Egoistické já

Odeslat odpověď


Odpoveď na tuto otázku je nutná pro rozlišení automatizovaných pokusů o registraci.
Smajlíci
:) :( ;) :P 8) :D :'-( :knock: :green: :sos: :confused: :yes: :phew: :crazy: :what: :yeah: :hm:
Zobrazit další smajlíky
BBCode je zapnutý
[img] je zapnutý
[flash] je vypnutý
[url] je zapnuté
Smajlíci jsou zapnutí
Přehled tématu
   

Rozšířit náhled Přehled tématu: Egoistické já

Re: Egoistické já

Příspěvek od Návštěvník » sob 01. srp 2020 17:25:48

Nezachytávejte se ve vlastních soudech o druhých

"Je to lhář" - je soud.
"Často leže" - není soud.

Protože vidíte, že lhaní je projevem jeho egoistického stavu vědomí. Věří, že může získat nějakou výhodu, když bude říkat věci, které nejsou pravdivé, vylepšení sebe nebo cokoliv. Ego často říká věci, které nejsou pravdivé, aby vypadalo lepší. Ale ve chvíli, kdy jsme z něj udělali identitu...:"Je to lhář", to je obrovská past, nejen pro něj. Vstoupil jsem do toho. Protože dělám identitu z jiné lidské bytosti, z jejího nevědomého chování.

JAKMILE JSEM TO JEDNOU UDĚLAL. ..Jakmile jsem přilepil štítek k jiné lidské bytosti, příště se setkám s touto bytostí .. už se s ní doopravdy nesetkávám. Potkávám svůj úsudek. Dívám se skrz obrovský štítek, který jsem té bytosti dal, který jsem zmínil ostatním: "Víš, že je lhář, ne?" "Ano, dobře."

Až příště přijde, nesetkáš se s lidskou bytostí, potkáš lháře. A tím se snižuješ. Uvízneš ve vlastních soudech. Způsob, jakým se vztahujete k této osobě, je snížen. S touto osobou už vůbec nehovoříte. Sami jste omezeni svými soudy, protože vás to bude ovládat. Mentální koncept bude ovládat vaše chování.

Re: Egoistické já

Příspěvek od Návštěvník » sob 10. lis 2018 22:20:24

Není nic, co by lépe posilovalo ego, než mít pravdu. Mít pravdu znamená ztotožnění se s mentální pozicí – stanoviskem, názorem, soudem, příběhem. Abyste vy mohli mít pravdu, samozřejmě, potřebujete někoho, aby neměl pravdu. A tak ego miluje hledat na jiném nepravdu, aby samo mělo pravdu.

Eckhart Tolle

Re: Egoistické já

Příspěvek od Návštěvník » sob 10. lis 2018 18:43:38

Re: Egoistické já

Příspěvek od nop » pon 12. pro 2016 21:49:28

Jana píše:Bezpodmínečná láska dělá mnohem "horší" věc, než jen pouhé vyhození ptáčete z hnízda.

Bezpodmínečnou lásku žádné ego nepřežije.

Proto, když se objeví okamžik, kdy by mohlo ego zmizet, přichází často mysl s náhradním programem, úkolem, posláním, díky kterému může ještě získat nějaký čas. :)

není to vysvětlení nedávno probírané otázky kdo je "strážce prahu"?

Re: Egoistické já

Příspěvek od Jana » pon 12. pro 2016 19:50:25

Bezpodmínečná láska dělá mnohem "horší" věc, než jen pouhé vyhození ptáčete z hnízda.

Bezpodmínečnou lásku žádné ego nepřežije.

Proto, když se objeví okamžik, kdy by mohlo ego zmizet, přichází často mysl s náhradním programem, úkolem, posláním, díky kterému může ještě získat nějaký čas.

:)

Re: Egoistické já

Příspěvek od Jana » pon 12. pro 2016 17:06:05

Návštěvník píše:Ego jako stav duše

http://www.zivotnicesty.cz/ego-je-stav-duse/


Vyhodit ptáče z hnízda, aby se naučilo létat, dokáže jenom láska.Jaký by mělo život, kdyby se bálo vlastních křídel?

Jenom láska dokáže bezpodmínečně milovat ego, které vyrazilo jako dítě na zkušenou do světa. Jenom láska ho dokáže nesoudit a dát mu další šanci, aby se mohlo vrátit tam, kde je jeho místo (ať už činilo, co činilo) a mohlo vykonat, k čemu bylo předurčeno. Žití v bytí, které se nepovyšuje, ani neponižuje, prostě je....


