Poradna zdarma

Svobodná vůle je část vědomí, kterou osobní mysl čórnula Bohu.
Smutnej vtip je v tom, že si borka myslí že pobrala všechno - a on to jen odlesk.

PS. Ty citace jsou moje výpisky z http://www.advaita.cz/upload.cs/6/69266 ... vedomi.pdf

0x0 píše:Svobodná vůle je část vědomí, kterou osobní mysl čórnula Bohu.
Smutnej vtip je v tom, že si borka myslí že pobrala všechno - a on to jen odlesk.

v tom je právě ten vesmírnej fór

a proto je tak těžký pro "borku" uznat svoje místo, všechno pustit a spočinout ve svým vlastním Zdroji znamená to konec komedie o představě výsadního práva ředitelování Zeměkoule

0x0 píše:Svobodná vůle je část vědomí, kterou osobní mysl čórnula Bohu.
Smutnej vtip je v tom, že si borka myslí že pobrala všechno - a on to jen odlesk.

"… sedíte na křesle v pokoji, možná s kávou, a čtete tento mail. To vše se jednoduše děje a rozvíjí právě nyní. Nikdo to nedělá, vy to neděláte, vy neděláte žádnou věc, vy jste vytvářen. Vy dokonce ani nežijete-jste žit. "Vy" toto nečtete, čtení se jednoduše děje nikým. Když si čistíte zuby, čištění se jednoduše děje, není tu někdo, kdo si je čistí.

Všechno zde je Jednota, všechno je Tím a zahrnuto v Tom. Není zde nikdo a nic, co by mohlo být vyloučeno z Bytí – z toho, čím každý už je.

Proto, cokoli se v přítomném okamžiku děje, děje se tím nejlepším způsobem, i když to může být i bolestivé. Je to pouze mysl, která hledá odpovědi (na všech možných nesprávných místech). Mysl sama o sobě není nikdy tichá a vždy něco očekává od budoucnosti či minulosti a stále něco chce, jen aby nemusela spočívat v tom, co se prostě děje. TO, CO SE DĚJE V TOMTO OKAMŽIKU JE VŠE CO VŮBEC JE. Právě zde a nyní, to je přítomnost. A to je vše.

Pokud to nebylo "spatřeno", tak to znamená, že stále věříte, že jste zde "vy", který jednáte. Ale když je nahlíženo, že věci se prostě dějí a nikdo zde nejedná, a dále že všechny činy a pocity nepatří "někomu", pak je zde mír a uvolnění, a není co hledat.

Možná, že až si budete někdy mýt ruce, zapínat varnou konvici nebo se jen tak procházet, může být náhle spatřeno (nikým), že nikdo nejedná."

Mandi Solk

Jasně, pěkně musí vrátit všechno co si nahrabala, přes to nejede vlak.

☺

je to jako udrzet vodu v rukach s rozevrenymi prsty ... nejde to ... je to neuveritelna drina ... ktera prinasi spoustu napeti a utrpeni.

oxo píše:Jasně, pěkně musí vrátit všechno co si nahrabala, přes to nejede vlak.

☺

v podstatě je to velmi jednoduché, ale představa osobního konatelství samostatného, nezávislého a nepodmíněného jedince je velmi utkvělá

tak moc, že dovádí k přesvědčení, že konkrétí jednotlivec může jednat ze své svobodné vůle, pokud se zbaví svých instiktů a duševních návyků

nebo-li a to cituji jednoho z mnoha nositelů takovéto představy

"čím více v člověku probíhají navyklé vzorce chování a emocionálně myšlenkových reakcí a instinkty, tím je nesvobodnější a rozhoduje se v podstatě mechanicky - pak opravdu není konatelem (ten je zcela překryt mechanickými reakcemi)"

takový člověk zmatený tzv. individuální osobitostí, naprosto pomíjí fakt, že základním navyklým vzorce je právě ta představa oddělného jednotlivce od ostatního Univerza, který má tudíž možnost jednat naprosto nepodmíněně a svobodně (pokud rozpustí osobní vásany) a tato představa pramení ze lpění na životě, který pokládá za svůj a že za to může ztotožnění (v podstatě zůžení) sebe sama s tím body-mind, umožňujícím vnímání pomocí smyslů a prožívání reality v omezení tedy ne-vědomost o tom čím ve skutečnosti je

