od rosada » sob 05. zář 2015 18:27:22
Tazatel: Cítím se právě teď velmi rozčílení a zmatený.
Mooji: To budeš číst z papíru?
…Tazatel vysvětluje, že si to před chvílí sepsal…
T: ale já si nestěžuji, jen …
Všechno, co jsem myslel, že jsem, nejsem já. Nejsem … je to lež, není to pravda, byl jsem v míru a šťastný, víš, prožíval jsem mír, ale všiml jsem si, že to není pravda. Vlastně nechci být nadále v tom to štěstí, v tomto konceptuálním omezeném štěstí. A už se více nestarám o tento mír. Ten mír, který jsem prožíval. Chci to skočit. Moje mysl už nefunguje, nefunguje patřičně. Jediné, co můžu udělat, je nabídnou sebe Tobě, Vědomí, a říci ANO. Už nemůžu takto žít, takto zůstat už ani hodinu, potřebuji to skončit právě teď, nemůžu zůstat.
M: To je legrační, protože mnoho lidí, kteří poslouchají dopis jako je tento, říkající: „Byl jsem v míru a byl jsem šťastný.“, si řeknou ano, to je to, co každý chce. Být v míru, být šťastný. Ale tento mír a štěstí, co je s nimi špatně?
T: Nejsou pravdivé.
M: Proč, proč nejsou pravdivé?
T: Bylo to falešné (napodobenina), celá tahle osoba ví, že být touto postavou, která zažívá štěstí ... Dokonce, a to je legrační, dokonce i myšlenka: „Nejsem tím (pozn.: myšleno tou osobou prožívající štěstí)“
Jako by osoba žijící ve štěstí nebyla pravdivá a myšlenka „Ó já jsem vědomí“ taky není pravdivá, není to skutečné.
M (k publiku): Jsem skutečně šťastný a rád bych to trochu rozebral, protože pokud to slyšíte jen povrchně. (k tazateli) Nechci jen mluvit, o tom, o čem spolu mluvíme, protože s každým to můžeme sdílet a tak se chci ujistit, že rozumíte, co jsi říkal. Protože jsi použil velmi silné termíny, pro většinu lidí, „mír“, „štěstí“, „radost“, a pak jsi zamítnul tyto věci. Chtěl bych, aby všichni rozuměli. (k publiku) Jak může někdo zamítnout mír, jak někdo může zamítnout radost. (k tazateli) A pak jsi řekl, to nebyl skutečně pravý (pravdivý) mír. (k publiku) jsem velice vzrušený a šťastný, že se můžeme podívat na to, co říká. Jsou zde dva typy míru? Jsou zde různé druhy štěstí? Chtěl bych to rozebrat. …
Protože mnoho lidí chodí kolem a říkají (doporučuju podívat se i na Moojiho mimiku na 00:08:40, v uvozovkách jsou věty, kdy imituje myšlení jiných lidí): „ Víš, já jsem velmi klidný, můj život je v pohodě, můj život je jen duše“ a tak podobně. (k tazateli) Ale ty jsi řekl: „ale to není pravý klid“, dokonce rčení „Já jsem to. Já jsem Vědomí“, není skutečně pravdivé. Ani jedno pravé rčení není pravdivé.
A ke všemu, ti lidé někdy dokonce věří, že tato rčení jsou pravdivá. „Jsem jen vědomý“, „Nejsem to, nejsem tělo, nejsem mysl“ „Jsem OK, jsem Vědomí“, co je na tom špatně? „Máme správnou odpověď, můj mistr říkal to samé, Buddha říkal to samé, já říkám to samé, tak co je se mnou špatně, když říkám to samé?“, protože ty tím ještě nejsi. „och, co to říkáš?“,
(k tazatel) vidíš, ty jsi objevil, že určitý druh míru může být svým způsobem konceptuální, myšlenkou o klidu. A myšlenka o klidu se může cítit velmi klidná: „už nejsem v dualitě, jsem v klidu, nejsem tím nebo tamtím, jsem TO.“ Dobře ale my teď o tom mluvíme. Je to krásná věc, sedíme tu spolu, posouváme se a můžeme říct, že učení na slovní úrovni není dostačující. Mentální, intelektuální pochopení není dostačující, je v pořádku, ale není dostačující, není ještě kompletní. Učení samotné musí být pokřtěno ve vašem srdci. Pokud si něco uvědomíte hluboce, že to řekne váš hlas, může to také změnit Váš život.
