od Návštěvník » sob 28. kvě 2016 9:11:04
mooji - Nikdy nic neposkvrnilo vaše Bytí
[Tazatel:] Ahoj Mooji.
[Mooji:] Ahoj.
[T:] Nemám konkrétní otázku, ale chtěl jsem přijít, abych se zbavil opakujících se energií v těle a v mysli. A snad...
[M:] Ano. Co dělají? Proč s nimi máš problém?
[T:] Protože je cítím fyzicky, jako by mě přemáhaly a ...
[M:] Rozumím.
[T:] ...má mysl mě za to soudí a myslí si, že mě soudí i ostatní lidé...
[M:] Když tě mysl soudí, co přesně soudí?
[T:] Myslí si asi, že jsem kvůli tomu slaboch.
[M:] Tvá otázka je velmi univerzální otázka; takžě ji otevírám pro každého. Protože mnoho lidí se ptá na tu samou věc, o které mluvíš, hmm? Mysl nemůže zastrašit čisté Bytí. Může zastrašit pouze představu, kterou máte o tom, kdo jste. Ještě jednou: Mysl nemůže zastrašit čisté Bytí, čisté Já. Může se Tomu jen poklonit. Může zastrašit jen tvůj vlastní obrázek, nebo představu o tom, kdo jsi.
Teď - co děláme špatně je, že bereme představu o tom, kdo jsme, jako skutečnost toho, kdo jsme.
Pokud tuto představu považujete za skutečnost, budete cítit, že je něco s vaším životem špatně. "Zkusím svůj život vylepšit" atd.
Kdo tomu rozumí? Velmi dobře. Takže, kvůli této špatné identifikaci pracujeme na špatné věci.
Je to, jako když pracujete a leštíte všechny své odpadky, které jednoho dne odhodíte pryč. Ale zamilovali jsme se do této aktivity a nemůžeme přestat. A někdo se zeptá: "Proč leštíš svoje smetí?" Řeknete: "Ano, ano." - "Ale to je k ničemu!" "Já vím!"
Říkáte dokonce: "Vím to intelektuálně." Ale musíte to buď vědět nebo nevědět. A něco tu je a já to beru velmi vážně,
protože vidím, kolik problémů je tím způsobeno. Všechna zvěrstva na světě jsou způsobena tímto, jistým způsobem. Chybným pojetím toho, kdo jsme. Takže mysl vlastně dělá dobrou práci. Protože vás kouše a kope a škádlí... Protože, kdyby to nedělala,
chtěli byste si z tohoto omezeného pocitu udělat svůj domov, ve smyslu, že žijete, jako byste byli věční tady. Tady nejste věční. Tohle není vaše věčné místo. Takže se musíte ponořit hlouběji, jít víc dovnitř. Protože to je, co se děje.
Každý, kdo trpěl, se stává v podstatě duchovně zajímavějším. Když vyrůstáte jen na cukrovinkách, nemáte nic, co opravdu nabídnout. Lidé říkají, že je to jen nesmysl. Ale, když jste se museli ponořit a říct: "Ne, ne, ne, co je tohle?" A ne si jen stěžovat, ale podívat se
a ponořit se hlouběji, až tam, kam na vás paže mysli nedosáhnou.
Pak jste na krásném místě.
Někdy říkám, že když se s vámi budu bavit na úrovni, na které sami sebe prezentujete, budu jen napomáhat posílení špatné představy, kterou o sobě máte. A tím bych vám neposloužil, protože já vím, kdo jste.
Jste Já, jste já sám.
Proto říkám, že se díváme trochu špatným způsobem. Mysl vlastně do jisté míry dělá to, co musí. Vidíte? Někdy jde také nad zdánlivý rámec svých povinností. Ale kousne vás do kotníků, abyste nestagnovali na špatném místě. Takže, když k tobě mluví, říkám: "Koho mysl zastrašuje?" A ty se musíš podívat a vidět. Říká mi, že nejsem dost dobrý. No, vlastně nejsi dost dobrý - tam ne. Dost dobrý na co?
