O svobodné vůli

[rafael]

kdo z váš všech může říct na foru že má svobodnou vůli? nikdo ani já ne.. svobodná vůle je představa mysli o tom že "já konám", ale kdyby nebylo božského JÁ nemůže být ani ten, kdo si myslí že koná.. bůh nám řídí život každým pohybem vším, bohužel ale mysl vyvstává z JÁ a mysl z JÁ vytváří ego takže mysl si myslí, že ego je ten kdo koná, ale božské JÁ živí svou energií ego, které je obrácené ven ke světu, energie JÁ a ego mají stejnou podstatu, tozn, že ego ikdyž řekne já konám, je to jeho vlastní ilzuze, protože bez božské energie by nebylo schopno ani toto vyslovit.. sme nástrojem božím všichni.. a´t tomu věříme nebo ne..taková je skutečnost

[šelma]

Já mám svobodnou vůli. Jsem ego sladěné s tou Boží. Všechno, co chci, chce i Bůh. Je to nedvojná vůle.

[konec zvonec]

Vule je to co se deje ... neni to neco ... co by nekomu patrilo a co by nekdo uplatnoval ... proste se to deje ... proc ... nikdo nevi.
Svobodna vule ... z pohledu toho cim Vule opravdu je ... je nesmysl.
To co se deje .. se deje vzdy svobodne ... to znamena ... ze do toho co se deje nikdo nezasahuje.

Na duhe strane je tu predstava nesvobodne vule ... ta je odrazem touhy ... mit to co se deje ... pod kontrolou.
Touha po svobodne vuli je vycerpavajici ... protoze ji neni mozne dosahnout ... te kontroly nad tim co je.

Vule se deje ... at uz se ji snazime ohybat jak chceme ... a stejne se nakonec deje neco jineho nez jsme si predstavovali.

Touha se deje az do uplneho vycerpani predstavy touziciho.
Ten je vycerpan do posledniho kousicku sebe sama a az odpadne ten posledni ... vyjevi se ze je tu jen to co tu je ... a to je vsechno.

takhle si to nejak predstavuju.

[konec zvonec]

Já mám svobodnou vůli. Jsem ego sladěné s tou Boží. Všechno, co chci, chce i Bůh. Je to nedvojná vůle.

... jinymi slovy.
... ja jsem svobodna vule ... at uz si ja nebo kdokoliv jiny ... predstavuje co chce.

[konec zvonec]

kdo z váš všech může říct na foru že má svobodnou vůli? nikdo ani já ne.. svobodná vůle je představa mysli o tom že "já konám", ale kdyby nebylo božského JÁ nemůže být ani ten, kdo si myslí že koná.. bůh nám řídí život každým pohybem vším, bohužel ale mysl vyvstává z JÁ a mysl z JÁ vytváří ego takže mysl si myslí, že ego je ten kdo koná, ale božské JÁ živí svou energií ego, které je obrácené ven ke světu, energie JÁ a ego mají stejnou podstatu, tozn, že ego ikdyž řekne já konám, je to jeho vlastní ilzuze, protože bez božské energie by nebylo schopno ani toto vyslovit.. sme nástrojem božím všichni.. a´t tomu věříme nebo ne..taková je skutečnost

[gringo]

Vule je to co se deje ...

Ano, a dávají se Tomu různá jména, například "vule", či různé přívlastky, například "svobodná", jde tedy především o porozumění pojmům a proniknutí jimi.
Tím nastává i tolerance mezi ideovými proudy.
Je tu prostě něco z čeho vzniká život, z čeho čerpá sílu a na podkladě čehož se rozvíjí. A oč se pak některé ty rozvíjející formy zajímají, vytušují To,
slaďují se s Tím do jednoty, pouštějí z mysli to, co je přitom ruší.
Pak jistě pojmy jako "svobodná vůle" ustupují ze scény, přirozeně je odhalováno podstatné, dříve pod těmi jmény skryté.

[Aves passeri]

Já doufám, že velká část duchovní obce se mýlí :-) To bychom to honbu za osvícením mohli rovnou odpískat, když ani tam se té svobodné vůle nedočkáme :-)

Co je podle Tebe opravdu svobodná vůle ?

Vnímám to podobně jako o něco níž (nebo výš, jak se to vezme) Josef.
Také tak, jak jsem to psala zas o něco výš: vůle, která je osvobozená od svých představ, tužeb a strachů, ničím nespoutaná. Takže osvobozená i do nějakého egoistického já, které pořád něco chce.

[Petra]

kdo z váš všech může říct na foru že má svobodnou vůli? nikdo ani já ne.. svobodná vůle je představa mysli o tom že "já konám", ale kdyby nebylo božského JÁ nemůže být ani ten, kdo si myslí že koná.. bůh nám řídí život každým pohybem vším, bohužel ale mysl vyvstává z JÁ a mysl z JÁ vytváří ego takže mysl si myslí, že ego je ten kdo koná, ale božské JÁ živí svou energií ego, které je obrácené ven ke světu, energie JÁ a ego mají stejnou podstatu, tozn, že ego ikdyž řekne já konám, je to jeho vlastní ilzuze, protože bez božské energie by nebylo schopno ani toto vyslovit.. sme nástrojem božím všichni.. a´t tomu věříme nebo ne..taková je skutečnost

Ano, je zo Boží vůle si myslet "já konám".

[návštěvník J]

"Když se díváme dovnitř, tak se otázka, zda máme nebo nemáme volbu, vytrácí, že?

Je tam vůbec taková otázka?

No není. Je tam jenom prázdná Přítomnost vyplněná touhle scénou.

Zůstaň s tím."

http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... mberchele/

[konec zvonec]

"Když se díváme dovnitř, tak se otázka, zda máme nebo nemáme volbu, vytrácí, že?

Je tam vůbec taková otázka?

No není. Je tam jenom prázdná Přítomnost vyplněná touhle scénou.

Zůstaň s tím."

http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... mberchele/

to by pak znamenalo ... ze to co hledam ... hmmm ... ze je to cely jinak ... uplne jinak.

[návštěvník J]

"Když se díváme dovnitř, tak se otázka, zda máme nebo nemáme volbu, vytrácí, že?

Je tam vůbec taková otázka?

No není. Je tam jenom prázdná Přítomnost vyplněná touhle scénou.

Zůstaň s tím."

http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... mberchele/

to by pak znamenalo ... ze to co hledam ... hmmm ... ze je to cely jinak ... uplne jinak.

záleží na tom co hledáš ? víš to ? co vůbec vlastně hledáš ?

[rafael]

ramana maháriši o svobodné vůli..


Jedno letní odpoledne jsem seděl naproti Bhagavánovi ve staré hale, s vějířem v ruce, a řekl jsem mu: „Rozumím tomu, že význačné události v lidském životě, jako je místo narození, národnost, rodina, povolání či profese, svatba, smrt atd. jsou předurčeny jeho karmou. Ale je možné, že všechny detaily jeho života – do poslední minuty – jsou také takto předurčeny? Například nyní položím tento vějíř, který je v mé ruce, dolů na zem. Je možné, že bylo rozhodnuto, že toho a toho dne, v takovou a takovou hodinu se musím takto pohnout a položit zde vějíř dolů na zem?“

Bhagaván odpověděl: „Zajisté,“ a pokračoval: „cokoli toto tělo dělá a ať prochází jakoukoli zkušeností, vše již bylo rozhodnuto, když tělo vstoupilo do života.“

Nato jsem přirozeně vykřikl: „Co se pak stane s lidskou svobodou a odpovědností za jeho činy?“

Bhagaván vysvětlil: „Jediná svoboda, kterou člověk má, je usilovat o nabytí džňány (seberealizace), která mu umožní se neztotožňovat s tělem. Tělo bude procházet událostmi, kterými nevyhnutelně splácí účet podle jeho prárabdha karmy (osudu, založeném na vyrovnání událostí z minulých životů) a člověk má svobodu se buď ztotožnit s tělem a být přivázán k ovoci činů těla, nebo se s ním neztotožňovat a být pouhým svědkem jeho aktivit.“

Toto vysvětlení není pravděpodobně pro mnoho učených lidí nebo filozofů přijatelné, ale jsem si jistý, že jsem neudělal žádnou chybu při přepisu textu, který je výše uveden, a v němž je podstata rozhovoru, který se mezi mnou a Bhagavánem odehrál. Ačkoli tato Bhagavánova odpověď může převrátit naše ustálené a hýčkané úvahy a závěry, jsem přesvědčený, že Bhagaván říkal pravdu. Také si v této souvislosti vzpomínám, jak mi Bhagaván při jedné příležitosti citoval následující verše od Thajmanavara (velký džňánin, který žil nedaleko Triči v Tamilsku před 250 lety): „Toto nejsou věci, které by se měly sdělovat všem. A i když jim o tom povíme, povede to jen k nekonečným diskuzím.“

Může být vhodné čtenářům připomenout, že Bhagaván na stále se opakující otázky: ‘Může svobodná vůle přemoci osud?‘ dával svoji obvyklou odpověď, jež je uvedena v jeho díle 40 veršů: „Takovéto otázky znepokojují jen ty, kdož nenašli zdroj obojího – jak osudu, tak i svobodné vůle. Ti, kteří tento zdroj nalezli, těchto diskuzí zanechají.“

Obvyklou reakcí Bhagavána na podobné dotazy také byla úsečná odpověď: „Kdo je ten, koho se osud a svobodná vůle dotýkají? Najděte ho a pak už tyto otázky nebudou vznikat!“

[Návštěvní k]

A potřebuju při hledání vůli - je hledání spojené s vůlí?

