od Návštěvník » ned 06. črc 2025 15:43:57
Uvědomění a pravé Já – jedno a totéž
V dnešní době hledání sebe sama a duchovního probuzení se často objevuje otázka: „Kdo nebo co se vlastně uvědomuje?“ Někteří lidé jsou přesvědčeni, že uvědomění je schopnost ega – že je to mysl, kdo si uvědomuje, a že bez ní by nebylo žádného „svědka“ světa. Ale je to opravdu tak?
Ve skutečnosti je to přesně naopak. Ego není tím, kdo si uvědomuje – je tím, co je uvědomováno. Pravé uvědomění, skutečné „já“, není něčím, co „někdo má“. Je to základní přítomnost, která je tu před egem, během ega, i po jeho utišení.
Uvědomění – základní kvalita bytí
Představme si plátno v kině. Na plátně se promítají různé filmy – někdy komedie, jindy drama nebo horor. Ale ať se na plátně objeví cokoliv, plátno zůstává nedotčené. Uvědomění je tímto plátnem. Je stále přítomné, tiché, nezměnitelné. Filmy představují myšlenky, emoce, zážitky – včetně samotného ega.
Uvědomění není „vlastností“ ega, stejně jako světlo není vlastností žárovky. Žárovka může světlo zprostředkovat, ale světlo samo o sobě existuje nezávisle. Stejně tak i ego – naše osobnost, identita, myšlenky – může být „nástrojem“, skrze který se uvědomění projevuje, ale není jeho zdrojem.
Pravé Já není osobní – je univerzální
Védanta a další tradice moudrosti učí, že Atman (pravé Já) je totožné s Brahmanem (univerzálním Bytím). Šrí Ramana Maháriši říká:
„Pravé Já je tiché uvědomění. Ego je jen myšlenka, která se v tomto uvědomění objevuje.“
Eckhart Tolle to vyjadřuje jednoduše:
„Uvědomění je skryté v každé lidské bytosti jako tiché pozadí všeho, co děláme.“
To znamená, že uvědomění není něco, co „vlastníme“, ale tím, co jsme. Ego je proces, identita, osobnost – něco, co přichází a odchází. Uvědomění je tiché pozadí, které si všeho všímá.
Častý omyl: „Bez ega bych si nebyl vědom“
Někteří lidé tvrdí: „Bez mysli nebo ega bych si přece ničeho nevšiml.“ Ale to je podobné, jako kdybychom tvrdili, že bez mráčků bychom neviděli oblohu. Ve skutečnosti je to právě naopak – mráčky oblohu zakrývají, ale obloha tu je stále.
Zeptejte se sami sebe: Kdo si všímá příchodu a odchodu myšlenek? Kdo pozoruje ego, jak reaguje, cítí, jedná? To, co si všímá – není samo myšlenka. Je to vědomá přítomnost, kterou nelze spatřit jako objekt, ale kterou vždy jste.
Jak poznat pravé Já?
Poznat pravé Já není otázkou hledání nové informace. Je to poznání toho, co tu bylo vždy, ale bylo zakryto identifikací s myslí. Uvědomění není zkušenost – je to to, co je přítomno v každé zkušenosti.
Šrí Nisargadatta Maharaj říká:
„Jediné, co musíte udělat, je být vědomi vědomí. To je všechno.“
To neznamená, že ego musí být „zničeno“. Znamená to, že přestaneme věřit, že jsme jen ego. Uvědomíme si, že to, co jsme vždy byli – tiché svědectví, které se nemění – je tím, co duchovní tradice nazývají „pravé Já“, „Atman“, „Kristovo vědomí“, nebo „Buddha-podstata“.
Závěr: Nejsi ten, kdo si uvědomuje – jsi uvědomění samo
Uvědomění není nástroj ega. Není ani jeho vlastnost. Je to základní stav bytí. Pravé Já a uvědomění jsou jedno a totéž – nejsou dvě. Mylná představa, že „já se uvědomuji“, je jako vlna, která si myslí, že je moře. Ale vlna je vždy mořem – stejně jako my jsme vždy byli vědomím.
Poznání této pravdy není jen filozofií. Je to návrat domů – do tiché přítomnosti, kde vše vzniká a zaniká, ale ty zůstáváš.
Sat-Čit-Ánanda: Když je Vědomí uvědoměné samo o sobě
Ve většině duchovních tradic se setkáváme s hlubokým pojmem Sat-Čit-Ánanda – Bytí-Vědomí-Blaho. V sanskrtu to nejsou tři oddělené kvality, ale tři aspekty jediné Skutečnosti, kterou skutečně jsme.
