od Jana » sob 20. dub 2024 5:58:09
Pedriito píše:Jedna loď. Jsou tací, najede-li na útes, scháněj se po únikových člunech, hlavně že oni vyváznou. Co oči nevidí, to srdce nebolí. To je vesta novodobé advaity. To je přesně to, co ona není.
V letadle při startu dostaneš informaci, že v případě nehody, nejdřív musíš zachránit sebe, abys byl schopen pomoci ostatním. Nejdřív musí nasadit kyslíkovou masku matka sama sobě a pak ji teprve může nasadit svým dětem.
Proto všichni Probuzení učí, že nejdřív musíš poznat sám sebe a pak teprve můžeš poznávat , kdo jsou ostatní, pak teprve můžeš šířit tohle poznání, které osvobozuje od veškerého utrpení.
Pedriito píše:Nejde o to že máš ego, každá osobnost ho má, i Mistr, Buddha v těle, má velmi malé a jemné ego, jde o to, zda se ho dokàžeš, jako jeho "majitel" vzdát. Ale ne potlačováním, to nefunguje. Nýbrž odevzdáním. Tehdy mu není slouženo, a splnilo svůj účel.
Ale dity, co je to ego?
Ego je myšlenka, že já jsem tělem, že jsem jiným tělem, než Ty, myšlenka na to, jak jiná těla umírají a trpí a jak kdo jako tělo s jinými těly netrpí si zaslouží ta nejhorší jména.
S poznáním, kdo jsi, kdo jsem, kdo jsme, s poznáním nejvyšší pravdy, kde by se vzala tahle nevědomost?
"Nejvyšší překážkou je nevědomost. Myšlenka "já jsem tělem" je jejím základem. Proto ani o sobě, ani o jiných nemyslete, jako by byli tělem, ale vždy nejvyšší pravdou."
E. TomášProto tenhle odkaz Eduarda Tomáše je možné vidět jako záchranný kruh, který hází Tobě a všem Tvým milovaným ze své nesmrtelnosti. Můžeš v tom vidět všechno možné, pokud tahle myšlenka uvízne jen ve Tvé mysli. Ale pokud se dotkne srdce, dotkne se Tvého srdce nejvyšší pravda, kterou je láska.
Ta Tě zve do světa Probuzených, do světa, kde si nemyslíme, že jsme těly, rozmanitými tvary, na základě kterých si dáváme různá jména, podle toho, co si myslíme, že o těch tělech víme,
zve Tě do světa Probuzených, kde ticho v srdci dává poznání lásky, blaha, štěstí, krásy, toho nekonečného, věčného Bytí bez jakékoliv iluze a nevědomosti.
Pedriito píše:Neboť ego není jen vzdor a hněv a strach a vír myšlenek .. jsou to i pocity a emoce...
Ego je iluze oddělenosti od celku, ego je iluze, že každý z nás je oddělený tvar, ke kterému patří různá jména. S egem se žije ve světě pseudoosvícenců, idiotů, chcimírů, ve světě, kde se ta těla zabíjejí, válčí, ubližují si, sebestředně se předvádějí, nadávají si, myslí si o každém to nejhorší. Tenhle svět je plný utrpení.
Bez myšlenky, že jsme těmi rozmanitými těly, tady tenhle projev může klidně dál být, ale s poznáním nejvyšší pravdy je každá bytost stejnou nekonečnou věčnou Boží láskou, jako my sami. Ona řídí to, že ta těla, když mají hlad, se shání po potravě, když mají žízeň, tak se napijí. Svět s těly je jako snem, ve kterém se láme sat-čit-ánanda na spektrum pocitů a emocí, podobně jako se láme čiré bezbarví světlo na spektrum barev. Je to nádherná a zajímavá podívaná, ale s poznáním nejvyšší pravdy zmizel strach, že je tady někdo tím tělem, které zemře. Zmizel strach ze smrti, zmizel strach z čehokoliv.
Nejvyšší pravda stále dává poznání celku, s Bohem, který tím vším je, se absolutně nikdy nic neděje. Za všemi těmi barvami světa je stále stejné čiré světlo, za všemi těmi různými pocity a emocemi je stále stejné uvědomění míruplné blaženosti, lásky.
Od nejjemňejších až po nejhrubší, co stylizujou tvou povahu, jak bylo naučeno.
V nejvyšší pravdě nemáš žádnou jinou povahu, než Bytí, nemáš nic naučeného, Tvou přirozeností je láska, štěstí, blaho.
A je velmi úzce navázáno na tvý podvědomí, čili paměť dávno překrytou novými a novými vjemy. Podhoubí, prastaré zážitky, co spolu interaktují a kvasí nevědomě, dávné křivdy i pyšnosti...
Tohle všechno se ztrátou nevědomosti, že jsi tělem, které má tvar, jméno, minulost, které si mohlo něco prožít, zmizelo, jsi zcela od toho všeho osvobozen.
A tyhle kořínky ho furt nějak vyživují, a nedaj mu sklonit "hlavu"...
Se ztrátou nevědomosti, že jsme těmi těly, není co před čím sklánět. Jsi nekonečný, věčný, Boží
Proto meditační praxe . Co se stane, když bez ní se dá osobnost na duchovno?
Co se stane, když nejvyšší pravda zůstane bez myšlenky, že jsme tělem - osobností, které se na něco dává?
Pedriito píše:Na ego platí humor, to zapomíná na svou vážnost. Uchechtat ho. .. "
Ano, zapomenutí na to, že by se ta myšlenka, že jsme tělem, musela brát vážně.
