Poradna zdarma

A co jsi měl dnes k snídani? Co včera k obědu? Co jsi žil až do teď? Jaké bylo dětství, jaké lásky, čím se živíš? Bez toho všeho je jen Tohle. Ale i to vše bylo, a díky tomu si to uvědomuješ. A nemůžeš to vzít těm, co tím pravě žijí. A řeší věci života. Co je život? Je to obraz poskládaný smysly, v...

Nevidíš tam sebe. Protože kdybys ho tam viděl, tak bys to nemohl tvrdit, protože bys viděl, že mluví nesmysly, jak poeticky vyjadřuje oxymóron K. H. Máchy: strhané struny zvuk, zborcené harfy tón. "Je to tohle" nemůže nebýt objekt. A ten nemůže nemít subjekt. Tohle ale tvoje pravidla vůbe...

Ale když o tom mluvíš, tak si to musíš uvědomovat. I "Tohle". Jinak bys o tom nemluvil, neměl k tomu jediný důvod. Tak komu a proč to říkáš? A to pro člověka nepochopitelné na tom je, že si to uvědomovat nemusím. Protože tu nejsem. Já to neříkám. Já si to neuvědomuji. Všechno se jen děje....

Na co se snažím poukázat, že světlo sice může osvítit všechno, ale neosvítí baterku, ze které vychází. V této analogii světlo mylně předpokládá, že jeho zdroj není nikde, pokud to přeneseme do psychologie člověka, že žádné já neexistuje. To světlo je vědomí. Chápu. Ale říkám něco jiného. Já jsem vě...

Ani jedno. Není žádné já. Je jen tohle. Ale je, co by nebylo. Tak mi to tvé já tedy ukaž. Kde je? Co dělá? Jaké má funkce? Už dřív jsme přišli na to, že ty tomu prostě nevěříš, že není žádné já. To je v pořádku. Nemusíš se kvůli tomu rozčilovat. Nikdo ti to tvé já nebere. Není totiž skutečné. Stav ...

Skutečnost není žádný pitomý nic, je to to jediné co skutečně existuje a je vším, a ne žádným zasraným ničím, jako nic se může jevit pouze nevědomé tamasické mysli... Ale tohle je ničím. Je to vším i ničím. Je to prázdnota tvářící se jako vesmir. Proto jedinec nemůže najít žádné uspokojení. Protože...

S tou myšlenkou moc nevim, jak to myslíš No prostě je to pocit, když ne přímo myšlenka, pocity prováděj hodnocení jaké co je, vdyt je to totálně jedno jestli myšlenka či pocit, oboje funguje pouze na uvědomění... To si asi nerozumíme. Já mluvím o tomhle. A tohle je všechno a nic. Tohle nepotřebuje ...

Bud si to uvědomuješ nebo tím jsi bez uvědomění, Ani jedno. Není žádné já. Je jen tohle. když si to uvědomuješ tak to potom popisuješ jako krásný, Já si to neuvědomuju. Není žádné já. ale když tím jsi tak to není vůbec krásný, prostě to je bez nákýho pocitovýho hodnocení a je jsem Toto... Není žádn...

takže je, není důvod proč by nemělo nějako bejt, když zcela evidentně díky ztotožnění je... Reálně ale není. Dokud tu je uvědomění, je tu i zdánlivé já. Jakmile tu zdánlivé já není, je jasné, že není ani uvědomění a nikdy nebylo. Pak je jen tohle. Uvědomění není stejně nic jiného než mysl a mysl ne...

Zdeněk píše:Může to tak být. Ale nemůže to být tak, že by to nebyla myšlenka.

A když se nedrží, kde je to tvoje Tohle, "záhadné, nádherné, divoké a spontánní"?

S tou myšlenkou moc nevim, jak to myslíš. Tohle není myšlenka. Myšlenky jsou tohle.

Kde to je? Je to přece tohle! Je to všude a nikde.

VOSTÁLNÍK píše:
To nemusí ale na blábolení vo kráse a divokosti už bejt musí...

I to se snažím sdělit, že nemusí. Nemusí být na nic. Protože už teď není. A nikdy nebylo.

Zdeněk píše:Myšlenek může být fůra. Když žádnou nepřitáhneš, jak bys v ní mohl věřit?

Žádnou nepřitáhneš a v žádnou nemůžeš věřit, protože tu není žádné ty. Je jen to co se děje. Tohle.

Neblázni, to je jen převlečený já... :) Když přijmeš tu myšlenku, že tu není žádné já, i když to není tak jak to zrovna vidíš. Že ta duchovní literatura o nečem takovém skutečně hovoří a protože se na tom vzácně v zásadě shoduje tak tomu uvěříš. Pokud bys tedy tomu prohlášení uvěřil, což nemá samoz...

Zdeněk píše:Si to asi nějak lakuješ narůžovo tvl. Kdybys tu nebyl, nebyl bych tu ani já a neštval by mě ten pavouk.

To je také to, co celou dobu tvrdím. Není tu žádné já. Ne skutečné já. Je jen tohle.

Možná se ptáte, kdo si to tedy uvědomuje. A odpověď je nikdo. Je to vše jen co se děje. Ačkoli je to zvláštní, nemusí tu být nikdo, kdo by si to uvědomoval. Nedává to smysl? Lidské mysli to smysl nedává. Tohle prostě nemusí dávat smysl. Tohle je záhadné, nádherné, divoké a spontánní. Pro nikoho. An...

Jana píše:
Ano, díky. Je to nádherné, neuvěřitelné, šťastné, čerstvé, Boží.

Není to prostě nádherné? Je tu údiv nad tím, jak nádherné to je. Jako kdyby srdce přetékalo tou nádherou. Je to nepopsatelné.

Člověk bere sebe za jakéhosi nehmotného ducha, který z určitého odstupu pozoruje vše, co se děje, který si to uvědomuje a ještě k tomu má tajné myšlenky, kdy o tom co se děje (či by se mohlo dít) sám pro sebe přemýšlí. V jednu chvíli tu může být náhlé uvědomění, že ten prostor, ta mezera mezi tím co...

Že tím popírá fakta, která popisují duchovní Mistři - no proč ne, pokud chybí zájem obeznámit se s tím, jak to skutečně je :) Oni toho mistři napovídají. Jen by mě zajímalo, jestli ti tohle náhodou nezní mnohem pravdiveji: A zde se říká něco jiného. Zde se říká, že není nikdo, kdo by mohl něco pozo...

Během doby, kdy se tohle pozorování obsahů neosobním vědomím stane každodenní, dlouhodobou praxí, od rána do večera, jejich síla slábne a nakonec se instinktivní návyk se se svou negativní nebo nadšenou reakcí ztotožnit přestává objevovat. Rovnou dochází k jejímu tichému, pokojnému pozorování ve sv...