Jen působit sám sobě trable. Není to o tom, že budeš dost dobrý. Říká ti, že nejsi dost dobrý, protože zkoušíš být dost dobrý a nikdy nemůžeš být dost dobrý na to, abys byl volný. A nemůžeš být ani dost špatný, abys byl vyňat ze svobody. Jen musíš porozumět, musíš pochopit. Nemusí to být odpověď, kterou tvá mysl chce. Chce slyšet: "Poslouchej, zkus tuhle techniku, pak budeš dělat tyhle "duchovní kliky" a budeš v pohodě." A já říkám: "Ne, zahoď to." To, co pozoruje mysl, ale nepozoruje ji se zájmem - buď tam.
Když tam jdeš, když je tvá pozornost tam, něco začne být velmi líné, velmi líné. Protože všechna tvá energie je strávena v rádža zóně (v mysli). Všechna tvoje energie je v zóně egoické mysli a ty tam vkládáš energii.
Takže, když přijdeš do čistého místa Bytí, cítíš: "Ano, ale tady se nic neděje, není to vlastně moc zajímavé. Je to trochu nudné, jen prázdné." Je to tak. Pak to musíš sledovat, protože je to stále mysl, která takhle mluví. Ale já musím využít této příležitosti a říct ti to,
protože, jak se jinak dostaneš za tuhle věc? Nejsem tady pro sebezdokonalování. Protože tomu nevěřím. Jsem doktor, který nechce uzdravit pacienta; chci pacienta zabít. [Smích]
Ale, uslyšíš, co teď říkám? Slyšíš, co teď říkám, vidíš v tom něco?
[T:] Rozumím, co říkáš, ale cítím, jako by se tomu má mysl z nějakého důvodu nechtěla odevzdat. Možná se cítí připoutána k tělu.
[M:] Mysl nemusí... Vidíš, znova, dokonce ani tahle rada není pro mysl. Je to skoro, jako by tvá mysl mluvila za tebe. Není to pro mysl. Je to pro tebe, který si uvědomuješ mysl. Nech mysl mluvit za sebe. Ty si uvědomuješ mysl, ty komentuješ: "Ano, mysl to nechce, mysl se nechce odevzdat."
Já říkám - mysl je mi ukradená.
[Smích]
To není dobré slovo, že ne? [toss = masturbovat] [Smích]
Asi začínám být unavený nebo něco...
[Smích]
Ale, jakkoli, jakkoli... nemluvíme o mysli v tom smyslu. Neptáme se mysli: "Rozumíš?" Myslím, že tohle je velmi dlouhá cesta.
Pak bude mysl spolupracovat a tak dále. A postupně - je to také evoluční proces, můžete říct. Ale já cítím, že nemám čas.
Když pravda je pravda, musí tu být teď. Vidíte?
Je to, jako když žebráte na ulici, nemáte žádné peníze a pak někdo přijde a řekne, že jeden váš strýc, o kterém jste nevěděli,
vám zanechal 5 miliónů liber. "Ah, opravdu?" - "Ano." "Wau, ok, díky, díky." - "Jediná potíž je ta, že musíš počkat dalších 10 let, než je dostaneš." No, to pro tebe nemá žádný užitek. Když jsi bohatý, chceš peníze teď. Chceš je utratit.
"Chci vzít své přátele ven a dát si dobré jídlo. Proč mi teď říkáš, že musím počkat deset let?" Já také říkám: "Jste Já."
Ty říkáš: "Ok, ale kde to je? - "No, když uděláš těchto 17 kroků k..."
"Ne, řekl jsem, že je to teď tady." - "A kde to je?" Říkám: "Ok, já jsem tady taky."
Pak se podívejme, co se zdá stát tomu v cestě. Tohle je mé stanovisko k tobě. Co stojí v cestě tomu, že to nevidíš? Vidíš?
A já ti říkám, proč, protože jsi sám sebe umístil na pozici těla-mysli, pouze osoby. A to tě činí slepým k těmto věcem, o kterých mluvím. Chce se to zdokonalovat, chce to růst. Ale vždy s nějakým sobeckým motivem. To není pravda, není to to, co jsi.
