Rozvoj mého intelektu měl několik fází:
1)
musím všechno vědět - tato fáze se vyznačuje velkým stresem a frustrací z toho že jsem budižkničemu co se má ještě hodně co učit.
2)
nemusím všechno vědět - jak jsem stále studovat všechny ty chytré knihy a věděl více a více tak jsem jednou věděl už tolik že jsem zjistil že nemusím všechno vědět. což byla docela úleva.
3)
vím že nic nevím - když už jsem věděl že nemusím všechno vědět netrvalo dlouho a položil jsem si otázku: Co vlastně vím? odpověď přišla tak náhle jak náhle někdy přijde to co bylo tou jednoslovnou hnědou odpovědí na mou otázku.
4)
Já Vím - Poslední stav jsem nazval podobně jako nejvyšší realizaci
Já Jsem aby byla patrná ta podobnost. Zde též musíme projít prázdnotou (v bodě 3 nic nevíme) jako při skutečném osvícení.
To víte
člověk už je z bodu 3 tak zblblej tak ví že kolikrát je nejlepší nevědět.