od Návštěvník » úte 06. bře 2018 10:13:50
Satprem - Evoluce k VědomíV koncetračním táboře nalezl svou podstatu - Interview se Satprem - Evoluce Vědomí
Satprem - Evoluce Vědomí
V Nilgirii, Indie,1982
Překlad: Roman Kocián
Satprem se narodil v Paříži jako Bernard Enginger a dětství a mládí prožil v Bretani. Během druhé světové války byl členem francouzského odboje (v sekci "Turma-Vengeance").Byl zatčen gestapem na sklonku roku 1943 a strávil jeden a půl roku v německých koncentračních táborech.
________________________________
Reportér - Rimbaud v díle "Sezóna v pekle" již před sto lety popsal peklo, ve kterém nyní žijeme. Takže jsme v pekle, které je všude.
Satprem - Je však předvečer a obrněni horlivou trpělivostí nakonec vstoupíme do nádherných měst...
Avšak Rimbaudovo peklo bylo stále dosti psychologické. Nyní je to peklo fyzické. V této chvíli se střílí po lidech v Teheránu, že ano?
Všude je patrné barbarství v té či oné formě. Začínáme se dusit, poněvadž lidstvo potřebuje pohlédnout do tváře strašné fyzické reality, aby mohlo nakonec dojít k proměně jejího vědomí. To je to, co se odehrává. Není to krize morálky, není to krize politická, finanční, anebo náboženská. Nic z toho.
Jsme uprostřed evoluční krize. Umíráme za lidství, abychom se zrodili jako něco jiného. Všechno je špatně. A všude. Všechno je hrozné. Všude.
Dokonce i v těch nádherných amerických městech, tak přepychových, lze se potkat s barbarstvím. Na každém kroku. Dosáhli jsme momentu, ve kterém se Vědomí obrací do jiné dimenze. Není to tak?
Taková je historie. Jde o evoluční krizi. Dosáhli jsme bodu v evoluci, ve kterém se podobně musely organismy naučit dýchat plícemi, namísto žábrami. Jinak by se udusily.
A toto se děje i nyní. Samozřejmě se mohu podělit toliko o své zkušenosti.
Člověkem teprve začíná být, když dosáhne úplné nicoty, neboli toho, čím je. Není to to, co si myslí, co miluje. Jakmile dosáhne této úplné nicoty, tak tu
Něco musí zůstat, jinak zemře, není-liž tak?
Tohle jsem zažil v koncentračních táborech. Bylo to NIC. Všechno bylo zničeno a zdecimováno. I já jsem byl zlomen. Všechny ideály, veškerá ušlechtilost, všechno bylo zničeno. Nezůstalo nic, vůbec nic, rozumíte. Žádná politika, žádné náboženství, nic, nic, čeho by se dalo zachytit.
Takže, když už tu nic není, co zbude? Co zbývá?http://otevriocihz.blogspot.cz/
[youtube]2nuJjT0xL6A[/youtube]
[size=150][b]Satprem - Evoluce k Vědomí[/b][/size]
V koncetračním táboře nalezl svou podstatu - Interview se Satprem - Evoluce Vědomí
Satprem - Evoluce Vědomí
V Nilgirii, Indie,1982
Překlad: Roman Kocián
Satprem se narodil v Paříži jako Bernard Enginger a dětství a mládí prožil v Bretani. Během druhé světové války byl členem francouzského odboje (v sekci "Turma-Vengeance").Byl zatčen gestapem na sklonku roku 1943 a strávil jeden a půl roku v německých koncentračních táborech.
________________________________
Reportér - Rimbaud v díle "Sezóna v pekle" již před sto lety popsal peklo, ve kterém nyní žijeme. Takže jsme v pekle, které je všude.
Satprem - Je však předvečer a obrněni horlivou trpělivostí nakonec vstoupíme do nádherných měst...
Avšak Rimbaudovo peklo bylo stále dosti psychologické. Nyní je to peklo fyzické. V této chvíli se střílí po lidech v Teheránu, že ano?
Všude je patrné barbarství v té či oné formě. Začínáme se dusit, poněvadž lidstvo potřebuje pohlédnout do tváře strašné fyzické reality, aby mohlo nakonec dojít k proměně jejího vědomí. To je to, co se odehrává. Není to krize morálky, není to krize politická, finanční, anebo náboženská. Nic z toho.
Jsme uprostřed evoluční krize. Umíráme za lidství, abychom se zrodili jako něco jiného. Všechno je špatně. A všude. Všechno je hrozné. Všude.
Dokonce i v těch nádherných amerických městech, tak přepychových, lze se potkat s barbarstvím. Na každém kroku. Dosáhli jsme momentu, ve kterém se Vědomí obrací do jiné dimenze. Není to tak?
Taková je historie. Jde o evoluční krizi. Dosáhli jsme bodu v evoluci, ve kterém se podobně musely organismy naučit dýchat plícemi, namísto žábrami. Jinak by se udusily.
A toto se děje i nyní. Samozřejmě se mohu podělit toliko o své zkušenosti.
Člověkem teprve začíná být, když dosáhne úplné nicoty, neboli toho, čím je. Není to to, co si myslí, co miluje. Jakmile dosáhne této úplné nicoty, tak tu [b][color=#FF0000]Něco musí zůstat[/color][/b], jinak zemře, není-liž tak?
Tohle jsem zažil v koncentračních táborech. Bylo to NIC. Všechno bylo zničeno a zdecimováno. I já jsem byl zlomen. Všechny ideály, veškerá ušlechtilost, všechno bylo zničeno. Nezůstalo nic, vůbec nic, rozumíte. Žádná politika, žádné náboženství, nic, nic, čeho by se dalo zachytit. [color=#FF0000][b]Takže, když už tu nic není, co zbude? Co zbývá?[/b][/color]
http://otevriocihz.blogspot.cz/