Poradna zdarma

Východní náboženství již po tisíciletí uznávají teorii převtělování - víru, že lidská duše si po smrti nalezne jinou tělesnou schránku. Přestože podle oficiální vědy nelze tento princip stoprocentně dokázat, uznává jej i mnoho obyvatel Evropy a Ameriky. Stále navíc přibývá případů, kdy "výlet" do minulého života ve stavu hluboké hypnózy pomohl nemocnému člověku odstranit vážné tělesné nebo psychické neduhy. Některým dokonce takzvaná inkarnační regrese změnila celé životy. Psychologové se také zmiňují o takřka zázračních účincích náhledů do bývalých pozemských existencí zejména u lidí trpících nejrůznějšími fóbiemi. Tyto poruchy se projevují chorobným strachem z určité osoby, předmětu, jevu, zvířete nebo ze situace. Často zasahují do každodenního bytí. podle odborníků vážnější formou této nemoci trpí až jedna třetina světové populace.
Z článku "Cesty do minulosti", Magazin 2000 č.12/2012

Zviditelnování se děje a ego rozlišuje, jestli je to potřeba nebo ne. U někoho - většinou u oficiálně uznávané duchobní "autority" - považuje zviditelnování za ok, ale u jiných to zařazuje jako záležitost ega - ale možná jde ve skutečnosti o pocit konkurence.

Návštěvník píše:

Návštěvník píše:Na pochopení toho faktu navazuje praxe

všímat si, rozpoznávat svou neuvědomovanou sebeobranu a sebeprosazování, je snadnější nechávat to prostě být, když se to objeví. Takové všednodenní "nudné" rozpoznávání a plné přijímání toho, co vyvstává. Dá se to pozorovat v pochopení, že to jsou tvary Vědomí - takové nebo makové :-)

Tohle, co jsi vložil za má být ale praxe před nirvikalpa samadhi,nikoli po, jinak by jsi toho "vytržení" nikdy nemohl neprožit, dosud existující vasány by tomu automaticky zabránily

zážitky z stavu nirvikalpa samadhi - vytržení, jak známo, přináší sice poznání, ale neuvolňují od vásan a tendencí ... ty naskočí zase zpátky, takže nedojde ke změnám v reakcích ... a prakticky to moc nepomůže ...

Návštěvník píše:

Návštěvník píše:Na pochopení toho faktu navazuje praxe

všímat si, rozpoznávat svou neuvědomovanou sebeobranu a sebeprosazování, je snadnější nechávat to prostě být, když se to objeví. Takové všednodenní "nudné" rozpoznávání a plné přijímání toho, co vyvstává. Dá se to pozorovat v pochopení, že to jsou tvary Vědomí - takové nebo makové :-)

Tohle, co jsi vložil za má být ale praxe před nirvikalpa samadhi,nikoli po, jinak by jsi toho "vytržení" nikdy nemohl neprožit, dosud existující vasány by tomu automaticky zabránily. Ostatně není to žádné vytržení (jako třeba patření na zjevenou PM a komunikací s ní), i když se ti to tak zdá.

Návštěvník píše:Na pochopení toho faktu navazuje praxe

všímat si, rozpoznávat svou neuvědomovanou sebeobranu a sebeprosazování, je snadnější nechávat to prostě být, když se to objeví. Takové všednodenní "nudné" rozpoznávání a plné přijímání toho, co vyvstává. Dá se to pozorovat v pochopení, že to jsou tvary Vědomí - takové nebo makové :-)

Návštěvník píše:Jak vám tyto zážitky pomáhají ke zmírnění utrpení světa?

Promiňte, je mi blízká cesta buddhismu, který má za cíl, pokud to tak mohu vyjádřit, zmírnit utrpení světa, světa, od kterého se necítíme odděleni.

Ty zážitky, které zde popisujete, jsou asi fajn pro prožívající osobu, srovnatelné například se zážitky při čtením dobrodružných, nebo romantických knih, shlédnutí filmů, ale jaký význam mají pro to, aby bylo na světě méně utrpení?

Jak tyto extatické zážitky, jak dosavadní praxe, cesta, kterou jsme zatím ušli a stále jdeme, jak pomáhá být člověk soucitným?

pár "osvícených" se jen tak z dlouhé chvíle na tom internetu dohaduje, jak má vypadat osvícený člověk podle nich...

RB: "Myšlenky, touhy a emoce vyvstat mohou. Maharadž obvykle používal výraz „Nikdy se nepřevezme jejich dodávka“, což znamená, že se dál horizontálně nerozvíjejí. Vzniknou, jsou pozorovány, odpojí se."

si myslím,že žádný osvícený,s vlastnostmi a schopnostmi,které bych u něj viděl rád já,ještě na zemi není..........

většina tady předpokládá,že se hovoří o nejvyšším jediném konečném Poznání
proč by to tak mělo být?

..nestačí jen trochu větší poznání,než jsem měl včera?

Dokud není poznání trvalé, je ta otázka myslím na místě.

Když je tady, odpadá otázka co s ním.
Kdo by si jí měl klást?

Někdy se na satsanzích a v knihách objevuje pojem "trvalé poznání", aby se to odlišilo od dočasné zkušenosti bez já, po které se zase vrací vnímání já, i když je už míň razantní a projevuje se spíš nadšením a podobnýma emocema.

Jakýkoliv prožitek, jakákoliv zkušenost – jakkoliv mystická – může hodně věcí vysvětlit, ale může se to stát krmí pro ego úplně nechutným způsobem. Tím nejhorším způsobem, kterej může bejt. Takže to, co jsem dřív považoval za NĚCO, za jakoby výstup do Světla, za něco, o co by tady mělo jít, považuju často za neštěstí. Když tomu člověk nerozumí, tak je nasnadě, že na tom ulpí. Ať je ten zážitek jakkoliv vysokej nebo – řekněme – univerzální, pokud nezahrnuje rovnou to, že člověk je schopnej se ho vzdát v tý aktuální době, kdy ho prožívá, neulpí na něm a vidí ho jako protiváhu tady tý skutečnosti, kterou rádi nazýváme jako iluzorní, neexistující. Pak jo, pak díky tomu může pochopit Celek.

Návštěvník píše:
Anebo jako něco mezi tím: empatie se prohlubuje, ale dál přetrvává vnímání já x nejá, osobní já pomalu ubývá

?

Někdy se na satsanzích a v knihách objevuje pojem "trvalé poznání", aby se to odlišilo od dočasné zkušenosti bez já, po které se zase vrací vnímání já, i když je už míň razantní a projevuje se spíš nadšením a podobnýma emocema.

Letgo píše:

Návštěvník píše: jak poznání ovlivňuje, se odráží v běžném životě. protože jak se často jeví, je to povětšinou o krásných vzletných slovech, filozofiích = myšlenkách, ale v praxi, při běžné komunikaci, mezilidských vztazích je to o obhajování se, toho, na čem, na jaké představě ulpívám, - a o útoku. O neempatii, necitlivosti. Protože jsme (stále) ve vleku zaujetí naší představou.

Asi by to chtělo definovat, jak kdo chápe poznání. Jestli jako dočasnou zkušenost, po které se všechno už zase nevnímá jako projevy jednoho Bytí a člověk se dál chová neempaticky, nebo jako stav, kdy došlo k plné transformaci, protože se rozpustilo osobní já.

Letgo píše:Asi by to chtělo definovat, jak kdo chápe poznání. ...