narozdíl od realizované člověka, který pochopil, že skrze body-mind dochází k UVĚDOMOVÁNÍ SI TOHO co probíhá a že vše je činěno pohybem prazákladní "životní síly", stejně jako dýchání, růst vlasů, nehtů, činnosti vnitřních orgánů, pohybu planet, koloběhem vody atd., podobně jako koná elektrický proud skrze jednotlivé přístroje, které byly zkronstruovány přesně pro tu činnost, kterou vykonávají

a je úplně jedno, že takový člověk je neustále konfrontování se sdělením, že tu není, nebyl a nikdy nebude žádná osobní řídící jednotka, která by se mohla samostatně rozhodovat a jednat dle své osobní vůle, tedy že vše je pohybem ONOHO JEDINÉHO ZDROJE, který se objektivizuje a prožívá sám sebe skrze nespočetně různých variant a modifikací projevu, i skrze formu osobního ztotožnění a že toto poselství neustále opakují jak realizovaní lidé, tak je to v základu všech náboženství i v odkazu moudrosti starověkých civilizací

že ve skutečnosti se VĚCI POUZE DĚJÍ, ČINNOSTI JSOU KONÁNY, aniž by tu byl někdo konkrétní kdo by je dělal či vytvářel a že osobní konatelství je skutečně fórem Univerza tedy spíš mi to přijde jako takový tragi-komický žert - fakt, je ale, že právě toto tomu dodává řádné grády a člověku značné dávky adrenalinu a pocity osobní výjimečnosti v oblasti zásluh či viny, nezávislosti a představy toho, že sebe, celý "svůj" život a nakonec i Vesmír dostane pod vlastní kontrolu

Josef píše:je to jako udrzet vodu v rukach s rozevrenymi prsty ... nejde to ... je to neuveritelna drina ... ktera prinasi spoustu napeti a utrpeni.

tvém podpisu tohle:

VšE CO POTřEBUJI ... JE PRáVě TADY ... TEď ... JE TO úPLNé A ZCELA KOMPLETNí.

Josef píše:je to jako udrzet vodu v rukach s rozevrenymi prsty ... nejde to ... je to neuveritelna drina ... ktera prinasi spoustu napeti a utrpeni.

Je to asi jediný způsob, jak Hrající si, ponořené do Hry na "někoho", postupně začne ztrácet zájem o Hru na Sebe-promítání. Už si jí v tomhle tvaru užilo natolik, že ji čím dál víc vnímá jako nesmyslnou dřinu a utrpení, a Jeho pozornost se tak postupně obrací k tomu jedinému, co zbývá - k Sobě Samému, bezmeznému nekonečnému Vědomí, které bylo po celou tu dobu i za Hrou na "někoho" a nezaujatě ji v Sobě pozorovalo...

Josef píše:je to jako udrzet vodu v rukach s rozevrenymi prsty ... nejde to ... je to neuveritelna drina ... ktera prinasi spoustu napeti a utrpeni.

Proč něco držet? Nemůže to jít a jasně že je to dřina a utrpení... Což je však taky přirozený následek té příčiny, že mysl začla v těle střádat vjemy a z nich splétat
své zážitky a vědomosti, přidávat jim hodnoty a ty pak v bance svého podvědomí neustále přepočítávat a střežt. Takže to vše jde jedinou možnou cestou.
☺

Návštěvní k píše:

Josef píše:je to jako udrzet vodu v rukach s rozevrenymi prsty ... nejde to ... je to neuveritelna drina ... ktera prinasi spoustu napeti a utrpeni.

