od co jiného » ned 09. bře 2014 18:29:13
Petra píše:co jiného... píše:Jsou tu jakoby dvě teze,
že my jdeme k Bohu,
a že Bůh jde k nám,
A jak to už tak bývá,
nebude to ani tak,
ani tak...
Nisargadatta:
v
Když Vědomí pozná samo sebe, nazývá se to Sebepoznání.
Sebepoznání se nedá předpovědět.
Někteří je dosáhnou spontánně; jiní ani po mnohém úsilí ne.
Když je určitá rovina dosažena, dojde k odpovídající změně, a základna je náležitě připravena.
...
Z mého pohledu jde o "motivaci", kterou Vědomí rozezná jako správnou "hlášku" k Sebepoznání. O úsilí až tak nejde...
Obvyklé motivace ega po osobním štěstí, nezranitelnosti, trvalé blaženosti apod. to nejsou. Koncept "Bůh" není k tomu nutný. Ale jistý princip dobra, harmonie (což je pro mnohé právě Bůh) bych řekla, že ano.
ono asi takhle, teda já jsem dělal v mládí do atletiky, a my máme u nás dva stadiony, kam jsme jako chodili soutěžit: spartak a modeta. A to je divný, že na spartaku
mi to vždycky šlo jakoby samo, bez únavy v pohodě... Kdežto na modetě jsem se vždy strašně dřel. V jiných městech pak různě. No prostě je tu fakt síla, která člověka může napojit, a ač to jeho tělo i mysl podává výkony, vůbec ho to neunavuje. A jindy a jinde zase zas totální výflus. Co mi ale z toho vyplynulo, že konkrétnímu jedinci
jsou na konkrétní místa různě citlivý. Tedy že někdy se jeden snaží, co může, a nic. A tu kouká jak Fík že v jiném prostředí to najednou jde lážo plážo samo...
[quote="Petra"][quote="co jiného..."]
Jsou tu jakoby dvě teze,
že my jdeme k Bohu,
a že Bůh jde k nám,
A jak to už tak bývá,
nebude to ani tak,
ani tak...[/quote]
Nisargadatta:
v
Když Vědomí pozná samo sebe, nazývá se to Sebepoznání.
Sebepoznání se nedá předpovědět.
Někteří je dosáhnou spontánně; jiní ani po mnohém úsilí ne.
Když je určitá rovina dosažena, dojde k odpovídající změně, a základna je náležitě připravena.
...
Z mého pohledu jde o "motivaci", kterou Vědomí rozezná jako správnou "hlášku" k Sebepoznání. O úsilí až tak nejde...
Obvyklé motivace ega po osobním štěstí, nezranitelnosti, trvalé blaženosti apod. to nejsou. Koncept "Bůh" není k tomu nutný. Ale jistý princip dobra, harmonie (což je pro mnohé právě Bůh) bych řekla, že ano.
:)[/quote]
ono asi takhle, teda já jsem dělal v mládí do atletiky, a my máme u nás dva stadiony, kam jsme jako chodili soutěžit: spartak a modeta. A to je divný, že na spartaku
mi to vždycky šlo jakoby samo, bez únavy v pohodě... Kdežto na modetě jsem se vždy strašně dřel. V jiných městech pak různě. No prostě je tu fakt síla, která člověka může napojit, a ač to jeho tělo i mysl podává výkony, vůbec ho to neunavuje. A jindy a jinde zase zas totální výflus. Co mi ale z toho vyplynulo, že konkrétnímu jedinci
jsou na konkrétní místa různě citlivý. Tedy že někdy se jeden snaží, co může, a nic. A tu kouká jak Fík že v jiném prostředí to najednou jde lážo plážo samo...