Poradna zdarma

gringo píše:Ano, svobodná vůle je taková, která není ničím upoutána.
Proto velká část duchovní obce zastává názor, že žádná neexistuje.

Aves passeri píše:

gringo píše:Ano, svobodná vůle je taková, která není ničím upoutána.
Proto velká část duchovní obce zastává názor, že žádná neexistuje.

Já doufám, že velká část duchovní obce se mýlí :-) To bychom to honbu za osvícením mohli rovnou odpískat, když ani tam se té svobodné vůle nedočkáme :-)

vycházíte z možností,že svobodnou vůli bud máme nebo nemáme,což je pro naš jazyk-pohříchu velmi polaritní-nejčastější rozdělení

moje řešení je jasné--získat kvality a schopnosti vyšší mysli a pak,to co je nepřístupné se trochu více zpřístupní

Po probuzení neexistuje žádný myslitel myšlenek, žádný vnímatel vjemů... myšlenky a vzpomínky mohou klidně existovat v Já, ale co je naprosto nepřítomno, je představa, že existuje osoba, která je zažívá či vlastní.

Papadží jednou poskytl krásnou analogii: „Sedíme u silnice a kolem nás se míhají auta v obou směrech. Jsou jako myšlenky, vzpomínky a touhy ve vaší hlavě. Nemají s námi nic společného, ale my trváme na tom, že jsme k nim připoutáni. Sáhneme po nárazníku auta, které nás míjí, a ono nás táhne za sebou, dokud nejsme nuceni se pustit. To je samo o sobě naprosto hloupá činnost, ale my se ze svých omylů nepoučíme. Opět se pokoušíme chytit a držet nárazník dalšího auta, které nás míjí. A tak žijeme své životy: připoutáváme se k věcem, které s námi nemají nic společného a výsledkem je utrpení.

V neztotožněné mysli může „provoz“ mentální aktivity existovat dál, obvykle na tlumenější úrovni, ale není tu nikdo, kdo by držel nárazník nějaké představy či vjemu.

Je-li mysl klidná a tichá, osoba, která může být přitahovaná k nárazníku nové představy – je pořád tady; když se ale natrvalo rozpustilo sebeztotožnění s „někým“ – s prožívajícím „já“, přestala existovat osoba, která by se mohla ztotožnit s objektem myšlenky. Je to stav, ve kterém definitivně skončila možnost sebeztotožnění s myšlenkami a emocemi. V šastrách se říká, že reakce na chválu i hanu je jednou z posledních věcí, které je třeba nechat být, než dojde k osvícení.

Lidé jsou při řeči ve spojení s minulostí, aby mohli formulovat svou další větu, kdežto slova osvícených lidí jsou napovídána Já v přítomném okamžiku a nejsou důsledkem vzpomínek či minulých zkušeností. Stejně jako při jednání. Krišnamurti říkal: „Tlačím vozík uličkou a sleduji ruku, která se natahuje, zvedá plechovku a dává ji do košíku. Nemá to se mnou nic společného. Neříkal jsem ruce, aby se pohnula tím směrem a vybrala právě tu plechovku. Děje se to samo od sebe. Když dojdu k pokladně, mám plný košík jídla, které jsem si sám osobně nevybral.“

Když přebýváte jako Já, děláte to, k čemu vás Já pobídne, aniž byste přemýšleli či věděli proč. Neexistuje nikdo, kdo by mohl říci: „Měl bych udělat toto; neměl by dělat támhleto,“ protože nezůstal nikdo, kdo by mohl činit takováto rozhodnutí.

Jednou jsem potkal někoho, kdo s ním žil v Hardwaru. Chodívali každý den na procházku podél Gangy, často toutéž cestou. Občas vyrazil Papadží jedním směrem a potom bez nějakého zjevného důvodu, změnil směr doprava či doleva a pokračoval někam úplně jinam. Jednou se odehrál následující rozhovor:

„Kam jdeme?“
„Nevím.“
„Proč jsi odbočil z cesty?“
„Nevím. Něco mě prostě donutilo jít tímto směrem.“
„Jak daleko budeme muset jít?“
„Nevím. To zjistím, až tam budeme.“
„Kde je to „tam“?“
„Nevím. Až tam budeme, tak budu vědět, proč jsem namířil tímto směrem.“

Náhodou potkali v lese muže, který pak měl s Papadžím zážitek probuzení. Já vědělo, že ten muž je připraven na takový zážitek, a nasměrovalo Papadžího k němu. Papadží nevěděl, že je nasměrován k tomuto setkání, dokud toho muže nepotkal. Jednoduše akceptoval, že Já ho vedlo tím určitým směrem. Neměl otázky či pochybnosti o změně směru. Ve skutečnosti o tom vůbec nepřemýšlel ani neměl žádné obavy. Pouze nechal Já, aby ho vedlo tam, kam bylo třeba.

http://davidgodman.org/Maalok_Czech.pdf

Krišnamurti říkal: „Tlačím vozík uličkou a sleduji ruku, která se natahuje, zvedá plechovku a dává ji do košíku. Nemá to se mnou nic společného. Neříkal jsem ruce, aby se pohnula tím směrem a vybrala právě tu plechovku. Děje se to samo od sebe. Když dojdu k pokladně, mám plný košík jídla, které jsem si sám osobně nevybral.“

papadev píše:Krisnamurti nakupuje,aniz by vedel,co nakupuje...vari,aniz by vedel,co vari...ji,aniz by vedel,co ji...zije,aniz by vedel,co zije...chudak jiddu...proc tu je?

Tlačím vozík uličkou a sleduji ruku, která se natahuje, zvedá plechovku a dává ji do košíku. Nemá to se mnou nic společného. Neříkal jsem ruce, aby se pohnula tím směrem a vybrala právě tu plechovku. Děje se to samo od sebe...

vesmír dělá všechno s inteligencí, o jaké se nám ani nezdá

šelma píše:Já mám svobodnou vůli. Jsem ego sladěné s tou Boží. Všechno, co chci, chce i Bůh. Je to nedvojná vůle.

rafael píše:kdo z váš všech může říct na foru že má svobodnou vůli? nikdo ani já ne.. svobodná vůle je představa mysli o tom že "já konám", ale kdyby nebylo božského JÁ nemůže být ani ten, kdo si myslí že koná.. bůh nám řídí život každým pohybem vším, bohužel ale mysl vyvstává z JÁ a mysl z JÁ vytváří ego takže mysl si myslí, že ego je ten kdo koná, ale božské JÁ živí svou energií ego, které je obrácené ven ke světu, energie JÁ a ego mají stejnou podstatu, tozn, že ego ikdyž řekne já konám, je to jeho vlastní ilzuze, protože bez božské energie by nebylo schopno ani toto vyslovit.. sme nástrojem božím všichni.. a´t tomu věříme nebo ne..taková je skutečnost