Je to asi jediný způsob, jak Hrající si, ponořené do Hry na "někoho", postupně začne ztrácet zájem o Hru na Sebe-promítání. Už si jí v tomhle tvaru užilo natolik, že ji čím dál víc vnímá jako nesmyslnou dřinu a utrpení, a Jeho pozornost se tak postupně obrací k tomu jedinému, co zbývá - k Sobě Samému, bezmeznému nekonečnému Vědomí, které bylo po celou tu dobu i za Hrou na "někoho" a nezaujatě ji v Sobě pozorovalo...

nevím jestli je to jediný způsob, ale cesta skrze utrpení a vyčerpání z nesmyslné dřiny plavání proti proudu je hojně prošlapaná a funkční

jinak bolest a utrpení má velkou hodnotu v tom, že dává možnost prohloubení zvnitřnění

znám několik lidí co se jim to jen tak mimoděk přihodilo, aniž byli k tomu radikálnímu obratu přinuceni vnitřními a vnějšími tlaky

když tu včera padla směrem k Josefovi otázka co vlastně hledá, jestli to ví a on odpověděl že hledá čím je

tak doplňující otázka je - co si představuje, že se tím změní ? co si od toho slibuje ?

BEZ TAM-NEVIM KAM
PRINES TO-NEVIM CO

STAN SE TIM-NEVIM CIM
POZNEJ TO-NEVIM CO

co si od takovych rad ma bohatyr slibovat?
a preci de---a neni nic krasnejsiho...
... ... ... ... .
xia

Hrající si, ponořené do Hry na "někoho", postupně začne ztrácet zájem o Hru na Sebe-promítání. Už si jí v tomhle tvaru užilo natolik, že ji čím dál víc vnímá jako nesmyslnou dřinu a utrpení, a Jeho pozornost se tak postupně obrací k tomu jedinému, co zbývá - k Sobě Samému, bezmeznému nekonečnému Vědomí, které bylo po celou tu dobu i za Hrou na "někoho" a nezaujatě ji v Sobě pozorovalo...

návštěvník J píše:znám několik lidí co se jim to jen tak mimoděk přihodilo, aniž byli k tomu radikálnímu obratu přinuceni vnitřními a vnějšími tlaky

Zřejmě záleží na tom, jaké byly dosavadní individuální zkušenosti osobního "já" a k jaké míře zralosti na cestě návratu už došlo. Brunton v Tajnostech indických píše, že i Mahariši procházel v mládí těsně před zkušeností probuzení obdobím, kdy v jeho pokoji byly "jakoby v nechuti" na zem poházené věci, které tehdy potřeboval pro svoje studium.

Je otázkou, jestli může natrvalo nastat odvrácení pozornosti od "já" k Já, dokud se neobjeví jistá míra neuspokojivosti ve vnímání "já" x "to ostatní". Přičemž ta neuspokojivost bude nepochybně mít různou intenzitu i formu, může být i vnější, nebo jen vnitřní, to asi závisí na povaze a druhu dosavadních zkušeností.

Návštěvní k píše:Zřejmě záleží na tom, jaké byly dosavadní individuální zkušenosti osobního "já" a k jaké míře zralosti na cestě návratu už došlo. Brunton v Tajnostech indických píše, že i Mahariši procházel v mládí těsně před zkušeností probuzení obdobím, kdy v jeho pokoji byly "jakoby v nechuti" na zem poházené věci, které tehdy potřeboval pro svoje studium.

Je otázkou, jestli může natrvalo nastat odvrácení pozornosti od "já" k Já, dokud se neobjeví jistá míra neuspokojivosti ve vnímání "já" x "to ostatní". Přičemž ta neuspokojivost bude nepochybně mít různou intenzitu i formu, může být i vnější, nebo jen vnitřní, to asi závisí na povaze a druhu dosavadních zkušeností.

těžko říct

když Pánbů dopustí i motyka spustí pokud TO imaginuje skrze jednotlivce obrat o 360stupnů, tak se to prostě stane i kdyby se dotyčný jedinec proti tomu stavěl na hlavu a snažil se tomu všemi způsoby zabránit, pokud ne, tak se dotyčný může upraktikovat, usebeočišťovat, trpět jako zvíře a stejně mu to nebude nic platné

řekla bych, že i proto realizovaní lidí říkají, že každý je naprosto OK, tak jak je a ať se uvolní a obrátí pozornost k samotnému vnímání ne k tomu co je vnímáno a jak je to vnímáno, že to má celou dobu pořád "před nosem" a přitom to hledá někde mimo sebe