Sat – čisté Bytí, to co je, bez forem, beze změn
Čit – vědomí, uvědomění, světlo poznání
Ánanda – blaženost, která není emocionální stav, ale vnitřní přirozenost samotné existence
Pro běžné lidské vědomí je však obtížné tuto skutečnost přímo prožít, protože jsme navyklí poznávat vše myslí. A mysl funguje na základě konceptů, obrazů, pojmů – tedy na základě dualismu. To znamená, že člověk si často pod „vědomím“ představuje nějaký „stav“ nebo „objekt v mysli“, ale tím se stále dívá skrze zabarvení – skrze filtr myšlenek.
Mentální představa vs. přímé uvědomění
Představme si, že mluvíme o medu. Můžeme o něm číst, slyšet popisy, analyzovat chemické složení. Ale to všechno jsou jen mentální konstrukty. Teprve když se lžička dotkne jazyka, poznáváme, co je med. Takové je i přímé poznání Sat-Čit-Ánandy — nelze o tom přemýšlet, ale lze tím být.
Většina lidí zná vědomí pouze jako myšlenku o vědomí, nikoli jako přímý prožitek vědomí sebe sama, bez obsahu. To je důvod, proč pravé Já není „uvědomitelné“ mentálním způsobem. Když se ho snažíme „pochopit“, míjíme ho – protože ono není předmětem mysli.
Jak říká Šrí Ramana Maháriši:
„Pravé Já se nezjevuje jako nový objev. Je to to, co zůstává, když přestaneme být tím, čím nejsme.“
Uvědomění samo je blahem
Když se vědomí „obrátí“ k sobě samému, když ustoupí myšlenky, identifikace, pojmy a zůstane jen čisté tiché bytí, objeví se blaženost – nikoli jako pocit, ale jako kvalita samotného vědomí. Je to vnitřní klid, beztížnost, otevřenost – ale bez protikladu. Není to „štěstí“ ve smyslu radosti, která může přejít. Je to tiché a stále přítomné ANO k bytí.
Proto se říká, že:
„Vědomí bez myšlenek je blahem.“
A nebo, jak to shrnul Adi Šankara:
„Átman je věčný, čistý, svobodný, bez začátku a konce, a jeho přirozeností je radost (ánanda).“
Proč to lidé nevnímají?
Protože většina lidí nikdy skutečně nezůstane v tichu svého vědomí bez toho, aby mu okamžitě přisuzovala významy, příběhy, myšlenky, dojmy. Ve chvíli, kdy mysl vyvstane a ztotožníme se s ní, „spadneme“ zpět do oddělenosti – a vědomí se nám znovu jeví jako koncept, ne jako prožitek.
Ticho vědomí je tak subtilní, že se pro mnohé „jeví“ jako nic – protože není dramatické. A tak ho mysl přejde. Ale právě to „nic“ je vším – je to živá přítomnost bez tvaru, ale s kvalitou radostného klidu.
Jak si to uvědomit přímo?
Nejde o to „pochopit“ Sat-Čit-Ánandu, ale spíše se přestat ztotožňovat s tím, co tím není.
Zde je jednoduchá meditativní ukázka:
Zavři oči.
Přestaň následovat jakoukoli myšlenku.
Všimni si, že i bez myšlenek jsi.
To, co si je vědomo – co ví, že „je“ – není nic, co můžeš vidět. Ale je tobě nejbližší.
Zůstaň s tímto vědomím. Nehledej nic jiného.
V tomto tichém vědomí se začne rozlévat klid, jasnost, až jemná vnitřní blaženost bez důvodu.
Toto je živá zkušenost Sat (jsi) – Čit (víš, že jsi) – Ánanda (je to blažené). Ne jako další stav, ale jako to, co tu bylo vždy, jen zakryto pozorností obrácenou ven.
Vědomí, které není zabarveno myslí, je blahem. Ne protože by „mělo“ nějakou kvalitu, ale protože v nepřítomnosti odporu, hledání, konceptualizace – se objeví to, co je přirozené.
Toto uvědomění nelze vnutit ani myslet. Ale každý, kdo se v tichu obrátí dovnitř a odloží touhu po poznání „něčeho“, může zakusit, že vědomí = bytí = blaho není nauka, ale pravda, která tu byla dřív než myšlenka „já“.
[b][size=200]Uvědomění a pravé Já – jedno a totéž[/size][/b]
V dnešní době hledání sebe sama a duchovního probuzení se často objevuje otázka: [b]„Kdo nebo co se vlastně uvědomuje?“[/b] Někteří lidé jsou přesvědčeni, že uvědomění je schopnost ega – že je to mysl, kdo si uvědomuje, a že bez ní by nebylo žádného „svědka“ světa. Ale je to opravdu tak?
