Jednoduše to

Odeslat odpověď


Odpoveď na tuto otázku je nutná pro rozlišení automatizovaných pokusů o registraci.
Smajlíci
:) :( ;) :P 8) :D :'-( :knock: :green: :sos: :confused: :yes: :phew: :crazy: :what: :yeah: :hm:
Zobrazit další smajlíky
BBCode je zapnutý
[img] je zapnutý
[flash] je vypnutý
[url] je zapnuté
Smajlíci jsou zapnutí
Přehled tématu
   

Rozšířit náhled Přehled tématu: Jednoduše to

Re: Jednoduše to

Příspěvek od Jana » pát 19. led 2018 17:56:25



Mooji - Slova, která přesahují slova - 1.část (Words that point beyond words 1)

Re: Jednoduše to

Příspěvek od Jana » sob 28. říj 2017 20:00:53



Mooji - Hmyzí technoparty - Tento tanec zlomí vaši aroganci (The Insect Rave)

m.PNG


Opravdu jediná věc, která je třeba udělat,

m1.PNG


je věnovat stálou pozornost tomu, co jste objevili

m2.PNG


a kým jste v tom objevu vy.

m3.PNG


Nějakou chvíli to potrvá, než si zvyknete dívat se z prostoru nekonečnosti,

m4.PNG


což je nejjednodušší a nejsnazší místo bytí.

m5.PNG


Je to mnohem jednodušší, než být egem.

m6.PNG


Vaše přirozené já představuje ten nejpřirozenější stav bytí.

m7.PNG


Jste přirozeně šťastní a neplánujete se stát úspěšnými

m8.PNG


a vše je v naprosté harmonii.

m9.PNG


Neexistuje větší bohatství, než spokojenost,

m91.PNG


není větší štěstí, než radost a mír.

m92.PNG


Je na čase se probudit a ne tím trpět.

Re: Jednoduše to

Příspěvek od Jana » sob 28. říj 2017 19:37:46



Mooji - Hmyzí technoparty - Tento tanec zlomí vaši aroganci (The Insect Rave)

Re: Jednoduše to

Příspěvek od Jana » úte 26. zář 2017 5:05:00



Mooji - Zastavte se! A buďte jako obloha (Stop! And Be Like the Sky)

Re: Jednoduše to

Příspěvek od Jana » sob 02. zář 2017 18:55:07


Beloved, do not be hurried within yourself. Do not be caught in the haste of the mind. Silence is already here, in the depth of your heart, awaiting you. Embrace yourself. You are the awarensess within which this world of names and forms appears, plays, disappears. But your own Self, the eternal, can never disappear nor can it appear, even, because it is infinite. It is timeless. Know. You are That.
No more shall bind us. We are free. This is the great opportunity of having a human form. Because in this form, you may come to know the formless. Go beyond the sorrows of this world. You are freedom istself. You nature is enternal. Know this and be happy.


Milovaní, nebuďte povrchní v sebepoznávání. Nenechte se zachytit v povrchnosti mysli. Ticho je již tady, v hloubce tvého srdce na tebe čeká. Přijměte se. Jste vědomí, v němž se tento svět jmen a forem objevuje, hraje a zmizí. Ale vaše vlastní Já, věčné, nemůže nikdy zmizet, ani nemůže vzniknout, protože je nekonečné. Je nadčasové. Věz. Ty jsi To.

Už nejsme připoutaní. Jsme volní. To je skvělá příležitost mít lidskou podobu. Protože v této podobě můžete poznat beztvaré. Jděte za trápení tohoto světa. Jste svoboda sama. Vaše přirozenost je věčná. Uvědomujte si to a buďte šťastní.

Re: Jednoduše to

Příspěvek od Jana » ned 03. črc 2016 11:56:30

m1.PNG


Ty, který jsi svědkem rozmazaného a ostrého, jsi To.

m2.PNG


O to jde!

m3.PNG


Nikdy nezažijeme Jedno,

m4.PNG


dokud budete udržovat představu sebe sama jako osoby.

m5.PNG


Protože každá osoba je podmíněná.

m6.PNG


A jediný způsob, jak dojít k této živoucí pravdě,

m7.PNG


že musíte být jako kráva, která přeskočila Měsíc.

Re: Jednoduše to

Příspěvek od Návštěvník » sob 02. črc 2016 9:32:56

Re: Jednoduše to

Příspěvek od Jana » sob 28. kvě 2016 9:01:11

Mooji: Někdy říkám, že když se s vámi budu bavit na úrovni, na které sami sebe prezentujete, budu jen napomáhat posílení špatné představy, kterou o sobě máte. A tím bych vám neposloužil, protože já vím, kdo jste.
Jste Já, jste já sám.


Jste Já. Dokonalost sama.

Narcismus nejvyššího kalibru.

:)

Ono to posuzování, kritizování a odsuzování osob opravdu nepomáhá k osvobození se od ztotožnění s představou osoby, oddělené individuality.

Napomáhá jen k posílení špatné představy.

Proto jakmile začneme kohokoliv kritizovat a odsuzovat, včetně sebe, je dobré si uvědomit, že v téhle chvíli nevíme, co činíme, nepoznáváme pravdu, skutečnost, jsme v tom snu, iluzi, sami jsme uvízli ve ztotožnění s iluzí, jen tak je možné kohokoliv kritizovat.

A ani to uvíznutí v iluzi není hodno kritiky, copak někdo může za to, že se mu ve spánku zdá sen?

Re: Jednoduše to

Příspěvek od Návštěvník » sob 28. kvě 2016 8:11:04

mooji - Nikdy nic neposkvrnilo vaše Bytí



[Tazatel:] Ahoj Mooji.
[Mooji:] Ahoj.
[T:] Nemám konkrétní otázku, ale chtěl jsem přijít, abych se zbavil opakujících se energií v těle a v mysli. A snad...
[M:] Ano. Co dělají? Proč s nimi máš problém?
[T:] Protože je cítím fyzicky, jako by mě přemáhaly a ...
[M:] Rozumím.
[T:] ...má mysl mě za to soudí a myslí si, že mě soudí i ostatní lidé...
[M:] Když tě mysl soudí, co přesně soudí?
[T:] Myslí si asi, že jsem kvůli tomu slaboch.
[M:] Tvá otázka je velmi univerzální otázka; takžě ji otevírám pro každého. Protože mnoho lidí se ptá na tu samou věc, o které mluvíš, hmm? Mysl nemůže zastrašit čisté Bytí. Může zastrašit pouze představu, kterou máte o tom, kdo jste. Ještě jednou: Mysl nemůže zastrašit čisté Bytí, čisté Já. Může se Tomu jen poklonit. Může zastrašit jen tvůj vlastní obrázek, nebo představu o tom, kdo jsi.
Teď - co děláme špatně je, že bereme představu o tom, kdo jsme, jako skutečnost toho, kdo jsme.
Pokud tuto představu považujete za skutečnost, budete cítit, že je něco s vaším životem špatně. "Zkusím svůj život vylepšit" atd.
Kdo tomu rozumí? Velmi dobře. Takže, kvůli této špatné identifikaci pracujeme na špatné věci.
Je to, jako když pracujete a leštíte všechny své odpadky, které jednoho dne odhodíte pryč. Ale zamilovali jsme se do této aktivity a nemůžeme přestat. A někdo se zeptá: "Proč leštíš svoje smetí?" Řeknete: "Ano, ano." - "Ale to je k ničemu!" "Já vím!"
Říkáte dokonce: "Vím to intelektuálně." Ale musíte to buď vědět nebo nevědět. A něco tu je a já to beru velmi vážně,
protože vidím, kolik problémů je tím způsobeno. Všechna zvěrstva na světě jsou způsobena tímto, jistým způsobem. Chybným pojetím toho, kdo jsme. Takže mysl vlastně dělá dobrou práci. Protože vás kouše a kope a škádlí... Protože, kdyby to nedělala,
chtěli byste si z tohoto omezeného pocitu udělat svůj domov, ve smyslu, že žijete, jako byste byli věční tady. Tady nejste věční. Tohle není vaše věčné místo. Takže se musíte ponořit hlouběji, jít víc dovnitř. Protože to je, co se děje.
Každý, kdo trpěl, se stává v podstatě duchovně zajímavějším. Když vyrůstáte jen na cukrovinkách, nemáte nic, co opravdu nabídnout. Lidé říkají, že je to jen nesmysl. Ale, když jste se museli ponořit a říct: "Ne, ne, ne, co je tohle?" A ne si jen stěžovat, ale podívat se
a ponořit se hlouběji, až tam, kam na vás paže mysli nedosáhnou.
Pak jste na krásném místě.
Někdy říkám, že když se s vámi budu bavit na úrovni, na které sami sebe prezentujete, budu jen napomáhat posílení špatné představy, kterou o sobě máte. A tím bych vám neposloužil, protože já vím, kdo jste.
Jste Já, jste já sám.

Proto říkám, že se díváme trochu špatným způsobem. Mysl vlastně do jisté míry dělá to, co musí. Vidíte? Někdy jde také nad zdánlivý rámec svých povinností. Ale kousne vás do kotníků, abyste nestagnovali na špatném místě. Takže, když k tobě mluví, říkám: "Koho mysl zastrašuje?" A ty se musíš podívat a vidět. Říká mi, že nejsem dost dobrý. No, vlastně nejsi dost dobrý - tam ne. Dost dobrý na co?
Jen působit sám sobě trable. Není to o tom, že budeš dost dobrý. Říká ti, že nejsi dost dobrý, protože zkoušíš být dost dobrý a nikdy nemůžeš být dost dobrý na to, abys byl volný. A nemůžeš být ani dost špatný, abys byl vyňat ze svobody. Jen musíš porozumět, musíš pochopit. Nemusí to být odpověď, kterou tvá mysl chce. Chce slyšet: "Poslouchej, zkus tuhle techniku, pak budeš dělat tyhle "duchovní kliky" a budeš v pohodě." A já říkám: "Ne, zahoď to." To, co pozoruje mysl, ale nepozoruje ji se zájmem - buď tam.
Když tam jdeš, když je tvá pozornost tam, něco začne být velmi líné, velmi líné. Protože všechna tvá energie je strávena v rádža zóně (v mysli). Všechna tvoje energie je v zóně egoické mysli a ty tam vkládáš energii.

Takže, když přijdeš do čistého místa Bytí, cítíš: "Ano, ale tady se nic neděje, není to vlastně moc zajímavé. Je to trochu nudné, jen prázdné." Je to tak. Pak to musíš sledovat, protože je to stále mysl, která takhle mluví. Ale já musím využít této příležitosti a říct ti to,
protože, jak se jinak dostaneš za tuhle věc? Nejsem tady pro sebezdokonalování. Protože tomu nevěřím. Jsem doktor, který nechce uzdravit pacienta; chci pacienta zabít. [Smích]

Ale, uslyšíš, co teď říkám? Slyšíš, co teď říkám, vidíš v tom něco?

[T:] Rozumím, co říkáš, ale cítím, jako by se tomu má mysl z nějakého důvodu nechtěla odevzdat. Možná se cítí připoutána k tělu.

[M:] Mysl nemusí... Vidíš, znova, dokonce ani tahle rada není pro mysl. Je to skoro, jako by tvá mysl mluvila za tebe. Není to pro mysl. Je to pro tebe, který si uvědomuješ mysl. Nech mysl mluvit za sebe. Ty si uvědomuješ mysl, ty komentuješ: "Ano, mysl to nechce, mysl se nechce odevzdat."

Já říkám - mysl je mi ukradená.

[Smích]

To není dobré slovo, že ne? [toss = masturbovat] [Smích]

Asi začínám být unavený nebo něco...
[Smích]
Ale, jakkoli, jakkoli... nemluvíme o mysli v tom smyslu. Neptáme se mysli: "Rozumíš?" Myslím, že tohle je velmi dlouhá cesta.
Pak bude mysl spolupracovat a tak dále. A postupně - je to také evoluční proces, můžete říct. Ale já cítím, že nemám čas.
Když pravda je pravda, musí tu být teď. Vidíte?
Je to, jako když žebráte na ulici, nemáte žádné peníze a pak někdo přijde a řekne, že jeden váš strýc, o kterém jste nevěděli,
vám zanechal 5 miliónů liber. "Ah, opravdu?" - "Ano." "Wau, ok, díky, díky." - "Jediná potíž je ta, že musíš počkat dalších 10 let, než je dostaneš." No, to pro tebe nemá žádný užitek. Když jsi bohatý, chceš peníze teď. Chceš je utratit.
"Chci vzít své přátele ven a dát si dobré jídlo. Proč mi teď říkáš, že musím počkat deset let?" Já také říkám: "Jste Já."

Ty říkáš: "Ok, ale kde to je? - "No, když uděláš těchto 17 kroků k..."

"Ne, řekl jsem, že je to teď tady." - "A kde to je?" Říkám: "Ok, já jsem tady taky."

