Adyashanti - diskuse: "VHLED DO EGA-Je treba znicit ego?"

[Návštěvník]

To slyším prvně, že sníh se namotává u nás se říká, že sněhová koule na sebe nabaluje další vrstvy a nakonec z toho může vzniknout i sněhulák

Jo není snadné vnímat rozdíly mezi slovy, to se pak se může všechno pěkně zamotat

[Návštěvník]

Pro milovníky namotávání


http://i.mimibazar.cz/h/bc/10/100317/09/l104006.jpg


http://www.google.cz/imgres?q=namotat+p ... 0,s:0,i:70

mňam mňam

[Leah]

To slyším prvně, že sníh se namotává u nás se říká, že sněhová koule na sebe nabaluje další vrstvy...

To jste si u vás všimli dobře.
Podobně se na sebe nabalují naše myšlenky, kterým souhrnně říkáme ego. Děje se to tak u každého kdo si nedává trochu pozor
a jak jsem si všimla, o tomhle mechanizmu tady v diskuzi byla původně řeč.

[Linda]

V češtině a v některých dalších jazycích hrají předpony důležitou roli. Předponou určitého slovesa se vyjadřuje pokaždé jiné dění:

motat se = vrávorat, ztrácet rovnováhu (tu fyzickou - například při návratu z vydařeného setkání s kumpány)
motat se v něčem = neorientovat se v něčem, nevyznat se v tom
vymotat se z něčeho = dostat se z nepříjemné situace
něco přemotat = cosi namotaného (třeba na cívce) začít rozmotávat a současně to namotávat - přemotávat (na jinou cívku),
a domotat = dokončit namotávání
pomotat znamená něco trochu poplést, např. pořadí, ale neznamená to ještě úplně tu věc zmotat, zbastlit

Čeština je nádherný jazyk

[Návštěvník]

V češtině a v některých dalších jazycích hrají předpony důležitou roli. Předponou určitého slovesa se vyjadřuje pokaždé jiné dění:

motat se = vrávorat, ztrácet rovnováhu (tu fyzickou - například při návratu z vydařeného setkání s kumpány)
motat se v něčem = neorientovat se v něčem, nevyznat se v tom
vymotat se z něčeho = dostat se z nepříjemné situace
něco přemotat = cosi namotaného (třeba na cívce) začít rozmotávat a současně to namotávat - přemotávat (na jinou cívku),
a domotat = dokončit namotávání
pomotat znamená něco trochu poplést, např. pořadí, ale neznamená to ještě úplně tu věc zmotat, zbastlit

Čeština je nádherný jazyk

Děkuji Lindo.

[Návštěvník]

K tématu "VHLED DO EGA-Je treba znicit ego?" Z viewtopic.php?f=155&t=1999&p=26922#p26922

Bylo to krásné cvičení zabíjení hloupého já...

Myslíte, že všichni budhisti se snaží zabíjet hloupé já? Dá se žít v přítomném okamžiku, když se něco odmítá a hodnotí jako hloupé?

[Pavel]

Něco odmítat a hodnotit jako hloupé je v pořádku, pokud jsem si vědom toho, kdo odmítá a hodnotí. (Mysl)

Pokud bychom hloupé nehodnotili a neodmítali, byli bychom na cestě stát se hlupáky. Je to věc rozlišení. Pokud toto rozlišení přijmu jako činnost mysli, která dle svých dispozic označila něco jako hloupé, například hašteřivost, je to naprosto v pořádku.

Přítomný okamžik se přijímá jako celek, včetně hodnotících procesů mysli.

[orog]

Něco odmítat a hodnotit jako hloupé je v pořádku, pokud jsem si vědom toho, kdo odmítá a hodnotí. (Mysl)

Pokud bychom hloupé nehodnotili a neodmítali, byli bychom na cestě stát se hlupáky. Je to věc rozlišení. Pokud toto rozlišení přijmu jako činnost mysli, která dle svých dispozic označila něco jako hloupé, například hašteřivost, je to naprosto v pořádku.

Přítomný okamžik se přijímá jako celek, včetně hodnotících procesů mysli.

Pro mě existuje dost podstatný rozdíl mezi ohodnocením něčeho, že je to hloupé, a mezi rozpoznáním, kam co vede, případně proč se ta navyklá reakce objevila.

Samotné rozlišení ještě neobsahuje odmítání, obsahuje rozpoznání příčin a důsledků. Díky jemu "nespásné" ustane samo, aniž bych ho musel odmítat a dodávat mu tím zdání reálnosti - vymezovat se proti němu odmítnutím a tím vytvářet moudré odmítající já.

Uvědomováním si bez hodnocení

Přítomný okamžik se přijímá jako celek, včetně hodnotících procesů mysli.

[Bobina]

Hondoncení nevnímám jako automatické vymezení se,
samotné zhodnocení není totéž co odsouzení.

