DIAGNOSTIKA KARMY, KNIHA DRUHÁ, ČISTÁ KARMA

Odeslat odpověď


Odpoveď na tuto otázku je nutná pro rozlišení automatizovaných pokusů o registraci.
Smajlíci
:) :( ;) :P 8) :D :'-( :knock: :green: :sos: :confused: :yes: :phew: :crazy: :what: :yeah: :hm:
Zobrazit další smajlíky
BBCode je zapnutý
[img] je zapnutý
[flash] je zapnutý
[url] je zapnuté
Smajlíci jsou zapnutí
Přehled tématu
   

Pokud si přejete přidat jednu nebo více příloh, vyplňte následující údaje.

Rozšířit náhled Přehled tématu: DIAGNOSTIKA KARMY, KNIHA DRUHÁ, ČISTÁ KARMA

Re: DIAGNOSTIKA KARMY, KNIHA DRUHÁ, ČISTÁ KARMA

Příspěvek od vostal petr » pát 03. kvě 2019 22:27:17

Re: DIAGNOSTIKA KARMY, KNIHA DRUHÁ, ČISTÁ KARMA

Příspěvek od Pelvan » stř 01. kvě 2019 13:38:31

str. 127

"...Když svůj život přehodnotíte a to, co jste až

dosud považovali ze nepříjemnosti nebo dokonce neštěstí, začnete brát jako akty očisty, předurčené

Bohem, když začnete Bohu děkovat za to, že vaše pozemská logika byla potlačena -‚ přejdete k

režimu zdravé buňky. Až skrze pokání zapudíte svou agresi a projdete si dosavadní život jako na

filmovém páse a až se modlitbou vyznáte lásky k Bohu, očistíte si duši. To musíte dělat nepřetržitě.

Jenže právě vědomí, které je zdrojem neustálého hodnocení a kritického vztahu ke každé situaci,

nás silně váže k Zemi a plodí agresi. Proto je dnes odpojení pozemské logiky a blokace vědomí

nezbytná. Především přestaňte hodnotit události, jejichž svědky se stanete. Stejně tak není dobré se

pokoušet situaci porozumět. Jakmile se něco stane, znamená to, že to byla vůle Boží. A dost,

jakákoli další hodnocení jsou zbytečná.

Vědomí tíhne k destrukci, a proto je agresivní. Podvědomí se naopak obrací k jednotě, tedy k

lásce. Láska je nejvyšší forma jednoty. Čím větší lásku budete věnovat Bohu a všemu kolem vás,

tím aktivněji se duše bude orientovat na vesmír, a nemoc bude zbytečná. Můžete využít

jakýchkoli podpůrných technik blokace vědomí. Všechny nějak souvisejí s omezením potřeb a

žádostí těla. Půst, dlouhodobé hladovění, samota, modlitba - to vše potlačuje logiku těla a

aktivizuje logiku ducha. Představte si například takovouto situaci: člověk pije alkohol, kouří a cítí

se normálně. Pak kouřit a pít přestane, onemocní na rakovinu a umře. A proč? Protože alkohol,

kouření a narkotika blokují vědomí a odpojují pozemskou logiku. Totéž, ale účinněji, však zajistí

správné nazírání na svět, samota, půst, pokání a modlitba..."

Re: DIAGNOSTIKA KARMY, KNIHA DRUHÁ, ČISTÁ KARMA

Příspěvek od Jana » stř 10. dub 2019 12:53:55

Nejdůležitější je láska k Bohu (buddhisté by řekli asi k Nicotě), to jest láska k něčemu nezrozenému a nestvořenému a věčnému, láska k tomu, co je nám všem (ať už jsme lidi, zvířata, kameny nebo voda a vzduch) společné a co je věčně živé a vše prostupující.
Až po tomto Bohu může mít člověk rád i druhé lidi či cokoliv jiného zrozeného či stvořeného.


Proto je první přikázání: "Miluj Boha" a druhé: "Miluj bližního jako sebe sama".

Poznávat a milovat to věčné nezrozené je tím, co chrání před bolestí z nepoznání, čím je to pomíjivé, zrozené.