Pak se podívejme, co se zdá stát tomu v cestě. Tohle je mé stanovisko k tobě. Co stojí v cestě tomu, že to nevidíš? Vidíš?
A já ti říkám, proč, protože jsi sám sebe umístil na pozici těla-mysli, pouze osoby. A to tě činí slepým k těmto věcem, o kterých mluvím. Chce se to zdokonalovat, chce to růst. Ale vždy s nějakým sobeckým motivem. To není pravda, není to to, co jsi.
A čím hlubší spánek je, tím víc si myslíš, že jsi tato osoba. A veškerá tvoje energie bude investována do této osoby.
To je důvod, proč se tak bojíme zemřít, protože je tu vždy nedokončená práce. A já nerad vidím, když lidské bytosti trpí,
nebo jakékoli jiné. Když vím, že to tak nemusí být, že se s tím dá něco dělat. A ukazuji vám to nejpřímější, nejpřímočařejší, nejjednodušší. Od začátku vám říkám: "Vyjděte z této věci ven. Můžete tu věc sledovat. Ale děje se to, že jsme k ní připoutáni.
A to je, kam jde všechna vaše energie, protože jsme k tomu připoutaní. Musíte tohle vidět jasně, abyste pak mohli udělat vědomovou volbu, jestli chcete takhle pokračovat nebo ne. Ale alespoň už do toho nechoďte jen slepě. Ne, alespoň to víte.

Můžete říct: "Ano, vlastně, já vím, že to není skutečné, ale je to pro mě tak aktraktivní, že do toho chci něco investovat.
Alespoň je to upřímné, že je to tak? Protože neděláme věci, protože jsou správné nebo špatné, nebo dobré či zlé.
To není, kde se rozhodujeme. Většinou jsme v něčem zapleteni, protože jsme k tomu připoutáni, ne proto, že to je dobré nebo špatné,
ale spíš podle toho, jak moc jste k tomu připoutáni. Někdy víte, že tahle věc opravdu není to nejlepší, ale silně vás přitahuje, takže tuto atrakci následujete. Ale to, o čem teď mluvím, je stále na povrchu Vědomí. Mluvím k vám moudře, k vám, kteří jste To.

Nejste mysl, nejste osoba.


Teď má velmi sladkou chuť, sladko-hořkou... a jsme závislí na osobnosti, takže tam zase jde naše energie jako reflex. Vidíte?

Ale já vás zkouším navést zpět do místa, kde jednodušše jste.

Jen tomu dejte šanci a pokaždé zjistíte, že to roste; něco expanduje a vy jste schopni opravdu cítit menší tah zůstat v omezené formě osobnosti. Nechte ostatní lidi mluvit o vaší osobě, ale vy už ani nevíte, co to je.

"Co je osobnost, nevím, co to je?"

Už pro vás nebude místem reference. A já vím, že ve skutečnosti hledáš tohle. Vídám tě už několik let a vím, že hledáš...
Ale musím ti připomenout: "Podívej, nedávej tomu tolik energie, protože odsud ji zpět nedostaneš, investuješ do špatné věci.
Kdokoli, kdo investuje jen do osoby, je to takové plýtvání!

Nemusíte investovat ani do Já, Já nepotřebuje vaši investici. Musíte jen rozpoznat, co je Pravda, že je to vaše pravé místo.
Ale máme zápach, energii a přítomnost toho falešného, co teď proudí v našich žilách. Ale je to stále jen povrchová věc.
Je to stále jen povrchová věc. Nic nemůže odstranit vaše Bytí. Nic to nikdy neudělalo. Jste bezčasé Bytí.

Tohle je dobrá zpráva:

Nic nikdy vaše Bytí neposkvrnilo.

Jediný zůsob, jak k tomu může dojít, je snít o tom. Ale ne skutečností. Toto je skvělá zpráva. Ale život je o zkušenosti
a musí to být potvrzeno zkušeností; Musíte si být vědomi, že jste vědomí. Jinak sníte, že jste něco jiného a pak jde všechna energie do něčeho jiného, co jde jen dolů do odpadu. Vím, že někdy, když takhle mluvím, jde toho dovnitř méně, protože máte velké uši pro to nereálné a jen maličké pro to skutečné.

Začnu mluvit a....nejde to dovnitř. Samozřejmě, je to zavřené. Mysl uši zacpe. "Moc to neposlouchej."
Tohle je, proč někdy, když poukazujeme na tyto věci, říkám: "Bude lepší, když přijdete se zápisníkem a zapíšete si to.
Protože, jakmile začnete opravdu něco objevovat, je to, jako by přicházela ta největší vyrušení.
Mysl začne házet kameny do křoví, aby vám překazila soustředění. Toto je, proč někdy říkám, napište si to. Protože jsem někdy dával otázky... Povídal jsem o jednom chlapci, který za mnou chodil. Povídali jsme si... a v jednu chvíli jsem se ho zeptal:
"Dobře, ale kdo zažívá tu věc, o které jsi přávě mluvil? Kdo to pozoruje?
A on řekl: "Co?"
Řekl jsem: "Právě jsi mluvil o té věci...že:
"Nevěřím, že existuje něco jako štěstí."
Řekl jsem: "Čí je to víra?"
A on: "Je tu hrozné horko, můžu otevřít dveře?"
[Smích]
Ok, otevři dveře.
"Ufff, ok, ano."
Řekl jsem: "Takže, jaká je tvá odpověď?"
"Jaká byla otázka?"
[Smích]
"Mluvil jsi o těhle věcech... Kdo je ten, kdo je nešťastný?
Říkáš, popisuješ, že nikdo není nešťastný.
"A kdo ví tuhle věc?"
A on: "Můžu si dojít na toaletu?"
[Smích]
Ok, běž, běž. Jde, přijde zpět. "Takže, ano, co?" O téhle věci...?
"Ano, ano, jen mám tendenci ztrácet trošku soustředění a tak." Co si je vědomo ztráty soustředění?
"Můžu mít sklenici vody?" [Smích]
A takhle to šlo dál. A nakonec jsem řekl: "Víš co? Skončeme to teď. Protože já tohle nemusím dělat, ok?
Můžeš jít, dveře jsou otevřené. Nikoho ve svém domě nezamykám - aby byl volný!
[Smích]
A on pak řekl: "Ok, ok, ano, chci, chci...." A teprve potom se něco dostatečně otevřelo a [louskne prsty], byl "venku", takhle.
Pochopení přestalo být blokováno. Takže toto jsou malé darebné energie, které si okolo hrají, v podkroví.
Tohle je, co se mnohdy děje. Takže není divu, že cítíš, že jsi ten okamžik minul, že jsi byl tak blízko...
a pak začneš přemýšlet o müsli a všech možných věcech. A do tvé mysli přicházejí jen samé divné myšlenky.
Proč to tak je? Je to všechno stejné, je tu hluk mysli.
Ale to nejste vy. A já jsem řekl: "Ale je jedno, jestli je mysl hodně hlučná."
A to už tady někteří lidé vědí. Vím, že to víte. Že dokonce, i když to může být někdy velmi... děje se křik
a zároveň je uvnitř stále mír.

Zná tohle někdo nebo ne? Ano.

Odehrává se nějaký hluk, ale je tu stále mír. Mír se nepřesunul, aby nechal přijít hluk. Ne, je tam současně.
A jediný zůsob, jak to může fungovat, je, když víte, že jste samo Vědomí. A vy jste Vědomí.
Pak můžete vidět pohybující se mysl, můžete vnímat pocit bytí, všechno tohle...
A současně se všechny pohybují v oceánu jediného Bytí.
A vy jste to Bytí.
Někdy vám musím podržet hlavu pod vodou.
Vynoříte se: "Brrrr! Ah, ah, huh!"
[Smích]
- vašeho vlastního Já.
Držím vlnu pod vodou.

[T:] Děkuji.

[M:] Velmi dobře.

[T:] Můžu?

[M:] Ok, pojď. Ty pojď. Nejdřív ty. Rád tě vidím.

[T:] To nebyla odpověď, kterou jsem hledal, ale kterou jsem potřeboval.

[M:] Ok. Děkuji. Velmi dobře.

Re: Jednoduše to

Příspěvek od Návštěvník » pon 23. kvě 2016 20:35:33

Mooji - Získej zpět svůj prostor

V tomto způsobu introspekce je také radost! Radost, která vyvstane, protože tvůj prostor byl znovu získán.
Některé koncepty zaplňují tvůj prostor, vytvářejí jakýsi druh hluku a my s tímto hlukem chodíme kolem.
Jakmile je ti znovu jasné CO NEJSI, ten hluk je rázem pryč. Cítíš se jako prostor hýbající se v prostoru.
Nezatížený ničím a ničím nezatížitelný. Víš, že si můžeš být vědom Sebe úplně prost všech konceptů? Nenosíc žádné pevně zabydlené koncepty...jako prostor, ale ne zase být duchem mimo. Být úplně přítomen. Bezusilovná přítomnost. Nikoliv snažit se být přítomen! Bezusilovná přítomnost. Protože Ty jsi to, co je již přítomné. Nemusíš dělat žádné cvičení! To je proč se tomu dává přívlastek přirozené. Přirozené znamená, že to nemusíte získávat. Je to již zde, bez jakékoliv podpory. Co je touto přirozenou Přítomností v tobě? Kde To v tobě je? To, co může být zváno Přítomností bez úsilí? To, co je již přirozeností bez úsilí přítomné? Kdo by se tam měl dostávat? Je tam jen myšlenka o tom,,,, co jsem, která se snaží dostat k Tomu. Je to jen myšlenka! Ale je to myšlenka, ve kterou se hluboce věří.
"Já To nemohu být!" A stejně něco odmítne, co tady říkám. Jsme prostě jen rozptýleni fascinací mysli a osobním mentálním konstruktem, který se v mysli formuje a v který věříme. Tohle je jistý druh introspekce, která se ve vás děje a kterou nazýváme Dotazování.
Takhle to probíhá, něco se dívá... a není to jen mentální proces! Jak to jde (proniká do nitra), vymetá to iluze a vše vyjasňuje. Kam se dostanete? Kam se dostáváte skrz tuto introspekci? Znovu zpátky k jistému prostoru. A k přirozenému tichu, které v něm je. Tak mocnému, že jakýkoliv koncept byste si v tom stavu představili, žádný vás nikdy nezastraší. Žádný koncept nemůže existovat sám o sobě. Musí se hlásit Tobě (vědomí). Jsi to Ty, kdo je pak jimi ovlivňován. Ty jim dáváš život (Sebe). Žádný koncept se sám nezaměstná. Ty jim dáváš život svojí pozorností. Věříš v ně, energizuješ je, dáváš život tomu, v co věříš. To, v co věříš se pak stává tvojí zkušeností. Tento druh introspekce spatřuji vlastně velmi jednoduchým, ale chce to trochu praxe, protože prostě nejsme navyklí se takto dívat.

Obvykle je naše dívání směřováno navenek. Ke kontaktu s objekty. A objektem myslím třeba i představy o životě, to jsou také určité druhy objektů. Ale kontemplovat sám Subjekt... něco je hrozně líné to dělat. Ale jen trochu. Pokud někdo vytrvá, obrovský prostor se pro něj znovu otevře. Nedobytný, nepřemožitelný prostor.

Díky. Díky.

Re: Jednoduše to

Příspěvek od Návštěvník » pát 13. kvě 2016 5:21:22



Předtím, než pozvu někoho dopředu a on položí svoji otázku, doufám, že to udělá, i já bych chtěl položit svoji otázku.

Chci se vás na něco zeptat.

Chci se zeptat každého jednoho z vás:

Věříte doopravdy ve svém srdci, že můžete být již teď úplně bez pochybností Pravou Přirozeností?

Věříte doopravdy ve svém srdci, že tento váš život je určen pro Svobodu?

Věříte doopravdy ve svém srdci, že je možné teď a tady, dnes, to mít úplně vyjasněné?

Re: Jednoduše to

Příspěvek od Návštěvník » stř 27. dub 2016 4:56:54

Mooji - Postrčení z Neznámého do Neznámého

Re: Jednoduše to

Příspěvek od Návštěvník » ned 24. dub 2016 8:07:02

23:34

Máme představu, že abychom mohli žít v tomto světě, tak nemůžeme zůstat ve svém srdci.

A to není pravda!

Re: Jednoduše to

Příspěvek od Návštěvník » ned 24. dub 2016 7:29:47

Mooji - Vy si určujete svoji realitu



Když to budeš milovat, nebudeš tomu říkat zodpovědnost, bude to tvou radostí.

Re: Jednoduše to

Příspěvek od Návštěvník » pát 15. dub 2016 17:57:55

Mooji - Kdo pozoruje pozorujícího




Tazatel: Zdravím tě znovu.

Mooji: Ahoj.

T: To, co jsi tu právě popsal, zní velmi filosoficky. Důvod, proč to říkám je, že říkáš: "Být si vědom toho kdo si je vědom."
A znovu tvrdíš, že je tu ale něco, co si je vědomo i toho a pak říkáš, že je něco, co si je vědomo i tohoto a tehdy to vypadá jako bludný kruh, nikdy to nekončí. Je tu něco...

M: Ve skutečnosti to není kruh.

T: Je to něco realistického? Nebo je to jen jakási fantazie nebo představa?

