O svobodné vůli

Moderátor: roman

Re: O svobodné vůli

Nový příspěvekod rafael » pon 19. srp 2013 15:52:44

Návštěvní k píše:A potřebuju při hledání vůli - je hledání spojené s vůlí?

zpočátku ano, zpočátku musí být vůle snaha o hledání a je to tak u každého.. časem samostatný projev vůle pomalu mizí a zůstává jen spočívání, přechod mezi tím je ale pozvolný a někdy jsi ve vůli a někdy ve spočívání.. pak se to překlopí komplet do spočívání ikdyž vůle ještě zlobí a chce vše posvém....
Uživatelský avatar
rafael
 
Příspěvky: 562
Registrován: stř 02. led 2013 13:13:54

Re: O svobodné vůli

Nový příspěvekod konec zvonec » pon 19. srp 2013 15:54:56

návštěvník J píše:
Josef píše:
návštěvník J píše:"Když se díváme dovnitř, tak se otázka, zda máme nebo nemáme volbu, vytrácí, že?

Je tam vůbec taková otázka?

No není. Je tam jenom prázdná Přítomnost vyplněná touhle scénou.

Zůstaň s tím."

http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... mberchele/

to by pak znamenalo ... ze to co hledam ... hmmm ... ze je to cely jinak ... uplne jinak. :hm:


záleží na tom co hledáš ? víš to ? co vůbec vlastně hledáš ?

hledam co vlastne jsem ...
vim ze uz jsem ... ale nevim co je to "byt".
kdyz se opravdu .. ale opravdu dobre rozhlednu ... uplne vsude ... na kazde misto ...
je to jako s hledanim "ja" ...
nenachazim nic ... ani prazdno ... proste nic ... vlastne ani to nic.
jak ale v tomhle nic ... najit/uvidet to co jsem?
prijde mi ze to nejde.
ze to neni mozny.
konec zvonec
 
Příspěvky: 588
Registrován: úte 31. črc 2012 11:42:28

Re: O svobodné vůli

Nový příspěvekod Návštěvní k » pon 19. srp 2013 16:00:14

Mám zkušenost, že při hledání (možná spíš při vnitřním dotazování) může dojít ke dvěma druhům situací:
a) to po čem se pátrá se objeví,
b) neobjeví se to.

Pak buď vůle hmátne po tom, co se objevilo, nebo odmítá, že k objevu nedošlo - třeba i v podobě rezignované rozmrzelosti.

Nebo se objeví "aha...", bez účasti vůle. Místo ní vyvstane třeba vděčnost, že se nabízí nějaká cestička, jak dál, anebo přijetí, že tudy zřejmě cesta nevede, a vyvstane dotaz dovnitř "Tak jak tedy...?"
Návštěvní k
 

Re: O svobodné vůli

Nový příspěvekod rafael » pon 19. srp 2013 16:03:20

záleží na tom co hledáš ? víš to ? co vůbec vlastně hledáš ?
hledam co vlastne jsem ...
vim ze uz jsem ... ale nevim co je to "byt".
kdyz se opravdu .. ale opravdu dobre rozhlednu ... uplne vsude ... na kazde misto ...
je to jako s hledanim "ja" ...
nenachazim nic ... ani prazdno ... proste nic ... vlastne ani to nic.
jak ale v tomhle nic ... najit/uvidet to co jsem?
prijde mi ze to nejde.
ze to neni mozny.


na otázku kdo jsem neexistuje odpově´d, ani na co jsem ani podobného rázu.. mysl to neví, člověk časem sám začne hledat kdo jsem, co jsem,a to prázdno které tam je , je že mysl stojí, to ticho ten klid.. až zmizí ten kdo pokládá otázku a ten kdo vidí ten klid, pak je to přesně co hledáš.. možná by ses měl ptát "kdo to vše prožívá..?" pak mizí ten kdo hledá i ten kdo prožívá vše co popisuješ
Uživatelský avatar
rafael
 