A čím hlubší spánek je, tím víc si myslíš, že jsi tato osoba. A veškerá tvoje energie bude investována do této osoby.
To je důvod, proč se tak bojíme zemřít, protože je tu vždy nedokončená práce. A já nerad vidím, když lidské bytosti trpí,
nebo jakékoli jiné. Když vím, že to tak nemusí být, že se s tím dá něco dělat. A ukazuji vám to nejpřímější, nejpřímočařejší, nejjednodušší. Od začátku vám říkám: "Vyjděte z této věci ven. Můžete tu věc sledovat. Ale děje se to, že jsme k ní připoutáni.
A to je, kam jde všechna vaše energie, protože jsme k tomu připoutaní. Musíte tohle vidět jasně, abyste pak mohli udělat vědomovou volbu, jestli chcete takhle pokračovat nebo ne. Ale alespoň už do toho nechoďte jen slepě. Ne, alespoň to víte.
Můžete říct: "Ano, vlastně, já vím, že to není skutečné, ale je to pro mě tak aktraktivní, že do toho chci něco investovat.
Alespoň je to upřímné, že je to tak? Protože neděláme věci, protože jsou správné nebo špatné, nebo dobré či zlé.
To není, kde se rozhodujeme. Většinou jsme v něčem zapleteni, protože jsme k tomu připoutáni, ne proto, že to je dobré nebo špatné,
ale spíš podle toho, jak moc jste k tomu připoutáni. Někdy víte, že tahle věc opravdu není to nejlepší, ale silně vás přitahuje, takže tuto atrakci následujete. Ale to, o čem teď mluvím, je stále na povrchu Vědomí. Mluvím k vám moudře, k vám, kteří jste To.
Nejste mysl, nejste osoba.
Teď má velmi sladkou chuť, sladko-hořkou... a jsme závislí na osobnosti, takže tam zase jde naše energie jako reflex. Vidíte?
Ale já vás zkouším navést zpět do místa, kde jednodušše jste.
Jen tomu dejte šanci a pokaždé zjistíte, že to roste; něco expanduje a vy jste schopni opravdu cítit menší tah zůstat v omezené formě osobnosti. Nechte ostatní lidi mluvit o vaší osobě, ale vy už ani nevíte, co to je.
"Co je osobnost, nevím, co to je?"
Už pro vás nebude místem reference. A já vím, že ve skutečnosti hledáš tohle. Vídám tě už několik let a vím, že hledáš...
Ale musím ti připomenout: "Podívej, nedávej tomu tolik energie, protože odsud ji zpět nedostaneš, investuješ do špatné věci.
Kdokoli, kdo investuje jen do osoby, je to takové plýtvání!
Nemusíte investovat ani do Já, Já nepotřebuje vaši investici. Musíte jen rozpoznat, co je Pravda, že je to vaše pravé místo.
Ale máme zápach, energii a přítomnost toho falešného, co teď proudí v našich žilách. Ale je to stále jen povrchová věc.
Je to stále jen povrchová věc. Nic nemůže odstranit vaše Bytí. Nic to nikdy neudělalo. Jste bezčasé Bytí.
Tohle je dobrá zpráva:
Nic nikdy vaše Bytí neposkvrnilo.
Jediný zůsob, jak k tomu může dojít, je snít o tom. Ale ne skutečností. Toto je skvělá zpráva. Ale život je o zkušenosti
a musí to být potvrzeno zkušeností; Musíte si být vědomi, že jste vědomí. Jinak sníte, že jste něco jiného a pak jde všechna energie do něčeho jiného, co jde jen dolů do odpadu. Vím, že někdy, když takhle mluvím, jde toho dovnitř méně, protože máte velké uši pro to nereálné a jen maličké pro to skutečné.
Začnu mluvit a....nejde to dovnitř. Samozřejmě, je to zavřené. Mysl uši zacpe. "Moc to neposlouchej."
Tohle je, proč někdy, když poukazujeme na tyto věci, říkám: "Bude lepší, když přijdete se zápisníkem a zapíšete si to.