(Hana Jurtíková)

:)

Re: Egoistické já

Příspěvek od Návštěvník » pon 12. pro 2016 16:41:36

Re: Egoistické já

Příspěvek od Návštěvník » úte 01. lis 2016 22:53:39

Žena je dodnes dítětem, je hravá...

No jak která :D

Re: Egoistické já

Příspěvek od nop » úte 01. lis 2016 18:40:02

Návštěvník píše:....
a navíc - podezírá ženy z potřeby manipulovat skutečnostmi a okolím. Když v tom jsou dokonalí především muži (viz některé politiky).

Trochu to připomíná názor na ženy jako na nižší vývojové stádium Homo sapiens.

Žena je dodnes dítětem, je hravá, a některé dozrály k dokonalosti. Muži to berou moc dospěle, tu hru slov u žen.
śkoda, že ve své dětské duši ženy moc nechápou, že u kluků se hra omezuje mimo osobu (na politiku, stroje, sport) a kluci neumějí pinkat míček nazad, nahrávat na smeč a rozvíjet hru v souladu se ženou.

Re: Egoistické já

Příspěvek od Návštěvník » úte 01. lis 2016 13:59:24

Existují i ženy, které vnímají vlastní sebereflexi jako podstatnou podmínku pro harmonické soužití s okolím. V mém okolí je celá řada takových žen, které se velmi pozorně snaží rozpoznávat svoje vlastní negace, když se objeví, přijímají je a učí se transformovat je v pozitivnější reakce. Protože to vede k možnosti dobře vycházet s ostatními, nejen s ženami, ale i s muži, kteří si moc servítků neberou.

Takové ženy plně přijaly vlastní zodpovědnost za to, jak reagují. Pracují se svým Stínem, tak, jak vysvětluje Tolle.
Je potom opravdu překvapivé, když někdo dál všem ženám přisuzuje potřebu odmítat vlastní zodpovědnost - viz

Ona to být nesmí, protože je žena (má výhodu, že žena nikdy není za nic zodpovědná)

a navíc - podezírá ženy z potřeby manipulovat skutečnostmi a okolím. Když v tom jsou dokonalí především muži (viz některé politiky).

Trochu to připomíná názor na ženy jako na nižší vývojové stádium Homo sapiens.

Re: Egoistické já

Příspěvek od nop » úte 01. lis 2016 13:29:06

Návštěvník píše:
nop píše:Ženy nesnášejí že by měly jakoukoliv negaci - nedokonalost...

Existují i ženy, které vnímají vlastní sebereflexi jako podstatnou podmínku pro harmonické soužití s okolím. V mém okolí je celá řada takových žen, které se velmi pozorně snaží rozpoznávat svoje vlastní negace, když se objeví, přijímají je a učí se transformovat je v pozitivnější reakce. Protože to vede k možnosti dobře vycházet s ostatními, nejen s ženami, ale i s muži, kteří si moc servítků neberou.

To se máš dobře, obklopen jsa ženami se sebereflexí a také že nejsou škodolibé a potměšilé, případně využívající situací, kde by napřed jemně manipulovaly skutečnost a později by z malých posunů vytěžily větší výhody (inu, šachy jsou královská hra a vytrvalost).

V jednom šlágru ze 70-tých let zpívá žena:

"byla to náhoda, co se stalo,
a nemůže za to nikdo z nás."

Je potřeba najít zodpovědného. Ona to být nesmí, protože je žena (má výhodu, že žena nikdy není za nic zodpovědná),
Jeho nechtěla činit zodpovědného,
takže zbývá náhoda, příroda, vítr atd.

A ještě to dubluje: "nemůže za to nikdo z nás".

Re: Egoistické já

Příspěvek od Návštěvník » úte 01. lis 2016 12:19:29

nop píše:Ženy nesnášejí že by měly jakoukoliv negaci - nedokonalost...

Existují i ženy, které vnímají vlastní sebereflexi jako podstatnou podmínku pro harmonické soužití s okolím. V mém okolí je celá řada takových žen, které se velmi pozorně snaží rozpoznávat svoje vlastní negace, když se objeví, přijímají je a učí se transformovat je v pozitivnější reakce. Protože to vede k možnosti dobře vycházet s ostatními, nejen s ženami, ale i s muži, kteří si moc servítků neberou.

