od Návštěvník » sob 22. říj 2011 23:44:17
Jedni si meditují s otevřenýma očima, jiní zase se zavřenýma očima.
Ti, co meditují se zavřenými víčky, tak ti nejdřív poznávají světlo čirého Vědomí, a když jim to ono čiré Vědomí dovolí, nastanou při tom zření vhodné podmínky, tak s ním splynou a stávají se jím, poznávají se jako samotné čiré vědomí, jako Atman. I v noci, za úplné tmy, ne jen v příjemně osvětlené místnosti nebo za dne.
Zření onoho světla před splynutím, je spojeno pořád s uvědomováním si svého těla, sluch není vypnutý, jen je ztlumeno slyšení zvuků, kůže cítí závan vzduchu, čich pozná, že se změnilo aroma vzduchu - smysly dosud fungují, i když uvědomování je slabší, než když je mysl plně věnována uvědomování si hmotného světa. Vědomí je velmi klidné, myšlenky se neobjevují, pozornost se věnuje pozorování (zření) světla čirého Vědomí. Tuto meditaci člověk může kdykoli přerušit a věnovat se světu.
Zatím jsem ani od jednoho místního osvíceného nečetla název této klasické, běžně prováděné meditace.
Jakpak se asi tak jmenuje???? Hmm?Když se člověk otrká při těch začátečních potížích se vstupováním do této meditace a dokáže to navodit kdykoli a kdekoli, tak si může vždy, když na to bude mít chuť a trochu času, zavřít oči a ono světlo Atmanu tu ihned je.
Při tom se krásně zrelaxuje, nasbírá síly, jestliže je zrovna unavený. A nemusí už zastavovat tok myšlenek, jako v začátcích. Takže tu může i probírat nějaký ten problém, s kterým si při běžném vědomí neví rady. Někdy se čiré vědomí smiluje a i pošle nějakou radu.
Nirvikalpa samadhi, je to, když ono světlo čirého vědomí, které při meditaci se zavřenými víčky zříme, nezůstane jen viděné, ale prostoupí vědomí člověka úplně. Pak se už naše vědomí neuvědomuje jako ten či onen, toho je zbaveno, včetně osobní paměti i jakéhokoli vnímání hmotného světa. Všech pět smyslů se prostě vypne, dech se zpomalí a tělo funguje jen tak nějak automaticky v nezbytně nutném režimu, řídí ho podvědomí. Pozorné vědomí se stává Vědomím, bez uvědomování světa, vnímá jen tu sféru toho čirého bytí. Z tohoto meditačního stavu se vědomí nevrací zpět do předchozího meditačního stavu na přání já, ale až tehdy, až to čiré Vědomí uzná samo za vhodné. Nirvikalpa je velmi hluboká meditace, na rozdíl od toho prvního stavu. Může trvat chvíli, hodiny a i třeba den dva i víc – to nezáleží už na té osobě.
Jak to dělají ti, co nechávají víčka otevřená a nechávají se unášet hmotným světem kolem sebe – to sem budou muset napsat jiní.
Jedni si meditují s otevřenýma očima, jiní zase se zavřenýma očima.
Ti, co meditují se zavřenými víčky, tak ti nejdřív poznávají světlo čirého Vědomí, a když jim to ono čiré Vědomí dovolí, nastanou při tom zření vhodné podmínky, tak s ním splynou a stávají se jím, poznávají se jako samotné čiré vědomí, jako Atman. I v noci, za úplné tmy, ne jen v příjemně osvětlené místnosti nebo za dne.
Zření onoho světla před splynutím, je spojeno pořád s uvědomováním si svého těla, sluch není vypnutý, jen je ztlumeno slyšení zvuků, kůže cítí závan vzduchu, čich pozná, že se změnilo aroma vzduchu - smysly dosud fungují, i když uvědomování je slabší, než když je mysl plně věnována uvědomování si hmotného světa. Vědomí je velmi klidné, myšlenky se neobjevují, pozornost se věnuje pozorování (zření) světla čirého Vědomí. Tuto meditaci člověk může kdykoli přerušit a věnovat se světu.
[b]Zatím jsem ani od jednoho místního osvíceného nečetla název této klasické, běžně prováděné meditace.
Jakpak se asi tak jmenuje???? Hmm?[/b]
Když se člověk otrká při těch začátečních potížích se vstupováním do této meditace a dokáže to navodit kdykoli a kdekoli, tak si může vždy, když na to bude mít chuť a trochu času, zavřít oči a ono světlo Atmanu tu ihned je.
Při tom se krásně zrelaxuje, nasbírá síly, jestliže je zrovna unavený. A nemusí už zastavovat tok myšlenek, jako v začátcích. Takže tu může i probírat nějaký ten problém, s kterým si při běžném vědomí neví rady. Někdy se čiré vědomí smiluje a i pošle nějakou radu.
Nirvikalpa samadhi, je to, když ono světlo čirého vědomí, které při meditaci se zavřenými víčky zříme, nezůstane jen viděné, ale prostoupí vědomí člověka úplně. Pak se už naše vědomí neuvědomuje jako ten či onen, toho je zbaveno, včetně osobní paměti i jakéhokoli vnímání hmotného světa. Všech pět smyslů se prostě vypne, dech se zpomalí a tělo funguje jen tak nějak automaticky v nezbytně nutném režimu, řídí ho podvědomí. Pozorné vědomí se stává Vědomím, bez uvědomování světa, vnímá jen tu sféru toho čirého bytí. Z tohoto meditačního stavu se vědomí nevrací zpět do předchozího meditačního stavu na přání já, ale až tehdy, až to čiré Vědomí uzná samo za vhodné. Nirvikalpa je velmi hluboká meditace, na rozdíl od toho prvního stavu. Může trvat chvíli, hodiny a i třeba den dva i víc – to nezáleží už na té osobě.
Jak to dělají ti, co nechávají víčka otevřená a nechávají se unášet hmotným světem kolem sebe – to sem budou muset napsat jiní.
:)