[praktik]

samotné zhodnocení není totéž co odsouzení.

Není. Když ale něco zhodnotím jako hloupé, pak jsem to posoudil a odsoudil.

Něco odmítat a hodnotit jako hloupé je v pořádku...

[Návštěvník]

Něco odmítat a hodnotit jako hloupé je v pořádku, pokud jsem si vědom toho, kdo odmítá a hodnotí. (Mysl)

Pokud bychom hloupé nehodnotili a neodmítali, byli bychom na cestě stát se hlupáky. Je to věc rozlišení. Pokud toto rozlišení přijmu jako činnost mysli, která dle svých dispozic označila něco jako hloupé, například hašteřivost, je to naprosto v pořádku.

Přítomný okamžik se přijímá jako celek, včetně hodnotících procesů mysli.

Pro mě existuje dost podstatný rozdíl mezi ohodnocením něčeho, že je to hloupé, a mezi rozpoznáním, kam co vede, případně proč se ta navyklá reakce objevila.

Samotné rozlišení ještě neobsahuje odmítání, obsahuje rozpoznání příčin a důsledků. Díky jemu "nespásné" ustane samo, aniž bych ho musel odmítat a dodávat mu tím zdání reálnosti - vymezovat se proti němu odmítnutím a tím vytvářet moudré odmítající já.

Uvědomováním si bez hodnocení

Přítomný okamžik se přijímá jako celek, včetně hodnotících procesů mysli.

Mluvíme-li o myšlenkovém procesu, ve kterém rozpoznáváme příčiny a důsledky, pak spásný důsledek má pro nás větší hodnotu, než nespásný a tak odmítáme nespásnou příčinu (čin) , který vede k nespásnému následku.

Hodnocení samo není odsuzování nositelů nespásných činnů, je to jen přiznání hodnoty nějákému činnu nebo události v procesu volby mezi různými možnostmi. Jít na pivo, nebo si jít zaběhat? Co má pro mě v danou chvíli větší hodnotu? Jedno zvolím, druhé odmítnu. Nevytvořím moudré odmítající já. Mohu ale pozorovat nějakou emoční odezvu na rozhodnutí např. hrdost nebo pocit viny, případně myšlenku, že jsem moudrý, ale to je právě jen myšlenka, nejsem to já ve své celistvosti, je to jen krátký záblesk pýchy, který mohu pozorovat, jak přišel tak odejde.

Nemluvím o absolutním hledisku překračujícím mysl, ale jen o myšlenkových procesech.

[orog]

Jít na pivo, nebo si jít zaběhat? Co má pro mě v danou chvíli větší hodnotu? Jedno zvolím, druhé odmítnu.

Moje volba nemusí obsahovat odmítnutí. Když zvážím všechna pro a proti, rozhodnu se pro jedno a tím momentem to zbývající ztratilo pro mě význam, aniž bych to musel odmítat.

Odmítnutí má v sobě něco jako negativní náboj, vymezení se proti něčemu. Abych mohl něco odmítnout, moje pozornost se musí napřed zaměřit na důvody, "proč ne". Mně je bližší objevovat, "co ano a proč ano". Něco jako optimalizace.

[Pavel]

Jít na pivo, nebo si jít zaběhat? Co má pro mě v danou chvíli větší hodnotu? Jedno zvolím, druhé odmítnu.

Moje volba nemusí obsahovat odmítnutí. Když zvážím všechna pro a proti, rozhodnu se pro jedno a tím momentem to zbývající ztratilo pro mě význam, aniž bych to musel odmítat.

Odmítnutí má v sobě něco jako negativní náboj, vymezení se proti něčemu. Abych mohl něco odmítnout, moje pozornost se musí napřed zaměřit na důvody, "proč ne". Mně je bližší objevovat, "co ano a proč ano". Něco jako optimalizace.

Volba sama je odmítnutím jednoho a přijetím druhého. Když zvažuješ pro a proti pak ta pro jsou přijetím a proti odmítnutím.
Pokud tomu rozumím, volíš pozitivní náhled na svět, to je fajn, ale já na odmítnutí nevidím nic negativního, abys zvolil jedno musíš...ale to už bych se opakoval.
Dobrou noc.

[praktik]

Volba sama je odmítnutím jednoho a přijetím druhého. Když zvažuješ pro a proti pak ta pro jsou přijetím a proti odmítnutím.

Jen teoreticky, z pohledu intelektu: pro něj kladná volba je volbou proti tomu, co zvoleno nebylo.
Když ale budeš pozorně u sebe sledovat, jak to doopravdy probíhá při prožívání, v reálu, zjistíš, že

Když zvážím všechna pro a proti, rozhodnu se pro jedno a tím momentem to zbývající ztratilo pro mě význam, aniž bych to musel odmítat.