Re: Egoistické já

Příspěvek od Návštěvník » sob 23. dub 2016 21:15:10

Nechte své ego rozplynout – Eckhart Tolle

Ego neustále hlídá, jestli mu nehrozí ponížení nebo jakékoliv jiné „zmenšení“. Pokud usoudí, že ano, spustí opravný mechanismus pro obnovení mentální formy „já“.

Když ho někdo začne obviňovat nebo kritizovat, čímž mu způsobí újmu, okamžitě přistoupí k obraně a začne se hájit anebo napadat jiné. Jestli ten druhý má pravdu, nebo ne, není v tu chvíli pro ego vůbec důležité. Daleko víc než na pravdě mu záleží na vlastním bezpečí. Tak funguje obrana psychologické formy „já“.

Dokonce i tak běžná věc, jako když zakřičíte něco na řidiče, který vás nazval idiotem, je automatická, nevědomá reakce vašeho ega. Jednou z nejčastějších obran­ných reakcí ega je hněv, který způsobuje jeho sice dočasné, zato velmi výrazné posílení. Všechny obranné mechanismy, které ego považuje za smysluplné a potřebné, jsou ve skutečnosti zcela dys­funkční. Mezi nejhorší patří fyzické násilí a podléhání povýšeným představám.

Vědomé ponižování nebo oslabování ega bez jakékoliv násled­né snahy o jeho obnovu považuji za velmi účinné duchovní cviče­ní. Vřele vám doporučují s tím experimentovat:

KDYŽ VÁS NAPŘÍKLAD ZAČNE NĚKDO KRITIZOVAT, OBVIŇOVAT NEBO VÁM NADÁVAT, ZKUSTE PRO ZMĚNU, MÍSTO ABYSTE SE OKAMŽITĚ ZAČALI BRÁNIT, NEUDĚ­LAT NIC. DOVOLTE MU, ABY VÁS „PONÍŽIL“ A POZORNĚ SLEDUJTE, JAKÉ TO VE VÁS VYVOLÁ POCITY.

Prvních pár vteřin vám to nejspíš bude velmi nepříjemné a budete si připadat „takhle malincí“. Pak v sobě ale objevíte nový prostor, jenž náhle jakoby ožije, a vy si uvědomíte, že jste se vlastně nijak nezmenšili, ale že naopak expandujete.

Tak můžete dojít k úžasnému uvědomění: když jste zdánlivě nějakým způsobem poníženi a dokážete na to nejen navenek, ale i vnitřně nereagovat, uvědomíte si, že jste o nic skutečného nepřišli. Tím, že jste se na určité úrovni „zmenšili“, jste na jiné naopak „vyrost­li“.

Jakmile se přestanete bránit a snažit se jakkoliv posilovat svou formu, přestanete se s ní a se svou mentální představou o ní zto­tožňovat. Tím, že ztratíte na důležitosti (z pohledu ega), vaše nitro expanduje a vytvoří prostor pro Bytí. Vaše skutečná síla, to, co jste za formou, pak začne vyzařovat skrze zeslabenou formu. Přesně o tom mluvil Ježíš, když řekl: „Popřete sami sebe,“ nebo „Nastav­te druhou tvář.“

To ovšem neznamená, že byste se měli nechat zneužívat nebo se stát obětí nevědomých lidí. Někdy si situace vyžádá, abyste něko­ho poslali „někam“ a nebrali si žádné servítky. Pokud do toho ne­zapojíte ego s jeho snahou se neustále bránit, budou mít vaše slo­va neuvěřitelnou sílu. Jestliže to bude nutné, můžete samozřejmě komukoliv říct jasné a pevné ne. Pak to bude, jak já říkám, „sku­tečné ne“, oproštěné od jakékoliv negativity.

To, co ego považuje za slabost, je ve skutečnosti jedinou pravou silou.

Až když se smíříte s tím, že nikdy nebudete slavní, že z vás ne­bude „někdo“, teprve pak se můžete spojit se silami vesmíru. To, co ego považuje za slabost, je ve skutečnosti jedinou pravou silou. Tato duchovní pravda říká pravý opak toho, čeho si cení současná společnost a podle čeho nás formuje.

