Poradna zdarma

Myslenky-sou produkty Sily Imaginace
Myslis,ze ty mas myslenky?
Vzdyt I ty si jen myslenka!
Zdrojem myslenek je Sila Imaginace-a tu ma Jediny Skutecny= Nestvorene Absolutno Samo...cele Stvoreni sakumprask uz neni nic jineho,nez fraktal myslenek,vetsi ci mensi intenzity,kerym se zda,ze sou skutecne a samy mysli!

Ano,muzu si to myslet,ze sam myslim,ale s vedomim,ze to Sila Imaginace byla propujcena me zdanlive individualite,rovnez vyimagovane

A pouze,kdyz Ona chce,zmizi myslenky v me hlave,a bude-li chtit,zmizi I muj svet,I ja

Mysli na to,ze nemyslis,mysli na to,ze nejsi-a pak budes v obraze a ok
...x...of1

kdysi jsem své myšlenky nazýval autíčky které jezdí sem a tam po cestě.. jezdily všude, vozili vše a patřili mi.. pak jsem je viděl mimo sebe, na silnici, tam daleko..stále jsem slyšel jejich hlasy,říkali mi kam jezdí a co vozí.. pak už sem je neviděl jen vnímal na pozadí, nepatřili mi.. jezdili ani nevím kam, ani nevím s čím.. byly někde v dáli..pak najednou už nejezdí.. jen občas je slyším jako když je člověk v lese a slyší auto , jen hluk jak jeden někde po silnici..v lese je ticho, klid ale občas nějaké auto projede velmi velmi daleko..autíček občas několik jezdí ale já se procházím po tichém lesem..ted mě ruší ale ten kdo les vnímá, v lese je ticho ale chci se stát tím tichem.. chci nechat jít toho kdo ticho vnímá.. nemůže být ticho a já, nemůže být les a já.. vše musí zmizet a zbyde jen nic.. zmizí ticho les a ten kdo v něm šel..

[quote="petr m."][quote="rosada"]Někdy mám sto chutí, nahlédnou lidem do hlavy. Jak to tam chodí? ...
Mě v hlavě běhají myšlenky jako ještěrky.[/quote]
:D Tak to ti závidím, na mém krku to bzučí jak ve včelím úlu. Chytit konkrétní myšlenku je téměř nemožné ....
No, těším se, až budu s vámi jen chytat ještěrky, třeba na některém setkání. :D[/quote]
Přesto, že se mi nechce moc odhalovat z mé hlavy, učiním tak, beztak jsou to jen tři vzpomínky na prchavé dojmy.
a) rád mám poezii a čítal jsem ji rád už jako kluk. Někdy přináší člověku takové naladění mysli jako hudba nebo ticho. Nejlépe bez rušení.
Jednou ve škole o přestávce jsem se začetl do něčeho, nevnímal jsem moc okolí, jen že je ruch a běhali tam všichni. Měl jsem asi 14 let. Jeden spolužák mne viděl sedět v tom pohroužení a přiběhl a dal mi ránu pěstí do čela. Asi proto, že jsem neběhal s nimi. Pro vnímání krásy je nejlepší prostředí bez nebezpečí. Podobně jako se volí pro rande tiché místo, aby se vnímala duše.
b) Marta Jansen občas dělá daršany v Domu Maitréia. Když jsem tam šel podruhé, dospěl jsem před východem z domu do stavu, kdy myšlenky utichly, nic nebzučelo. Po cestě (dlouhé jen asi 20 minut) se mi to rozešlo a ticho nevydrželo. Lepší je, když účastník daršanu bydlí tam, kde je síň pro daršan, aby jen přešel po chodbě v trepkách - tak podobně jako u Matky Lasany.
c) jeden večer mne opustily myšlenky a věděl jsem, že mám v hlavě ticho. Bylo to před ulehnutím ke spaní na výletě s autobusem se zpěváckým sborem kostelních písní AVE. Spali jsme v klášteře bratří Servítů v Nových Hradech. Teď se tam už nedá spát turistům, mniši nedávno vymřeli, noví nedošli a klášter dostala k užívání jedna misijní organizace, ta zrušila IČO na vaření a ubytování.
Závěrem lze říci, že zbožné místo pomáhá uklidnit mysl. K. Minařík to cítíval, když navštívil kostel, dokud zas nevyšel ven.

