bychom zakoušeli, že jsme celým vesmírem! To by nebylo tak zlé.
          Ale my neděláme ani to, my trávíme náš život v mysli.
          Pro nás lidské bytosti je těžké dostat se z našich myslí, ne?
          Pro představu si můžete zkusit projektovat svoji mysl do některé z těch vln na oceánu.
          Nyní má jedna z těch vln vaše všední myšlenky. Představte si to.
          Jakou mají hodnotu? Co myšlenky jedné vlny mohou ovlivnit? Co na nich záleží?

          Třeba je tam existencionalistická vlna: "ach jo, jsme neodvratitelně hnány ke břehu, všechny umřeme, není žádný onen svět, život je nesmyslný" ... to je existencionalistická vlna. Hned vedle je duchovní vlna: "jednoho dne ascendujeme všichni z oceánu a půjdeme tam, kde to bude sakramentsky lepší než tady!"
          A těch zbylých devadesát devět procent vln se prostě bude hádat mezi sebou. "Hej ty tam, já jsem lepší než ty!"

          A pak jsou třeba skupiny vln - "my jsme americké vlny, jsme ty nejlepší!"
          Nebo: "my jsme buddhistické vlny!"
          ...Nepřipadá vám to šílené, když naši všední realitu projektujete na vlny? Neděláme právě tohle neustále? Nemá to naprosto smysl! Je to jen brebentění. Nic to neovlivní. A tohle šílenství je to, čím většina lidí definuje vlastní život.

          A pak tam je ta malá konečná vlna.
          Běží po povrchu oceánu a hledá osvícení.
          Hledá zdroj.
          Zkouší se vrátit ke Zdroji.
          Je to něco jako konečná forma šílenství.
          Je zde vlna, která je složená z ničeho jiného než z vody... jen voda ... a ta vlna se snaží navrátit zpět k vodě.

          Jen si to představte, jak některé vlny sedí na tom oceánu a mají nohy složené do preclíku, zkoušejíce se vrátit k vodě. Představte si že se jdete koupat k moři a vidíte tam tyto vlny složené do preclíku, snažící se být klidné. A vy byste na ně volali: ahoj, co děláte? A ony by vážně říkaly: hledáme oceán! A vy na to: a kolik času to vezme? Nevíme, ale tahle preclíková pozice nám pomůže. :)
          Nechci vám tímto naznačovat, abyste nyní začali vstávat z pozice. :)
          Chci jen říci, že jsme absolutní komedianti.
          Děláme kanadský žertík zvaný 'náš život'.
          A děláme ho sami sobě.
          Hlavně tím, že si namluvíme, že tam někde je nějaké místo, jinde než zde, kam se máme dostat. Tahle myšlenka, že je nějaké jiné místo, kam se musíme dostat, je to jediné, co pohání ten šílený hon. Bez ní toto stíhání ustane a pak teprve je možné rozpoznat, z čeho se skládáme.
          Že čisté Bytí, čiré Vědomí je substancí naší existence.
          A pokud vzdáme ten hon na cosi, pak teprve začneme poznávat, náhle či postupně, že TOHLE JE ONO.

          Koukáme z Velké reality ... jsouce celý čas touto Realitou.

          TOHLE JE ONO!

          Otevřete oči, nedívejte se skrze mysl.
          Probuzená bytost nevidí nic jiného než to, co vidí neprobuzená bytost.
          Jediný rozdíl je, že probuzená bytost ví, že TOHLE JE ONO.
          Hledíte z absolutní Reality na absolutní Realitu každou sekundu
          a nemohli byste nikdy,
          ani na okamžik
          tohle přestat dělat.


          http://jenomto.blogspot.cz/2013/02/adya ... ivote.html
          Návštěvník
           

          Další

          Zpět na Adyashanti

          Kdo je online

          Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník