Návštěvník píše:když je tam vnímání světa, tak se vědomí poznává prostřednictvím jednotlivých forem - odzrcadlu se v nich dualita je přesně k tomu stvořená a proto je nesmysl ji zatracovat nebo s ní být v rozporu
Ano. Sice není divu, že člověk se snaží z duality unikat a odmítá ji, když si dosytosti užil obou jejích podob, té příjemné i nepříjemné. Potřeba odmítat dualitu - projevené - jako ne-božské se ale nakonec může stát překážkou sjednocení s tím, co Je Vším. Stvořeným i Nestvořeným. Projevené se začne se popírat a odmítat, místo aby se rozpoznalo jako Vědomí v pohybu.
vostalpetr píše:Takže kdo si uvědomuje, že je Vědomí, když Vědomí to ví?
Nějaké dávné advaitové texty říkají, že Vědomí nemůže vnímat samo sebe coby Vědomí, že jen JE. A tak jednou svou částí "jakoby zapomene" a začne vytvářet projevení - dvojnost (= Brahmův den). V té vznikají tvorové se stále jasnějším vědomím a chápáním, až nakonec v lidské podobě dojde k uvědomění si Vědomí coby Vědomí. A Vědomí si tak prostřednictvím Své projekce uvědomí Sebe Samo.