V moudré knize Tao-te-ťing se píše: „Buďte širokým údolím světa…“ Tak se stanete celiství a „vše k vám přijde samo“. Většina lidí dnes touží být spíše horou.

Také Ježíš v jednom ze svých podobenství říká, „Ale jsi-li po­zván, jdi a posaď se na poslední místo; potom přijde ten, který tě pozval, a řekne ti: ,Příteli, pojď dopředu!‘ Pak budeš mít čest pře­de všemi hosty. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“

Nesnažte se posilovat své falešné já tím, že se budete chlubit nebo předvádět. Nesnažte se vyčnívat, být výjimeční, udělat do­jem nebo na sebe přitáhnout pozornost.

To znamená, že někdy ne­musíte vyjádřit svůj názor, i když to všichni kolem zrovna dělají. Uvidíte, co to s vámi udělá.

Eckhart Tolle ~ The New Earth

http://www.seberizeni.cz/nechte-sve-ego-rozplynout/

Re: Egoistické já

Příspěvek od Návštěvník » čtv 21. led 2016 10:15:51

Obrázek
Eckhart Tolle:
Stěžování bývá často doprovázeno záští, ale může být provázeno i silnější emocí jako je hněv nebo jiná forma rozčilení. Tím se ego energeticky více nabíjí. Stěžování se pak promění v podrážděnost, což je jiný způsob, jak ego posiluje samo sebe. Je mnoho lidí, kteří stále čekají na nějaký popud, aby proti němu reagovali, aby se cítili naštvaní nebo ublížení – a nikdy to dlouho netrvá, aby ten popud přišel. Pak říkají: „To je skandál!“ „Jak se opovažuješ …“. „To mě s--e!“ Jsou závislí na rozčilování a hněvu jako na droze. Touto reakcí proti něčemu prosazují a posilují svůj pocit sebe sama.

Dlouhodobá zášť se nazývá křivda. Nosit v sobě křivdu znamená být v neustálém stavu „proti“, a proto ukřivděnost tvoří významnou součást ega mnohých lidí. Kolektivní křivdy mohou v psychice národa nebo kmeni přežívat po staletí a živit nekonečný kruh násilností.

Křivda je silná negativní emoce spjatá s události v dávné minulosti, která je udržována naživu nutkavým myšlením, přeříkáváním historky v hlavě nebo nahlas - „co mi udělali“ nebo „co nám udělali“. Křivda zamoří i jiné oblasti vašeho života. Například když přemýšíte o své křivdě a cítíte ji, její negativní emoční energie může zkreslit vaše vnímání události, která se děje v přítomnosti, nebo ovlivnit způsob, kterým mluvíte či chováte se k někomu v přítomnosti. Jedna silná křivda stačí, aby nakazila rozsáhlé oblasti vašeho života a udržovala vás ve spárech ega.

Je třeba upřímnosti, abyse viděli, zda v sobě stále chováte křivdy, zda je ve vašem životě někdo, komu jste úplně neodpustili, „nepřítel“. Pokud je máte, staťe se vědomými křivdy na úrovni myšlení i emocí, to znamená, budťe si vědomi myšlenek, které ji udržují naživu, a prociťujte emoci, která je odpovědí těla na tyto myšlenky. Nesnažte se vzdát se křivdy. Snažit se vzdát se jí, odpustit, to nefunguje. K odpuštění dojde přirozeně, až uvidíte, že křivda nemá žádný jiný účel než posilovat falešný smysl já, udržovat při životě ego. Prozření je osvobozující. Ježíšovo učení „Odpouštěj svým nepřátelům“ se týká zejména rozpuštění hlavních egoistických struktur v lidské mysli.

Minulost nemá žádnou moc znemožnit vám nyní být v přítomnosti. To může dělat pouze vaše ukřivděnost z minulosti. A co je křivda? Balík starých myšlenek a emocí.

Já mám pravdu, on se mýlí

Stěžování, stejně jako hledání viny a reaktivita posilují pocit ega, že má vlastní území a že je odděleno, a na tom závisí jeho přežití. Ale lidé také posilují ego jiným způsobem, tím, že mu dávají pocit nadřazenosti, z něhož výborně vzkvétá. Nemusí být okamžitě zřetelné, jak vám stěžování řekněme na dopravní zácpu, na politiky, na „lakomé boháče“, na „líné nezaměstnané“, na vaše kolegy či bývalého partnera, na muže či ženy může dát pocit nadřazenosti. Takto: když si stěžujete, plyne z toho, že vy máte pravdu a osoba nebo situace, na kterou si stěžujete nebo proti níž reagujete, jednají chybně.

