od nop » stř 17. pro 2014 15:35:22
pin píše:Takže to nejsou TVÉ myšlenky jako takové, ale vybíráš si je z kolektivní mysli - většinu z nich.
Je to mnohem jednoduší, člověk nepotřebuje k životu "kolektivni mysl". Jediný co potřebuje k životu je tahle planeta, nic jinýho.
Není to desatero ani ghíta, není to Krišna, Buddha ani Ježíš (zdravím Vás kamarádi), je to tahle Země v tomhle vesmíru a nic jinýho.
Ani ve snu...
Hevím, proč potřebujeme myslet, že jsme závislí na "kolektivní mysli".
Myslím, že je mnoho věcí, které se tam nevyskytují. Když jsme sáňkovali o prázdninách, to mi zůstává a vynořuje se to často, je to MÁ vzpomínka na to, jak jsme řádili na kopečku bez starostí mimo školu do soumraku.
Copak se náš kopeček ukládá do kolektivní mysli?
A jsou tam uložené dojmy všech mých sousedů, kterí tam řádili taky? A radosti ze všech kopečků?
V Koreji, tam je to něco jiného. Pietně se tam uchovává vesnice, kde žil za dětství veliký vůdce národa Kim Ir Sen. Je tam také svah, na kterém on sáňkoval s ostatními sousedy, ještě než vyrostl na vúdce.
Myslím, že v kolektivní mysli se uchovává spíše něco principiálního, možná esence ze všech dětských radostí kterýchkoliv sáňkujících se dětí, ta jiskřivá radost sama o sobě a ne archiv milionů jednotlivých radostí pěkně seřazených v kartotéce mnohamilionového lidstva podle jednotlivců.
Takže když nastane bouřlivá radost fanoušků, že vyhrála Sparta nad Litvínovem, bude tam možná uložená jako JEDNA třpytivá esence a nevím, jestli to bude pořádané podle roku a týdne.
Je tam možná archiv všech druhů radostí a žalů. Takže kdo propadne lásce a má citlivý zrak, pozná, že není jen on jednotlivý milující ve světě, ale pocítí radost mnoha zamilovaných a milujících a může vědět, že "není sám".
A kdo propadne žalu způsobenému láskou, a bude vnímat vše, pozná, že není v žalu sám a to může být také útěchou. Ale snad tam nebude pocit, který měla Máňa Nováková ve čtvrtek odpoledne, když plakala na lavičce, zařazený samostatně.
Nejlepší je, že je také JEDEN, který pořádá naše věci a je kdykoliv ochotný pro nás něco zařídt.
[quote="pin"][quote]Takže to nejsou TVÉ myšlenky jako takové, ale vybíráš si je z kolektivní mysli - většinu z nich.[/quote]
Je to mnohem jednoduší, člověk nepotřebuje k životu "kolektivni mysl". Jediný co potřebuje k životu je tahle planeta, nic jinýho.
Není to desatero ani ghíta, není to Krišna, Buddha ani Ježíš (zdravím Vás kamarádi), je to tahle Země v tomhle vesmíru a nic jinýho.
Ani ve snu...[/quote]
Hevím, proč potřebujeme myslet, že jsme závislí na "kolektivní mysli".
Myslím, že je mnoho věcí, které se tam nevyskytují. Když jsme sáňkovali o prázdninách, to mi zůstává a vynořuje se to často, je to MÁ vzpomínka na to, jak jsme řádili na kopečku bez starostí mimo školu do soumraku.
Copak se náš kopeček ukládá do kolektivní mysli?
A jsou tam uložené dojmy všech mých sousedů, kterí tam řádili taky? A radosti ze všech kopečků?
V Koreji, tam je to něco jiného. Pietně se tam uchovává vesnice, kde žil za dětství veliký vůdce národa Kim Ir Sen. Je tam také svah, na kterém on sáňkoval s ostatními sousedy, ještě než vyrostl na vúdce.
Myslím, že v kolektivní mysli se uchovává spíše něco principiálního, možná esence ze všech dětských radostí kterýchkoliv sáňkujících se dětí, ta jiskřivá radost sama o sobě a ne archiv milionů jednotlivých radostí pěkně seřazených v kartotéce mnohamilionového lidstva podle jednotlivců.
Takže když nastane bouřlivá radost fanoušků, že vyhrála Sparta nad Litvínovem, bude tam možná uložená jako JEDNA třpytivá esence a nevím, jestli to bude pořádané podle roku a týdne.
Je tam možná archiv všech druhů radostí a žalů. Takže kdo propadne lásce a má citlivý zrak, pozná, že není jen on jednotlivý milující ve světě, ale pocítí radost mnoha zamilovaných a milujících a může vědět, že "není sám".
A kdo propadne žalu způsobenému láskou, a bude vnímat vše, pozná, že není v žalu sám a to může být také útěchou. Ale snad tam nebude pocit, který měla Máňa Nováková ve čtvrtek odpoledne, když plakala na lavičce, zařazený samostatně.
Nejlepší je, že je také JEDEN, který pořádá naše věci a je kdykoliv ochotný pro nás něco zařídt.