Nemůže to být jen správná odpověď. Správná odpověď tě neosvobodí. Nemůže.
Někdy lidé říkají: „jsem svobodný“, ale je to myšlenka, koncept o svobodě. Co to znamená? Musíme jít do základů, abyste viděli, o čem mluvíte, protože, když řeknete: „jsem růže“, ale smrdíte jako rajče, pak něco je špatně. Vypadáš jako růže, ale smrdíš jako sardinky. Čím to je?
On (ukazuje na tazatele) něčemu porozuměl, říká „ ano, cítil jsem se šťastný, než sem přišel. Možná je to poprvé, kdy to odhalil: „Byl jsem šťastný, cítil jsem, že můj život je dobrý, před tím než jsem sem přišel“ a co se stalo? (k tazateli) Zruinoval jsem Tě nebo co?
T: Chci, abys mě zruinoval.
M: Kdo takto mluví? A v jaké společnosti můžeš říct něco takového a lidí řeknou: „ano, mě také, já chci být zruinován taky.“ (v pozadí souhlasný smích z publika). „já chci taky být rozbit“ ne: „…velmi milý, velmi dobrý (pusa, pusa)“ Toto ne, ale „Spal mě!“ A pak lidé řeknou: „to je sekta, podívej, on chce pálit lidi okolo, Mooji je chce ukřižovat…“
(k tazateli) Něco je velmi naléhavého, v tom, co říkáš., pro mě velmi naléhavého, protože jsi došel za povrchové spekulace o míru a dokonce o probuzení. Neříkáš jen „ Jsem probuzený, vím, že nejsem všechny ty věci.“ Ale ty říkáš, ne ne, to bylo předtím a dokonce ten, který říká: „dosáhl jsem toho stavu“, ten je taky falešný. Ale, co ví, že i tento je falešný? Kdo ví, že i tento? Dřív to bylo jako bytí ve vlastních spekulacích, ve vlastní spirituální fantazii: „Já jsem velmi spirituální, mohu meditovat 3 hodiny“, no jo, ale to je smetí, co pro tebe 3hodinová meditace udělala, jsi pořád ego. Nezbavila tě tebe – takže neúspěšná meditace. Jak můžeš vyjít z meditace a stále tu být ty a meditace.
(k tazateli) Ty jsi něco pochopil. „Ne, ne, to není ono“ a zamítněme to, nechme to teď stranou. Odhalil velmi důležitou věc: Když je to jen povrchní, když je to jen … Ty nechceš spirituální (…), nechceš nosit mala, bílé oblečení, vousy, sandály, všechny tyto věci, nechceš zpívat mantry, obcházet horu, sedět nahý v jeskyni, ne, ne, to není ono. „Já chci najít TO.“ Co je TO? Pak musíš vyměnit sebe za TO. Musíš vyměnit sebe za TO.
(K publiku 00:14:30) Mluvil jsem o tom, že jsou různé úrovně učení: slovní učení – mnoho lidí může pochopit, co četli, intelektuálně – a pak je tu energetické učení – o moc jemnější. Můžu říct, neseš nějaký smrad. „Ale já jsem všechno studoval správně“, ale něco tady smrdí, nevoní to dobře, co je to za smrad?, já nevím, vytřiď to – „ale já nevím, kde začít – dobře, nechej tu tělo a ty odejdi, – „och, co je toto za učení“, je to něco, co vaše mysl nemůže následovat. Je moc chytrá, je na téhle planetě už dlouhý čas, možná déle než tělo, ve kterém je. Ale pokud je tu autentické uvědomění a autentická svoboda, pak to musí být svoboda, kterou nemusí nikdo nikdy udržovat. Musí to být svoboda, které je bez úsilí dokonalá. Už to tu musí být, takže nikdo nemusí vytvářet svobodu. Už tu musí být něco v nás, co je dokonalé. Tyto zprávy teď nejsou pro ego. Pan Ego by rád řekl:“ Haha, to znám velmi dobře“, ne, ne ty! Vidíte? Tak, co teď budeme dělat?
(k tazateli) Přinejmenším jsi prošel první úroveň. „Tato věc není skutečná věc. Není to skutečná věc.“ Jak to víš? Jak jsi rozpoznal a odhalil, že toto není skutečná věc?
T: Jen bytím v tvé společnosti. Já nevím. Jen bytím ve tvé společnosti. Něco, co nemohu vysvětlit.
M (doporučuji podívat se i na Moojiho mimiku (00:17:08): Už, jak jsi vyslovil ANO, bez všech kompromisů, bez smluv, bez smlouvání, jen ANO. „jsem tomu otevřený, ať už to znamená cokoliv. Jsem tady a neodkládám to na zítřek. Jestli se to má stát teď, jsem zde“. Ten to postoj je toužící postoj. Teď nesmlouváš jménem ega. A už to je dobře. Takže v této otevřenosti, se může uskutečnit opravdový satsang. (k publiku) Pokud na satsang pouze přivedete svou mysl, aby se naučila pár věcí, aby se zlepšila v říkání věcí, tak to ještě není satsang. (k tazateli) Když přijdeš tím to způsobem, jak jsi přišel ty, a já vím, že je tu pár takových lidí a jsou připravení. Říkají: „já nechci čekat další den, Může to zabrat další den, další měsíc, ale já nechci čekat, to není můj postoj, protože, když říkáš, že to je a je to věčné, musí to být tady, tak proč bych měl čekat“ Pokud Svoboda, Realizace, Vědomí cena, kterou dostanete na konci vaší praxe, tak by to nebylo věčné, není to celé. Znamenalo by to, že je to omezené, protože to tu není teď. Takže pokud to není teď, když to přišlo, může to taky odejít? Je to to co chcete? Vše, co ve svém životě znáte, přišlo a odešlo. Je zde něco, co může přijít a zůstat? Vše přichází a odchází. A vy hledáte věci, které ne přichází a neodchází. Věc, která nepřichází a neodchází, je větší nebo menší než ty? A kdo jsi ty? Jsi něco nebo někdo, kdo může dostat tuhle věc, co nepřichází a neodchází? Protože něco, co se tě týká, také přichází a odchází. A ty také přicházíš a odcházíš?
Takže chci teď nějaké odpovědi. Vy chcete odpovědi po mě, já nejdřív chci odpovědi od vás, pak uvidíme. Jsi také něčím, co přichází a odchází? Myšlenky přichází a odchází, pocity přichází a odchází, vzpomínky také přichází a odchází, aspirace přichází a odchází, touhy přichází a odchází, sebe-obraz přichází a odchází, mění se. Všechno se mění?
T: Ne, je tu něco, co zůstává, ale…
M:Zůstává to nebo to jen je? Není to dokonce za zůstáváním? Protože pokud to zůstává, může to zase odejít? Nemůže to zůstávat, musí to jen být. TO je. Jako prostor. Nepřichází, neodchází. Jen je. Prostor nemůže cestovat. Říkáme, že vítr cestuje?
T: Je to je jiná věc, jediná věc, která … (ticho) ... vypadá to, že je to jediná věc, která existuje.
M (k publiku): Slyšeli jste, co říkal? „Je to jediná věc, která existuje.“ Pokud to, na co poukazuješ, je jedinou věcí, která existuje, co je si vědomo její existence? Zpomalme. To musí být zároveň stejná věc, jako ta co existuje. Může něco, co vždy existuje být rozpoznáno něčím, co někdy existuje? (ticho) A kdo jsi? Jsi od toho oddělen od toho, co vždy existuje? To je nyní má zásadní otázka. Říkáš, nemůžu čekat další den, další hodinu. Souhlasím s tebou a jsem s tebou za jedno.
(ticho).
Potřebujme meditovat, abyste to objevili?
T: Není to nic (je to nic).
M: Není to nic.
T: nic
M (k publiku): On si to uvědomí dřív, než opustí tuto židli.
(k tazateli) Když jsi zašel tak daleko, tak to dokončeme, pokračujme.
T: Nic, protože je jediné slovo, které mohu…
M: A ty jsi co?
(k publiku) Podívejme se společně. Neposlouchejte jen, jakože tady je ten hoch, který mluví s Moojim, hm, buďte toho součástí. Uvidíme, jestli to pochopíte, dřív než on. Když budete upřímní. Neříkejte si, on je na tahu a my budeme mluvit později, uvidíme, jestli to pochopíte, dřív než on.
Jen takové řeči (ticho)
Zdá se, že se něco dostalo do cesty? Něco zahalujícího? Poslední věc? Co je ta poslední věc? Chlup v puse, co je to? Nebo je to?
T: Mohu být pouze TO, protože, to co stojí v cestě, přichází a odchází, není pravdivé. Takže (ticho) Já mohu být pouze TO. Je to legrační, protože mysl chce bojovat, protože TO není žádná věc … mysl říká: „jak můžeš být TO? Jak můžeš být TO?“ Ale
M: Ke komu mluví?
T: Ke komu mysl mluví? K představě, co si myslím, že jsem. (smích)
M: Dobře, představu, co si myslíš, že jsi, dávám stranou. Co zůstává.
T: Nic, nic.
M: Podívej se znovu, třeba něco najdeš.
(ticho)
T: je tu něco, ale není to pravdivé.
M: Jak víš, že to není pravdivé.
T: Cítím to (čichem). Mohu to ucítit.
M: Je tu něco, co je pravda? Z tohoto úhlu pohledu. A co myslíš slovem pravda?
T: Pravda. Pravda není pravda. Žádná slova. Víš
M: Ano.
Je to pro tebe emocionální objev?
T: Je to jiné než emoce. Mnoho emoci nyní přichází. Je to jiné.
M: A když přijdu zítra a zkontrolujeme to, dostanu jinou odpověď?
T: Nemůžu jít zpátky.
M: Možná dokonce význam zítřek je zpátky. I odtud, význam zítřek nějakým způsobem přichází zpět.
T: Ano.
M:Ano, ano.
(ticho)
(k publiku) Když někdo, přijde do tohoto bodu v introspekci, říkám: „jděte domů, zapněte se do spacáku, nevylézejte. Marinujte se ve svém vidění. Marinujte se ve svém vidění. To znamená, zapomeňte na všechno.
(k tazateli) Proč se držíš za hlavu?
T: protože je to tak jednoduché.
M: Jednodušší než jednoduché?
T:Ano.
M: Závěrečné slovo?
T: Děkuji.
Tazatel: Cítím se právě teď velmi rozčílení a zmatený.
Mooji: To budeš číst z papíru?
[i]…Tazatel vysvětluje, že si to před chvílí sepsal…[/i]
[i]T: ale já si nestěžuji, jen …[/i]
Všechno, co jsem myslel, že jsem, nejsem já. Nejsem … je to lež, není to pravda, byl jsem v míru a šťastný, víš, prožíval jsem mír, ale všiml jsem si, že to není pravda. Vlastně nechci být nadále v tom to štěstí, v tomto konceptuálním omezeném štěstí. A už se více nestarám o tento mír. Ten mír, který jsem prožíval. Chci to skočit. Moje mysl už nefunguje, nefunguje patřičně. Jediné, co můžu udělat, je nabídnou sebe Tobě, Vědomí, a říci ANO. Už nemůžu takto žít, takto zůstat už ani hodinu, potřebuji to skončit právě teď, nemůžu zůstat.
M: To je legrační, protože mnoho lidí, kteří poslouchají dopis jako je tento, říkající: „Byl jsem v míru a byl jsem šťastný.“, si řeknou ano, to je to, co každý chce. Být v míru, být šťastný. Ale tento mír a štěstí, co je s nimi špatně?
[i]T: Nejsou pravdivé.[/i]
M: Proč, proč nejsou pravdivé?
[i]T: Bylo to falešné (napodobenina), celá tahle osoba ví, že být touto postavou, která zažívá štěstí ... Dokonce, a to je legrační, dokonce i myšlenka: „Nejsem tím (pozn.: myšleno tou osobou prožívající štěstí)“
Jako by osoba žijící ve štěstí nebyla pravdivá a myšlenka „Ó já jsem vědomí“ taky není pravdivá, není to skutečné.[/i]
M (k publiku): Jsem skutečně šťastný a rád bych to trochu rozebral, protože pokud to slyšíte jen povrchně. (k tazateli) Nechci jen mluvit, o tom, o čem spolu mluvíme, protože s každým to můžeme sdílet a tak se chci ujistit, že rozumíte, co jsi říkal. Protože jsi použil velmi silné termíny, pro většinu lidí, „mír“, „štěstí“, „radost“, a pak jsi zamítnul tyto věci. Chtěl bych, aby všichni rozuměli. (k publiku) Jak může někdo zamítnout mír, jak někdo může zamítnout radost. (k tazateli) A pak jsi řekl, to nebyl skutečně pravý (pravdivý) mír. (k publiku) jsem velice vzrušený a šťastný, že se můžeme podívat na to, co říká. Jsou zde dva typy míru? Jsou zde různé druhy štěstí? Chtěl bych to rozebrat. …
Protože mnoho lidí chodí kolem a říkají (doporučuju podívat se i na Moojiho mimiku na 00:08:40, v uvozovkách jsou věty, kdy imituje myšlení jiných lidí): „ Víš, já jsem velmi klidný, můj život je v pohodě, můj život je jen duše“ a tak podobně. (k tazateli) Ale ty jsi řekl: „ale to není pravý klid“, dokonce rčení „Já jsem to. Já jsem Vědomí“, není skutečně pravdivé. Ani jedno pravé rčení není pravdivé.
A ke všemu, ti lidé někdy dokonce věří, že tato rčení jsou pravdivá. „Jsem jen vědomý“, „Nejsem to, nejsem tělo, nejsem mysl“ „Jsem OK, jsem Vědomí“, co je na tom špatně? „Máme správnou odpověď, můj mistr říkal to samé, Buddha říkal to samé, já říkám to samé, tak co je se mnou špatně, když říkám to samé?“, protože ty tím ještě nejsi. „och, co to říkáš?“,
(k tazatel) vidíš, ty jsi objevil, že určitý druh míru může být svým způsobem konceptuální, myšlenkou o klidu. A myšlenka o klidu se může cítit velmi klidná: „už nejsem v dualitě, jsem v klidu, nejsem tím nebo tamtím, jsem TO.“ Dobře ale my teď o tom mluvíme. Je to krásná věc, sedíme tu spolu, posouváme se a můžeme říct, že učení na slovní úrovni není dostačující. Mentální, intelektuální pochopení není dostačující, je v pořádku, ale není dostačující, není ještě kompletní. Učení samotné musí být pokřtěno ve vašem srdci. Pokud si něco uvědomíte hluboce, že to řekne váš hlas, může to také změnit Váš život.
Nemůže to být jen správná odpověď. Správná odpověď tě neosvobodí. Nemůže.
Někdy lidé říkají: „jsem svobodný“, ale je to myšlenka, koncept o svobodě. Co to znamená? Musíme jít do základů, abyste viděli, o čem mluvíte, protože, když řeknete: „jsem růže“, ale smrdíte jako rajče, pak něco je špatně. Vypadáš jako růže, ale smrdíš jako sardinky. Čím to je?
On (ukazuje na tazatele) něčemu porozuměl, říká „ ano, cítil jsem se šťastný, než sem přišel. Možná je to poprvé, kdy to odhalil: „Byl jsem šťastný, cítil jsem, že můj život je dobrý, před tím než jsem sem přišel“ a co se stalo? (k tazateli) Zruinoval jsem Tě nebo co?
[i]T: Chci, abys mě zruinoval. [/i]
M: Kdo takto mluví? A v jaké společnosti můžeš říct něco takového a lidí řeknou: „ano, mě také, já chci být zruinován taky.“ (v pozadí souhlasný smích z publika). „já chci taky být rozbit“ ne: „…velmi milý, velmi dobrý (pusa, pusa)“ Toto ne, ale „Spal mě!“ A pak lidé řeknou: „to je sekta, podívej, on chce pálit lidi okolo, Mooji je chce ukřižovat…“
(k tazateli) Něco je velmi naléhavého, v tom, co říkáš., pro mě velmi naléhavého, protože jsi došel za povrchové spekulace o míru a dokonce o probuzení. Neříkáš jen „ Jsem probuzený, vím, že nejsem všechny ty věci.“ Ale ty říkáš, ne ne, to bylo předtím a dokonce ten, který říká: „dosáhl jsem toho stavu“, ten je taky falešný. Ale, co ví, že i tento je falešný? Kdo ví, že i tento? Dřív to bylo jako bytí ve vlastních spekulacích, ve vlastní spirituální fantazii: „Já jsem velmi spirituální, mohu meditovat 3 hodiny“, no jo, ale to je smetí, co pro tebe 3hodinová meditace udělala, jsi pořád ego. Nezbavila tě tebe – takže neúspěšná meditace. Jak můžeš vyjít z meditace a stále tu být ty a meditace.
(k tazateli) Ty jsi něco pochopil. „Ne, ne, to není ono“ a zamítněme to, nechme to teď stranou. Odhalil velmi důležitou věc: Když je to jen povrchní, když je to jen … Ty nechceš spirituální (…), nechceš nosit mala, bílé oblečení, vousy, sandály, všechny tyto věci, nechceš zpívat mantry, obcházet horu, sedět nahý v jeskyni, ne, ne, to není ono. „Já chci najít TO.“ Co je TO? Pak musíš vyměnit sebe za TO. Musíš vyměnit sebe za TO.
(K publiku 00:14:30) Mluvil jsem o tom, že jsou různé úrovně učení: slovní učení – mnoho lidí může pochopit, co četli, intelektuálně – a pak je tu energetické učení – o moc jemnější. Můžu říct, neseš nějaký smrad. „Ale já jsem všechno studoval správně“, ale něco tady smrdí, nevoní to dobře, co je to za smrad?, já nevím, vytřiď to – „ale já nevím, kde začít – dobře, nechej tu tělo a ty odejdi, – „och, co je toto za učení“, je to něco, co vaše mysl nemůže následovat. Je moc chytrá, je na téhle planetě už dlouhý čas, možná déle než tělo, ve kterém je. Ale pokud je tu autentické uvědomění a autentická svoboda, pak to musí být svoboda, kterou nemusí nikdo nikdy udržovat. Musí to být svoboda, které je bez úsilí dokonalá. Už to tu musí být, takže nikdo nemusí vytvářet svobodu. Už tu musí být něco v nás, co je dokonalé. Tyto zprávy teď nejsou pro ego. Pan Ego by rád řekl:“ Haha, to znám velmi dobře“, ne, ne ty! Vidíte? Tak, co teď budeme dělat?
(k tazateli) Přinejmenším jsi prošel první úroveň. „Tato věc není skutečná věc. Není to skutečná věc.“ Jak to víš? Jak jsi rozpoznal a odhalil, že toto není skutečná věc?
[i]T: Jen bytím v tvé společnosti. Já nevím. Jen bytím ve tvé společnosti. Něco, co nemohu vysvětlit.[/i]
M (doporučuji podívat se i na Moojiho mimiku (00:17:08): Už, jak jsi vyslovil ANO, bez všech kompromisů, bez smluv, bez smlouvání, jen ANO. „jsem tomu otevřený, ať už to znamená cokoliv. Jsem tady a neodkládám to na zítřek. Jestli se to má stát teď, jsem zde“. Ten to postoj je toužící postoj. Teď nesmlouváš jménem ega. A už to je dobře. Takže v této otevřenosti, se může uskutečnit opravdový satsang. (k publiku) Pokud na satsang pouze přivedete svou mysl, aby se naučila pár věcí, aby se zlepšila v říkání věcí, tak to ještě není satsang. (k tazateli) Když přijdeš tím to způsobem, jak jsi přišel ty, a já vím, že je tu pár takových lidí a jsou připravení. Říkají: „já nechci čekat další den, Může to zabrat další den, další měsíc, ale já nechci čekat, to není můj postoj, protože, když říkáš, že to je a je to věčné, musí to být tady, tak proč bych měl čekat“ Pokud Svoboda, Realizace, Vědomí cena, kterou dostanete na konci vaší praxe, tak by to nebylo věčné, není to celé. Znamenalo by to, že je to omezené, protože to tu není teď. Takže pokud to není teď, když to přišlo, může to taky odejít? Je to to co chcete? Vše, co ve svém životě znáte, přišlo a odešlo. Je zde něco, co může přijít a zůstat? Vše přichází a odchází. A vy hledáte věci, které ne přichází a neodchází. Věc, která nepřichází a neodchází, je větší nebo menší než ty? A kdo jsi ty? Jsi něco nebo někdo, kdo může dostat tuhle věc, co nepřichází a neodchází? Protože něco, co se tě týká, také přichází a odchází. A ty také přicházíš a odcházíš?
Takže chci teď nějaké odpovědi. Vy chcete odpovědi po mě, já nejdřív chci odpovědi od vás, pak uvidíme. Jsi také něčím, co přichází a odchází? Myšlenky přichází a odchází, pocity přichází a odchází, vzpomínky také přichází a odchází, aspirace přichází a odchází, touhy přichází a odchází, sebe-obraz přichází a odchází, mění se. Všechno se mění?
