od Návštěvník » ned 30. srp 2015 20:35:02
Můžeš něco říct o cestě karmajogy, (jóga činnosti), která očišťuje silné vásany,
jako jsou projekce a odsudky druhých?
Tyhle vásany … tvořivé síly naší mysli, a nevím, zda všichni znáte tento termín, takže v rychlosti, znamená to, nějaké hluboké tendence, sklony, opakující se tendence, které jsou tak silné a plné identity (totožnosti)… a když už o tom mluvíme, síla tendencí je přímo úměrná síle totožnosti s nimi.
Žádná identita - žádná moc!
Žádná identita - žádná síla.
Nejdříve jsou si všechny myšlenky rovny ve svojí beztížnosti.
Když v ně věříš, tak je to posiluje. Dává jim to váhu. Myšlenka bez víry v ní, nemá žádnou moc.
Myšlenka, v kterou se věří, může dokonce začít válku.
Takže víra je ta věc, nikoliv myšlenka.
Lidé také tvrdí: mám znečištěnou mysl, nebo něco.
Protože mám ošklivé myšlenky ... Ne … Nečisté myšlenky nemůžeš zatavit, ty přijdou tak jako tak.
Nečisté myšlenky, neznamenají nečistou mysl.
Když se nečistými myšlenkami zaobíráme, budou potom zůstávat a připojí se k tvému bytí a ty pak řekneš: ano, mám nečistou mysl.
Což je také myšlenka – nečisté myšlení.
Ale nikdo v první chvíli nemůže zastavit příchod všelijakých myšlenek.
Ty si myslíš: ale vyvstávají myšlenky v mysli Buddhy? Samozřejmě, že ano.
V mysli Krista, Krišny? …., samozřejmě, myšlenky přicházejí. Ony přicházejí, hezké i ošklivé myšlenky. Ale poté jsou poraženy zůstáváním u jejich kořene (zdroje).
Kdo jsem?
Kdo je vůbec myslitel myšlenek?
Na toto se zaměří pozornost a pozornost věnovaná myšlence je zeslabena.
Kdo je vůbec myslitel myšlenek.
Takže myšlenky vyvstávají sami od sebe …. Nic se neděje.
Ale když tě upoutají, zabýváš se jimi, ztotožníš se s nimi, tak tím vytváříš vztah.
S ním vzniká více ztotožnění, myšlenky jsou posílené, přináší pocit, že ty jsi ty myšlenky.
A že jsi myslí. To jsou všechno jen představy.
Takže nejlepší způsob… mluvíme o těch vásanách,
silných tendencích … o silné víře v totožnost s nimi, často tak velké,
že když tyto síly vyvstanou, zdají se držet bytí jako rukojmí.
Co je tím míněno … to znamená, že všechna síla a pozornost jde sloužit těmto energiím.
A je s nimi velmi silně ztotožněná. A někteří lidé říkají: a tyhle myšlenky jsou také jen iluze.
Samozřejmě, že jsou iluzí.. a ten, kdo je jimi postižen je také iluzí.
Ale dostal ses už z této pasti?
Takže ty cítíš přítomnost těchto sil (vásán), někdy prostě vyvstávají … mohl by to být strach z odmítnutí, nebo touha být slavný, nějaké silné sexuální nutkání, které musí být uspokojeno. Cokoliv to je.
Cokoliv se může projevit.
A když se to manifestuje (projeví), tak nějak všechna pozornost a energie se snaží uspokojit tyto projekce.
A ty jako Bytí jsi v těch momentech jakoby méně v kontaktu se svojí základní silou.
Je to, jako kdyby byla pozornost nasáta do tohoto energetického pole identifikace.
A tomu se říká vásany.
Jak to překonat a jak je vyčistit.
A odsuzování druhých … možná to je silná tendence, ale když tam není ztotožnění se sebou, jako osobou, tak tam není ani odsuzování druhých.
A tomu se říká lokalizování energie vásany.
Jak se z toho dostat hmm? Nejdřív musíš cítit přítomnost té vásany, když vyvstane.
Někdy se také stává na Satsangu, že to vzbudí tyto energie.
Někdy jsou latentní, dřímající a vypadá to, jako by vůbec nebyly.
Ale když se zažehnou, vycházejí na povrch a můžeš někdy cítit tu energii a že totožnost je v té modifikaci. Takhle nějak.