Není nic, co by lépe posilovalo ego, než mít pravdu. Mít pravdu znamená ztotožnění se s mentální pozicí – stanoviskem, názorem, soudem, příběhem. Abyste vy mohli mít pravdu, samozřejmě, potřebujete někoho, aby neměl pravdu. A tak ego miluje hledat na jiném nepravdu, aby samo mělo pravdu. Jinými slovy: potřebujete obviňovat jiné z nepravdy, abyste získali silnější pocit toho, kdo jste. Nejen osoba, ale i situace může být obviněna pomocí stěžování a podrážděnosti, čímž je vždy míněno „toto se nemá dít“. To, že máte pravdu, vás ství do pozice imaginární morální nadřazenosti ve vztahu k osobě či situaci, která je souzena a shledána nevyhovující. Ego touží právě po tomto pocitu nadřazenosti a skrze něj se posiluje.

Obhajování iluze

Fakta nepochybně existují. Když řeknete: „Světlo se pohybuje rychleji než zvuk“, a někdo jiný řekne, že je to naopak, vy máte evidentně pravdu a on se mýlí. Může to potvrdit prosté pozorování, že blesk předchází hrom. Takže nejenom máte pravdu, ale víte, že máte pravdu. Je v tom zapojeno ego? Může být, ale nemusí. Když jenom prostě vyjádříte to, o čem víte, že je pravda, v tom ego vůbec není zapojeno, protože v tom není žádné ztotožnění. Ztotožnění s čím? S myslí a s mentální pozicí. Takové ztotožnění se však do toho může snadno vplížit. Když se uslyšíte, že říkáte: „Věř mi, já to vím.“ Nebo „Proč mi nikdy nevěříš?“, pak se do toho už vplížilo ego. Skrývá se za slůvkem „já“. Prosté tvrzení „světlo je rychlejší než zvuk“, naprosto pravdivé, přešlo teď do služeb iluze, ega. Nakazilo se falešným smyslem „já“, stalo se osobním, stalo se mentální pozicí. „Já“ se cítí zmenšováno nebo uraženo, protože někdo nevěří, co jsem „já“ řekl.

Ego bere vše osobně. Objevují se emoce, postoj obrany, dokonce i útočnost. Bráníte pravdu? Ne, pravda v žádném případě nepotřebuje obranu. Světlo či zvuk se nestarají o to, co si vy nebo někdo jiný myslí. Vy bráníte sami sebe, nebo spíš iluzi sebe, náhražku vytvořenou myslí. Bylo by dokonce přesnější říci, že iluze brání sama sebe. Když se i prostý a přímý svět faktů může propůjčit egoistickému zkreslení a iluzi, o to snadněji může být naplněn pojmem „já“ méně kokrétní svět mínění, hledisek a soudů.

Každé ego mísí názory a hlediska s fakty. Také neumí rozlišit rozdíl mezi událostí a svou reakcí na tuto událost. Každé ego je mistrem výběrového vnímání a zkreslené interpretace. Pouze pomocí bdělosti – nikoliv myšlení – můžete odlišit fakt a mínění. Pouze bdělostí můžete vidět: tady to je situace a tado to je hněv, který k ní cítím. Pak si můžete uvědomit, že jsou jiné způsoby, jak přistupovat k této situaci, jiné způsoby, jak ji vnímat a jak s ní zacházet. Pouze pomocí bdělosti můžete vidět celek situace či osoby, namísto abyste se chopili jediného omezeného náhledu.

Re: Egoistické já

Příspěvek od Návštěvník » čtv 21. led 2016 8:23:35

"To samé bohatství vidíte i v ostatních, i když o tom ještě nevědí."

:)

Re: Egoistické já

Příspěvek od jaosiva1 » pon 11. led 2016 16:44:07

Problem kritiky
vidim v tom,
ze kritizovat muze ten, kdo sam sebe zaradi mezi kritizovane

Jak to bylo s brevnami a triskami?
Kdo vidi brvna jen v oku druheho, pochybil
Kdo vidi brvna jen ve svych ocich, pochybil
Kdo vidi trisky tam, kde jsou, u sebe i duhych,
ma sanci
...x...