[i]T: Ne, je tu něco, co zůstává, ale…[/i]
M:Zůstává to nebo to jen je? Není to dokonce za zůstáváním? Protože pokud to zůstává, může to zase odejít? Nemůže to zůstávat, musí to jen být. TO je. Jako prostor. Nepřichází, neodchází. Jen je. Prostor nemůže cestovat. Říkáme, že vítr cestuje?
[i]T: Je to je jiná věc, jediná věc, která … (ticho) ... vypadá to, že je to jediná věc, která existuje.[/i]
M (k publiku): Slyšeli jste, co říkal? „Je to jediná věc, která existuje.“ Pokud to, na co poukazuješ, je jedinou věcí, která existuje, co je si vědomo její existence? Zpomalme. To musí být zároveň stejná věc, jako ta co existuje. Může něco, co vždy existuje být rozpoznáno něčím, co někdy existuje? (ticho) A kdo jsi? Jsi od toho oddělen od toho, co vždy existuje? To je nyní má zásadní otázka. Říkáš, nemůžu čekat další den, další hodinu. Souhlasím s tebou a jsem s tebou za jedno.
(ticho).
Potřebujme meditovat, abyste to objevili?
[i]T: Není to nic (je to nic).[/i]
M: Není to nic.
[i]T: nic[/i]
M (k publiku): On si to uvědomí dřív, než opustí tuto židli.
(k tazateli) Když jsi zašel tak daleko, tak to dokončeme, pokračujme.
[i]T: Nic, protože je jediné slovo, které mohu…[/i]
M: A ty jsi co?
(k publiku) Podívejme se společně. Neposlouchejte jen, jakože tady je ten hoch, který mluví s Moojim, hm, buďte toho součástí. Uvidíme, jestli to pochopíte, dřív než on. Když budete upřímní. Neříkejte si, on je na tahu a my budeme mluvit později, uvidíme, jestli to pochopíte, dřív než on.
Jen takové řeči (ticho)
Zdá se, že se něco dostalo do cesty? Něco zahalujícího? Poslední věc? Co je ta poslední věc? Chlup v puse, co je to? Nebo je to?
[i]T: Mohu být pouze TO, protože, to co stojí v cestě, přichází a odchází, není pravdivé. Takže (ticho) Já mohu být pouze TO. Je to legrační, protože mysl chce bojovat, protože TO není žádná věc … mysl říká: „jak můžeš být TO? Jak můžeš být TO?“ Ale[/i]
M: Ke komu mluví?
[i]T: Ke komu mysl mluví? K představě, co si myslím, že jsem. (smích)[/i]
M: Dobře, představu, co si myslíš, že jsi, dávám stranou. Co zůstává.
[i]T: Nic, nic.[/i]
M: Podívej se znovu, třeba něco najdeš.
(ticho)
[i]T: je tu něco, ale není to pravdivé.[/i]
M: Jak víš, že to není pravdivé.
[i]T: Cítím to (čichem). Mohu to ucítit.[/i]
M: Je tu něco, co je pravda? Z tohoto úhlu pohledu. A co myslíš slovem pravda?
[i]T: Pravda. Pravda není pravda. Žádná slova. Víš[/i]
M: Ano.
Je to pro tebe emocionální objev?
[i]T: Je to jiné než emoce. Mnoho emoci nyní přichází. Je to jiné.[/i]
M: A když přijdu zítra a zkontrolujeme to, dostanu jinou odpověď?
[i]T: Nemůžu jít zpátky.[/i]
M: Možná dokonce význam zítřek je zpátky. I odtud, význam zítřek nějakým způsobem přichází zpět.
[i]T: Ano.[/i]
M:Ano, ano.
(ticho)
(k publiku) Když někdo, přijde do tohoto bodu v introspekci, říkám: „jděte domů, zapněte se do spacáku, nevylézejte. Marinujte se ve svém vidění. Marinujte se ve svém vidění. To znamená, zapomeňte na všechno.
(k tazateli) Proč se držíš za hlavu?
[i]T: protože je to tak jednoduché.[/i]
M: Jednodušší než jednoduché?
[i]T:Ano.[/i]
M: Závěrečné slovo?
[i]T: Děkuji.[/i]