Příspěvky: 562
Registrován: stř 02. led 2013 13:13:54

Re: O svobodné vůli

Nový příspěvekod konec zvonec » pon 19. srp 2013 16:06:23

návštěvník J píše:"člověk má svobodu se buď ztotožnit s tělem a být přivázán k ovoci činů těla, nebo se s ním neztotožňovat a být pouhým svědkem jeho aktivit"

:)

jde o zaměření pozornosti

uvědomění je tvé pravé Já

http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... s-lucille/

takze ... uvedomovani si uvedomovani. :hm:
:hm: :hm: :hm:
nejak nevim co s tim. :hm:
konec zvonec
 
Příspěvky: 588
Registrován: úte 31. črc 2012 11:42:28

Re: O svobodné vůli

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 19. srp 2013 16:08:28

Josef píše:vim ze uz jsem ... ale nevim co je to "byt".
...


dobře, hledáš co jsi


to že jsi víš - tak z toho můřeš vycházet :)

a víš to přesně v tom okamžiku kdy si ten vjem existence uvědomuješ


ještě nevíš co je to "být" tak je možná čas na to zaměřit pozornost a prozkoumat to


ten vjem bytí má nějaké ohraničení ? kde končí ? kde začíná ? jaké má atributy ? má vůbec nějaký střed ? atd.
nepřemýšlej o tom, jen ho plně vnímej a noř se do něj ... povede tě to, když tomu budeš věnovat pozornost
Návštěvník
 

Re: O svobodné vůli

Nový příspěvekod Návštěvní k » pon 19. srp 2013 16:12:10

Návštěvní k píše:Mám zkušenost, že při hledání (možná spíš při vnitřním dotazování) může dojít ke dvěma druhům situací:
a) to po čem se pátrá se objeví,
b) neobjeví se to.

Pak buď vůle hmátne po tom, co se objevilo, nebo odmítá, že k objevu nedošlo - třeba i v podobě rezignované rozmrzelosti.

Nebo se objeví "aha...", bez účasti vůle. Místo ní vyvstane třeba vděčnost, že se nabízí nějaká cestička, jak dál, anebo přijetí, že tudy zřejmě cesta nevede, a vyvstane dotaz dovnitř "Tak jak tedy...?"

To se ale netýká hledání "co jsem", stává se to při zaměření pozornosti na to, proč reaguju v určité situaci právě tímhle způsobem.

K

záleží na tom co hledáš ? víš to ? co vůbec vlastně hledáš ?
hledam co vlastne jsem ...
vim ze uz jsem ... ale nevim co je to "byt".
kdyz se opravdu .. ale opravdu dobre rozhlednu ... uplne vsude ... na kazde misto ...
je to jako s hledanim "ja" ...
nenachazim nic ... ani prazdno ... proste nic ... vlastne ani to nic.
jak ale v tomhle nic ... najit/uvidet to co jsem?
prijde mi ze to nejde.
ze to neni mozny.

Mně přijde, že se "to" najít nedá. Spíš když si uvědomím, že když mám pocit nebo myšlenku, je to stejná situace, jako když mám boty nebo paraple: když něco mám, nejsem tím. V tu chvíli, kdy se to uvědomí, opadne sebeztotožnění s "tím něčím" a vnímá se... to co vnímá

Hledat to, co jsem, by asi vytvářelo hledajícího "někoho"
Návštěvní k
 

Re: O svobodné vůli

Nový příspěvekod Návštěvní k » pon 19. srp 2013 16:24:44

RB:

Přijměte ego se vším, co s sebou nese, jako součást chodu Celku, a jen pozorujte, co se děje. Pak tu žádné potíže nejsou.

Když si myslíte, že je to vaše jednání, trápí vás to nebo ono. Tak to považujte za jednání Vědomí či Boha nebo Celku. Všechny ty činnosti jsou nevyhnutelně vymezené vrozenými povahovými rysy daného organismu. Jakmile to tak vidíte, vnímáte neosobnost toho všeho.