DIAGNOSTIKA KARMY, KNIHA DRUHÁ, ČISTÁ KARMA

Příspěvek od Pelvan » stř 10. dub 2019 9:14:32

Chci se zde zmínit o knize S. N. LAZAREVA - DIAGNOSTIKA KARMY KNIHA DRUHÁ ČISTÁ KARMA


Úryvek ze str. 29:
...
"Jakákoli
nepříjemnost, která vás potká, není příčina, ale důsledek. Příčina tkví v nedokonalosti vaší duše,
která se všemi těmi nepříjemnostmi očišťuje. Jenže vy se místo toho urážíte, nechcete se očistit a
dočkáte se ještě většího kopance. Raději si celý den opakujte:
"Všechny mám rád a na nikoho se nezlobím."
Po několika dnech jsem tomu pacientovi zavolal. Řekl mi, že se cítí normálně a všechny bolesti
se utišily. Navrhl jsem mu, aby za týden přišel na další sezení, ale neobjevil se. Podíval jsem se do
jeho pole a zjistil jsem, že se všechno usadilo.

A právě v té době se na mě obrátila jedna moje známá, která se začala léčit podle mé soustavy.
"Už jsem z těch věčných omluv za všechny své poklesky unavena. Navrhni mi nějakou
modlitbu, která by mě toho všeho zbavila najednou."

Když je nemoc vyvolána agresí a lze ji léčit jen očistou duše skrze pokání, člověk, který v sobě
cítí lásku, bude zdráv na těle a šťasten na duchu. Je třeba v sobě neustále pěstovat lásku k lidem.

"Ráno vstaň a popřej dobro a zdar celému okolnímu světu:
lidem, zvířatům, travám i květinám. A řekni:
"mám se ráda, mám ráda jiné lidi, mám ráda Zemi, mám ráda vesmír i Boha."
Tak se tvá duše očistí od agrese a ty se uzdravíš."

Byla nadšená.
Dřív jsem se obvykle obával poskytovat jakákoli přímá doporučení. Když člověku nabídneme
obraz světa, bude si v něm cestu hledat sám, kdežto když ho tím světem povedeme, aniž bychom
cokoli vysvětlovali, mohl by zahynout.

"K čemu to vlastně vybízíte?" slýchal jsem často. "Tohle všechno už je přece dávno známo."
Já ale k ničemu nevybízím a nic nedoporučuji, jen poskytuji obraz světa, který se jeví mému
vnitřnímu zraku. Každý si pak sám rozhodne, co má udělat. Nu a téhle své známé jsem jako první
poskytl přímé doporučení. Měl jsem pocit, že jsem již připraven k praktickým krokům. Zajímalo
mě, jak rychle se její duše začne očišťovat.

O dva dny později jsem začal ztrácet zrak. Pravé oko mi
celé zrudlo a opuchlo. Pochopil jsem, že na mě někdo útočí, a začal jsem pátrat po původci tohoto
útoku. Pokud je to člověk, stačí potlačit analogický program v jeho duši, a útok pomine. Pokud je
to neživá příroda, je třeba potlačit podráždění, nerudnost vůči neživým objektům, a program se
rozptýlí.

Začal jsem tedy celou situaci zkoumat a najednou jsem s překvapením zjistil, že na mě dotírají
jiné světy. Soudě podle intenzity útoků se zdálo, že jsem se pro ně stal velkým nebezpečím, protože
jsem se dopustil jakéhosi mocného narušení. Zatím jsem však nemohl pochopit, co by to tak mohlo
být. Zrak se mi hodinu od hodiny horšil. Křečovité pokusy zorientovat se v této situaci zatím k
ničemu nevedly. Uvědomil jsem si, že zištnost je program ničení jiných světů. Jenže v poslední
době jsem si nebyl vědom ničeho, co by se takto mohlo projevit. Celý život jsem prožil v
materiálním nedostatku a nikdy jsem nebyl zištný. Naopak jsem díky tomu pociťoval, že se mohu
plně věnovat své práci na sobě a vyvarovat se mnohých problémů, které přináší hmotný dostatek.

Takže v zištnosti to nebude. Musí ale fungovat nějaký mechanismus, který zištnost připomíná.
Co je to vlastně zištnost? Je to příliš silné tíhnutí k pozemským statkům a ochota zříct se pro ně
Ducha svatého, tedy slušnosti, ušlechtilosti a lásky. Zištnost přináší škodu jiným strukturám, a mé
duchovní struktury se v jemné hladině rozprostírají po celém vesmíru. Pokusil jsem se vybavit si
všechny své výzkumy, které se nějak týkaly jiných světů.