Protože, jakmile začnete opravdu něco objevovat, je to, jako by přicházela ta největší vyrušení.
Mysl začne házet kameny do křoví, aby vám překazila soustředění. Toto je, proč někdy říkám, napište si to. Protože jsem někdy dával otázky... Povídal jsem o jednom chlapci, který za mnou chodil. Povídali jsme si... a v jednu chvíli jsem se ho zeptal:
"Dobře, ale kdo zažívá tu věc, o které jsi přávě mluvil? Kdo to pozoruje?
A on řekl: "Co?"
Řekl jsem: "Právě jsi mluvil o té věci...že:
"Nevěřím, že existuje něco jako štěstí."
Řekl jsem: "Čí je to víra?"
A on: "Je tu hrozné horko, můžu otevřít dveře?"
[Smích]
Ok, otevři dveře.
"Ufff, ok, ano."
Řekl jsem: "Takže, jaká je tvá odpověď?"
"Jaká byla otázka?"
[Smích]
"Mluvil jsi o těhle věcech... Kdo je ten, kdo je nešťastný?
Říkáš, popisuješ, že nikdo není nešťastný.
"A kdo ví tuhle věc?"
A on: "Můžu si dojít na toaletu?"
[Smích]
Ok, běž, běž. Jde, přijde zpět. "Takže, ano, co?" O téhle věci...?
"Ano, ano, jen mám tendenci ztrácet trošku soustředění a tak." Co si je vědomo ztráty soustředění?
"Můžu mít sklenici vody?" [Smích]
A takhle to šlo dál. A nakonec jsem řekl: "Víš co? Skončeme to teď. Protože já tohle nemusím dělat, ok?
Můžeš jít, dveře jsou otevřené. Nikoho ve svém domě nezamykám - aby byl volný!
[Smích]
A on pak řekl: "Ok, ok, ano, chci, chci...." A teprve potom se něco dostatečně otevřelo a [louskne prsty], byl "venku", takhle.
Pochopení přestalo být blokováno. Takže toto jsou malé darebné energie, které si okolo hrají, v podkroví.
Tohle je, co se mnohdy děje. Takže není divu, že cítíš, že jsi ten okamžik minul, že jsi byl tak blízko...
a pak začneš přemýšlet o müsli a všech možných věcech. A do tvé mysli přicházejí jen samé divné myšlenky.
Proč to tak je? Je to všechno stejné, je tu hluk mysli.
Ale to nejste vy. A já jsem řekl: "Ale je jedno, jestli je mysl hodně hlučná."
A to už tady někteří lidé vědí. Vím, že to víte. Že dokonce, i když to může být někdy velmi... děje se křik
a zároveň je uvnitř stále mír.
Zná tohle někdo nebo ne? Ano.
Odehrává se nějaký hluk, ale je tu stále mír. Mír se nepřesunul, aby nechal přijít hluk. Ne, je tam současně.
A jediný zůsob, jak to může fungovat, je, když víte, že jste samo Vědomí. A vy jste Vědomí.
Pak můžete vidět pohybující se mysl, můžete vnímat pocit bytí, všechno tohle...
A současně se všechny pohybují v oceánu jediného Bytí.
A vy jste to Bytí.
Někdy vám musím podržet hlavu pod vodou.
Vynoříte se: "Brrrr! Ah, ah, huh!"
[Smích]
- vašeho vlastního Já.
Držím vlnu pod vodou.
[T:] Děkuji.
[M:] Velmi dobře.
[T:] Můžu?
[M:] Ok, pojď. Ty pojď. Nejdřív ty. Rád tě vidím.
[T:] To nebyla odpověď, kterou jsem hledal, ale kterou jsem potřeboval.
[M:] Ok. Děkuji. Velmi dobře.
[size=150][b]mooji - Nikdy nic neposkvrnilo vaše Bytí[/b][/size]
[youtube]wkMpcW_qi1U[/youtube]
[color=#0000FF][Tazatel:] Ahoj Mooji.[/color]
[Mooji:] Ahoj.
