od Pavla » stř 11. čer 2014 13:17:19
mysl je hodně přizpůsobivá a jde tím směrem, kterým ji vede naše pozornost....
Jde si to krásně vyzkoušet v praxi... Mně tahle schopnost mysli uvědomovat si to, na co myslím a co je pro mě důležité poprvé vědomě trkla, když jsem byla těhotná... Nikdy dřív jsem nepotkávala tolik těhotných žen, tolik maminek s kočárkem, tolik lidí s maličkým dítětem, jako když jsem sama byla v radostném očekávání. (teda samozřejmě jsem je potkávala, ale nijak zvlášť jsem tomu nevěnovala pozornost a nevšímala si žen s bříškem a miminek, jako když se to týkalo konkrétně mě a byl v tom i můj osobní zájem)...
Takže se vůbec nedivím tomu, že do blaženosti se lze krásně i vmyslet, protože mysl je mocný kouzelníka do vědomí nám přihraje to, kam směřujeme svoji pozornost...
Eduard Tomáš v jedné ze svých rad uvádí, že pokud nejste zamilovaní a rádi byste zažili ten stav zamilovanosti, rádi byste ho poznali, můžete si začít hrát na to, že zamilovaní jste, jako dobrý herec, prostě se do něho vmyslet... Předstírat, že jsem zamilovaný...... Stejně tak jde hrát, že jsem osvícená.... jde se do toho stavu vmýšlet, představovat si, jaké to asi je, jak bych se asi cítila, chovat se jako by to už bylo reálné....
"Uvěř, že jsi Mistr a staneš se jím".... V podstatě je to tvořivá hra mysli. Hra na osvíceného, hra na zamilovaného, na blaženého.... Do jisté míry, dle vlastní pročistěnosti se skutečně i něco stane... Pokud je sesynchonizovaná osobní vůle s vůlí Jednoty, lze skutečně nějaké takové stavy zamilovanosti, nebo osícenosti i zažívat... Dochází ke zhmotnění, ke zrealizování myšlenky....
Jen to není opravdové.... Je to iluze... Krásná hra na něco... proto tomu stavu říkám blažené, osvícené ego
Že je to jen hra mysli, ne opravdovost si jde ověřit dobře, protože z té role je člověk čas od času vyhazován v závislosti na nezpracované vasany... Energie té role není opravdová a násilně udržitelná, proto ve chvílích,kdy mysl ovládne nějaká silnější myšlenka (a závislosti a neuvědomované tendence jsou silnější než povrchová hra mysli), je člověk z té role pryč a musí se do ní znova vmyslet.... tak si trošku egoisticky zařádí, když se uklidní, může hra na osvíceného pokračovat....
Jako malá jsem si třeba takhle celé dny hrála na to, že jsem princezna...
na těch hrách nic špatného není, problém by mohl nastat v případě, že člověk sám už nerozezná, že je to jen hra na něco a považuje to za opravdové...
mysl je hodně přizpůsobivá a jde tím směrem, kterým ji vede naše pozornost....
Jde si to krásně vyzkoušet v praxi... Mně tahle schopnost mysli uvědomovat si to, na co myslím a co je pro mě důležité poprvé vědomě trkla, když jsem byla těhotná... Nikdy dřív jsem nepotkávala tolik těhotných žen, tolik maminek s kočárkem, tolik lidí s maličkým dítětem, jako když jsem sama byla v radostném očekávání. (teda samozřejmě jsem je potkávala, ale nijak zvlášť jsem tomu nevěnovala pozornost a nevšímala si žen s bříškem a miminek, jako když se to týkalo konkrétně mě a byl v tom i můj osobní zájem)...
Takže se vůbec nedivím tomu, že do blaženosti se lze krásně i vmyslet, protože mysl je mocný kouzelníka do vědomí nám přihraje to, kam směřujeme svoji pozornost...
Eduard Tomáš v jedné ze svých rad uvádí, že pokud nejste zamilovaní a rádi byste zažili ten stav zamilovanosti, rádi byste ho poznali, můžete si začít hrát na to, že zamilovaní jste, jako dobrý herec, prostě se do něho vmyslet... Předstírat, že jsem zamilovaný...... Stejně tak jde hrát, že jsem osvícená.... jde se do toho stavu vmýšlet, představovat si, jaké to asi je, jak bych se asi cítila, chovat se jako by to už bylo reálné....
"Uvěř, že jsi Mistr a staneš se jím".... V podstatě je to tvořivá hra mysli. Hra na osvíceného, hra na zamilovaného, na blaženého.... Do jisté míry, dle vlastní pročistěnosti se skutečně i něco stane... Pokud je sesynchonizovaná osobní vůle s vůlí Jednoty, lze skutečně nějaké takové stavy zamilovanosti, nebo osícenosti i zažívat... Dochází ke zhmotnění, ke zrealizování myšlenky....
Jen to není opravdové.... Je to iluze... Krásná hra na něco... proto tomu stavu říkám blažené, osvícené ego
Že je to jen hra mysli, ne opravdovost si jde ověřit dobře, protože z té role je člověk čas od času vyhazován v závislosti na nezpracované vasany... Energie té role není opravdová a násilně udržitelná, proto ve chvílích,kdy mysl ovládne nějaká silnější myšlenka (a závislosti a neuvědomované tendence jsou silnější než povrchová hra mysli), je člověk z té role pryč a musí se do ní znova vmyslet.... tak si trošku egoisticky zařádí, když se uklidní, může hra na osvíceného pokračovat....
Jako malá jsem si třeba takhle celé dny hrála na to, že jsem princezna...
na těch hrách nic špatného není, problém by mohl nastat v případě, že člověk sám už nerozezná, že je to jen hra na něco a považuje to za opravdové...