Ve skutečnosti je to přesně naopak. Ego není tím, kdo si uvědomuje – je tím, co je uvědomováno. Pravé uvědomění, skutečné „já“, není něčím, co „někdo má“. Je to základní přítomnost, která je tu před egem, během ega, i po jeho utišení.
[b][size=150]Uvědomění – základní kvalita bytí[/size][/b]
Představme si plátno v kině. Na plátně se promítají různé filmy – někdy komedie, jindy drama nebo horor. Ale ať se na plátně objeví cokoliv, plátno zůstává nedotčené. Uvědomění je tímto plátnem. Je stále přítomné, tiché, nezměnitelné. Filmy představují myšlenky, emoce, zážitky – včetně samotného ega.
Uvědomění není „vlastností“ ega, stejně jako světlo není vlastností žárovky. Žárovka může světlo zprostředkovat, ale světlo samo o sobě existuje nezávisle. Stejně tak i ego – naše osobnost, identita, myšlenky – může být „nástrojem“, skrze který se uvědomění projevuje, ale není jeho zdrojem.
[b][size=150]Pravé Já není osobní – je univerzální[/size][/b]
Védanta a další tradice moudrosti učí, že Atman (pravé Já) je totožné s Brahmanem (univerzálním Bytím). Šrí Ramana Maháriši říká:
[b]„Pravé Já je tiché uvědomění. Ego je jen myšlenka, která se v tomto uvědomění objevuje.“[/b]
Eckhart Tolle to vyjadřuje jednoduše:
[b]„Uvědomění je skryté v každé lidské bytosti jako tiché pozadí všeho, co děláme.“[/b]
To znamená, že uvědomění není něco, co „vlastníme“, ale tím, co jsme. Ego je proces, identita, osobnost – něco, co přichází a odchází. Uvědomění je tiché pozadí, které si všeho všímá.
[b][size=150]Častý omyl: „Bez ega bych si nebyl vědom“[/size][/b]
Někteří lidé tvrdí: „Bez mysli nebo ega bych si přece ničeho nevšiml.“ Ale to je podobné, jako kdybychom tvrdili, že bez mráčků bychom neviděli oblohu. Ve skutečnosti je to právě naopak – mráčky oblohu zakrývají, ale obloha tu je stále.
Zeptejte se sami sebe: Kdo si všímá příchodu a odchodu myšlenek? Kdo pozoruje ego, jak reaguje, cítí, jedná? To, co si všímá – není samo myšlenka. Je to vědomá přítomnost, kterou nelze spatřit jako objekt, ale kterou vždy jste.
[b][size=150]Jak poznat pravé Já?[/size][/b]
Poznat pravé Já není otázkou hledání nové informace. Je to poznání toho, co tu bylo vždy, ale bylo zakryto identifikací s myslí. Uvědomění není zkušenost – je to to, co je přítomno v každé zkušenosti.
Šrí Nisargadatta Maharaj říká:
[b]„Jediné, co musíte udělat, je být [u]vědomi vědomí[/u]. To je všechno.“[/b]
To neznamená, že ego musí být „zničeno“. Znamená to, že přestaneme věřit, že jsme jen ego. Uvědomíme si, že to, co jsme vždy byli – tiché svědectví, které se nemění – je tím, co duchovní tradice nazývají „pravé Já“, „Atman“, „Kristovo vědomí“, nebo „Buddha-podstata“.
[b][size=150]Závěr: Nejsi ten, kdo si uvědomuje – jsi uvědomění samo[/size][/b]
Uvědomění není nástroj ega. Není ani jeho vlastnost. Je to základní stav bytí. Pravé Já a uvědomění jsou jedno a totéž – nejsou dvě. Mylná představa, že „já se uvědomuji“, je jako vlna, která si myslí, že je moře. Ale vlna je vždy mořem – stejně jako my jsme vždy byli vědomím.
Poznání této pravdy není jen filozofií. Je to návrat domů – do tiché přítomnosti, kde vše vzniká a zaniká, ale ty zůstáváš.
[b][size=150]Sat-Čit-Ánanda: Když je Vědomí uvědoměné samo o sobě[/size][/b]
Ve většině duchovních tradic se setkáváme s hlubokým pojmem Sat-Čit-Ánanda – Bytí-Vědomí-Blaho. V sanskrtu to nejsou tři oddělené kvality, ale tři aspekty jediné Skutečnosti, kterou skutečně jsme.