[color=#0000FF][T:] Nemám konkrétní otázku, ale chtěl jsem přijít, abych se zbavil opakujících se energií v těle a v mysli. A snad...[/color]
[M:] Ano. Co dělají? Proč s nimi máš problém?
[color=#0000FF][T:] Protože je cítím fyzicky, jako by mě přemáhaly a ...[/color]
[M:] Rozumím.
[color=#0000FF][T:] ...má mysl mě za to soudí a myslí si, že mě soudí i ostatní lidé...[/color]
[M:] Když tě mysl soudí, co přesně soudí?
[color=#0000FF][T:] Myslí si asi, že jsem kvůli tomu slaboch. [/color]
[M:] Tvá otázka je velmi univerzální otázka; takžě ji otevírám pro každého. Protože mnoho lidí se ptá na tu samou věc, o které mluvíš, hmm? Mysl nemůže zastrašit čisté Bytí. Může zastrašit pouze představu, kterou máte o tom, kdo jste. Ještě jednou: Mysl nemůže zastrašit čisté Bytí, čisté Já. Může se Tomu jen poklonit. Může zastrašit jen tvůj vlastní obrázek, nebo představu o tom, kdo jsi.
Teď - co děláme špatně je, že bereme představu o tom, kdo jsme, jako skutečnost toho, kdo jsme.
Pokud tuto představu považujete za skutečnost, budete cítit, že je něco s vaším životem špatně. "Zkusím svůj život vylepšit" atd.
Kdo tomu rozumí? Velmi dobře. Takže, kvůli této špatné identifikaci pracujeme na špatné věci.
Je to, jako když pracujete a leštíte všechny své odpadky, které jednoho dne odhodíte pryč. Ale zamilovali jsme se do této aktivity a nemůžeme přestat. A někdo se zeptá: "Proč leštíš svoje smetí?" Řeknete: "Ano, ano." - "Ale to je k ničemu!" "Já vím!"
Říkáte dokonce: "Vím to intelektuálně." Ale musíte to buď vědět nebo nevědět. A něco tu je a já to beru velmi vážně,
protože vidím, kolik problémů je tím způsobeno. Všechna zvěrstva na světě jsou způsobena tímto, jistým způsobem. Chybným pojetím toho, kdo jsme. Takže mysl vlastně dělá dobrou práci. Protože vás kouše a kope a škádlí... Protože, kdyby to nedělala,
chtěli byste si z tohoto omezeného pocitu udělat svůj domov, ve smyslu, že žijete, jako byste byli věční tady. Tady nejste věční. Tohle není vaše věčné místo. Takže se musíte ponořit hlouběji, jít víc dovnitř. Protože to je, co se děje.
Každý, kdo trpěl, se stává v podstatě duchovně zajímavějším. Když vyrůstáte jen na cukrovinkách, nemáte nic, co opravdu nabídnout. Lidé říkají, že je to jen nesmysl. Ale, když jste se museli ponořit a říct: "Ne, ne, ne, co je tohle?" A ne si jen stěžovat, ale podívat se
a ponořit se hlouběji, až tam, kam na vás paže mysli nedosáhnou.
Pak jste na krásném místě.
[b]Někdy říkám, že když se s vámi budu bavit na úrovni, na které sami sebe prezentujete, budu jen napomáhat posílení špatné představy, kterou o sobě máte. A tím bych vám neposloužil, protože já vím, kdo jste.
Jste Já, jste já sám.[/b]
Proto říkám, že se díváme trochu špatným způsobem. Mysl vlastně do jisté míry dělá to, co musí. Vidíte? Někdy jde také nad zdánlivý rámec svých povinností. Ale kousne vás do kotníků, abyste nestagnovali na špatném místě. Takže, když k tobě mluví, říkám: "Koho mysl zastrašuje?" A ty se musíš podívat a vidět. Říká mi, že nejsem dost dobrý. No, vlastně nejsi dost dobrý - tam ne. Dost dobrý na co?