M: Ano. Ne, není. Je to velmi, velmi, velmi... Je to nejspíš ta nejlepší rada, kterou uslyšíš ve svém životě, pokud ji přijmeš s vážností. Je to ta nejlepší rada, kterou uslyšíš. Nemám čas ztrácet čas s filosofiemi, pokud je to pouze proto, aby si toho užívala vaše mysl. To, o čem tu hovořím, když k vám promlouvám, přichází přímo z této samotné prázdnoty.
Otázka je, dovolíte si uvnitř toto následovat? To, nač poukazuji, je to, co již tak je. Nežádám vás, abyste se pouštěli do nějakých konstrukcí nebo použili svou představivost, abyste vytvořili nějakou ideu. Poukazuji přímo na to, co již je takové, jaké je právě teď, žádné dosažení něčeho. Jednoduše místo rozpoznání toho, co už tady je, což není proces, ve kterém se možná pocit procesu může objevit, může povstat, nicméně to je také pozorováno. Opravdu vás znovu seznamuji s vaším původním viděním,
které existuje přede všemi fenomény, které se manifestují, které mohou být přítomny pouze proto, že je tu toto původní vidění.
Směřuji vás k tomuto, abyste toto rozpoznali. Nechci dokonce ani říci, abyste to ctili, protože to už je, co to je. Takže...rozumíš mi? O to jde..

T: Ale když je to tak zřejmé, proč je tomu tak, proč se to tedy jeví tak obtížné, když je to tak zřejmé?

M: Nevím, jestli chci použít slovo "zřejmé" v tvém případě. Je to zřejmé pro mne. Právě teď je to pro mne zřejmé. Ale tobě se to jeví, jeví se to jako ne tolik zřejmé. Ale to proto, že k tobě nepromlouvám jako ty a já.

Promlouvám z místa, které je vlastně mimo tebe a mne, k tomuto společnému vidění, o kterém vím, že tu je, z kterého vystupují slova, proudí z něj koncepty. Ale není to ona emanace, jen to tu prostě je. Takže k tomuto já promlouvám, ne k tvé mysli.

Nevěř mysli, která chce vykonávat instrukce, nebo z tohoto udělat nějaké cvičení. Poukazuji přímo na toto. Pokud tu je, zkusme a spatřeme, pokud je tu dokonce síla pozorovat, nejsi si vědom toho, že pozoruješ? Možná jsi nikdy takovou otázku neslyšel, takže mysl to ihned zhodnotí jako:
"Víš, pozorovat pozorování, to je fakt velký, velký..." Ale to je pouze reakce. Ve skutečnosti, již tomu tak je. Právě teď víš, že jsi vědomý a že prožíváš život skrze vědomí.

Je to pravda nebo ne? Také víš, že tam jsi a najednou přichází spánek a ty to cítíš. Něco to pozoruje. Není to pravda?
Vidíš? Takže dokonce i kdyby se ztrácelo vědomí, je tu něco, co pozoruje vědomí, které ztrácí svou sílu. Jaké tvoření k tomu potřebuješ? Jaká je to filosofie? Toto je pouze poukázání na něco, co je tak jednoduché. Dokonce nechci použít slovo "jednoduché",
protože to je jistá kvalita. A toto je kvalita bez kvalit.

T: Takže to není něco, čeho je třeba dosáhnout, nebo něco takového?

M: Nuže toto je má otázka pro tebe! Můžeš toho dosáhnout nebo to může být jednoduše rozpoznáno? To, co je již tady.

T: Tak jaký je celý smysl satsangu?

M: Toto rozpoznat, takže si přestaneš dělat starosti o jiné věci. Takže projev celého tvého života je osvobozen, aby se mohl vyjádřit tak, jak je mu souzeno a ty si to můžeš pro změnu užít, spíše než tím trpět.


V současnosti tím trpíš. Jednoduše proto, že jsi to obklíčil všemi možnými chorými vmyšlenými představami o tom, výklady něčeho,
co je tvou původní nevinností. Je to jednoduše to, co to je.

Bylo to tu před počátky, protože počátky jsou v tom pozorovány, jak se objevují.
A ty jsi ten pozorovatel. Vyzývám tě k tomu, protože ty bys k tomu rád použil 17 kroků. Ukazuji ti přímo a říkám:

"Ne, ne, kápni božskou! Proč předstíráš, že je tomu jinak?" Jak můžeš říci: "Já trpím...a tohleto.. ...a proč tohle nedokážu?" A tak dále... A pro mne, jak to uvnitř vnímám, to představuje trpící stav. Protože nejsi šťastný, když se cítíš být vyloučený nebo plný obav kvůli něčemu. Takže říkám, teď začni pozorovat nebo rozpoznej, že dokonce tvůj strach je představa, která není. Nic to není. Je to proměnlivé, není to stálé.


Něco je stálé, dokonce i mimo koncept stálosti. Může to být jednodušší než tohle? Nevím.
Takže když se toho chopí tvá mysl, překroutí to možná do nějaké filosofie, nebo do něčeho takového.

"Ó ano.." A ty se v tom budeš rochnit. Ale já poukazuji přímo. A účel a hodnota této přímosti je, že jakmile je to rozpoznáno, něco jakoby prostě zatlačilo. Nyní používám popisy. Ale je tu pocit, jisté rozpoznání, které nemohu vymezit, abych řekl, že k tomu vede nějaká cesta. Setkávám se s tím napřímo. Již to existuje.
O zbytek se nestarám. Vyhazuju to.. Odhazuji ve skutečnosti celý vesmír. Tato odvaha, abych tak řekl, je tu, když uvidíš zdroj, odkud vesmír pramení.

A pramení ze mne. A to není... ...není to nic pyšného, není v tom žádná arogance. Můžeš to zrovna tak dosvědčit, pokud dovolíš, aby se toto vidění v tobě objevilo. Satsang je pouze místo, kde je ti neustále připomínáno to, o čem si představuješ, že jsi od toho oddělen, až dokud tato iluze neskončí.

T: Vážím si toho, co říkáš, ale zní to, jako že toto rozpoznání musí být zformováno do návyku. Je tomu tak?

M: Pak tě ihned žádám, abys zjistil, čí návyk to je? A tobě se tato otázka nelíbí. Jsi hluboce podrážděn mou otázkou.
Chceš, abych ti to předal způsobem: "Dobrá, dobrá, pokud smícháš tohle a tohle, získáš tohle."

Ale já tě ve skutečnosti vrhám kompletně do tvého vlastního nitra.

