od Návštěvník » úte 27. pro 2011 15:10:33
Ahoj Michalo a všichni
když jsem tady psal pár slov k tématu náhlého odchodu blízkého, bolesti všech co ho měli rádi a to v souvislosti Vánoc a přidal přání klidu a míru ... netušil jsem, jak mně a naší rodině bude dopřáno dotknout se tohoto téma doslova na vlastní kůži
v podvečer Božího hodu, v úzkém rodinném kruhu jsem náhle zkolaboval do bezvědomí ... vše se přihodilo nečekaně a doslova v okamžiku ...
probral jsem se když mi člen rodiny vytahoval zapadlý jazyk a první vjem co jsem zaznamenal byl naprosto hluboký a všeobjímající klid a mír, který ve mne doteď přetrvává ... zároveň i jistý údiv nad tím vytrhnutím zpátky do světa projevu a jistá neochota být i nadále ochoten účastnit se toho šrumce zde ... první zrakový vjem byly vyděšené oči mého dospívajícího potomka, který se nade mnou skláněl ... a tak jsem si řekl, že tu asi ještě mám co dělat a smířil jsem se tím ... a taky jsem si říkal, že kdyby lidé věděli, že právě tyhle náhlé příhody, které vypadají z pohledu zvenčí velmi dramaticky jsou velmi milosrdnou formou odchodu pro dotyčného ... pokud je to tak náhlé a nečekané jak to proběhlo u mne ... žádná bolest, strach, jen nepohnutost klidu a míru ... doslova hlubina nekonečnosti ... a první co jsem řekl, bylo ve směru k blízkým, že vše je v naprostém pořádku
což je všechny uklidnilo, překvapeni byli i páni od záchranné služby, kteří mne přes mé protesty odvezli na vyšetření do nemocnice ... při jízdě sanitou jsem si velice silně uvědomoval, že jediný na čem záleží a co zůstává a neztrácí se je právě ta láska a vzájemnost mezi blízkými
a že i kdybych už s nimi nemohl dál sdílet ten projevený svět a všechy ty příběhy co se v něm odehrávají, že bych si přál, aby byli klidní a žili dál naplno a nechtěl bych, aby se nějak moc trápili kvůli tomu co se stalo a aby věděli, že je vše v pořádku a že je mi dobře, tak moc, že nevím nic o sobě ani o světě, žádný problém, nic ... a že to co jsme spolu prožili a co k sobě cítili se neztratilo a že v tom je krása a kouzlo projeveného světa
tak mne to učí více si vážit chvil, které zde trávím a více žít naplno vším co to sebou nese a jak to nese ...
někde jsem zase četl zmínku o tom, že je nutné abychom dosáhli jednobodové soustředěnosti ... nemyslím, že je to až tak podstatné ... důležité je být v míru se vším co přichází a jak přichází, nechat se uvolněně nést samotným žitím ... s vděčností za to všechno ... žít naplno a vědět o tom ... uvědomovat si každou jedinečnost chvíle a toho co je za tím ... teda toho z čeho to vychází ... protože to je zdroj a podstata všeho ... a jak tu někdo někde zmínil - nejde o to kontrolovat život a udržovat jednobodovou pozornost, jako o to, nechat se žít ... odevzdat se tomu plně a nechat se řídit ... aspoń tak mne to vede a už musím přiznat, že fofrem ...
ta zkušenost mi velmi připomenula a nejen mně, ale i všem co byli účastni té přihodě, jak jako projevená lidská bytost jsme nestabilní a křehčtí a že nikdo z nás neví co se přihodí v dalším okamžiku a jaký je dar, když můžeme spolu být a že je to dočasu ... a taky jak úžasný nástroj jsme dostali k dispozici a to je tělo, smysly, cítění, intelekt ...
Ahoj Michalo a všichni :)
když jsem tady psal pár slov k tématu náhlého odchodu blízkého, bolesti všech co ho měli rádi a to v souvislosti Vánoc a přidal přání klidu a míru ... netušil jsem, jak mně a naší rodině bude dopřáno dotknout se tohoto téma doslova na vlastní kůži
v podvečer Božího hodu, v úzkém rodinném kruhu jsem náhle zkolaboval do bezvědomí ... vše se přihodilo nečekaně a doslova v okamžiku ...
probral jsem se když mi člen rodiny vytahoval zapadlý jazyk a první vjem co jsem zaznamenal byl naprosto hluboký a všeobjímající klid a mír, který ve mne doteď přetrvává ... zároveň i jistý údiv nad tím vytrhnutím zpátky do světa projevu a jistá neochota být i nadále ochoten účastnit se toho šrumce zde ... první zrakový vjem byly vyděšené oči mého dospívajícího potomka, který se nade mnou skláněl ... a tak jsem si řekl, že tu asi ještě mám co dělat a smířil jsem se tím ... a taky jsem si říkal, že kdyby lidé věděli, že právě tyhle náhlé příhody, které vypadají z pohledu zvenčí velmi dramaticky jsou velmi milosrdnou formou odchodu pro dotyčného ... pokud je to tak náhlé a nečekané jak to proběhlo u mne ... žádná bolest, strach, jen nepohnutost klidu a míru ... doslova hlubina nekonečnosti ... a první co jsem řekl, bylo ve směru k blízkým, že vše je v naprostém pořádku :) což je všechny uklidnilo, překvapeni byli i páni od záchranné služby, kteří mne přes mé protesty odvezli na vyšetření do nemocnice ... při jízdě sanitou jsem si velice silně uvědomoval, že jediný na čem záleží a co zůstává a neztrácí se je právě ta láska a vzájemnost mezi blízkými :) a že i kdybych už s nimi nemohl dál sdílet ten projevený svět a všechy ty příběhy co se v něm odehrávají, že bych si přál, aby byli klidní a žili dál naplno a nechtěl bych, aby se nějak moc trápili kvůli tomu co se stalo a aby věděli, že je vše v pořádku a že je mi dobře, tak moc, že nevím nic o sobě ani o světě, žádný problém, nic ... a že to co jsme spolu prožili a co k sobě cítili se neztratilo a že v tom je krása a kouzlo projeveného světa :)
tak mne to učí více si vážit chvil, které zde trávím a více žít naplno vším co to sebou nese a jak to nese ...
někde jsem zase četl zmínku o tom, že je nutné abychom dosáhli jednobodové soustředěnosti ... nemyslím, že je to až tak podstatné ... důležité je být v míru se vším co přichází a jak přichází, nechat se uvolněně nést samotným žitím ... s vděčností za to všechno ... žít naplno a vědět o tom ... uvědomovat si každou jedinečnost chvíle a toho co je za tím ... teda toho z čeho to vychází ... protože to je zdroj a podstata všeho ... a jak tu někdo někde zmínil - nejde o to kontrolovat život a udržovat jednobodovou pozornost, jako o to, nechat se žít ... odevzdat se tomu plně a nechat se řídit ... aspoń tak mne to vede a už musím přiznat, že fofrem ...
ta zkušenost mi velmi připomenula a nejen mně, ale i všem co byli účastni té přihodě, jak jako projevená lidská bytost jsme nestabilní a křehčtí a že nikdo z nás neví co se přihodí v dalším okamžiku a jaký je dar, když můžeme spolu být a že je to dočasu ... a taky jak úžasný nástroj jsme dostali k dispozici a to je tělo, smysly, cítění, intelekt ...