V takovém případě říkám: buď si úplně nejdřív vědom přítomnosti této síly (energie),
těch představ, toho ztotožnění.
A teď najdi skutečně, kdo je ten, kdo je má.
Kdo je jejich vnitřní obětí.
Objev to … a na to musíš být velice tichý.
Podívej se jak, zatímco jsou pociťovány pulzace té přítomné energie.
Všechna krev jde do toho. Do místa činu.
Whup, whup, whup – všechna energie jde do toho.
A kdyby zrovna někdo přišel a řekl: poslouchej, člověče, ty víš, že to nejsi, víš, že jsi já…
Tak bys ho chtěl uškrtit. Protože cítíš, že v tom okamžiku, je to ta nejskutečnější věc.
A potom i tvoje porozumění se zdá býti vzdálené.
Protože pulzace toho zastiňuje intuitivní vědění, že i toto je jen prchavý moment.
Že to jsou jen myšlenky, což jsou. Ale ztloustly ze ztotožňování. Skrze zbožňování.
Takže když začneš s tímto, můžeš se na to podívat,
cítit přítomnost toho … nesnaž se to odtlačit,
nech se to plně udát.
Neříkej, že by to tam nemělo být a pociťuj to.
Možná to uzme celé tělo a budeš cítit neklid, rozrušení, chtivost a budeš chycen v tomto typu cítění.
Takže za prvé: dovol tomu být.
A zkus tiše sedět a zůstat tomu přítomen.
A nyní se soustřeď, jak můžeš nejvíc na pocit Bytí a můžeš cítit, že ta energie je hlučnější než Bytí,
ale nesuď to, jen to tam nech.
A zkus jen vidět, jak se ten jev odehrává a neztotožňuj se s ním.
To je jeden ze způsobů.
Další je, pokud je identita příliš silná a silně pulzuje, tak zase, nesnaž se to zastavit.
Jen zůstaň klidný, jak moc můžeš a podívej se, pokud je to v tom okamžiku možné, komu se to děje.
Kdo je obětí tohoto dění. A opakuj tuto otázku.
Možná ta otázka nepůsobí dost silně v tom okamžiku, kvůli hlučnosti vásany.
Je to jakoby ty (rušivé) pocity byly všude kam se obrátíš, jsou v těle, v bytí...
Ale buď tomu přítomen, snaž se s tím neztotožnit a najdi, čí je to vásana.
Podívej se, jestli dokážeš nasměrovat pozornost do místa utrpení,
jdi do samého centra toho. A podívej se, jestli tam najdeš trpitele.
Zůstaň tichý, vydrž, nepanikař, neposuzuj, nesnaž se to odtlačit.
Jednoduše se s tím zkus neztotožňovat a zůstaň tak přítomen a bdělí, jak jen můžeš.
V krátkém čase ucítíš, stát se něco jako toto, (následuje gesto uvolnění a rozepnutí),
a ucítíš, jak se objevil nějaký prostor.
Skoro jako by ses dusil a najednou se ti otevřely plíce – „aaah“.
A objeví se prostor a ty znovu ucítíš přítomnost Přítomnosti.
Která tam vždycky byla. Ale je to jako kdyby tyto druhy sil přicházely a na chvíli obsadily pozice.
A když je nesytíš, nekrmíš, čímž se myslí ztotožnění, panikaření.
Dokonce, i když už dojde k panice, pamatuj, co říkám, dokonce i panika je jen jev.
Kdo je ten, kdo panikaří.
Jenom tiše registrovat, buď neochvějný, nenech se chytit.
Nenech se vtáhnout do toho ruchu, do té bouře, nech to stát se, pomine to, jako vše ostatní.
Přijde to znovu, ale pokaždé když držíš svoji pozici – přítomen jako Bytí.
Řekni: nevadí, když tato vásana, energie, tyto tendence, zničí toto tělo.
Je mi to fuk. Zůstanu jen jako Přítomnost sama.
Pak pozvolna uvidíš, jak pokaždé když to přijde, Přítomnost neodejde, aby přenechala prostor pro tyhle … Potom v určitém bodě tam jsou dohromady.
Budeš cítit Přítomnost … i přítomnost těchto energií.
A pozvolna budou tyto energie na odchodu. Rozplynou se.
A v určitém bodě odejdou velice rychle. Jejich Moc.
Jak se Přítomnost učí být jen sebou samou, tyto energie to nemohou ustát.
Protože musejí být nabíjeny, energetizovány vírou v ně a ztotožněním s nimi.
Kdekoliv je identita, je tam také pocit „já“ entity.
A tato „já“ entita zdá se být tím, co trpí všemi těmi různými důsledky ve světě.
Pro tebe bude brzy po všem. Nebudeš muset žít celý svůj život, se všemi těmito silami.
Už nepřijdou. Jsou nejsilnější, když mysl, nebo Vědomí je ztotožněné se zkušeností těla/mysli.
V takovém případě budou pociťovány jako mocné.
Jakmile se rozpamatuješ, že jsi svědkem všech jevů, začnou se stávat slabšími.
Tohle je garantováno – stanou se slabšími v určitém bodě, když vyvstanou, ani se už za nimi neotočíš. Nevynutí si od tebe už tolik pozornosti a síly. Takhle to je.
Vždy budou existovat, dokud je vitální síla v těle.
Budou tam, i Vědomí tam bude, i nějaká aktivita mysli.
Povrchové zbytky podmíněnosti tam stále budou.
Ale nebudou mít sílu vtáhnout Bytí do křoví a oloupit.
To už se nestane. Budeš jaksi schopen říci: ok, fajn.
Lidi možná můžou vidět, že jsi pořád stejnej ale …
Říká se, že jeden světec miloval přepočítávat peníze stále dokola a dokola.
I když měl jen deset rupií, počítal je stále dokola.
Měl tento návyk, počítat rupie stále dokola. Možná se to pro něj stalo meditací.
Ale něco to mělo rádo. A dokonce poté, co jeho mysl došla úplné realizace, stále měl tuto tendenci … počítat, počítat, počítat.
Druzí lidé říkali: ale vždyť se nezměnil! Stále počítá peníze!
Ale uvnitř nepočítá nic, jen pohyb se děje.
Takže tato aktivita může stále pokračovat, ale vnitřně o tom vůbec nevíš.
Druzí ti budou povídat o osobnosti, ale vnitřně ni nebudeš chápat, co to znamená osobnost.
Co to je? Druzí mohou říci: mám rád tvoji osobnost, nebo: ty máš tento typ osobnosti …
Nebudeš vědět, co to znamená. Ale mysl to nevzdává, nezpochybnitelně je stále tam …
Říkal jsem jeden příběh také o této tendenci.
Jeden muž byznisman, miloval byznis tak moc … jo?
Že dokonce na jeho smrtelné posteli, prodal svoje hodinky, svému nejlepšímu příteli … a měl zisk!
A měl z toho velikou radost! Dokážete si to představit? Takové mohou být tendence.
Že dokonce na smrtelné posteli, pár posledních dechů před sebou a vyjednal obchod!
„Podívejte, jak jsem si polepšil, jak jsem si polepšil!“ … chápete?
Takže to je jedna z cest, jak se s tím vypořádat.
Postupně vás působení těchto vásan, přestane následovat.
Stanou se slabé ve svém působení, protože jsi znovu ve svém přirozeném Místě.
Mohou tě dostat jen, silou MaháMáji – Velké Iluze.
Had Velké Iluze uštknul všechny bytosti, nejen lidi, do iluze: „já jsem tělo.“
A jen jedno sérum tě toho může zbavit … Tvůj vlastní ParaBrahman. Protože je tady.
A dostat se k tvému ParaBrahman znamená, dostat se k prapůvodní Pravdě.
Potom nad tebou Mája (iluze) nemá žádnou moc. Kde to je? Je to tvé vlastní Já.
Když jsi osvobozený od spojení se vším tím, co jsme nahromadili … což ti nebylo původní.
Všechno to přišlo později, včetně vědění. Jak jsme si toho všimli? Protože ty jsi ten, kdo ví vědění.
A ví nevědomost. Vědění nezná tebe. Kdo jsi? Všechno přišlo až po tobě.
Jsi toho všeho vnímatelem. Sleduješ vyvstávání toho, zůstávaní a odchod.
Co bys tak mohl být, víš? Dokonce toto tělo, které je jako hořící svíčka, je také objektem Svědka.
Objektem imanentního (obsaženo uvnitř) Ducha, víš.
Toto není něco, v co žádám, aby bylo uvěřeno, ale co má být ověřeno.
Potvrzeno!
Skrze tvou vlastní intuitivní moc. Ty to děláš.