Re: Egoistické já

Příspěvek od Saruman » pon 11. led 2016 14:45:46

Ego sem, ego tam. Problém tejto kritiky ega je v tom, že je negatívna. Samotné poukazovanie na ego núti človeka myslieť negatívne. Ego má väčšina ľudí. Teoreticky je možné zvíťaziť nad egom tak, že budeme ľudí učiť, ako sa ho zbaviť. Ale medzitým vznikne nový problém - netolerancia. Človek túžiaci po sebarealizácii zabúda na jedno - užívať si život. Tento náš život je taký, aký je, ale keď si ho neužijeme, prekĺzne nám pomedzi prsty, a nám zostane iba hodnotenie minulosti.

Re: Egoistické já

Příspěvek od Návštěvník » sob 09. led 2016 22:00:52

KAŽDÉ EGO proto neustále bojuje o přežití – snaží se bránit nebo se zvětšit. Aby si udrželo „já-myšlenky“ musí vytvářet také jejich protipól, tzn. Myšlenky typu „ti druzí“. Pojem „já“ nemůže bez pojmu „ostatní“ existovat. Jako ty druhé vnímáme většinou své nepřátele. Na jednom konci toho nevědomého egotického pohledu leží nutkavá potřeba hledat na ostatních chyby a stěžovat si na ně. Přesně to měl Ježíš na mysli, když řekl: „Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?“ Na druhém konci spektra se nachází fyzické násilí mezi jednotlivci a konflikty mezi národy. V bibli zůstala Ježíšova otázka nezodpovězená, ale odpověď na ni je zřejmá: Když člověk odsuzuje a kritizuje ostatní, získává pocit nadřazenosti, cítí se být lepším než oni.

NELIBOST A ZÁŠŤ
Jednou z nejoblíbenějších strategií k posílení ega je kritizování druhých. Každá stížnost je vymyšleným příběhem mysli, kterému bezvýhradně věříte. Nezáleží přitom, jestli si stěžujete nahlas nebo v duchu. Některá ega, která nemají vhodné objekty k identifikaci, si plně vystačí s kritizováním. Pokud vás ovládá právě takové ego, jste nejspíš zvyklí kritizovat lidi kolem sebe, což děláte samozřejmě nevědomky a většinou si to ani neuvědomujete. Do tohoto vzorce patří hlavně negativní hodnocení ostatních lidí, ať už jim to říkáte tváří v tvář, když o nich mluvíte s ostatními, nebo jen v myšlenkách. Nejkrutější formou kritiky je nadávání, které plyne z potřeby ega triumfovat nad ostatními: „pitomec, bastard, svině“ to jsou všechno soudy, jež byste si nikdy neobhájili.Dalším stupněm nevědomého jednání je křik, a pak už jen kousek k fyzickému násilí.

Re: Egoistické já

Příspěvek od Návštěvník » sob 09. led 2016 21:57:35

Eckhart Tolle: Co potřebuje ego?

Jelikož se lidé stále víc ztotožňují se svou myslí, většina jejich vztahů není zakořeněna v bytí. Proto jsou partnerské vztahy plné konfliktů a problémů a stávají se zdrojem bolesti.

Jestliže partnerské vztahy posilují naši egoickou mysl a aktivují emoční tělo, jak tomu dnes ve skutečnosti je, proč před tímto faktem utíkáme, místo abychom jej přijali? Proč nespolupracujeme s realitou a raději se vyhýbáme partnerským vztahům, nebo hledáme fantóm ideálního partnera jako odpověď na své problémy, nebo jako prostředek k dosažení osobního naplnění?

S přijetím skutečnosti přichází určitý stupeň svobody. Když například víte, že váš vztah je disharmonický, do hry vstupuje nový faktor a disharmonie se změní.

Když zjistíte, že nejste klidní a vyrovnaní,
toto poznání kolem vás vytvoří klidný prostor, který obklopí váš neklid v láskyplném objetí a promění ho v pohodu.

Pokud jde o vnitřní proměnu, vy sami nemůžete nic dělat. Nemůžete změnit sebe a už vůbec nemůžete změnit svého partnera nebo kohokoli jiného. Při nejlepším můžete vytvořit prostor pro lásku a transformaci.

Takže kdykoli si všimnete, že váš vztah nefunguje a že vás i partnera dohání k „šílenství“, buďte rádi. Uvědomili jste si něco, co jste dosud nevěděli. A to je příležitost ke spáse.