Jen působit sám sobě trable. Není to o tom, že budeš dost dobrý. Říká ti, že nejsi dost dobrý, protože zkoušíš být dost dobrý a nikdy nemůžeš být dost dobrý na to, abys byl volný. A nemůžeš být ani dost špatný, abys byl vyňat ze svobody. Jen musíš porozumět, musíš pochopit. Nemusí to být odpověď, kterou tvá mysl chce. Chce slyšet: "Poslouchej, zkus tuhle techniku, pak budeš dělat tyhle "duchovní kliky" a budeš v pohodě." A já říkám: "Ne, zahoď to." To, co pozoruje mysl, ale nepozoruje ji se zájmem - buď tam.
Když tam jdeš, když je tvá pozornost tam, něco začne být velmi líné, velmi líné. Protože všechna tvá energie je strávena v rádža zóně (v mysli). Všechna tvoje energie je v zóně egoické mysli a ty tam vkládáš energii.
Takže, když přijdeš do čistého místa Bytí, cítíš: "Ano, ale tady se nic neděje, není to vlastně moc zajímavé. Je to trochu nudné, jen prázdné." Je to tak. Pak to musíš sledovat, protože je to stále mysl, která takhle mluví. Ale já musím využít této příležitosti a říct ti to,
protože, jak se jinak dostaneš za tuhle věc? Nejsem tady pro sebezdokonalování. Protože tomu nevěřím. Jsem doktor, který nechce uzdravit pacienta; chci pacienta zabít. [Smích]
Ale, uslyšíš, co teď říkám? Slyšíš, co teď říkám, vidíš v tom něco?
[color=#0000FF][T:] Rozumím, co říkáš, ale cítím, jako by se tomu má mysl z nějakého důvodu nechtěla odevzdat. Možná se cítí připoutána k tělu.
[/color]
[M:] Mysl nemusí... Vidíš, znova, dokonce ani tahle rada není pro mysl. Je to skoro, jako by tvá mysl mluvila za tebe. Není to pro mysl. Je to pro tebe, který si uvědomuješ mysl. Nech mysl mluvit za sebe. Ty si uvědomuješ mysl, ty komentuješ: "Ano, mysl to nechce, mysl se nechce odevzdat."
Já říkám - mysl je mi ukradená.
[Smích]
To není dobré slovo, že ne? [toss = masturbovat] [Smích]
Asi začínám být unavený nebo něco...
[Smích]
Ale, jakkoli, jakkoli... nemluvíme o mysli v tom smyslu. Neptáme se mysli: "Rozumíš?" Myslím, že tohle je velmi dlouhá cesta.
Pak bude mysl spolupracovat a tak dále. A postupně - je to také evoluční proces, můžete říct. Ale já cítím, že nemám čas.
[b]Když pravda je pravda, musí tu být teď.[/b] Vidíte?
Je to, jako když žebráte na ulici, nemáte žádné peníze a pak někdo přijde a řekne, že jeden váš strýc, o kterém jste nevěděli,
vám zanechal 5 miliónů liber. "Ah, opravdu?" - "Ano." "Wau, ok, díky, díky." - "Jediná potíž je ta, že musíš počkat dalších 10 let, než je dostaneš." No, to pro tebe nemá žádný užitek. Když jsi bohatý, chceš peníze teď. Chceš je utratit.
"Chci vzít své přátele ven a dát si dobré jídlo. Proč mi teď říkáš, že musím počkat deset let?" [b]Já také říkám: "Jste Já."[/b]
Ty říkáš: "Ok, ale kde to je? - "No, když uděláš těchto 17 kroků k..."
"Ne, řekl jsem, že je to teď tady." - "A kde to je?" Říkám: "Ok, já jsem tady taky."
Pak se podívejme, co se zdá stát tomu v cestě. Tohle je mé stanovisko k tobě. Co stojí v cestě tomu, že to nevidíš? Vidíš?
A já ti říkám, proč, [b]protože jsi sám sebe umístil na pozici těla-mysli, pouze osoby.[/b] A to tě činí slepým k těmto věcem, o kterých mluvím. Chce se to zdokonalovat, chce to růst. Ale vždy s nějakým sobeckým motivem. To není pravda, není to to, co jsi.
