od Tara » ned 25. bře 2018 17:12:59
Dost hodně zmiňuješ ve svých příspěvcích emoce a práci s nimi - pozorováním, hledání odpovědí, jak s nimi pracovat, proč se objevily, uvědomování emocí atd.
Docela by mě zajímal tvůj názor na toto video, které vložím níže, tam je taky toho hodně věnováno právě emocím, ale spíše tak, že díky bohu za ně, nechme je plně projevit, dovolme si je prožít, právě prožitek nesoucí stopu emoce je tou nejsilnější veličinou, která nám pomáhá něco si uvědomit, právě tím prožitím, zažitím. Emoce je velmi silná "zbraň", která vypaluje STOPU do vědomí, podvědomí a STOPA je CESTA, kterou si naše vědomí pamatuje. Ať už je to stopa námi vyhodnocená jako pozitivní (blahodárná, dobrá, prospěšná, spojená s emocí radosti, štěstí, bohatství, naplnění), nebo negativní s patřičnými pocity.
Ale.
Všechny ty pocity zažívá osoba, individualita na základě svého uchopení a jako takové, jsou pocity, stejně jako ta osoba "věcmi" pomíjivými.
Možná se shodneme na tom, že určitě není dobré emoce krotit, stejně tak tedy vyvstalé pocity, je dobré naopak reagovat přirozeně, jak to přijde (nebo nepřijde), brát je jako jakousi barvu individuality, která vyvstane na povrchu osoby s ohledem na prostředí.
Vyvstává otázka, je dobré s emocemi, které tedy už vyvstanou - dále pracovat? Všímat si jich, analyzovat, pozorovat, aby slábly, ztrácely na energii, síle nebo není?
Toť otázka.
Člověk bez emocí se zdá, jako by byl svým způsobem mrtvý. Netečný ke všemu, co ho potkává, nenechá se vyvést ze své rovnováhy, ze svého světa, je nad věcí. Něco možná jako robot. Člověk, který se projevuje emocemi a třeba i dost často, je člověk živočišný, impulsivní, živý, bezprostředně reagující, určitě ne typ naprogramovaného robota. Tak reagují zvířata z říše zvířecí. (je to špatně?) Člověk není zvíře, byla mu dána inteligence, rozum, na rozdíl od zvířat, je to vyšší level ve stupni vývoje...
Píšu bezprostředně, co mě k tomuto napadá...
Možná ideální je taková ta střední cesta. Být bezprostřední, pravdivý, na nic si nehrát a nic v sobě nepotlačovat a když už vyvstanou nějaké emoce, možná se k nim vrátit ale určitě se neobviňovat za to, že vznikly. Proč vznikly? Jednoduše proto.
Jsem především člověk, kterému byly emoce dány, přidány, na rozdíl od robotů a do jisté míry na rozdíl od zvířat, které spíše jednají na základě instinktu přežít.
Asi ne nadarmo Trungpa říká, že z pasti čtyř stěn, kde uvízla sebestředná mysl, a naráží do všech stěn, které jsou neprostupné, z pasti světa zvířecího, který je světem požitků, někdy až zvrácených a destrukčních se dá osvobodit jen ze světa lidské říše, kde nechybí emoce, prožitky, ale ani intelekt a rozum.
Nesmí ale jedno převážit nad druhým. A to je alchymie. :-)
Zatím mám pocit, Madlo, že se příliš věnuješ práci s emocemi, kde rozum, intelekt ale převažuje a tím je to u tebe stále ve staré stopě, která už ti je možná i trošku těsná? Nevím...
Zde je to zmiňované video, budu ráda za zpětnou vazbu, co na něj říkáš, resp. na to, co paní povídá....
Dost hodně zmiňuješ ve svých příspěvcích emoce a práci s nimi - pozorováním, hledání odpovědí, jak s nimi pracovat, proč se objevily, uvědomování emocí atd.
Docela by mě zajímal tvůj názor na toto video, které vložím níže, tam je taky toho hodně věnováno právě emocím, ale spíše tak, že díky bohu za ně, nechme je plně projevit, dovolme si je prožít, právě prožitek nesoucí stopu emoce je tou nejsilnější veličinou, která nám pomáhá něco si uvědomit, právě tím prožitím, zažitím. Emoce je velmi silná "zbraň", která vypaluje STOPU do vědomí, podvědomí a STOPA je CESTA, kterou si naše vědomí pamatuje. Ať už je to stopa námi vyhodnocená jako pozitivní (blahodárná, dobrá, prospěšná, spojená s emocí radosti, štěstí, bohatství, naplnění), nebo negativní s patřičnými pocity.
Ale.
Všechny ty pocity zažívá osoba, individualita na základě svého uchopení a jako takové, jsou pocity, stejně jako ta osoba "věcmi" pomíjivými.
Možná se shodneme na tom, že určitě není dobré emoce krotit, stejně tak tedy vyvstalé pocity, je dobré naopak reagovat přirozeně, jak to přijde (nebo nepřijde), brát je jako jakousi barvu individuality, která vyvstane na povrchu osoby s ohledem na prostředí.
Vyvstává otázka, je dobré s emocemi, které tedy už vyvstanou - dále pracovat? Všímat si jich, analyzovat, pozorovat, aby slábly, ztrácely na energii, síle nebo není?
Toť otázka.
Člověk bez emocí se zdá, jako by byl svým způsobem mrtvý. Netečný ke všemu, co ho potkává, nenechá se vyvést ze své rovnováhy, ze svého světa, je nad věcí. Něco možná jako robot. Člověk, který se projevuje emocemi a třeba i dost často, je člověk živočišný, impulsivní, živý, bezprostředně reagující, určitě ne typ naprogramovaného robota. Tak reagují zvířata z říše zvířecí. (je to špatně?) Člověk není zvíře, byla mu dána inteligence, rozum, na rozdíl od zvířat, je to vyšší level ve stupni vývoje...
Píšu bezprostředně, co mě k tomuto napadá...
Možná ideální je taková ta střední cesta. Být bezprostřední, pravdivý, na nic si nehrát a nic v sobě nepotlačovat a když už vyvstanou nějaké emoce, možná se k nim vrátit ale určitě se neobviňovat za to, že vznikly. Proč vznikly? Jednoduše proto.
Jsem především člověk, kterému byly emoce dány, přidány, na rozdíl od robotů a do jisté míry na rozdíl od zvířat, které spíše jednají na základě instinktu přežít.
Asi ne nadarmo Trungpa říká, že z pasti čtyř stěn, kde uvízla sebestředná mysl, a naráží do všech stěn, které jsou neprostupné, z pasti světa zvířecího, který je světem požitků, někdy až zvrácených a destrukčních se dá osvobodit jen ze světa lidské říše, kde nechybí emoce, prožitky, ale ani intelekt a rozum.
Nesmí ale jedno převážit nad druhým. A to je alchymie. :-)
Zatím mám pocit, Madlo, že se příliš věnuješ práci s emocemi, kde rozum, intelekt ale převažuje a tím je to u tebe stále ve staré stopě, která už ti je možná i trošku těsná? Nevím...
Zde je to zmiňované video, budu ráda za zpětnou vazbu, co na něj říkáš, resp. na to, co paní povídá....
[youtube]dRH92h0VoxQ[/youtube]