Čí je to návyk, o kterém mluvíš: "Ó ano, musím vyvinout tento návyk."
Ale čí je to návyk? Můžeš to prosím zjistit?
Čí je to návyk?
Žádné domněnky, protože ve skutečnosti vše, co považujeme za vědění, jsou povětšinou domněnky, které jsme si přisvojili.
Co povstává z tvého okamžitého a přímého pozorování? Nepodíváš se. Je příliš jednoduché jíst z jiného talíře.
Sám se podívej, takže z toho nebude nepolknuté jídlo. Podívej se a spatři.Odkud se opravdu díváš? Místo, kde se objevuje dokonce Bůh. Zní to jako rouhání? Prověř to a uvidíš. Může být cokoliv věděno, pokud tam nejsi? Jsi dokonce dříve než vědění,
protože znáš vědění a znáš nevědomost. Jsi si vědomý pravdy a nepravdy na úrovni pojmů.

Ale nekoncepční Pravda, té si nejsi vědom.

Ty jsi tato nekoncepční Pravda.

Proto jsi Pravda, mimo představu pravdy. Když uvidíš, že dokonce slovo "pravda" již není potřeba. Ale možná na jistou chvíli něco,
nějaká skrytá záhadná síla ve vesmíru ti ji upírá, protože možná když ji rozpoznáš předčasně, mohla by se u tebe vyvinout arogance.
To je vše, co mohu říci, protože ty jsi To!

T: Tak jak je možné, že ty to rozpoznáš a já ne?

M: No...to nevím. (smích) Má námitka je, že já ti ukazuji, že to rozpoznáváš, ale ty máš prostě pocit, že tomu tak není.
A jednoho dne propukneš ve smích. Doufám, že tam budu, abych to s tebou mohl sdílet, jak opravdu směšné se to může jevit,
a přesto jak zároveň tento nedostatek rozpoznání způsobuje nesmírnou bolest. A nejen bolest, ale ve skutečnosti zvěrstva
jsou vykonávána ve jménu tohoto falešného "já", s kterým jsi v této chvíli identifikován.
Takže je v tvém zájmu a zájmu všech bytostí na této planetě, aby jste zjistili, oč vás žádám, abyste zjistili.


T: Děkuji ti, Mooji.

M: Rádo se stalo.

Re: Jednoduše to

Příspěvek od Návštěvník » pon 04. dub 2016 16:48:40

Mooji - Objevte jednotu Univerza



(Mooji:) Oheň pronásledování a utrpení právě hoří v různých částech světa, a pak některé části jsou zelené a krásné a některé jsou ničeny, některá místa jsou budována a některá bourána a lidé umírají, lidé se rodí a celý ten kotel existence se vaří naráz. Nikdy nebyla doba, kdy by svět byl stejný pro všechny, v jednom stejném stavu. Je to jako když oheň vzplane tady a pak se něco krásného objeví tady a pak je to něčím zbořeno a něco se postaví tady a pak to místo, které dlouho trpělo, se uzdraví a je obnoveno a překypuje hojností a je nádherné a pak je znovu zničeno... takhle to chodí, to není nic... není to fenomén 21. století, není to ani fenomén 20. století. To celé je hra lidské existence na této planetě a je velmi těžké dívat se na to jako osoba se soucitem a slitováním a jen odpouštět, tohle je velmi těžké. A všiml jsem si, že to není... lidské bytosti samy jsou tak komplexní psychologické identity, že samy o sobě jsou jako planety v malém měřítku Taky vybuchují a jsou vyléčeny a zkrásní a procházejí krásnými obdobími a procházejí soužením a všechno toto, všechen ten pohyb můžete znásobit mnoha miliony. Toto dynamické pole existence je pulzem existence na této planetě, tak to je. A kdo ví, také existují jiné planety. Nemusí nás to zajímat, ale také my začínáme sami zažívat, že je tu život odjinud, bylo by směšné to nepřipustit, že v tomto úžasném vesmíru, v nekonečných galaxiích, že bychom byli jediné bytosti, které existují. Totiž, to je směšné! Občas to vypadá, že se to stále snažíme popírat, i když je to čím dál tím víc viditelnější. Ale o tom teď nechci mluvit.


To, co chci říct, je, že v tomto kotli existence, se všemi jeho kontrasty, jeho nejistotami, jeho nadějemi a touhami, jeho krásami a ošklivostmi, je ticho, je tam síla, je tam čistota, je tam krása, ale nenalézá se ve věcech.


Musí to být nalezeno ve vás! Začíná to hledáním v sobě. A na okamžik se může zdát, že je to sobecké poslání obrátit pozornost tak moc do sebe, ale ve skutečnosti jste jako, tak nějak jako průkopník svého vlastního ducha a jdete tam a něco se ve vás stane, osobnost rozkvete do Přítomnosti a Přítomnost je nekonečněkrát moudřejší než osobnost.

A když se Přítomnost probudí nebo projeví, má sílu začít měnit život, dokonce i v jevech, Přítomnost, probuzená Přítomnost je požehnáním a světlem pro svět. Vnímám to jako opravdový dar člověka a možnou výzvu, můžeme to nazývat různě, a když mluvíme o lidské evoluci, tak nemůžeme pominout, že tím nejvyšším projevem evoluce musí být transformace od pouhé osobnosti k čisté Přítomnosti.

Když lidská bytost objeví Přítomnost, začíná opravdu přicházet domů, protože domov nemusí být jen fyzické místo. Doma je tam, kde jste zpátky na své správné pozici, jste zpátky ve svém Srdci.

Jste živou bytostí, plnou lásky, soucitu, moudrosti a porozumění a nikdo nedokáže ocenit to pochopení, je to živá síla. A tohle dělá tuto planetu, nebo jakoukoliv jinou planetu kdekoliv jinde, krásnou. Nejsou to jen stromy, stromy jsou pozadí, řeky jsou pozadí, ale skutečný život se žije v těchto tělech a v interakci mezi bytostmi jako možnost, příležitost ukázat dar života a dar lásky, dar objevování skutečné... objevování vesmírné jednoty. Tohle je něco.

Takže já sám se moc nezajímám o pokusy zastavit nějakou konkrétní válku. Chápu, že se to může jevit jako trochu tvrdé, to, co říkám, ale já vidím skrze to. Soucit je zde, láska je zde a pomocná ruka, jestli je to užitečné, tam bude také. Ale tahle fantazie, že zastavíte všechny války bez opravdového pochopení vaší skutečné přirozenosti, bude i nadále jen fantazií. Tohle není smutná předpověď o životě, je to moudrost a je to výzva k možnostem, které tu máme, i v našich nejtemnějších chvílích.

Světlo lásky, pravdy, Boha, je stále zde a jde o to je nalézt. Nemusíme za ním cestovat celé míle fyzické vzdálenosti, je to vnitřní záležitost.