[b][u]A čím hlubší spánek je, tím víc si myslíš, že jsi tato osoba.[/u][/b] A veškerá tvoje energie bude investována do této osoby.
To je důvod, proč se tak bojíme zemřít, protože je tu vždy nedokončená práce. A já nerad vidím, když lidské bytosti trpí,
nebo jakékoli jiné. Když vím, že to tak nemusí být, že se s tím dá něco dělat. A ukazuji vám to nejpřímější, nejpřímočařejší, nejjednodušší. Od začátku vám říkám: "Vyjděte z této věci ven. Můžete tu věc sledovat. Ale děje se to, že jsme k ní připoutáni.
A to je, kam jde všechna vaše energie, protože jsme k tomu připoutaní. Musíte tohle vidět jasně, abyste pak mohli udělat vědomovou volbu, jestli chcete takhle pokračovat nebo ne. Ale alespoň už do toho nechoďte jen slepě. Ne, alespoň to víte.
Můžete říct: "Ano, vlastně, já vím, že to není skutečné, ale je to pro mě tak aktraktivní, že do toho chci něco investovat.
Alespoň je to upřímné, že je to tak? Protože neděláme věci, protože jsou správné nebo špatné, nebo dobré či zlé.
To není, kde se rozhodujeme. Většinou jsme v něčem zapleteni, protože jsme k tomu připoutáni, ne proto, že to je dobré nebo špatné,
ale spíš podle toho, jak moc jste k tomu připoutáni. Někdy víte, že tahle věc opravdu není to nejlepší, ale silně vás přitahuje, takže tuto atrakci následujete. Ale to, o čem teď mluvím, je stále na povrchu Vědomí. Mluvím k vám moudře, k vám, kteří jste To.
[b]
Nejste mysl, nejste osoba.[/b]
Teď má velmi sladkou chuť, sladko-hořkou... a jsme závislí na osobnosti, takže tam zase jde naše energie jako reflex. Vidíte?
[b]Ale já vás zkouším navést zpět do místa, kde jednodušše jste.[/b]
Jen tomu dejte šanci a pokaždé zjistíte, že to roste; něco expanduje a vy jste schopni opravdu cítit menší tah zůstat v omezené formě osobnosti. Nechte ostatní lidi mluvit o vaší osobě, ale vy už ani nevíte, co to je.
"Co je osobnost, nevím, co to je?"
Už pro vás nebude místem reference. A já vím, že ve skutečnosti hledáš tohle. Vídám tě už několik let a vím, že hledáš...
Ale musím ti připomenout: "Podívej, nedávej tomu tolik energie, protože odsud ji zpět nedostaneš, investuješ do špatné věci.
[b][u]Kdokoli, kdo investuje jen do osoby, je to takové plýtvání![/u][/b]
Nemusíte investovat ani do Já, Já nepotřebuje vaši investici. Musíte jen rozpoznat, co je Pravda, že je to vaše pravé místo.
Ale máme zápach, energii a přítomnost toho falešného, co teď proudí v našich žilách. Ale je to stále jen povrchová věc.
Je to stále jen povrchová věc. Nic nemůže odstranit vaše Bytí. Nic to nikdy neudělalo. Jste bezčasé Bytí.
Tohle je dobrá zpráva:
[size=150][b] Nic nikdy vaše Bytí neposkvrnilo.[/b][/size]
Jediný zůsob, jak k tomu může dojít, je snít o tom. Ale ne skutečností. Toto je skvělá zpráva. Ale život je o zkušenosti
a musí to být potvrzeno zkušeností; Musíte si být vědomi, že jste vědomí. Jinak sníte, že jste něco jiného a pak jde všechna energie do něčeho jiného, co jde jen dolů do odpadu. Vím, že někdy, když takhle mluvím, jde toho dovnitř méně, protože máte velké uši pro to nereálné a jen maličké pro to skutečné.
Začnu mluvit a....nejde to dovnitř. Samozřejmě, je to zavřené. Mysl uši zacpe. "Moc to neposlouchej."