Začnete-li vnímat neosobnost tohoto procesu, individuální „já“ ustoupí. Nesnažíte se ho potlačit; svoje ego porazit nemůžete. Ale toto pochopení zahladí ego do toho, z čeho vzniklo. To je Milost.

Ego není něco, co by nás mělo zahanbovat nebo čeho bychom se měli obávat. Ego je pouze odraz původního neosobního Vědomí. Toto chápání přenáší ego zpět do jeho Zdroje.

Neosobní Vědomí vytvořilo ego, které se pak obrátí ke svému Zdroji. Proč s egem bojovat? Jen pozorovat hrátky ega.

Když odpadne očekávání a chtění, jste otevřeni podstatě. Základem toho poznání není chtění nic si nepřát, ale nechat věci přirozeně probíhat. Zdá se, že s takovým poznáním všechno probíhá o mnoho lehčím a snadnějším způsobem.

Když ego něco provede, je to tatáž mysl ega, která říká „To se nemělo dělat.“ Jakmile se objeví pochopení, že nemáte s egem bojovat, jen ho pozorovat, pak už ego není překážkou nebo nepřítelem. Je jen fikcí.
Návštěvní k
 

Re: O svobodné vůli

Nový příspěvekod Návštěvní k » pon 19. srp 2013 16:28:57

A ještě:

Po osvícení je zřejmé, že dotyčný psycho-fyzický systém je snovou postavou a že bude jako snová postava existovat dál po celou dobu svého života. Nijak se o to ale nezajímá. Není tu žádný osobní zájem na tom, co se tomuto organismu děje.

Touhy se objevují, protože jsou součástí vědomí. Ale po osvícení či poznání, říkejme tomu jakkoliv, individuální organismus touhy pouze pozoruje. Jejich dodávka se nepřevezme. Nicméně vedou k jednání. Je-li ta touha něco jako hlad nebo žízeň, myšlenka se zrealizuje v jednání. Bez účasti intelektu.

Vznikají myšlenky. Objevují se emoce. Ale tyto myšlenky nebo emoce či přání jen prostě proběhnou. Neztotožňujete se s ničím, co vyvstává. Jen se to pozoruje. Je tu jen pozorování té události, dokud trvá. Ať se děje cokoliv, jen se to děje.

Ať nastane jakákoliv událost, vyvstání hněvu, ústící v jednání, které je potrestáno, všechno se to pozoruje. Ne jako moje jednání, ale jako součást chodu Celku.

Není možné vědět, jakým způsobem člověk zareaguje. Ale z hlediska džňániho tu není žádný někdo, kdo by se tím zabýval, ať už bude reakce jakákoliv.
Snaží-li se někdo dodržovat určité zásady, je to nutně spojeno s obavami a s pocity viny z nedorozumění v dané situaci.

Když se událost přijme a pochopí se, že nástroj, skrze který k ní došlo, je nepodstatný, pak proměna z osobního do neosobního, z individuálního do univerzálního proběhne daleko snadněji.

K událostem dochází prostřednictvím určitých organismů. To, co se děje, má určitý dopad, vyvolává to jisté důsledky. Organismus je vytvořený s jistými danými vlastnostmi, aby mohlo proběhnout určité jednání.

Berte to tak, jak to přichází. Celý život a jeho prožívání je proud a když ten proud přijmeme, život může být úžasně jednoduchý. Působí nám problémy, protože s ním bojujeme, nepřijímáme, co je v současném okamžiku. Chceme se stát něčím jiným, než jsme. Chceme, aby se dělo něco jiného, než co se děje. Dokud tu není přijetí nebo vzdání se, jsme předurčeni k bolesti a utrpení.
Návštěvní k
 

Re: O svobodné vůli

Nový příspěvekod Návštěvní k » pon 19. srp 2013 16:32:55

Do třetice:

K sebe-opuštění může dojít jedině prostřednictvím Boží Prozřetelnosti.

Sebeklam je součástí působení Celku v dané době. Je tu jedině Vědomí. A tak všechno, k čemu dochází, se děje podle Jeho Vůle.