Musíme začít směřovat dovnitř, strávili jsme velmi dlouhý čas směřováním ven, abych tak řekl, ve vztahu k našemu tělesnému pocitu sebe. A teď musíme obrátit pozornost dovnitř. Na této planetě jsou moudří učitelé a moudří průvodci, vždycky tu byli. A jestli ve vás roste potřeba skutečně objevovat, ne objevovat podle vás, podle vašich představ, ne bránit nebo představovat své vlastní myšlenky, ale jednoduše být dostatečně k dispozici, aby měl život prostor projevit se, pak začnete cítit, protože tohle je to, co nakonec přijde, že se stanete natolik citliví, že uslyšíte ten hlas, který je tu stále.

Naslouchat a být vnímavý a komunikativní k vnitřnímu Bytí. To je náš nespolehlivější průvodce a náš nejpravdivější průvodce, náš nejshovívavější a nejkrásnější průvodce.

Toto požehnání životu, světu a našim mezilidským vztahům je stále přítomno v probuzené mysli. Nejste schopni uvažovat negativně nebo škodlivě o žádné bytosti.

Děje se to automaticky, že vaše srdce plane láskou a porozuměním a podporuje spravedlivý život, spravedlnost, ale ne tu fundamentalistickou spravedlnost, to ne, ale spravedlnost, která je tak otevřená, tak globální, tak všezahrnující, tak liberální, tak neohrožující, tak krásná. Tohle... nechť svět znovu dojde k naplnění tohoto, tohle je moje malé požehnání, jestli to v tomto životě něco znamená.

Namaste.

Re: Jednoduše to

Příspěvek od Jana » ned 03. dub 2016 11:01:04



Mooji - Prázdnota je univerzální (Emptiness Is Universal)

Tohle se vám bude asi líbit.

:)

Re: Jednoduše to

Příspěvek od Návštěvník » čtv 31. bře 2016 17:05:34

ODHALTE TO,

PROSÍM


Re: Jednoduše to

Příspěvek od Návštěvník » stř 10. úno 2016 21:39:11

Mooji - Zůstaň otevřený (Stay Open)




(Mooji:) Nechte své činy konat. Nepředpovídejte je. Neplánujte, co budete dělat. To je velká past a dusí spontaneitu život, která je jeho podstatou!

Pokoušet se život zformovat tak, aby uspokojil vaše představy a fantazie je něco jako umírání. Je to dušení. Je to nepřirozené a chybí v tom radost.

(H:) Potřeba být připraveni a očekávat všechny ty budoucí věci, tohle nás učí jako způsob života.

(M:) Ano.

(H:) A způsob, jak fungovat.

(M:) Je tolik nedorozumění a... Je to jako kdybychom si vzali prášek, nějaký prášek na depresi, abychom dostali depresi. Prášek určitého podmiňování, ten vám přivodí depresi a předsudky a strach a posuzování a slabost. Ale to je skoro obecný model, kterému se zdá věříme, to jsou pravidla, podle kterých žijeme. Ale ve skutečnosti vás o něco okrádají.

Život lidské bytosti může být ohromně silný a mocný. Inspirující a plný radosti a inspiraci cítím jako velmi, velmi mocný ukazatel. Protože naše životy se navzájem dotýkají. Ono to... my se prolínáme, dovnitř, skrz a přes sebe. A tak to, co vysíláme a vyzařujeme skrze sebe, jako naše vlastní světlo a ze zdroje našeho vlastního Já, je klíčové.

A náš duševní stav, psychický stav tlumí toto světlo, nebo tak nějak blokuje to světlo v jeho původní kvalitě. Rozumíte. Nemyslím, že to světlo se dá zničit. Ale může to, jako když zatáhnete závěs, může to bránit slunci. Příliš mnoho uvažování, příliš mnoho podmiňování způsobí zatmění nebo zakrytí, zastínění čistého světla našeho Bytí.

A jak zůstáváme dál v tom stavu, tak upadáme do stavu spánku, nebo se zdá, že nám je jedno, že máme takovou hloubku, neprozkoumané oblasti našeho vlastního bytí.

A to je dar Života, že bychom měli objevit sami sebe, zkoumat a vidět, že ve všech oblastech, kde se v našem Bytí pohybujeme, je to krásné světlo, je zde to božské Já.

Ten pocit plnosti, harmonie je tam.

A je to zde vnímáno jako smutek, že toto všechno v nás zůstává nejvíc neprozkoumáno.

Takže bych moc rád pokračoval v povzbuzování lidských bytostí, protože vím, že jsou opravdu velmi mocným projevem Boha. A že mohou, my, oni, my, já, ty, to je stejné, dál zůstat otevření, tak, abychom... Zůstat otevřený je univerzální klíč. Protože jestli nebudete otevření, nepohnete se. Něco ve vás prostě vyschne.

Ale být otevřený, což je samo o sobě aspektem světla, umožňuje, že to, co se může projevit jako milost a síla a moudrost a radost a to všechno, se stane tím nejdůležitějším, co může být projeveno, poznáno, rozpoznáno v tomto světě.

Tak budiž pozdraveno lidstvo za svoji vrozenou sílu. Ať je ještě více projevena s boží pomocí.

Být otevřený, což je samo o sobě aspektem světla, umožňuje, že to, co se může projevit jako Milost a Síla. A Moudrost a Radost se stane tím nejpodstatnějším.

(Hudba)

Život lidské bytosti může být ohromně silný a mocný, inspirující a plný radosti. Zůstat otevřený je univerzální klíč. Budiž pozdraveno lidstvo za svoji vrozenou sílu, která ještě bude objevena. S boží pomocí.

Jednoduše to

Příspěvek od Návštěvník » stř 16. lis 2011 14:26:54

"Mooji Jednoduše to

Převzato z http://mozaika.bloguje.cz/158364-jednoduse-to-uryvek-ze-satsangu.php

Mooji: Opravdové já je neměnné pozadí, podkládající měnící se svět jevů. Je to jen neosobní Vědomí, neměnné a blažené. V zakusitelném stavu září jako čistý, subjektivní, vědomý pocit "já jsem". Tato "já jsem-nost" je neosobní a je totožná s vědomím – polem uvědomování. Je to přímé vyjádření čisté subjektivity. Šri Nisargadatta Maharadž, velký mudrc, to popisuje jako dveře, které se houpají jedním směrem do projevu a druhým směrem do nekonečnosti. Toto to krásně vyjadřuje. Všechny události se zjevují jako pohyby ve vědomí a jsou v něm rozeznávány touto vědomou přítomností "já jsem", toto je "svědek" neboli uvědomovací princip, kterým jsme, zatímco zde je tělo.

Otázka: Takže jsme tělem nebo v těle nebo něčím odděleným? Protože... (tazatel začal rozebírat nějaké zkušenosti a pozorování...)

M: Ponech to prosím teď být, prostě zůstaň otevřený, dovolující nechat ve vědomí slyšet to, co je říkáno, bez snahy spojovat kteroukoli konkrétní myšlenku nebo představu s tím, co je slyšeno – nech jednoduše poslouchání ať se prostě "stane", tak jak je. Ty jsi ZA poslouchající myslí. Sleduj myšlenku "já" – toto není pravé "já jsem". Ta se objeví, když se neosobní "já jsem" ztotožní s tělem, což je zpravidla nástroj, skrz který se toto "já jsem" s pomocí vitální (oživující) síly projevuje. Tato identifikace dává vzniknout egu neboli individualitě - pocitu "já". Čili jak vidíš, pocit individuality nemůže existovat bez podpory neosobního vědomí a ego tudíž musí být samo také proměnlivým vyjádřením tohoto tvůrčího vědomí. A v tuto chvíli se pouze chová jako podmíněné vědomí, které věří, že je tělem a myslí. Dále vyvstává znalost "jinakosti" (něčeho druhého, od nás odlišného) a základní pud se bránit nebo chránit se... vyvstává pocit "tohle mám rád", "tohle nemám rád" společně s hodnoceními, strachy, touhami, připoutanostmi a celá ta hra vzájemných vztahů a protikladů. My, jakožto individualita/bytost jsme fascinováni zakoušením a jsme na něm závislí, což je přirozené a samo o sobě to není nic "špatného", pokud je to viděno jako hra či vyjádření vědomí v projevu, kterým jsme. Ale viděno z perspektivy individuality, s celým jejím osobním soukromým programem - Velký problém ! (Smích...)

Teď poslouchej, není tu vůbec nic, co by se mělo "udělat" a nikdo, kdo by měl něco udělat nebo změnit. Pouze se musí stát změna v porozumění a vše bude v pořádku. Vše je Jedno. Vezměme si jako příklad třeba vysunovací anténu od rádia, je to jedna věc – to reprezentuje Absolutno. Povytáhni nebo vysuň jednu část – objeví se neosobní "já jsem"; je to ale stále jedna věc. Povytáni ji víc – vyraší myšlenka "já"/individualita a zároveň se zapojí do hry zosobněný projev/svět. Jednota projevující se jako projev a neprojev, dva aspekty jedné Skutečnosti. Taková je hra v divadle vědomí. Jsi konečný svědek; Šťastný, nedotčený a úplný. To jsi Ty! Není to nic osobního. Není to kompliment, věř mi.

O: Prosím mohl bys zopakovat tu část o "divadle vědomí"?

M: Ne! Nebudu to opakovat. Právě teď, buď pozorný, otevřený a přítomný ale zároveň neutrální, bez toho aby se tvá pozornost hnala za nebo skončila u nějaké jednotlivé myšlenky. Toto je pozice, kam tě zvu. Důvěřuj svému intuitivnímu poslouchání. Je to tvá mysl, objevující se jako bdělý hledající, který usiluje o dosažení přesnosti a pak je chycen s pocitem, že propásl něco zásadního. V tomto případě to je jemná forma odporu či vyhýbání se.

Má rada je: pokud to propásnete, tak to prostě nechte být. Vše je nyní v pořádku. Opravdové "ty" je zde za tím vším, bezúsilně pozorující; odtamtud je pociťováno vyvstávání pocitu ztrácení a nacházení a je odloženo jako "ne-skutečné" – "neti neti", jak říká mudrc. Ty, jakožto vědomí nejsi nějaký konkrétní pocit.

Myšlenky a pocity přicházejí a odcházejí jako vlny hrající si na hladině oceánu. Nech ať vše přichází a odchází samo od sebe, to je pro vlny přirozené. Oceán, voda, vlny – vše jedno a to samé. Zůstaň pouze jako svědek. Pro vědomí není nic ztraceno nebo nalezeno nebo dobré či zlé. Je to neposkvrněný základ oproti kterému tančí stín mysli/světa jmen a tvarů tanec své zdánlivé existence.

O: Ale Mooji, zcela jistě je to bdělost, která nás ujišťuje, že to chápeme správně, díky které se můžeme vyhnout neporozumění; obzvlášť když toto vše je pro mne nové, stejně tak spousta knih a učitelů poukazuje na bdělost jako nutnou kvalitu nebo schopnost pro duchovní růst.

M: Toto je pravda, jen pokud zde opravdu je "někdo", kdo bude používat toto pochopení. Ale pokud budete opravdově pátrat, tento "někdo"; "osoba" či "individualita nebude nalezena! Vše je pouze vědomí - "ty", "já", mluvení, poslouchání, satsang, každý zde, vše – vše je vědomí; toto je nádherné odhalení! Vědomí hovořící s vědomím o vědomí skrze vědomí. Jak jednoduché! Ale jak matoucí to je, pokud je to hledáno skrze ego-mysl.

Podívej se, poukazuji tam, kde jsi právě teď, zůstat s tím, nic víc, ale tvá mysl přistála v nějakém bodě, kde jí to fakt moc zajímá. Ve chvíli kdy si byl zaneprázdněn snahou to uchopit, prošvihnul si všechno ostatní – toto je nazýváno hrou zvanou "mája" (kosmická iluze). Je to jako když si čteš knihu o exotickém ovoci a reggae hudbě běhěm toho, co kráčíš jamajským ovocným trhem! (smích...) Jeden zenový mistr, který se jmenoval Bankei řekl: "Je to jako muž, kterému upadl do moře meč přes palubu lodi a on si označuje na boku lodi místo, kde mu meč spadl do vody." (velký smích...)

O: Právě teď, jak to říkáš, vše se zastavilo. Nemohu myslet. Nejsou zde žádné myšlenky. To je úžasné!

M: A co je tím, co si to uvědomuje?

O: Nic...Já.

M: Já – nic, pozorující zastavenou mysl. Když se mysl zastaví, dá se tomu ještě vůbec říkat mysl?
(pauza...)

M: A teď?

O: Ticho a klid.

M: Pro koho?

O: Zde...pro mne.

M: Pro tebe? Jsi si jistý? Co, kde a jak přesně v tom "ty" vypadáš?

O: Ne já; jen ticho a hluboký klid a opravdový pocit vděčnosti. Je to správně?

M: Ty mi to řekni.

O: Ano. Vděčnost za to, že jsem to slyšel a viděl tak jasně. Děkuji ti.

M: Nemáš zač. Já děkuje samo sobě. Nádhera!"

Nahoru