Ahoj
[quote="roman"]
...
Toto téma se objevuje na duchovních, ezoterických webech poměrně často. Obvykle jde o střety názorů stavějící se budto k existenci svobodné vůle osoby, tvořící si svůj vlastní osud na základě svých vlastních rozhodnutí a na druhé straně názory přiklánějící se spíše k nemožnosti svobodného rozhodování-čili k determinaci mysli.
No řekl bych, že existují 3 základní koncepty, náhledy na toto téma.
První jak už jsem v úvodu zmínil je koncept svobodné vůle. Spousta lidí zabývající se ezoterikou a duchovností preferuje a přijímá tento koncept vcelku snadno, stal se jakoby samozřejmostí, ale už méně z nich si uvědomuje, že jde vlastně o čistě materialistický koncept
.
Tedy, že existuje nějaká pevná entita mající vědomí a tato entita(osoba) se na základě tohoto vlastního vědomí svobodně rozhoduje. Podle mně tedy ke konceptu svobodné vůle se budou hlásit lidé svým nastavením vlastně materialisté(hmota předchází vědomí)
Na druhé straně názorového spektra je ryze spirituální koncept- svobodná vůle je iluze(vědomí předchází hmotu), čili veškerý pohyb, veškerá dynamika projevu se pouze děje, není tu žádný konatel který by mohl, nebo nemohl mít svobodnou vůli cokoliv konat. Vše se objevuje následkem dynamického aspektu absolutna, šakti. Vše v projevu funguje pouze na základě kauzality, příčiny a následku a energetického vyrovnání.
Uprostřed stojí ještě koncept, který svým chápáním stojí někde na pomezí těchto pohledů. Jde vlastně o takový kočkopes, říkající něco ve smyslu: Ok, svobodná vůle sice existuje, ale je omezená. Klidně se mohu svobodně rozhodnout jít do hospody místo do kina, ale už ze své vlastní vůle nemohu realizovat boha, nemohu ze své vlastní vůle rozpustit ego v nirvikalpa samadhi. Můžu jít ze své vlastní vůle naproti bohu, ale ostatní je už na něm- tady je už má vůle k ničemu.
...
Svobodná vůle je výraz, který vnímám jako výmysl moderní individualisticky naladěné doby.
Skládá se ze dvou slov, svoboda a vůle - jako možnost volby.
Tyto slova mají ale svoje protějšky, domnívám se, že je to zodpovědnost a předurčenost.
Každý z nás (myslím tím naše tělo, nebo jak říkal F. Drtikol náš panák), tedy každý náš panák či panenka, se nachází v nějaké konkrétní situaci a ta situace má nějaké směřování, to znamená tendenci se nějak vyvíjet.
Jde o to celou tuto konstelaci nějak vnitřně vnímat a reagovat na ni. Společnost, která našeho panáka do této situace uvrhla, na nás vyvíjí tlak se chovat aktivně směrem k hmotné prosperitě a společenskému uznání.
Každý z nás má svobodnou vůli se rozhodnout jednat zhruba třemi různými způsoby.
1. Můžeme podlehnout této společenské poptávce a aktivně ve stylu workoholika si budovat jakési hmotné a mocenské postavení.
2. Můžeme se pasivně postavit společnosti na odpor, přebývat ve svých meditačních nicneděláních a čelit společenské hmotné persekuci až do situace bezdomovce.
3. Můžeme hledat střední cestu mezi těmito dvěma krajnostmi.
Z mého hlediska, protože mám zodpovědnost nejen za sebe, ale i za svoje blízké osoby (panáky a panenky), se snažím hledat tuto střední cestu.
Tj. snažím se nějak hmotně přežít a přitom u toho přežívání úplně nezblbnout.
Není v tom žádná svoboda a žádná vůle, je to jenom tápání v pološeru komického panoptika současného světa.
Ta střední cesta je těžko k nalezení a hrozí u ní, že její hledač bude osočován ze všech stran.
Pro normální materiálně založené lidi takový hledač je podezdřelý flákač snažící se na půl plynu a trousící nesrozumitelné myšlenky.
Pro pravověrné duchovnáky je takový kompromis důkazem nedokonalého probuzení či neúplné realizace; či se vymyslí nějaká další negativní nálepka označující duchovního ztroskotance.
Zdravím
je vzácné