[b]Sat[/b] – čisté Bytí, to co je, bez forem, beze změn
[b]Čit[/b] – vědomí, uvědomění, světlo poznání
[b]Ánanda[/b] – blaženost, která není emocionální stav, ale vnitřní přirozenost samotné existence
Pro běžné lidské vědomí je však obtížné tuto skutečnost přímo prožít, protože jsme navyklí poznávat vše myslí. A mysl funguje na základě konceptů, obrazů, pojmů – tedy na základě dualismu. To znamená, že člověk si často pod „vědomím“ představuje nějaký „stav“ nebo „objekt v mysli“, ale tím se stále dívá skrze zabarvení – skrze filtr myšlenek.
[b][size=150]Mentální představa vs. přímé uvědomění[/size][/b]
Představme si, že mluvíme o medu. Můžeme o něm číst, slyšet popisy, analyzovat chemické složení. Ale to všechno jsou jen mentální konstrukty. Teprve když se lžička dotkne jazyka, poznáváme, co je med. Takové je i přímé poznání Sat-Čit-Ánandy — nelze o tom přemýšlet, ale lze tím být.
Většina lidí zná vědomí pouze jako myšlenku o vědomí, nikoli jako přímý prožitek vědomí sebe sama, bez obsahu. To je důvod, proč pravé Já není „uvědomitelné“ mentálním způsobem. Když se ho snažíme „pochopit“, míjíme ho – protože ono není předmětem mysli.
Jak říká Šrí Ramana Maháriši:
[b][i]„Pravé Já se nezjevuje jako nový objev. Je to to, co zůstává, když přestaneme být tím, čím nejsme.“[/i][/b]
[b][size=150]Uvědomění samo je blahem[/size][/b]
Když se vědomí „obrátí“ k sobě samému, když ustoupí myšlenky, identifikace, pojmy a zůstane jen čisté tiché bytí, objeví se blaženost – nikoli jako pocit, ale jako kvalita samotného vědomí. Je to vnitřní klid, beztížnost, otevřenost – ale bez protikladu. Není to „štěstí“ ve smyslu radosti, která může přejít. Je to tiché a stále přítomné ANO k bytí.
Proto se říká, že:
[b][i]„Vědomí bez myšlenek je blahem.“[/i][/b]
A nebo, jak to shrnul Adi Šankara:
[b][i]„Átman je věčný, čistý, svobodný, bez začátku a konce, a jeho přirozeností je radost (ánanda).“[/i][/b]
[b][size=150]Proč to lidé nevnímají?[/size][/b]
Protože většina lidí nikdy skutečně nezůstane v tichu svého vědomí bez toho, aby mu okamžitě přisuzovala významy, příběhy, myšlenky, dojmy. Ve chvíli, kdy mysl vyvstane a ztotožníme se s ní, „spadneme“ zpět do oddělenosti – a vědomí se nám znovu jeví jako koncept, ne jako prožitek.
Ticho vědomí je tak subtilní, že se pro mnohé „jeví“ jako nic – protože není dramatické. A tak ho mysl přejde. Ale právě to „nic“ je vším – je to živá přítomnost bez tvaru, ale s kvalitou radostného klidu.
[b][size=150]Jak si to uvědomit přímo?[/size][/b]
Nejde o to „pochopit“ Sat-Čit-Ánandu, ale spíše se přestat ztotožňovat s tím, co tím není.
Zde je jednoduchá meditativní ukázka:
Zavři oči.
Přestaň následovat jakoukoli myšlenku.
Všimni si, že i bez myšlenek jsi.
To, co si je vědomo – co ví, že „je“ – není nic, co můžeš vidět. Ale je tobě nejbližší.
Zůstaň s tímto vědomím. Nehledej nic jiného.
V tomto tichém vědomí se začne rozlévat klid, jasnost, až jemná vnitřní blaženost bez důvodu.
Toto je živá zkušenost Sat (jsi) – Čit (víš, že jsi) – Ánanda (je to blažené). Ne jako další stav, ale jako to, co tu bylo vždy, jen zakryto pozorností obrácenou ven.
Vědomí, které není zabarveno myslí, je blahem. Ne protože by „mělo“ nějakou kvalitu, ale protože v nepřítomnosti odporu, hledání, konceptualizace – se objeví to, co je přirozené.
Toto uvědomění nelze vnutit ani myslet. Ale každý, kdo se v tichu obrátí dovnitř a odloží touhu po poznání „něčeho“, může zakusit, že vědomí = bytí = blaho není nauka, ale pravda, která tu byla dřív než myšlenka „já“.