"Jak poznání sebe sama (vědění), tak neznalost sebe sama (nevědění), lze uskutečňovat pouze díky tělu. Ten kdo je uskutečňuje, je Duch - Čisté já. Tato těla jsou Jeho oči, uši, chřípí.., rozum i cit.., kterými On vnímá v mnoha tvarech sám sebe. Tato těla jsou Jeho živým vědomím. Celé tělo universa - nekonečný prostor i čas je totožné s Jeho vědomím."



vědomost i nevědomost je stejně posvátná i když z pohledu jednotlivce to tak nevypadá

....čím dál víc vnímá jako nesmyslnou dřinu a utrpení, a Jeho pozornost se tak postupně obrací k tomu jedinému, co zbývá - k Sobě Samému, bezmeznému nekonečnému Vědomí....

a Vědomí mu řekne:ok,chlapče,vypadá to,že po Mně fakt toužíš...ale vidím to tak ještě na nějakou dobu...už ti zbývá jen poznat,že já-jediné které zbývám--sem v každé té nesmyslné dřině---v každém utrpení..v čemkoli,na co sáhneš...

čekám tam na tebe s otevřenou náručí--a ty zatím se obracíš kamsi pryč..??

ale no tak,nevěš hlavu

a všimni si,

že sem i v tom věšení hlavy!

každou novou vteřinu můžeš překlopit svůj stav...Já sem připraveno

a TY?
... ... ... ... .
xia

návštěvník J píše:když tu včera padla směrem k Josefovi otázka co vlastně hledá, jestli to ví a on odpověděl že hledá čím je

tak doplňující otázka je - co si představuje, že se tím změní ? co si od toho slibuje ?

myslim ze se zmeni jen pohled ... zaostreni na to co uz je ... prave prede mnou.
jako kdyz se proberu v kine a zjistim ze ten film co bezi na platne neni realita ... a prece dal bezi.

rady bych mel vic ... klidu ... pohody ... mene dramatu ... coz je dano ... jak je znamo ... ztotoznenim s tim co uz je a touhou to menit a zmenit.

zaroven vim ... ze jsou to vsechno jen predstavy ... ktere vznikaji na platne toho ... ktere je nedotceno tim jestli bezi promitacka nebo ne a zaroven si vse je promitano uziva ... zaziva ... vse ... lautr vsechno ... sakumprask v jedno balicku.

zatim si myslim ze jsem nehet na pravym malicku nohy ... a ze muzu zabranit tomu abych byl ostrihan ...
a pritom ...
jsem cely telo ... ktery nebrani nicemu ... protoze ho to ani nenapadne ... proc taky? ze?

takze ... kde je ten zatrolenej vypinac?

návštěvník J píše:tak se dotyčný může upraktikovat, usebeočišťovat, trpět jako zvíře a stejně mu to nebude nic platné

Jasně

Protože právě tím se pořád znovu vytváří a posiluje praktikující "já", které praktikuje a očišťuje "se", protože se snaží, aby nastalo něco jiného, "lepšího", "míň egoistického", než co teď je... Něco vidí jako posvátné, na rozdíl od toho, co považuje za škodlivé, chybné, za neposvátné, a proto to v sobě odmítá - v sobě i v druhých.

No a když si toho dostatečně užilo, začne se vnímat, že celé je to "jen" o přijetí. Které může jen nastat.

Můžem se jen zajímat a všímat si, za jakých okolností k přijetí nedochází. Případně rozpoznat, co mu brání - když to Pámbu v tom Svém tvaru dopustí
Paradoxní je, že když se to vděčně nechá na Něm, všímavost k Jeho navyklým hrátkám na ulpívání a tedy na nepřijetí se prohloubí, a současně se vidí, že to je Jeho pohyb.

taková forma sebeprožívání, jako je toužení po sobě samém, je ve své podstatě velmi slastné i když tolik útrpné

má to prostě řádný grády ...

Gáia na jednom ze sastangů řekl, že je dost možné, že další vývoj Vědomí lidských bytostí bude v tom, že ustane vytváření představy "já" verzus "Já"

ale fakt těžko říct