[Návštěvní k]

PS. Moje otázka navazovala na

to by pak znamenalo ... ze to co hledam ... hmmm ... ze je to cely jinak ... uplne jinak.

záleží na tom co hledáš ? víš to ? co vůbec vlastně hledáš ?

[návštěvník J]

"člověk má svobodu se buď ztotožnit s tělem a být přivázán k ovoci činů těla, nebo se s ním neztotožňovat a být pouhým svědkem jeho aktivit"



jde o zaměření pozornosti

uvědomění je tvé pravé Já

http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... s-lucille/

[rafael]

A potřebuju při hledání vůli - je hledání spojené s vůlí?

zpočátku ano, zpočátku musí být vůle snaha o hledání a je to tak u každého.. časem samostatný projev vůle pomalu mizí a zůstává jen spočívání, přechod mezi tím je ale pozvolný a někdy jsi ve vůli a někdy ve spočívání.. pak se to překlopí komplet do spočívání ikdyž vůle ještě zlobí a chce vše posvém....

[konec zvonec]

"Když se díváme dovnitř, tak se otázka, zda máme nebo nemáme volbu, vytrácí, že?

Je tam vůbec taková otázka?

No není. Je tam jenom prázdná Přítomnost vyplněná touhle scénou.

Zůstaň s tím."

http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... mberchele/

to by pak znamenalo ... ze to co hledam ... hmmm ... ze je to cely jinak ... uplne jinak.

záleží na tom co hledáš ? víš to ? co vůbec vlastně hledáš ?

hledam co vlastne jsem ...
vim ze uz jsem ... ale nevim co je to "byt".
kdyz se opravdu .. ale opravdu dobre rozhlednu ... uplne vsude ... na kazde misto ...
je to jako s hledanim "ja" ...
nenachazim nic ... ani prazdno ... proste nic ... vlastne ani to nic.
jak ale v tomhle nic ... najit/uvidet to co jsem?
prijde mi ze to nejde.
ze to neni mozny.

[Návštěvní k]

Mám zkušenost, že při hledání (možná spíš při vnitřním dotazování) může dojít ke dvěma druhům situací:
a) to po čem se pátrá se objeví,
b) neobjeví se to.

Pak buď vůle hmátne po tom, co se objevilo, nebo odmítá, že k objevu nedošlo - třeba i v podobě rezignované rozmrzelosti.

Nebo se objeví "aha...", bez účasti vůle. Místo ní vyvstane třeba vděčnost, že se nabízí nějaká cestička, jak dál, anebo přijetí, že tudy zřejmě cesta nevede, a vyvstane dotaz dovnitř "Tak jak tedy...?"

[rafael]

záleží na tom co hledáš ? víš to ? co vůbec vlastně hledáš ?
hledam co vlastne jsem ...
vim ze uz jsem ... ale nevim co je to "byt".
kdyz se opravdu .. ale opravdu dobre rozhlednu ... uplne vsude ... na kazde misto ...
je to jako s hledanim "ja" ...
nenachazim nic ... ani prazdno ... proste nic ... vlastne ani to nic.
jak ale v tomhle nic ... najit/uvidet to co jsem?
prijde mi ze to nejde.
ze to neni mozny.

na otázku kdo jsem neexistuje odpově´d, ani na co jsem ani podobného rázu.. mysl to neví, člověk časem sám začne hledat kdo jsem, co jsem,a to prázdno které tam je , je že mysl stojí, to ticho ten klid.. až zmizí ten kdo pokládá otázku a ten kdo vidí ten klid, pak je to přesně co hledáš.. možná by ses měl ptát "kdo to vše prožívá..?" pak mizí ten kdo hledá i ten kdo prožívá vše co popisuješ

[konec zvonec]

"člověk má svobodu se buď ztotožnit s tělem a být přivázán k ovoci činů těla, nebo se s ním neztotožňovat a být pouhým svědkem jeho aktivit"



jde o zaměření pozornosti

uvědomění je tvé pravé Já

http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... s-lucille/

takze ... uvedomovani si uvedomovani.

nejak nevim co s tim.