[quote="rosada"]Někdy mám sto chutí, nahlédnou lidem do hlavy. Jak to tam chodí? To je pro mě k nepochopení. Než se mi to podaří, nahlédnout a pochopit, udělám první krok a povím vám, co se děje v hlavě na mém krku.

Mě v hlavě běhají myšlenky jako ještěrky.[/quote]
:D

Tak to ti závidím, na mém krku to bzučí jak ve včelím úlu. Chytit konkrétní myšlenku je téměř nemožné a taky dost hloupé. Dostanu žihadlo a myšlenka nakonec umře, ale v úlu se to rojí dál. Každá myšlenka, kterou chytím, umře. Je lépe nechat je být, vždyť ty potvůrky agresivní bodají sami od sebe. Už jen samotné jejich hemžení je ohlušující, snaha sledovat jednu z nich tak vyčerpávající a zmocnit se některé z nich tak bolestivé. A královna, matka myšlenek? Tuším její přítomnost, nejspíš je dobře ukryta za tou hradbou malých bodajících ochránkyň.
No, těším se, až budu s vámi jen chytat ještěrky, třeba na některém setkání. :D

Sem sam jesterem a mam rad sve deti,jesterky
Rad bych vam o nas rek,ale slova sou jen odlesky nasich kuzicek
A proc bych to take delal?
Sami si prozkoumejte svou jesterovitost!
...x...

:D

Někdy mám sto chutí, nahlédnou lidem do hlavy. Jak to tam chodí? To je pro mě k nepochopení. Než se mi to podaří, nahlédnout a pochopit, udělám první krok a povím vám, co se děje v hlavě na mém krku.

Mě v hlavě běhají myšlenky jako ještěrky. Jen vidím jak se to mihne a zase a zase. Jéje to jich je. Tahle je zajímavá. A tahle? Dokonce velmi. Chvilku postojí, pak mrsknou ocáskem zakmitají nožičkama a jsou fuč. No nic, domyslím to příště. Však už běží další.
Chytám ty hbité potvůrky. Chytám je za ocásky. A cpu je do slov, do vět a souvětí, abych se o ně podělila s celým širým světem. Toto ale dopadá. Ocásků mám plné hrsti a myšlenky skryté někde ve skulinkách mozkových závitů. Vždycky jsou rychlejší než já. Alespoň jednou jedinkrát bych chtěla polapit některou celou. Chápejte některou z těch vzácných exemplářů. Ne takové ty obyčejné, co se honí hlavou kdekomu. Nedá se ani říct honí, spíš se plazí se ti kříženci s lenochodem. Takové umím chytat už odmala: „Mámo, já mám hlad“. Jo, kdybych tak chytila tu mou ještěřičku z nejješterkovatejších. A celou! Dala bych si ji zarámovat, sepsala bych tlustou knihu a ještě by zbylo na televizní seriál.
Někdy, když zatajím svůj dech a svou pozornost rozsvítím jako slunce, najde se jedna přesně taková, nádherně vybarvená, elegantní, vzácná, a ta se zastaví, téměř zkamení a vyhřívá se. Ta je úžasná. Je geniální. Je neotřelá, původní, převratná…Počkej,… ještě vydrž,…ták, hezky stůj, maminka ti neublíží, jen tě vměstnám do slov, do vět a souvětí, podělím se o tebe s celým širým světem…, tak počkej… Chňap.

Měla jsem myšlenku. Zcela geniální. Neotřelou, původní, převratnou…
To, co tady čtete, je její ocásek.