Vědomí nás prostřednictvím ega nasměruje na jakékoliv místo, kde máme být.

Nahoru a dolů, chvíle povznesení a depresí, se objevují v rovině ega, v oblasti projeveného.

Osobní „já“ coby určitý jedinec cítí potřebu dosáhnout blaha Celistvosti. V tom je celý problém.

Mylné chápání se objevuje a zase mizí, dokud není přesvědčení naprosté. Proto máte chvíle povznesení a depresí.

Takové periodické střídání je docela normální, dokud nedojde k osvícení, dokud chápání, hluboké přesvědčení není celobytostné.

Než dojde k tomu pravému okamžiku na tom pravém místě, budou pokračovat výkyvy nahoru a dolů.

Dokud má tento proces nějaké trvání, probíhá v dualitě; když se chápání prohloubí, výkyvy nahoru a dolů, které byly zpočátku velmi intenzivní, začnou být postupně méně dramatické.

Žádné „já“ nemůže změnit vůbec nic. Všechny změny, které jsou nutné, nastanou, dojde k nim, a čím dřív se rozpozná, že tu není žádné „já“, které by mohlo nějaké změny udělat, tím dřív se změny objeví.

To je skutečné jádro toho všeho. Tím, kdo chce vědět, je „já“, mysl: „Jak můžu ten proces urychlit? Jsem netrpělivá.“

Součástí přijetí, patrně tou konečnou částí přijetí je: „Co na tom sejde?

Neznamená to ´Tvá Vůle se staň´, ale ´Tvá Vůle se děje.´

Jeho Vůle se děla vždycky. A Jeho Vůle se bude dít vždycky.

Porozumění proniká do hlubších rovin, jak ukazují takové myšlenky, takové vhledy, které se zčistajasna objeví.

„já“, se tedy musí nakonec rozplynout, buď odevzdaností, nebo přijetím, což je v podstatě jedno a totéž.

Myslel jste si, že nesete tohle břemeno a celou tu odpovědnost. Pak jste začal chápat, že díky reakcím psycho-fyzického organismu bude toto jednání probíhat i nadále. I kdybyste udělal cokoliv, abyste zabránil tomu, co se má stát, stejně se to stane. Když to do hloubi pochopíte, máte pocit nesmírné svobody. „Cokoliv se má stát, to se stane; tak proč bych se měl trápit? Udělal jsem všechno, co se dalo.“ Jednáte dál s pocitem odpovědnosti, se soucítěním – je-li to vaše povaha – ale víte, že tím nemáte žádnou moc.

Jediná věc, kterou člověk může udělat, kdykoliv se naskytne chvilka volna, je sednout si v tichu, bez jakékoliv motivace, bez jakéhokoliv cíle, aniž by si člověk cokoliv přál, což znamená, že nemusíte vůbec nic očekávat. V těchto chvílích nenacházíte Skutečné, Skutečné si nachází vás. Jenom chvilku tiše sedět.

Počátek prázdnoty mysli se objevuje v každé lidské bytosti, při nejmenším na několik okamžiků, ale ty okamžiky nejsou ani rozpoznány, ani přijaty. Když se ale tato prázdnota mysli rozpozná a přijme, objeví se víc příležitostí, při nichž bude prázdnota pokračovat.

Dokud mysl o ty okamžiky usiluje, vzdalujete se od současného dění. A tak konečné slovo je přijetí, což je totéž co vzdání se. Probíhající dění je součástí chodu Celku. Pokud to zahrnuje frustraci, pak se musí přijmout frustrace. Mysl ale místo přijetí říká „Jak se z toho můžu dostat?“

Než člověk může přijmout, musí připustit i stupeň ne-přijetí. To je to trápení hledajícího.

Přijetí se vždycky automaticky změní v pozorování.

„I tohle pomine.“ Pomůže to přijmout, když se něco děje nepříznivým způsobem. Víte, že se to změní, že není třeba upadat do hlubin zoufalství. Když se věci vyvíjejí dobře, nemáte potřebu prožívat nějakou ohromnou extázi. I to pomine. Umožňuje vám to začít přijímat život, jak přichází.