[quote="Pedriito"]
Jedna loď. Jsou tací, najede-li na útes, scháněj se po únikových člunech, hlavně že oni vyváznou. Co oči nevidí, to srdce nebolí. To je vesta novodobé advaity. To je přesně to, co ona není.[/quote]
V letadle při startu dostaneš informaci, že v případě nehody, nejdřív musíš zachránit sebe, abys byl schopen pomoci ostatním. Nejdřív musí nasadit kyslíkovou masku matka sama sobě a pak ji teprve může nasadit svým dětem.
Proto všichni Probuzení učí, že nejdřív musíš poznat sám sebe a pak teprve můžeš poznávat , kdo jsou ostatní, pak teprve můžeš šířit tohle poznání, které osvobozuje od veškerého utrpení.
[quote="Pedriito"]Nejde o to že máš ego, každá osobnost ho má, i Mistr, Buddha v těle, má velmi malé a jemné ego, jde o to, zda se ho dokàžeš, jako jeho "majitel" vzdát. Ale ne potlačováním, to nefunguje. Nýbrž odevzdáním. Tehdy mu není slouženo, a splnilo svůj účel.[/quote]
Ale dity, co je to ego?
Ego je myšlenka, že já jsem tělem, že jsem jiným tělem, než Ty, myšlenka na to, jak jiná těla umírají a trpí a jak kdo jako tělo s jinými těly netrpí si zaslouží ta nejhorší jména.
S poznáním, kdo jsi, kdo jsem, kdo jsme, s poznáním nejvyšší pravdy, kde by se vzala tahle nevědomost?
[b][color=#004080]"Nejvyšší překážkou je nevědomost. Myšlenka "já jsem tělem" je jejím základem. Proto ani o sobě, ani o jiných nemyslete, jako by byli tělem, ale vždy nejvyšší pravdou."
E. Tomáš[/color][/b]
Proto tenhle odkaz Eduarda Tomáše je možné vidět jako záchranný kruh, který hází Tobě a všem Tvým milovaným ze své nesmrtelnosti. Můžeš v tom vidět všechno možné, pokud tahle myšlenka uvízne jen ve Tvé mysli. Ale pokud se dotkne srdce, dotkne se Tvého srdce nejvyšší pravda, kterou je láska.
Ta Tě zve do světa Probuzených, do světa, kde si nemyslíme, že jsme těly, rozmanitými tvary, na základě kterých si dáváme různá jména, podle toho, co si myslíme, že o těch tělech víme,
zve Tě do světa Probuzených, kde ticho v srdci dává poznání lásky, blaha, štěstí, krásy, toho nekonečného, věčného Bytí bez jakékoliv iluze a nevědomosti.
[quote="Pedriito"]Neboť ego není jen vzdor a hněv a strach a vír myšlenek .. jsou to i pocity a emoce...[/quote]
Ego je iluze oddělenosti od celku, ego je iluze, že každý z nás je oddělený tvar, ke kterému patří různá jména. S egem se žije ve světě pseudoosvícenců, idiotů, chcimírů, ve světě, kde se ta těla zabíjejí, válčí, ubližují si, sebestředně se předvádějí, nadávají si, myslí si o každém to nejhorší. Tenhle svět je plný utrpení.
Bez myšlenky, že jsme těmi rozmanitými těly, tady tenhle projev může klidně dál být, ale s poznáním nejvyšší pravdy je každá bytost stejnou nekonečnou věčnou Boží láskou, jako my sami. Ona řídí to, že ta těla, když mají hlad, se shání po potravě, když mají žízeň, tak se napijí. Svět s těly je jako snem, ve kterém se láme sat-čit-ánanda na spektrum pocitů a emocí, podobně jako se láme čiré bezbarví světlo na spektrum barev. Je to nádherná a zajímavá podívaná, ale s poznáním nejvyšší pravdy zmizel strach, že je tady někdo tím tělem, které zemře. Zmizel strach ze smrti, zmizel strach z čehokoliv.
Nejvyšší pravda stále dává poznání celku, s Bohem, který tím vším je, se absolutně nikdy nic neděje. Za všemi těmi barvami světa je stále stejné čiré světlo, za všemi těmi různými pocity a emocemi je stále stejné uvědomění míruplné blaženosti, lásky.
[quote] Od nejjemňejších až po nejhrubší, co stylizujou tvou povahu, jak bylo naučeno.[/quote]
V nejvyšší pravdě nemáš žádnou jinou povahu, než Bytí, nemáš nic naučeného, Tvou přirozeností je láska, štěstí, blaho.
[quote]A je velmi úzce navázáno na tvý podvědomí, čili paměť dávno překrytou novými a novými vjemy. Podhoubí, prastaré zážitky, co spolu interaktují a kvasí nevědomě, dávné křivdy i pyšnosti... [/quote]
Tohle všechno se ztrátou nevědomosti, že jsi tělem, které má tvar, jméno, minulost, které si mohlo něco prožít, zmizelo, jsi zcela od toho všeho osvobozen.
[quote]A tyhle kořínky ho furt nějak vyživují, a nedaj mu sklonit "hlavu"...[/quote]
Se ztrátou nevědomosti, že jsme těmi těly, není co před čím sklánět. Jsi nekonečný, věčný, Boží
[quote]Proto meditační praxe . Co se stane, když bez ní se dá osobnost na duchovno?[/quote]
Co se stane, když nejvyšší pravda zůstane bez myšlenky, že jsme tělem - osobností, které se na něco dává?
[quote="Pedriito"]Na ego platí humor, to zapomíná na svou vážnost. Uchechtat ho. .. "[/quote]
Ano, zapomenutí na to, že by se ta myšlenka, že jsme tělem, musela brát vážně.
:)