Tohle je, proč někdy, když poukazujeme na tyto věci, říkám: "Bude lepší, když přijdete se zápisníkem a zapíšete si to.
Protože, jakmile začnete opravdu něco objevovat, je to, jako by přicházela ta největší vyrušení.
Mysl začne házet kameny do křoví, aby vám překazila soustředění. Toto je, proč někdy říkám, napište si to. Protože jsem někdy dával otázky... Povídal jsem o jednom chlapci, který za mnou chodil. Povídali jsme si... a v jednu chvíli jsem se ho zeptal:
"Dobře, ale kdo zažívá tu věc, o které jsi přávě mluvil? Kdo to pozoruje?
A on řekl: "Co?"
Řekl jsem: "Právě jsi mluvil o té věci...že:
"Nevěřím, že existuje něco jako štěstí."
Řekl jsem: "Čí je to víra?"
A on: "Je tu hrozné horko, můžu otevřít dveře?"
[Smích]
Ok, otevři dveře.
"Ufff, ok, ano."
Řekl jsem: "Takže, jaká je tvá odpověď?"
"Jaká byla otázka?"
[Smích]
"Mluvil jsi o těhle věcech... Kdo je ten, kdo je nešťastný?
Říkáš, popisuješ, že nikdo není nešťastný.
"A kdo ví tuhle věc?"
A on: "Můžu si dojít na toaletu?"
[Smích]
Ok, běž, běž. Jde, přijde zpět. "Takže, ano, co?" O téhle věci...?
"Ano, ano, jen mám tendenci ztrácet trošku soustředění a tak." Co si je vědomo ztráty soustředění?
"Můžu mít sklenici vody?" [Smích]
A takhle to šlo dál. A nakonec jsem řekl: "Víš co? Skončeme to teď. Protože já tohle nemusím dělat, ok?
Můžeš jít, dveře jsou otevřené. Nikoho ve svém domě nezamykám - aby byl volný!
[Smích]
A on pak řekl: "Ok, ok, ano, chci, chci...." A teprve potom se něco dostatečně otevřelo a [louskne prsty], byl "venku", takhle.
Pochopení přestalo být blokováno. Takže toto jsou malé darebné energie, které si okolo hrají, v podkroví.
Tohle je, co se mnohdy děje. Takže není divu, že cítíš, že jsi ten okamžik minul, že jsi byl tak blízko...
a pak začneš přemýšlet o müsli a všech možných věcech. A do tvé mysli přicházejí jen samé divné myšlenky.
Proč to tak je? Je to všechno stejné, je tu hluk mysli.
Ale to nejste vy. A já jsem řekl: "Ale je jedno, jestli je mysl hodně hlučná."
A to už tady někteří lidé vědí. Vím, že to víte. Že dokonce, i když to může být někdy velmi... děje se křik
a zároveň je uvnitř stále mír.
Zná tohle někdo nebo ne? Ano.
Odehrává se nějaký hluk, ale je tu stále mír. Mír se nepřesunul, aby nechal přijít hluk. Ne, je tam současně.
A jediný zůsob, jak to může fungovat, je, když víte, že jste samo Vědomí. A vy jste Vědomí.
Pak můžete vidět pohybující se mysl, můžete vnímat pocit bytí, všechno tohle...
A současně se všechny pohybují v oceánu jediného Bytí.
A vy jste to Bytí.
Někdy vám musím podržet hlavu pod vodou.
Vynoříte se: "Brrrr! Ah, ah, huh!"
[Smích]
- vašeho vlastního Já.
Držím vlnu pod vodou.
[color=#0000FF][T:] Děkuji.[/color]
[M:] Velmi dobře.
[color=#0000FF][T:] Můžu? [/color]
[M:] Ok, pojď. Ty pojď. Nejdřív ty. Rád tě vidím.
[color=#0000FF][T:] To nebyla odpověď, kterou jsem hledal, ale kterou jsem potřeboval.[/color]
[M:] Ok. Děkuji. Velmi dobře.