Struktura vesmíru je buněčná. Jednotlivé buňky jsou právě jiné světy. Nejdůležitější na tom
všem však je, že má informační struktura je má přesná replika v každém z těchto světů. Jednoduše
řečeno mám v každém z těchto světů svého dvojníka. To znamená, že když budu příliš silně lpět na
pozemském štěstí, bude to, jako když si přitahuji přikrývku na sebe, jako když chci získat ze všech
světů vše pro svou fyzickou schránku v tomto světě; budu tak ničit své dvojníky v oněch jiných
světech. Nu a protože každý je provázán se světem, v němž sídlí, prakticky se jedná o program
deformace jiných světů. To znamená, že každé mé usilování musí mít práh, za nímž začíná zkáza.

Analyzoval jsem situaci posledních dnů krok za krokem a snažil se pochopit, co mě to tak
mohutně přitisklo k Zemi. Nepodařilo se mi ale vybavit si jedinou alespoň trochu významnou
událost. Jediné, čeho jsem se mohl chytit, byla má rada známé o tom, jak se má modlit. Pro každý
případ jsem se rozhodl projít i tuto variantu a zavolal jsem jí.

"Nazdar, jak se vede?"
"Mám něco s očima, přestávám vidět."
"A modlíš se, jak jsem ti doporučoval?"
"Samozřejmě. Ráno, v poledne a večer. Naučila jsem to i své děti a maminku."
"Tak jim řekni, aby toho všichni okamžitě nechali. Je v tom cosi nebezpečného."

Zavěsil jsem a začal situaci v duchu probírat. Když budeme kritickou chvíli vnímat jako neštěstí,
tak se člověk zlomí. Kdežto když ji budeme vnímat jako popud k sebezdokonalení, dostaví se místo
rozpadu vznik. Vzpomněl jsem si na kýmsi vyslovený výrok: "Bůh nám neukládá zkoušky, které
nejsme schopni zvládnout." Proto v posledních dvaceti pěti letech jakoukoli situaci nazírám jako
další schůdek na cestě k poznání světa. Znovu a znovu jsem pročítal text, který jsem dal své známé,
a nakonec jsem si ve věci udělal jasno.

Pojem Bůh jsem doposud stavěl až za lidi, zvířata, rostliny a Zemi.
Přitom první cit lásky musí
směřovat k Bohu. Jakmile jsem si to uvědomil, zrak se mi okamžitě zlepšil. Znovu jsem zavolal své
známé. Všechno jsem jí vysvětlil, a během několika málo hodin se i jí pronikavě zlepšil zrak. A v
této chvílí jsem definitivně porozuměl Kristovu přikázání "Miluj Boha víc než otce a matku a syna
svého." Později jsem se měl na stovkách příkladů přesvědčit, že láska směřující nejdřív k Zemi, a
pak teprve k Bohu zabíjí, a naopak láska procházející skrze Boha očišťuje. Je třeba měnit nejen své
činy, ale i charakter a náhled na svět."
...


Z uvedeného vyplývá, že Vesmír či Bůh velice dbá o to, aby byla v prvé řadě vzdána čest jemu a až potom po Něm se mohou ocenit i jeho pozemské dary.
Pokud to někdo dělá tímto způsobem v tomto pořadí, tak je odměňován zdravím a božskou přízní.
Pokud někdo vyzdvihuje pozemské dary Boha nad Boha samotného, tak, jako důsledek jeho omylů, je stíhán nemocemi a Boží nepřízní.

S. N. Lazarev píše jinými slovy asi toto:
Nejdůležitější je láska k Bohu (buddhisté by řekli asi k Nicotě), to jest láska k něčemu nezrozenému a nestvořenému a věčnému, láska k tomu, co je nám všem (ať už jsme lidi, zvířata, kameny nebo voda a vzduch) společné a co je věčně živé a vše prostupující.
Až po tomto Bohu může mít člověk rád i druhé lidi či cokoliv jiného zrozeného či stvořeného.
Vše, co má člověk rád více než Boha, je pro něho časem ztraceno, i kdyby to byl například on sám.
Pokud bude mít člověk raději sám sebe než Boha, tak se bude postupně ničit až do svého úplného zničení.
Když se rozhlédnu okolo sebe nebo se podívám do zrcadla, tak zjistím, že takoví jsme skoro všichni a podle toho to i vypadá.

Jsem takový věčný hledač a na tohle, co sem teď píši, občas zapomínám, a pak se k tomu po různých průšvizích zase kajícně vracím.
Jako příklad Lazarevových modliteb sem posílám toto:
"Za všechny nepříjemnosti Ti Bože děkuji!"

Nahoru