Nezbylo tam už nic, co by se muselo odstrčit, odmítnout, co by se muselo negovat jako nežádoucí.
V okamžiku rozhodnutí/volby to zmizelo samo od sebe.

[Bobina]

samotné zhodnocení není totéž co odsouzení.

Není. Když ale něco zhodnotím jako hloupé, pak jsem to posoudil a odsoudil.

Faktem je, že to samotné slovo "hloupost" je tak trochu vošajstlich.
Záleží na tom, jestli je pro mne hloupost odsouzeníhodná, nebo ji vnímám jen jako svoji přirozenou součást.
Myslíme a děláme věci moudřejší i nemoudré, a pokud řeknu: "nezlob se, bylo to ode mne hloupé" (někomu jsem třeba svým projevem ublížila),
neznamená to, že se za to zárveň odsuzuju, prostě to jen vnímám jako nedostek pozornosti, citu, a v tu danou chvíli vskutku nemoudré.
Rozhodující je tedy můj postoj k tomu, co se právě děje, a tak prostě vidět hloupost jako hloupost nevidím jako automatický odsudek,
ale chápu, že je to tak většinou automaticky obecně vnímáno.

[Jarda Malej]

Myslíte, že všichni budhisti se snaží zabíjet hloupé já?
Dá se žít v přítomném okamžiku, když se něco odmítá a hodnotí jako hloupé?

Může tomu (žití v přítomném okamžiku) napomoci ujasňování si pojmů,
obnažující jejich jakousi provizornost, dočasnost.
Slova tak mohou ztrácet svojí vyhraněnost, jsouce postupně vnímána ve svém hlubším významu
a z domělé, představované mnohosti, může začít vyvstávat její jedno-duchost.

Může se například ukázat, že co je pro jednoho "hloupé, může pro někoho dalšího znamenat totéž jako nepříhodné,
nevyhovující, již nehodící se pro tu kterou situaci, ..nespásné.
To však jde pouze když se pojmy objasňují, tedy směruje-li se na ně světlo dobrého rozlišování
když se míří k jejich hlubšímu významu, lišícího se od toho zavedeného.
Tedy ne když se pojmy pouze staví proti sobě navzájem.
Viz například:

Bobina:
samotné zhodnocení není totéž co odsouzení.

Návštěvník:
Není.
Když ale něco zhodnotím jako hloupé, pak jsem to posoudil a odsoudil.

[Linda]

Možná by určitým vodítkem mohlo být, jestli pro mě "hloupé" znamená
"nepříhodné, nevyhovující, již nehodící se pro tu kterou situaci" (=aktivita operující mysli),
nebo
"je to špatné, tudíž odsouzeníhodné" (=aktivita přemítající mysli).

Posuzováním se obvykle rozumí "je to dobře" nebo "je to špatně" - a tudíž "tohle chci a tamto odmítám".


PS: v hovorové řeči se často používá slovo "hodnocení" ve stejném smyslu jako "posuzování", ačkoliv hodnocení znamená podle slovníku cizích slov "klasifikace".

[Jarda Malej]

Posuzováním se obvykle rozumí dojem "je to dobře" nebo "je to špatně".

Když bychom například dostatečně pozorně četli jak promluvy různých mudrců,
tak zdejší příspěvky na něž posléze reagujeme,
mohla by to být cesta za hranice dojmů, mimo vymezené území "obvyklého."

[praktik]

Možná by určitým vodítkem mohlo být, jestli pro mě "hloupé" znamená
"nepříhodné, nevyhovující, již nehodící se pro tu kterou situaci" (=aktivita operující mysli),
nebo
"je to špatné, tudíž odsouzeníhodné" (=aktivita přemítající mysli).

Posuzováním se obvykle rozumí "je to dobře" nebo "je to špatně" - a tudíž "tohle chci a tamto odmítám".


PS: v hovorové řeči se často používá slovo "hodnocení" ve stejném smyslu jako "posuzování", ačkoliv hodnocení znamená podle slovníku cizích slov "klasifikace".

Rozhodující je zřejmě přítomnost nebo nepřítomnost emoce - sympatie nebo antipatie k tomu, co se děje.

[Návštěvník]

viewtopic.php?f=145&t=755&start=170#p15585

Negativní i pozitivní emoce jsou součástí jednoho energetického komplexu, ať se nazývá jakkoliv. Má svou autonomii i primitivní inteligenci. Posiluje se jakoukoliv emocionální reakcí osobního já na to, co se děje, jakmile se jí necháme ovládnout.

Tolle: "Když se stanete pozorovatelem, vaše emoční tělo se ještě nějakou dobu bude snažit vás svést k tomu, abyste se s ním opět ztotožnili... Vnímejte všechno, co se ve vás děje. Buďte bdělými strážci svého vnitřního prostoru. Chcete-li vnímat energii emočního těla, musíte být velice pozorní. Jste-li si této energie vědomi, nemůže ovládat vaše myšlení..."