Přijetí této frustrace představuje začátek pochopení. To je bod, kde se džňána a bhakti setkávají, oddanost, která je aspektem vědění. Dostatečná důvěra, aby člověk přijal, že se to stane znovu.

V džňáně akceptování znamená přijetí toho, co je. V bhakti, józe oddanosti, slovo „vzdát se“ znamená sklonit se před Jeho Vůlí. Přijetí a vzdání se jsou jedno a totéž.

Ke vzdání se může pouze dojít – samotným pochopením, že vládnout může jen Jeho Vůle. Ve skutečnosti to nastane hluboko uvnitř. Pravdou je, že to, co vládlo, byla vždycky jeho Vůle. Je to Jeho Vůle, co vládne teď, a je to Jeho Vůle, co bude vládnout v budoucnosti. To je fakt. Jak dlouho potrvá, než člověk tuto skutečnost přijme, tak dlouho bude trpět.

Pokoušíte-li se změnit výsledky, nemůžete tuto snahu zastavit, dokud nenastane hluboké vnitřní chápání, že nad výsledky nemáte žádnou moc.

Prostě pokračovat v tom, co jsme dělali doposud, a nedělat si kvůli tomu starosti. Není třeba nic měnit.

Ve skutečnosti čím víc si myslíte, že musíte změnit nebo předělat svůj život, tím větší je to překážka.

Přijetí je to, co nastane, když se pochopí, že já pro to nemůžu udělat vůbec nic: „Ztratíte to jedině tehdy, když se za tím ženete.“

Nikdo nemusí dělat žádné úmyslné změny. Pokud jsou změny nutné, dojde k nim. A když se něco změní, budete dělat něco nového, anebo přestanete něco dělat, aniž byste se musel cítit provinile.

Překážkou je přání změnit to, co je, v něco jiného, a přijme-li se to, co se děje, pak se chápání prohloubí. Tento proces nemůžete urychlit.

Přijetí postupně způsobí, že euforie a deprese budou pozorovány.

Frustrace se postupně rozplyne.

Tak to pokračuje, až se objeví poznání „Neexistuje nic, co bych mohl udělat. Má-li se to stát, stane se to.“ To je podvolení se.

Když se jedinec účastní života a v každém okamžiku přijímá všechno, co se děje, jako záměr Vesmírného Bytí – radost i bolest, štěstí i neštěstí, úspěch i prohru, bez nejmenšího pocitu, že on sám osobně jedná, dělá to, k čemu je naprogramován: pak je to sebepoznání.

Do podmínek, v nichž se nachází, a do jimi vyvolávaných reakcí se on sám – coby jedinec – nedostal ani z vlastní iniciativy, ani vlastní volbou; tudíž by asi nebylo správné či vhodné bojovat nebo vyvíjet spoustu jiného úsilí k odstranění něčí nebo vlastní nevědomosti, než trvale mít na mysli tuto základní skutečnost.
Návštěvní k
 

Re: O svobodné vůli

Nový příspěvekod 0x0 » pon 19. srp 2013 17:04:07

Svobodná vůle je část vědomí, kterou osobní mysl čórnula Bohu.
Smutnej vtip je v tom, že si borka myslí že pobrala všechno - a on to jen odlesk.
0x0
 

Re: O svobodné vůli

Nový příspěvekod Návštěvní k » pon 19. srp 2013 17:52:06

Návštěvní k
 

Re: O svobodné vůli

Nový příspěvekod návštěvník J » úte 20. srp 2013 8:35:56

0x0 píše:Svobodná vůle je část vědomí, kterou osobní mysl čórnula Bohu.
Smutnej vtip je v tom, že si borka myslí že pobrala všechno - a on to jen odlesk.


v tom je právě ten vesmírnej fór

a proto je tak těžký pro "borku" uznat svoje místo, všechno pustit a spočinout ve svým vlastním Zdroji :) znamená to konec komedie o představě výsadního práva ředitelování Zeměkoule :D
návštěvník J
 

Re: O svobodné vůli

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 20. srp 2013 8:54:11

0x0 píše:Svobodná vůle je část vědomí, kterou osobní mysl čórnula Bohu.
Smutnej vtip je v tom, že si borka myslí že pobrala všechno - a on to jen odlesk.