[youtube]VAAyP2iO7xw[/youtube]
Můžeš něco říct o cestě karmajogy, (jóga činnosti), která očišťuje silné vásany,
jako jsou projekce a odsudky druhých?
Tyhle vásany … tvořivé síly naší mysli, a nevím, zda všichni znáte tento termín, takže v rychlosti, znamená to, nějaké hluboké tendence, sklony, opakující se tendence, které jsou tak silné a plné identity (totožnosti)… a když už o tom mluvíme, síla tendencí je přímo úměrná síle totožnosti s nimi.
Žádná identita - žádná moc!
Žádná identita - žádná síla.
Nejdříve jsou si všechny myšlenky rovny ve svojí beztížnosti.
Když v ně věříš, tak je to posiluje. Dává jim to váhu. Myšlenka bez víry v ní, nemá žádnou moc.
Myšlenka, v kterou se věří, může dokonce začít válku.
Takže víra je ta věc, nikoliv myšlenka.
Lidé také tvrdí: mám znečištěnou mysl, nebo něco.
Protože mám ošklivé myšlenky ... Ne … Nečisté myšlenky nemůžeš zatavit, ty přijdou tak jako tak.
Nečisté myšlenky, neznamenají nečistou mysl.
Když se nečistými myšlenkami zaobíráme, budou potom zůstávat a připojí se k tvému bytí a ty pak řekneš: ano, mám nečistou mysl.
Což je také myšlenka – nečisté myšlení.
Ale nikdo v první chvíli nemůže zastavit příchod všelijakých myšlenek.
Ty si myslíš: ale vyvstávají myšlenky v mysli Buddhy? Samozřejmě, že ano.
V mysli Krista, Krišny? …., samozřejmě, myšlenky přicházejí. Ony přicházejí, hezké i ošklivé myšlenky. Ale poté jsou poraženy zůstáváním u jejich kořene (zdroje).
Kdo jsem?
Kdo je vůbec myslitel myšlenek?
Na toto se zaměří pozornost a pozornost věnovaná myšlence je zeslabena.
Kdo je vůbec myslitel myšlenek.
Takže myšlenky vyvstávají sami od sebe …. Nic se neděje.
Ale když tě upoutají, zabýváš se jimi, ztotožníš se s nimi, tak tím vytváříš vztah.
S ním vzniká více ztotožnění, myšlenky jsou posílené, přináší pocit, že ty jsi ty myšlenky.
A že jsi myslí. To jsou všechno jen představy.
Takže nejlepší způsob… mluvíme o těch vásanách,
silných tendencích … o silné víře v totožnost s nimi, často tak velké,
že když tyto síly vyvstanou, zdají se držet bytí jako rukojmí.
Co je tím míněno … to znamená, že všechna síla a pozornost jde sloužit těmto energiím.
A je s nimi velmi silně ztotožněná. A někteří lidé říkají: a tyhle myšlenky jsou také jen iluze.
Samozřejmě, že jsou iluzí.. a ten, kdo je jimi postižen je také iluzí.
Ale dostal ses už z této pasti?
Takže ty cítíš přítomnost těchto sil (vásán), někdy prostě vyvstávají … mohl by to být strach z odmítnutí, nebo touha být slavný, nějaké silné sexuální nutkání, které musí být uspokojeno. Cokoliv to je.
Cokoliv se může projevit.
A když se to manifestuje (projeví), tak nějak všechna pozornost a energie se snaží uspokojit tyto projekce.
A ty jako Bytí jsi v těch momentech jakoby méně v kontaktu se svojí základní silou.
Je to, jako kdyby byla pozornost nasáta do tohoto energetického pole identifikace.
A tomu se říká vásany.
Jak to překonat a jak je vyčistit.
A odsuzování druhých … možná to je silná tendence, ale[b][color=#FF0000] když tam není ztotožnění se sebou, jako osobou, tak tam není ani odsuzování druhých.[/color][/b]
A tomu se říká lokalizování energie vásany.
Jak se z toho dostat hmm? Nejdřív musíš cítit přítomnost té vásany, když vyvstane.
Někdy se také stává na Satsangu, že to vzbudí tyto energie.
Někdy jsou latentní, dřímající a vypadá to, jako by vůbec nebyly.
Ale když se zažehnou, vycházejí na povrch a můžeš někdy cítit tu energii a že totožnost je v té modifikaci. Takhle nějak.
V takovém případě říkám: buď si úplně nejdřív vědom přítomnosti této síly (energie),
těch představ, toho ztotožnění.
A teď najdi skutečně, kdo je ten, kdo je má.
Kdo je jejich vnitřní obětí.
Objev to … a na to musíš být velice tichý.
Podívej se jak, zatímco jsou pociťovány pulzace té přítomné energie.
Všechna krev jde do toho. Do místa činu.
Whup, whup, whup – všechna energie jde do toho.
A kdyby zrovna někdo přišel a řekl: poslouchej, člověče, ty víš, že to nejsi, víš, že jsi já…
Tak bys ho chtěl uškrtit. Protože cítíš, že v tom okamžiku, je to ta nejskutečnější věc.
A potom i tvoje porozumění se zdá býti vzdálené.
Protože pulzace toho zastiňuje intuitivní vědění, že i toto je jen prchavý moment.
Že to jsou jen myšlenky, což jsou. Ale ztloustly ze ztotožňování. Skrze zbožňování.
Takže když začneš s tímto, můžeš se na to podívat,
cítit přítomnost toho … nesnaž se to odtlačit,
nech se to plně udát.
Neříkej, že by to tam nemělo být a pociťuj to.
Možná to uzme celé tělo a budeš cítit neklid, rozrušení, chtivost a budeš chycen v tomto typu cítění.
Takže za prvé: dovol tomu být.
A zkus tiše sedět a zůstat tomu přítomen.
A nyní se soustřeď, jak můžeš nejvíc na pocit Bytí a můžeš cítit, že ta energie je hlučnější než Bytí,
ale nesuď to, jen to tam nech.
A zkus jen vidět, jak se ten jev odehrává a neztotožňuj se s ním.
To je jeden ze způsobů.
Další je, pokud je identita příliš silná a silně pulzuje, tak zase, nesnaž se to zastavit.
Jen zůstaň klidný, jak moc můžeš a podívej se, pokud je to v tom okamžiku možné, komu se to děje.
Kdo je obětí tohoto dění. A opakuj tuto otázku.
Možná ta otázka nepůsobí dost silně v tom okamžiku, kvůli hlučnosti vásany.
Je to jakoby ty (rušivé) pocity byly všude kam se obrátíš, jsou v těle, v bytí...
Ale buď tomu přítomen, snaž se s tím neztotožnit a najdi, čí je to vásana.
Podívej se, jestli dokážeš nasměrovat pozornost do místa utrpení,
jdi do samého centra toho. A podívej se, jestli tam najdeš trpitele.
Zůstaň tichý, vydrž, nepanikař, neposuzuj, nesnaž se to odtlačit.
Jednoduše se s tím zkus neztotožňovat a zůstaň tak přítomen a bdělí, jak jen můžeš.
V krátkém čase ucítíš, stát se něco jako toto, (následuje gesto uvolnění a rozepnutí),
a ucítíš, jak se objevil nějaký prostor.
Skoro jako by ses dusil a najednou se ti otevřely plíce – „aaah“.
A objeví se prostor a ty znovu ucítíš přítomnost Přítomnosti.
Která tam vždycky byla. Ale je to jako kdyby tyto druhy sil přicházely a na chvíli obsadily pozice.
A když je nesytíš, nekrmíš, čímž se myslí ztotožnění, panikaření.
Dokonce, i když už dojde k panice, pamatuj, co říkám, dokonce i panika je jen jev.
Kdo je ten, kdo panikaří.
Jenom tiše registrovat, buď neochvějný, nenech se chytit.
Nenech se vtáhnout do toho ruchu, do té bouře, nech to stát se, pomine to, jako vše ostatní.
Přijde to znovu, ale pokaždé když držíš svoji pozici – přítomen jako Bytí.
Řekni: nevadí, když tato vásana, energie, tyto tendence, zničí toto tělo.
Je mi to fuk. Zůstanu jen jako Přítomnost sama.
Pak pozvolna uvidíš, jak pokaždé když to přijde, Přítomnost neodejde, aby přenechala prostor pro tyhle … Potom v určitém bodě tam jsou dohromady.
Budeš cítit Přítomnost … i přítomnost těchto energií.
A pozvolna budou tyto energie na odchodu. Rozplynou se.
A v určitém bodě odejdou velice rychle. Jejich Moc.
Jak se Přítomnost učí být jen sebou samou, tyto energie to nemohou ustát.
Protože musejí být nabíjeny, energetizovány vírou v ně a ztotožněním s nimi.
Kdekoliv je identita, je tam také pocit „já“ entity.
A tato „já“ entita zdá se být tím, co trpí všemi těmi různými důsledky ve světě.
Pro tebe bude brzy po všem. Nebudeš muset žít celý svůj život, se všemi těmito silami.
Už nepřijdou. Jsou nejsilnější, když mysl, nebo Vědomí je ztotožněné se zkušeností těla/mysli.
V takovém případě budou pociťovány jako mocné.
Jakmile se rozpamatuješ, že jsi svědkem všech jevů, začnou se stávat slabšími.
Tohle je garantováno – stanou se slabšími v určitém bodě, když vyvstanou, ani se už za nimi neotočíš. Nevynutí si od tebe už tolik pozornosti a síly. Takhle to je.
Vždy budou existovat, dokud je vitální síla v těle.
Budou tam, i Vědomí tam bude, i nějaká aktivita mysli.
Povrchové zbytky podmíněnosti tam stále budou.
Ale nebudou mít sílu vtáhnout Bytí do křoví a oloupit.
To už se nestane. Budeš jaksi schopen říci: ok, fajn.
Lidi možná můžou vidět, že jsi pořád stejnej ale …
Říká se, že jeden světec miloval přepočítávat peníze stále dokola a dokola.
I když měl jen deset rupií, počítal je stále dokola.
Měl tento návyk, počítat rupie stále dokola. Možná se to pro něj stalo meditací.
Ale něco to mělo rádo. A dokonce poté, co jeho mysl došla úplné realizace, stále měl tuto tendenci … počítat, počítat, počítat.
Druzí lidé říkali: ale vždyť se nezměnil! Stále počítá peníze!
Ale uvnitř nepočítá nic, jen pohyb se děje.
Takže tato aktivita může stále pokračovat, ale vnitřně o tom vůbec nevíš.
Druzí ti budou povídat o osobnosti, ale vnitřně ni nebudeš chápat, co to znamená osobnost.
Co to je? Druzí mohou říci: mám rád tvoji osobnost, nebo: ty máš tento typ osobnosti …
Nebudeš vědět, co to znamená. Ale mysl to nevzdává, nezpochybnitelně je stále tam …
Říkal jsem jeden příběh také o této tendenci.
Jeden muž byznisman, miloval byznis tak moc … jo?
Že dokonce na jeho smrtelné posteli, prodal svoje hodinky, svému nejlepšímu příteli … a měl zisk!
A měl z toho velikou radost! Dokážete si to představit? Takové mohou být tendence.
Že dokonce na smrtelné posteli, pár posledních dechů před sebou a vyjednal obchod!
„Podívejte, jak jsem si polepšil, jak jsem si polepšil!“ … chápete?
Takže to je jedna z cest, jak se s tím vypořádat.
Postupně vás působení těchto vásan, přestane následovat.
Stanou se slabé ve svém působení, protože jsi znovu ve svém přirozeném Místě.
Mohou tě dostat jen, silou MaháMáji – Velké Iluze.
Had Velké Iluze uštknul všechny bytosti, nejen lidi, do iluze: „já jsem tělo.“
A jen jedno sérum tě toho může zbavit … Tvůj vlastní ParaBrahman. Protože je tady.
A dostat se k tvému ParaBrahman znamená, dostat se k prapůvodní Pravdě.
Potom nad tebou Mája (iluze) nemá žádnou moc. Kde to je? Je to tvé vlastní Já.
Když jsi osvobozený od spojení se vším tím, co jsme nahromadili … což ti nebylo původní.
Všechno to přišlo později, včetně vědění. Jak jsme si toho všimli? Protože ty jsi ten, kdo ví vědění.
A ví nevědomost. Vědění nezná tebe. Kdo jsi? Všechno přišlo až po tobě.
Jsi toho všeho vnímatelem. Sleduješ vyvstávání toho, zůstávaní a odchod.
Co bys tak mohl být, víš? Dokonce toto tělo, které je jako hořící svíčka, je také objektem Svědka.
Objektem imanentního (obsaženo uvnitř) Ducha, víš.
Toto není něco, v co žádám, aby bylo uvěřeno, ale co má být ověřeno.
Potvrzeno!
Skrze tvou vlastní intuitivní moc. Ty to děláš.