od Návštěvník » stř 19. srp 2015 15:19:47
Návštěvník píše:Jana píše:
Můžu být pro Tebe čímkoliv si budeš přát, můžeme hrát jakékoliv hry, nic se neděje. Napil ses z mého srdce a pro mě bude radostí pro Tebe klidně i jako vlna umřít.
"Ve vztazích a komunikaci spolu všichni hrajeme hry. Tyto hry nemají nic společného s hraním ani zábavou. Vyznačují se přeháněním, dramatizací a skrytým záměrem, který si ani sám hráč nemusí uvědomovat. Jde o hry trojuhelníku oběť-kat-zachránce.
Člověk stejně, jako potřebuje vodu, potravu a spánek, má bytostnou potřebu i něčeho méně hmatatelného - uznání své existence. Mohu žít jen tehdy, když dostávám pravidelné důkazy své existence. Pro člověka je to natolik nezbytné, že se sám aktivně zapojuje do získávání těchto důkazů. Rozehraje psychologickou hru. Jedná se o dramata o třech rolích (trojúhelník oběť-kat-zachránce (Stephan Karpmann)).Člověk lačnící po uznání své existence může svou hru rozehrát z jakéhokoliv vrcholu trojúhelníku a během své hry role i dynamicky měnit.
Role oběti spočívá ve hře na čistotu, nevinnost a bezmocnost. Je to zdánlivě křehká bytost, lítostivá, nešťastná, ale hlavně pasivní. Rádoby se snaží, ale stíhá jí jedna katastrofa za druhou, je neobratná – provokuje a dokáže jít na nervy. Jejím nástrojem manipulace je vyvolat pocit viny, vinu vám doslova podsouvá. Chce vzbudit lítost a přinutit vás, abyste se o ní postarali. Činní odpovědnými druhé za své neštěstí. Někteří mistři této role ve vás dokáží vyvolat pocit, že když se o ně postaráte, sami tím hodně získáte.
Aby mohla existovat oběť, musí být i kat. Je zlý, krutý, bezcitný. Používá zejména zastrašovací techniku. Vyvolává strach a tím minimalizuje možnost vlastního napadení, protože uvnitř je ustrašeným dítětem – frustrovaným a zatrpklým jedincem, který rád rozdává rány (nemyslím jen fyzické).
A teď může konečně na scénu přijít náš zachránce. Laskavý, ušlechtilý a vyrovnaný jedinec se silnými ochranářskými sklony. Jeho zachraňování má však v sobě něco dětinského-chce vytvořit závislost prostřednictvím vděčnosti, sám se bojí být opuštěný, proto vás podceňuje a snaží se přebrat řešení vašich problémů. U těchto samozvaných zachránců je nejhorší, že vám stejně poskytnou většinou jen medvědí službu, která vám často přinese ještě větší potíže než ty původní. Pozor! Máte před sebou člověka, kterému přijde úplně normální vytáhnout ryby z vody, aby mohly dýchat. Tím rozhodně nechci říct, že si lidé nemají pomáhat. Ano, požádá-li někdo o pomoc, zvažte své konkrétní možnosti v této věci a pomozte. Zde mluvím o lidech, kteří se sami s pomocí podbízejí a ani vaše jasné ne je neodradí, chtějí rozehrát svou hru.
Možná přemýšlíte, kterou hru sami nejčastěji rozehráváte a jaké hry s vámi hrají vaši blízcí a přátelé. Většinou se tak trochu poznáte ve všech rolí, ale každý máme tu svou nejoblíbenější! Necháme-li se zatáhnout do trojúhelníku, budeme pravděpodobně střídavě procházet jednotlivými rolemi.
Nejlepší cestou, jak zůstat sám sebou je nenechat se vtáhnout do trojúhelníku. Rozpoznat, když s námi někdo začíná hrát nějakou hru. A sám partie zásadně nerozehrávat, nestavět se do některé z těchto rolí. A ptáte se, jak zneškodnit už rozehranou hru? Nejlépe v samém začátku. Okamžitě, když rozeznáme návnadu. Můžeme jí ignorovat : „Já ti věřím, je to tvůj pohled na věc (nikoliv můj)“,“Máš na tento názor (pocit) právo.“. Důležité je však dále už nepokračovat a plynule přejít k jiné věci. Nebo můžete věc zveličit s humorem a nadsázkou :návnada :“Určitě máš nějakou jinou (někoho jiného)?“ možná odpověď :“Máš pravdu, mám tolik milenců (milenek), že jsem musel(a) vyrobit pořadník.“. Nezapomeňte chránit svá citlivá místa, každý jich máme mnoho a manipulátoři to vědí, je nejsnazší nás do hry zatáhnout právě přes naše citlivá místa. Ten kdo si chce zahrát nejprve testuje, kde jsme zranitelní, naslepo vystřelí a my se sami prozradíme svou emocionální reakcí, potom už střílí najisto. Může to být velmi bolestné! Nejlepší je náboj odrazit „O tomto tématu nechci mluvit.“ víc to nemusíte rozvádět, prosté ne je dostatečný argument. Avšak sami nezapomínejte respektovat „ne“ ostatních.