"… sedíte na křesle v pokoji, možná s kávou, a čtete tento mail. To vše se jednoduše děje a rozvíjí právě nyní. Nikdo to nedělá, vy to neděláte, vy neděláte žádnou věc, vy jste vytvářen. Vy dokonce ani nežijete-jste žit. "Vy" toto nečtete, čtení se jednoduše děje nikým. Když si čistíte zuby, čištění se jednoduše děje, není tu někdo, kdo si je čistí.

Všechno zde je Jednota, všechno je Tím a zahrnuto v Tom. Není zde nikdo a nic, co by mohlo být vyloučeno z Bytí – z toho, čím každý už je.

Proto, cokoli se v přítomném okamžiku děje, děje se tím nejlepším způsobem, i když to může být i bolestivé. Je to pouze mysl, která hledá odpovědi (na všech možných nesprávných místech). Mysl sama o sobě není nikdy tichá a vždy něco očekává od budoucnosti či minulosti a stále něco chce, jen aby nemusela spočívat v tom, co se prostě děje. TO, CO SE DĚJE V TOMTO OKAMŽIKU JE VŠE CO VŮBEC JE. Právě zde a nyní, to je přítomnost. A to je vše.

Pokud to nebylo "spatřeno", tak to znamená, že stále věříte, že jste zde "vy", který jednáte. Ale když je nahlíženo, že věci se prostě dějí a nikdo zde nejedná, a dále že všechny činy a pocity nepatří "někomu", pak je zde mír a uvolnění, a není co hledat.

Možná, že až si budete někdy mýt ruce, zapínat varnou konvici nebo se jen tak procházet, může být náhle spatřeno (nikým), že nikdo nejedná."

Mandi Solk
Návštěvník
 

Re: O svobodné vůli

Nový příspěvekod oxo » úte 20. srp 2013 9:28:14

Jasně, pěkně musí vrátit všechno co si nahrabala, přes to nejede vlak.

oxo
 

Re: O svobodné vůli

Nový příspěvekod konec zvonec » úte 20. srp 2013 9:56:40

je to jako udrzet vodu v rukach s rozevrenymi prsty ... nejde to ... je to neuveritelna drina ... ktera prinasi spoustu napeti a utrpeni.
konec zvonec
 
Příspěvky: 588
Registrován: úte 31. črc 2012 11:42:28

Re: O svobodné vůli

Nový příspěvekod návštěvník J » úte 20. srp 2013 10:24:27

oxo píše:Jasně, pěkně musí vrátit všechno co si nahrabala, přes to nejede vlak.



v podstatě je to velmi jednoduché, ale představa osobního konatelství samostatného, nezávislého a nepodmíněného jedince je velmi utkvělá

tak moc, že dovádí k přesvědčení, že konkrétí jednotlivec může jednat ze své svobodné vůle, pokud se zbaví svých instiktů a duševních návyků

nebo-li a to cituji jednoho z mnoha nositelů takovéto představy

"čím více v člověku probíhají navyklé vzorce chování a emocionálně myšlenkových reakcí a instinkty, tím je nesvobodnější a rozhoduje se v podstatě mechanicky - pak opravdu není konatelem (ten je zcela překryt mechanickými reakcemi)"

takový člověk zmatený tzv. individuální osobitostí, naprosto pomíjí fakt, že základním navyklým vzorce je právě ta představa oddělného jednotlivce od ostatního Univerza, který má tudíž možnost jednat naprosto nepodmíněně a svobodně (pokud rozpustí osobní vásany) a tato představa pramení ze lpění na životě, který pokládá za svůj a že za to může ztotožnění (v podstatě zůžení) sebe sama s tím body-mind, umožňujícím vnímání pomocí smyslů a prožívání reality v omezení :) tedy ne-vědomost o tom čím ve skutečnosti je