V každém okamžiku si uvědomujte svůj vnitřní stav.
Když se hněváte, uvědomujte si svůj hněv. Když žárlíte, když máte chuť se hádat, když chcete mít za každou cenu pravdu, když vaše vnitřní dítě vyžaduje lásku a pozornost, uvědomujte si realitu toho okamžiku.

Váš vztah se změní v sádhanu neboli duchovní cvičení. Když si všimnete nevědomého chování svého partnera, uvědomujte si to, ale nereagujte.

Nevědomí a poznání nemohou dlouho koexistovat – ani když k poznání došel druhý a ne ten, kdo jedná nevědomě... Jakmile začnete reagovat na partnerovo nevědomí, sami začnete jednat nevědomě. Když si ale uvědomíte své reakce, nic není ztraceno.

Nikdy v minulosti nebyly partnerské vztahy tak konfliktní jako dnes. Jak jste si asi všimli, partnerské vztahy tu nejsou proto, aby vás udělaly šťastnými a naplněnými. Snažíte-li se dosáhnout spásy skrze partnerský vztah, budete znovu a znovu zklamáni. Když si ale uvědomíte, že smyslem partnerského vztahu je učinit vás vědomými a nikoli šťastnými, pak vám partnerský vztah přinese spásu a vy se ztotožníte s vyšším vědomím, které se chce narodit do tohoto světa.

Kolik lidí je potřeba k tomu, abyste ze svého života udělali duchovní cvičení? Nevšímejte si toho, že váš partner nechce spolupracovat. Zdraví – vědomí – může vstoupit do tohoto světa skrze vás. Chcete-li dosáhnout osvícení, nemusíte čekat, až se zbytek světa uzdraví. Čekali byste věčně.

Neobviňujte jeden druhého z nevědomosti. Jakmile se začnete hádat, ztotožňujete se s určitým mentálním postojem a obhajujete nejen postoj, ale také své ego, které vás ovládlo, aniž si to uvědomujete. Občas je vhodné upozornit partnera na některé aspekty jeho chování. Budete-li jednat dostatečně vědomě, můžete to udělat bez jakéhokoliv obviňování.

Když se váš partner chová nevědomě, neodsuzujte ho. Odsuzovat znamená ztotožňovat partnerovo nevědomé chování s tím, čím ve skutečnosti je, nebo na něho promítat své vlastní nevědomí.

Zdržet se soudů neznamená, že si neuvědomujete dysfunkčnost, když ji vidíte. Znamená to uvědomovat si, ale ani nereagovat, ani neodsuzovat. Buď se úplně osvobodíte od jakékoli reakce, nebo reagujete, ale zůstáváte prostorem, v němž je reakce sledována. Místo abyste bojovali proti temnotě, přinášíte světlo. Místo abyste reagovali na falešné představy, uvědomujete si je a díváte se skrze ně.

Nezaujaté pozorování vytváří prostor láskyplné přítomnosti, která dovoluje existovat všem věcem a všem lidem. Neexistuje větší katalyzátor pro transformaci. Budete-li to dělat, váš partner nemůže zůstat nevědomý…

Naučte se vyjadřovat, co cítíte, aniž přitom partnera obviňujete. Naučte se nezaujatě naslouchat.
Dejte partnerovi prostor, aby se mohl vyjádřit. Odsuzování a napadání – a všechno, co chrání a posiluje vaše ego, pak bude naprosto zbytečné. Nejdůležitější je dát prostor druhým i sobě…

Uvědomte si, že ego potřebuje problémy a „nepřátele“, aby mohlo posilovat pocit vlastní oddělenosti, na kterém závisí jeho totožnost. Mysl neosvíceného partnera bude hluboce nespokojená, protože jejím zafixovaným názorům nikdo neodporuje, což znamená, že se její názory oslabí a dokonce vznikne „nebezpečí“, že se úplně zhroutí, v důsledku čehož ego ztratí svoji totožnost.

Emoční tělo potřebuje hádky, dramata a konflikty, ale jeho potřeby teď nejsou uspokojovány.

Eckhart Tolle: Moc přítomného okamžiku - Pracovní kniha. Nakladatelství PRAGMA 2001

Re: Egoistické já

Příspěvek od Návštěvník » ned 25. říj 2015 15:25:28

Je ego zdrojem našich myšlenek?


Nahoru