K napsání tohoto článku mě inspirovala nádherná kniha :Oběť, kat a zachránce ve vztazích a komunikaci (Christel Petitcollin). Všem vřele doporučuji. Je to nádherné a poučné čtení!"http://martinafrancova.blog.idnes.cz/c/ ... rance.html
[quote="Návštěvník"][quote="Jana"]
Můžu být pro Tebe čímkoliv si budeš přát, můžeme hrát jakékoliv hry, nic se neděje. Napil ses z mého srdce a pro mě bude radostí pro Tebe klidně i jako vlna umřít.[/quote]
[color=#000080][b]"Ve vztazích a komunikaci spolu všichni hrajeme hry. Tyto hry nemají nic společného s hraním ani zábavou. Vyznačují se přeháněním, dramatizací a skrytým záměrem, který si ani sám hráč nemusí uvědomovat. Jde o hry trojuhelníku oběť-kat-zachránce.
Člověk stejně, jako potřebuje vodu, potravu a spánek, má bytostnou potřebu i něčeho méně hmatatelného - uznání své existence. Mohu žít jen tehdy, když dostávám pravidelné důkazy své existence. Pro člověka je to natolik nezbytné, že se sám aktivně zapojuje do získávání těchto důkazů. Rozehraje psychologickou hru. Jedná se o dramata o třech rolích (trojúhelník oběť-kat-zachránce (Stephan Karpmann)).Člověk lačnící po uznání své existence může svou hru rozehrát z jakéhokoliv vrcholu trojúhelníku a během své hry role i dynamicky měnit.
Role oběti spočívá ve hře na čistotu, nevinnost a bezmocnost. Je to zdánlivě křehká bytost, lítostivá, nešťastná, ale hlavně pasivní. Rádoby se snaží, ale stíhá jí jedna katastrofa za druhou, je neobratná – provokuje a dokáže jít na nervy. Jejím nástrojem manipulace je vyvolat pocit viny, vinu vám doslova podsouvá. Chce vzbudit lítost a přinutit vás, abyste se o ní postarali. Činní odpovědnými druhé za své neštěstí. Někteří mistři této role ve vás dokáží vyvolat pocit, že když se o ně postaráte, sami tím hodně získáte.
Aby mohla existovat oběť, musí být i kat. Je zlý, krutý, bezcitný. Používá zejména zastrašovací techniku. Vyvolává strach a tím minimalizuje možnost vlastního napadení, protože uvnitř je ustrašeným dítětem – frustrovaným a zatrpklým jedincem, který rád rozdává rány (nemyslím jen fyzické).
A teď může konečně na scénu přijít náš zachránce. Laskavý, ušlechtilý a vyrovnaný jedinec se silnými ochranářskými sklony. Jeho zachraňování má však v sobě něco dětinského-chce vytvořit závislost prostřednictvím vděčnosti, sám se bojí být opuštěný, proto vás podceňuje a snaží se přebrat řešení vašich problémů. U těchto samozvaných zachránců je nejhorší, že vám stejně poskytnou většinou jen medvědí službu, která vám často přinese ještě větší potíže než ty původní. Pozor! Máte před sebou člověka, kterému přijde úplně normální vytáhnout ryby z vody, aby mohly dýchat. Tím rozhodně nechci říct, že si lidé nemají pomáhat. Ano, požádá-li někdo o pomoc, zvažte své konkrétní možnosti v této věci a pomozte. Zde mluvím o lidech, kteří se sami s pomocí podbízejí a ani vaše jasné ne je neodradí, chtějí rozehrát svou hru.
Možná přemýšlíte, kterou hru sami nejčastěji rozehráváte a jaké hry s vámi hrají vaši blízcí a přátelé. Většinou se tak trochu poznáte ve všech rolí, ale každý máme tu svou nejoblíbenější! Necháme-li se zatáhnout do trojúhelníku, budeme pravděpodobně střídavě procházet jednotlivými rolemi.
Nejlepší cestou, jak zůstat sám sebou je nenechat se vtáhnout do trojúhelníku. Rozpoznat, když s námi někdo začíná hrát nějakou hru. A sám partie zásadně nerozehrávat, nestavět se do některé z těchto rolí. A ptáte se, jak zneškodnit už rozehranou hru? Nejlépe v samém začátku. Okamžitě, když rozeznáme návnadu. Můžeme jí ignorovat : „Já ti věřím, je to tvůj pohled na věc (nikoliv můj)“,“Máš na tento názor (pocit) právo.“. Důležité je však dále už nepokračovat a plynule přejít k jiné věci. Nebo můžete věc zveličit s humorem a nadsázkou :návnada :“Určitě máš nějakou jinou (někoho jiného)?“ možná odpověď :“Máš pravdu, mám tolik milenců (milenek), že jsem musel(a) vyrobit pořadník.“. Nezapomeňte chránit svá citlivá místa, každý jich máme mnoho a manipulátoři to vědí, je nejsnazší nás do hry zatáhnout právě přes naše citlivá místa. Ten kdo si chce zahrát nejprve testuje, kde jsme zranitelní, naslepo vystřelí a my se sami prozradíme svou emocionální reakcí, potom už střílí najisto. Může to být velmi bolestné! Nejlepší je náboj odrazit „O tomto tématu nechci mluvit.“ víc to nemusíte rozvádět, prosté ne je dostatečný argument. Avšak sami nezapomínejte respektovat „ne“ ostatních.
K napsání tohoto článku mě inspirovala nádherná kniha :Oběť, kat a zachránce ve vztazích a komunikaci (Christel Petitcollin). Všem vřele doporučuji. Je to nádherné a poučné čtení!"[/b][/color]
http://martinafrancova.blog.idnes.cz/c/179129/Obet-kat-a-zachrance.html[/quote]