narozdíl od realizované člověka, který pochopil, že skrze body-mind dochází k UVĚDOMOVÁNÍ SI TOHO co probíhá a že vše je činěno pohybem prazákladní "životní síly", stejně jako dýchání, růst vlasů, nehtů, činnosti vnitřních orgánů, pohybu planet, koloběhem vody atd., podobně jako koná elektrický proud skrze jednotlivé přístroje, které byly zkronstruovány přesně pro tu činnost, kterou vykonávají :)

a je úplně jedno, že takový člověk je neustále konfrontování se sdělením, že tu není, nebyl a nikdy nebude žádná osobní řídící jednotka, která by se mohla samostatně rozhodovat a jednat dle své osobní vůle, tedy že vše je pohybem ONOHO JEDINÉHO ZDROJE, který se objektivizuje a prožívá sám sebe skrze nespočetně různých variant a modifikací projevu, i skrze formu osobního ztotožnění a že toto poselství neustále opakují jak realizovaní lidé, tak je to v základu všech náboženství i v odkazu moudrosti starověkých civilizací

že ve skutečnosti se VĚCI POUZE DĚJÍ, ČINNOSTI JSOU KONÁNY, aniž by tu byl někdo konkrétní kdo by je dělal či vytvářel :) a že osobní konatelství je skutečně fórem Univerza tedy spíš mi to přijde jako takový tragi-komický žert - fakt, je ale, že právě toto tomu dodává řádné grády a člověku značné dávky adrenalinu a pocity osobní výjimečnosti v oblasti zásluh či viny, nezávislosti a představy toho, že sebe, celý "svůj" život a nakonec i Vesmír dostane pod vlastní kontrolu :confused:
návštěvník J
 

Re: O svobodné vůli

Nový příspěvekod návštěvník J » úte 20. srp 2013 10:32:12

Josef píše:je to jako udrzet vodu v rukach s rozevrenymi prsty ... nejde to ... je to neuveritelna drina ... ktera prinasi spoustu napeti a utrpeni.



tvém podpisu tohle:

VšE CO POTřEBUJI ... JE PRáVě TADY ... TEď ... JE TO úPLNé A ZCELA KOMPLETNí.

:)
návštěvník J
 

Re: O svobodné vůli

Nový příspěvekod Návštěvní k » úte 20. srp 2013 10:51:58

Josef píše:je to jako udrzet vodu v rukach s rozevrenymi prsty ... nejde to ... je to neuveritelna drina ... ktera prinasi spoustu napeti a utrpeni.

Je to asi jediný způsob, jak Hrající si, ponořené do Hry na "někoho", postupně začne ztrácet zájem o Hru na Sebe-promítání. Už si jí v tomhle tvaru užilo natolik, že ji čím dál víc vnímá jako nesmyslnou dřinu a utrpení, a Jeho pozornost se tak postupně obrací k tomu jedinému, co zbývá - k Sobě Samému, bezmeznému nekonečnému Vědomí, které bylo po celou tu dobu i za Hrou na "někoho" a nezaujatě ji v Sobě pozorovalo...
Návštěvní k
 

Re: O svobodné vůli

Nový příspěvekod oxo » úte 20. srp 2013 11:16:14

Josef píše:je to jako udrzet vodu v rukach s rozevrenymi prsty ... nejde to ... je to neuveritelna drina ... ktera prinasi spoustu napeti a utrpeni.

Proč něco držet? Nemůže to jít a jasně že je to dřina a utrpení... Což je však taky přirozený následek té příčiny, že mysl začla v těle střádat vjemy a z nich splétat
své zážitky a vědomosti, přidávat jim hodnoty a ty pak v bance svého podvědomí neustále přepočítávat a střežt. Takže to vše jde jedinou možnou cestou.
oxo
 

PředchozíDalší

Zpět na Roman

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník