jak se ten svět liší od našich představ

Odeslat odpověď


Odpoveď na tuto otázku je nutná pro rozlišení automatizovaných pokusů o registraci.
Smajlíci
:) :( ;) :P 8) :D :'-( :knock: :green: :sos: :confused: :yes: :phew: :crazy: :what: :yeah: :hm:
Zobrazit další smajlíky
BBCode je zapnutý
[img] je zapnutý
[flash] je zapnutý
[url] je zapnuté
Smajlíci jsou zapnutí
Přehled tématu
   

Pokud si přejete přidat jednu nebo více příloh, vyplňte následující údaje.

Rozšířit náhled Přehled tématu: jak se ten svět liší od našich představ

Re: Je svět skutečný?

Příspěvek od Návštěvník » úte 25. srp 2020 6:44:18

Re: Je svět skutečný?

Příspěvek od nop » ned 03. zář 2017 23:31:48

.Petra píše:
nop píše:K dobru dám pocit, tak silný jako bych ho zažil nedávno.

Právě začaly prázdniny před Vánoci. Máme volno a uložené domácí úkoly. Všichni sáňkují, běhají s kopečka atd. Úkoly se nechávají na potom.
Sáňkuji a mám neodbytnou myšlenku, že bych toho měl nechat a jít domů psát úkoly.


Na to si taky dobře pamatuju, bylo to hodně stresové. Ale myslím, že se to změnilo a úkoly se už přes prázdniny nedávají. :)

Tak nevím, ... zkusil jsem v Googlu vyhledávání: prázdniny úkoly
a jen tak našel:
https://sites.google.com/a/zsvolyne.cz/8_b/domaci-ukoly-1/ukolnaprazdniny

a :
Dějepis: Starší domácí úkoly
https://sites.google.com/a/zsvolyne.cz/ ... omaciukoly

na pondělí 31.10. - naučit se letopočty a události českých dějin
na středu 30.12. dokončit výpisky Vznik USA, přinést domácí úkol Baroko

tak nevím. Termín 30. 12. je mezi.
dále:
Prázdniny úkoly :: Pohádkáři
ilona166.webnode.cz/prazdniny-ukoly/
(to je: http://ilona166.webnode.cz/prazdniny-ukoly/)
Je to z pracovních sešitů matematika, český jazyk a denně číst..
.
jaký kontrast by to byl, kdyby existoval úkol „denně posilovat motorické návyky na sáňkách...“,
ale užitečná je stránka http://ilona166.webnode.cz/ukoly-pro-nemocne/

Re: Je svět skutečný?

Příspěvek od .Petra » ned 03. zář 2017 20:51:46

nop píše:K dobru dám pocit, tak silný jako bych ho zažil nedávno.

Právě začaly prázdniny před Vánoci. Máme volno a uložené domácí úkoly. Všichni sáňkují, běhají s kopečka atd. Úkoly se nechávají na potom.
Sáňkuji a mám neodbytnou myšlenku, že bych toho měl nechat a jít domů psát úkoly.


Na to si taky dobře pamatuju, bylo to hodně stresové. Ale myslím, že se to změnilo a úkoly se už přes prázdniny nedávají.

:)

Re: Je svět skutečný?

Příspěvek od nop » ned 03. zář 2017 20:31:04

K dobru dám pocit, tak silný jako bych ho zažil nedávno.

Právě začaly prázdniny před Vánoci. Máme volno a uložené domácí úkoly. Všichni sáňkují, běhají s kopečka atd. Úkoly se nechávají na potom.
Sáňkuji a mám neodbytnou myšlenku, že bych toho měl nechat a jít domů psát úkoly.
Ta myšlenka mne tíží tři dny, každý den znova "se svět rodí" ve vědomí dítěte, znova ožívá pocit strázně samsáry a pak je s Vánocemi zapomenutá.
Kdyby úkoky nebyly dané, byl by tu stav klidu a nerušené radosti. Ve Španělsku se prý domácí úkoly nedávají.

Dnes ty úkoly pociťuji jako křivdu vůči dětské duši. Volno by nemělo být zatížené nějakými úkoly. Navíc Vánoce jsou i náboženská scenérie, duše by měla být zaměřená na narození proroka Ježíše (avatara), ne na sešit. Jde tedy také o útlak duchovní praxe.

Školský program nařídila Marie Terezie pro všechny, i pro děti sedláků, pro které předtím nebylo vyučování povinné. Dala si prozkoumat školstva v jiných zemích a vybrala si školský systém vzdělání u pruských kadetů. Od té doby se děti učí 3 dovednosti: číst, psát, počítat, což se měl naučit každý pruský důstojník. A aby v čase volna neutrácel čas ve hrách a pití, psal domácí úlohy.

Tak uměl od teď psát každý rakouský i český sedlák a řemeslník, což bylo říši ku prospěchu. Odnesl to pocit pohody dětí, které jistě nebylo třeba chránit před vlivem pití a hry v kostky nebo v kartách, nebo dnes přes internetem, jehož jev se obnovuje s každým ránem.

Takže každé ráno před Vánoci i v jiných prázdninách se vynořuje pocit povinností nebo ta povinnost sama.
Školský systém neumožňuje vyvléci se a uvolnit děti na triko učitele, leda snad z kompetence ředitele, ale to nikdo neudělá.

Re: Je svět skutečný?

Příspěvek od Jana » ned 03. zář 2017 18:45:28

Petra píše: Je to příjemné najít někoho, kdo má stejné zkušenosti.


:)

Re: Je svět skutečný?

Příspěvek od Návštěvník » ned 03. zář 2017 11:19:59

Vědomí je totiž složkou bytí, která koná svou funkci jen potud, pokud nesleduje vlnění citu a mysli.

Re: Je svět skutečný?

Příspěvek od Návštěvník » pon 08. čer 2015 16:48:26

Re: Je svět skutečný?

Příspěvek od miroslav » pon 01. čer 2015 7:46:23


touha rozpoznat a pojmenovat a zprázdnit a dosáhnout apd.


U mne to touha není, spíše automatizmus dělat, to co je zrovna třeba. Taková relaxace v činnosti i nečinnosti.
Jako třeba lékař, když k němu přijdu, tak nemám pocit, že nějak zvlášť touží určit diagnozu případně mi předepsat příslušnou terapii, přesto to dělá a většinou dobře.
Na počátku třeba byla touha být lékařem, pomáhala mu vystudovat, ale když už je starší, tak momentální motivace jeho konkrétní činnosti a přemýšlení - tady a teď - je to, že je to třeba. Alespoň tak jsem to u většiny lékařů vypozoroval.

Re: Je svět skutečný?

Příspěvek od miroslav » ned 31. kvě 2015 18:59:09

Buddhismus mi přijde naopak velice optimistický a to moudře optimistický (ne hloupě optimistický).
svět nepovažuje za špatné místo a člověka nepovažuje za špatného tvora.


To, že je něco utrpení, člověk může poznat až když ho to přejde, do té doby, když nic lepšího nepoznal, to považuje za normální, dokonce blažený stav.
Ty takovou zkušenost ve svém životě nemáš? Máš se od narození stále stejně "dobře"?

Re: Je svět skutečný?

Příspěvek od nop » ned 31. kvě 2015 17:09:27

Alaja. píše: mne zajímalo, kam vlastně duchovní mistři chodili na ty příšerky, co je pak v mysli urputně pokoušely - Buddha, Ježíš, K. Minařík, včetně těch, co jste tu už vyjmenovali... :what:

Viz: Re: Proč je současné pojetí emancipace špatné?

Příspěvek od Zdeněk » ned 17. kvě 2015 18:20:30 , "...Při boji s "démony" (či jak to nazvat) může člověk dosáhnout mistrovství, zároveň ale dosahují mistrovství i démoni. Klíma měl mimořádně odolné zdraví, normální tělo by jeho boje nevydrželo. Alkohol byl v jeho případě ze začátku dobrodiní, zřejmě jako anestetikum.

Nižší já si prostě nemůže ze své vůle přivlastnit vlastnosti já vyššího (ev. Boha). Zdeněk
=
a viz: od miroslav » ned 17. kvě 2015 23:20:08 ,
...Sv. Prokop byl nejspíš - v potýkání se s démony úspěšnější, nejspíš že v něm nebyla pýcha....Jsou to cenné zkušenosti pro druhé, podobně jako třeba zkušenosti a poznatky Maria Curie-Skłodowské, která zemřela na aplastickou anémii způsobenou zřejmě ionizujícím zářením materiálů, se kterými pracovala bez ochranných prostředků. Nevěděla ještě, že jsou potřeba a že to, s čím pracuje, je nebezpečné.
=
a viz: od nop » pon 18. kvě 2015 2:49:39
Někdy zbytečně válčíme s tím, co nechceme přijmout. Odporem se to posiluje, objektivizuje, nebo neosobní energie dostává podobu bytosti.
Vivékánanda jednou zahlédl černou postavu, kterou chápal jako hřích. Ve vidění vyšel z něho sannjásin s mečem a tu postavu zabil.
Sv. Markéta viděla bestii, kterou spoutala řetězem.

Sestra Faustyna Kowalská, která v Polsku ve XX. století založila kult Božího milosrdenství, cítila jednou energii v pase a žádala od Ježíše, aby ji zbavil "nízké žádosti". Poprvé nic nepodnikl, ale po opakovaném přání jí ve vidění dal zlatý pás a ujistil, že ji už nízká žádost nebude vyrušovat.
Možná, že kdyby sestra Faustyna nebyla jeptiškou, která slíbila celibát, mohla by síly v těle chápat jako přirozené schopnosti pro mateřství, vdát se, mít děti a milovat Ježíše, děti a muže.

=dodatek: u mystika je to pořadí: božská osoba - děti (krev z krve mé) a druh do života (manželka, manžel).

=dodatek2: schopnosti se mohou rozvíjet postupně, i na přeskáčku. Faustýna se také vyvíjí se schopnostmi jako člověk a nad to poznává a miluje Ježíše. Je tedy zbožná dívka. Později se po dokončení rozvoje ženské bytosti ukazuje, že má také schopnost ženy k mateřství, na což dříve nereflektovala. Faustyna to považuje za prvek odvádějící pozornost.
Dívka obyčejně už v 19 letech má jasno o své cestě a je schopná založit vlastní rodinu (muži mají ve zralosti zpoždění obvykle 2 až tři roky, i déle a zarytí mládenci i pořád).
Ale Faustýna považuje svůj osobní vývoj za dozrálý, předtím totiž se rozhodla pro panenství, a dala v klášteře slib setrvání v řeholi a proto nově pocítěnou a nečekanou schopnost mateřství považuje za konkurenci pro to, co cítila dříve a vyhrocuje se to jako boj dvou tendencí a schopností.

Ježíš radil svým žákům: "nepřísahejte při ničem co je na zemi ani na nebi..."
Jeptiška přísahá věrnost ideji a přísahá při svém panenství, přísahá při svém těle, že zachová status quo (nic neměnit).

Kdyby nic dopředu nevyhranila slibem nedotknutelnosti, mohla by mezi láskou k Ježíši zachovat věrnost Ježíši také jako matka, v nové zbožné roli, která by pro dosáhnutí mateřství potřebovala mezičlánek, to je muže k zajištění početí (a mohla by také jeho mít ráda, alespoň jako bratra ve víře a službě).

=dodatek3: V Itálii ve XIX. století žil mnich Gérard Majella, předtím byl krejčí, v kláštře v tomto řemesle pokračoval. Byl oddaný ctitel Ježíše. Vykonal i několik zázraků a byl jako nadaný psycholog schopný promluvit lidem do duše a odhalit jim jejich vásany a poradit.
Byl veselý do svých 27 let.
Pak se u něho projevila schopnost obrazně řečeno stát se otcem, neboli zamilovat se.
Byl z toho velmi zmatený. Doposud znal jen lásku a oddanost k Ježíši. A najednou viděl, jak u něho klíčí možnost ještě jiné oddanosti, oddanosti ženě. Dříve to neznal. Byl překvapený, že je možná i taková druhá oddanost, vlastně zájem. Předpokládal svoji 100-centní oddanost Ježíši a najednou byl jako rozkolejněný.
Kdyby byl Gérard židem, klidně by se oženil a byl by i s manželkou oddaný Hospodinu.
Ale mniši už dopředu prohlašují, že lidská osoba se z tak blízkého stavu vylučuje.
Výsledku jeho duševního boje jsme se nedočkali. Ani ne za dva roky zemřel. Romantické osoby by třeba prohlásily, že mu žalem puklo srdce. Ale pokud vím z jeho životopisu, není známá žádná konkrétní osoba jako předmět jeho rozkolísanosti.
Usuzuji, že ho překvapila ne konkrétní láska k nějaké jisté bytosti, ale obecně probouzející se schopnost zaujmout se citově a osobně pro ženu vůbec, tedy určitá zralost. Inu, u mládenců ta zralost pro sblížení s osobou mívá vývojové zpoždění.
Přílohy
sv,Faustyna-a-Jezis.jpg
obraz Milosrdenstvo
sv,Faustyna-a-Jezis.jpg (6.84 KiB) Zobrazeno 5710 krát
sv,Marketa.jpg
sv. Marketa - krotitelka
sv,Marketa.jpg (9.28 KiB) Zobrazeno 5710 krát
sv,faustyna-kowalska-tw.640x480.jpg
sestra Faustyna

Re: Je svět skutečný?

Příspěvek od Návštěvník » ned 31. kvě 2015 15:26:51

Já bych ty příšerky brala obrazně, neboť ona nejsou nic jiného než, cituji: Neboť je věru třeba k dokončení všech věcí už jenom to, abys ty, právě ty ještě zmizel. Ty, právě ty, Zelený Bazilišek, Zadong Murnag, jenž nejsi nikdo jiný než vlastní, staré, nízké a prohlédnuté "já", ty, bytost klamná, bytost zbloudilá a přízrak pradávných a mrtvých nadějí..."
A toto klamné, chtivé je nutné jednou pro vždy odhodit... (jinak řečeno prohlédnout), "chce-li se" spočinout v Pravdě, protože Pravda není nic jiného, než jak řekl Krishnamurti - území bez cest - a nebo jak řekl E. Tomáš - stav bez ega...

Re: Je svět skutečný?

Příspěvek od Návštěvník » sob 30. kvě 2015 12:17:53

miroslav píše:
.Petra píše:Ale jak správně píše Tara, času je dost a dost, tak proč si nezahrávat.
:)


Spíše proč si zahrávat - jak správně píše Tara :)

A přece a přece...

Re: Je svět skutečný?

Příspěvek od miroslav » sob 30. kvě 2015 11:55:58

.Petra píše:Ale jak správně píše Tara, času je dost a dost, tak proč si nezahrávat.
:)


Spíše proč si zahrávat - jak správně píše Tara :)

Re: Je svět skutečný?

Příspěvek od Tara » sob 30. kvě 2015 11:30:55

"...Je to opatrné neustálé prozkoumávání terénu pomocí citu a železné rozhodnutí současně.
To je všechno, co ti k tomu mohu říci.Každá rada, kterou ti k tomu zápasu dá, je jed.
Zde je úskalí, přes které ti nepomůže nikdo jiný, než ty sám.

Pokud jsi dosáhl tohoto stádia, blíží se říše strašidel, o které jsem ti říkal.
Zjeví se ti strašlivé i zářící postavy a budou se ti snažit namluvit, že jsou bytostmi z jiného světa.
Jsou to jen myšlenky ve viditelné podobě nad kterými ještě nemáš úplnou moc!
Čím vznešeněji se budou tvářit, tím zhoubnější jsou, pamatuj si to!
Leckterá bludná víra byla vybudována na takových zjeveních a strhla lidstvo zpátky do temnot.
"


Vzpomněla jsem si na tento úryvek z Milarepy:

Strach

Nastávalo nové jaro, pestré a vonící, hýřící vodami tajícího sněhu a ledu, bohaté horskými kvítky a jejich líbeznou vůní, opájející čirým, průzračným vzduchem.

Umírající však o tom sotva věděl. S námahou ve své kamenné sluji rozpoznával jen změnu dne a noci. Slabostí nevydržel sedět ani v ásaně. Lehl si proto na zbytky suché trávy a zavřel oči.

Tu měl náhle silný dojem, že není v jeskyni sám. Rozhlédl se. Neviděl nikoho. Zavřel opět unavená víčka a v tom znovu pocítil mocný psychický náraz něčeho strašlivého. S nesmírným úsilím vytřeštil zraky do tmy a náhle ho spatřil. V dálce uvnitř samotné hory jakoby v nejzazších tajemných hlubinách skalního masivu ohnivě zasvitly dva zelené body.

Otřásl se hrůzou. Přichází. Věděl, kdo přichází, ale nechtěl to vědět, vzpíral se tomu, ale přece to věděl a věděl také, že i on o něm ví, že o něm vždycky věděl, že na něj ani na vteřinu nezapomněl. Přichází právě teď, v pravou chvíli pro velmi snadnou kořist. Dvě oči bez víček se zeleně zablýskly z bezedné kamenné tmy. Nyní již byly blíže než prve, ohnivé, a přece vražedně chladné a strašné na pohled jak pozorovaly umírajícího jógina. Dvě tvrdé zornice krvelačné šelmy, nemilosrdně se ve tmě lesknoucí svou zlobou.

Tělem projela znovu nesmírná hrůza jako náhlý blesk a zmateně se usadila kdesi v okolí srdce. Chtěl se začít modlit, aby ji zahnal, chtěl volat Mistra na pomoc, ale nešlo to. Jako zhypnotizován musel hledět do těch dvou neúprosných zraků, příšerných a zlobných, o nichž věděl jen tolik, že nepatří žádnému z lidských ani zvířecích tvorů, ale samotnému ďáblu, králi všech ďáblů, Velikému Zelenému Zlu.

"Zadong Murnag, Zadong Murnag," pomyslel si Töpaga, šílený strachem.

Ale sotvaže v duchu vyslovil tu myšlenku, zlé oči prorazily náhle skalní stěnu a ocitly se v jeskyni v těsné blízkosti jeho hlavy a s nimi celý ten pekelný tvor.

"Volal jsi mne? Zde jsem!" řekl hlas, znějící jako praskání skal. "Konečně...! Však to také trvalo..." dodal jízlivě.
Töpaga se odsunul až ke skalní stěně, dál už nemohl. Nemohl však také odtrhnout oči z té příšery a věděl, že nyní nebude moci myslet na nic jiného, než na co myslí ona. Snažil se proto opět zavřít oči, ale přesto ji stále viděl.

"Nevolal jsem tě. Proč bych tě volal?" podařilo se mu konečně vyrazit z vyschlého hrdla.

"Ovšemže, proč bys mě volal? Jsem přece stále zde. To jen pro ta tvoje odporná duchovní cvičení, pro ty tvoje šílené koncentrace jsem ti byl dočasně neviditelný. Ale teď už to bude lepší. Teď budeme stále spolu, tak jako kdysi... pamatuješ?"

Ta krutá slova jakoby vrátila umírajícímu poslední zbytek odvahy a sil.

"Nebudeme spolu!" odvážil se odporovat příšeře do očí.

A tu poznal, že tímto odporem nad ní nečekaně a definitivně zvítězil.

"Nebudeme už nikdy spolu!" opakoval.

Křičel to ze všech zbylých sil. "Nikdy! Nikdy! Slyšíš? Už nikdy, neboť jsem se tě už navždy zřekl. Rozumíš? Navždy! Navždy!" volal a řval jí to nyní přímo do očí.

Příšera couvla.

"Ale, ale, proč bys to dělal, bláhový? Ty se svou odvahou? Ty se svými nádhernými přírodními silami? Se svou vůlí? Staneš se vládcem mezi námi všemi, mistrem zvrácených existencí, králem a pánem nade vším, co si jen budeš přát..."

"Dost," řekl Töpaga. "Namáháš se marně, naprosto zbytečně..."

"Nikdy se nenamáhám zbytečně," řekl přízrak. "Však ještě uvidíme. Ale to není to, co jsem ti přišel říci..."

"Co tedy ještě chceš!?"

"Že není žádné Absolutno," řekla příšera suše a opět to znělo jako drcení skal. "A Pravda že je jenom prázdný žvást. Soucit a láska, hlouposti pro děti. Nic takového ve skutečnosti není, Töpago. To tvoje slepá víra tě kdysi zklamala a tvůj Mistr se mýlil. Co má nějakou cenu, je jedině síla. Síla je pohyb. Klid, to je nesmysl. Pohyb je boj a hrůza a strach. Jen smrt pohltí všechno, cožpak to necítíš? Až v tobě vyschne tenhle tupý mozek, pak přece bude všemu konec. Všemu! Že má Absolutno věčný život? Jakýpak život, kde není nic a nikdo, jen směšná agonie bez konce. Je-li kdo pánem přírody, pak je to smrt a já jsem SMRT, jak víš, jak nejlíp víš ty sám, jenž jsi tolikrát s mou pomocí vraždil..."

"Dost, už dost! Co vlastně ode mne chceš?" sípal Töpaga, který zase ztrácel svou jistotu.

"Sejdi tam dolů, dokud máš ještě možnost! U Maun Survur, u jezera Manasrovaru, jak víš, jsou pěkné gönpy a sýpky plné jídla a dobrého pití dost a dost, pod nimi dole čisté vesnice s hojností dobré campy a vonícího másla a masa, nacpi si jimi břicho, až ti bude praskat, nacpi si je, nebo v tom zuboženém těle život pohasne. A hlavně... zažeň od sebe ty bludné mátohy, ty nesmyslné prý duchovní cviky, až zalezou jak vypráskaný pes. Stačí ti, co už víš, co máš, co dovedeš. To samo ti přinese schopnost užívat, využít mocných sil, budeš-li ovšem živ. Pak bys je mohl použít tam dole, ty hloupý, pro sebe! Za zlato je budeš prodávat, za zlato je vyměníš tam dole, bohatě vyměníš. Žij za ně, užívej! Zlato je přece vskutku dobrá věc, cožpak to nechápeš? Copak je jóga uměním pro hlupáky? Jaké to máš už nyní nádherné, přenádherné síly k páchání zla! Zlo, ano zlo - jenom se tolik nediv, dnes ti to můžu říci už naplno - má ve světě ještě nějakou cenu. Či snad znáš někoho, kdo platí víc než ten, kdo je dost zlý, aby ovládal druhé?"

Ale Töpaga se už zase ovládl a nabyl nové odvahy a síly a rozvahy. Teď věděl, na čem je, a věděl, s mým má tu čest.

"Jdi, jen jdi," řekl klidně a skoro přátelsky. "Jdi už konečně pryč, Zelený. To je jen blábolení, výplod chorého, neduživého mozku."

Ale přízrak nezmizel.

"Jsi silný, Töpago", zasípal s obdivem. "Pojď, budeme spojenci. Obdivuji tvou sílu, úžasnou sílu, úžasnou sílu vůle a mládí... Pojď, budeš věčně mlád, budeš-li chtít... budeš jako já," šeptal tajemně. "Nejvyšším bohem zvrácených rozkoší... a ty bys chtěl, bloude, klid? Ubohý, bídný klid?"

Töpaga mlčel a jen ho pozoroval.

"Tvojí bohové mlčí? Anebo přijímáš? Prodloužím tvůj život o sto, o dvě stě let, to už přece něco je, Töpago, souhlasíš? Nu, podej mi svou ruku. Kvůli malé kapce krve, jediné kapičce té rudé tekutiny."

"A pak?"

Zlé oči se zploštily v proužky zelenavého světla.

"Pak? Pak budeme stále spolu, vždy znovu a znovu a v nových proměnách... tak jako s miliony ostatních..."

"S oprátkou na krku a veden bosý po žhavých železech..." řekl klidně Töpaga. "Prohlédl jsem tě, Zelený, už s tebou nepůjdu. Přišel jsem sem pro Světlo Svobody a Nejvyšší Inteligence už můj postoj přijala. Utvrdila mne v tom, že je to ONA, kdo bude vykonávat všechnu práci za mne, kdo bude skrze mne jednat, hovořit a pracovat, a proto tě už nepotřebuji. Ona mne osvobodila od posledních zbytků touhy, pýchy a hněvu a naplnila mne poznáním Jednoty. Tak ve mně nalezla své svaté ohnisko, chápeš to, ty malý, prohnaný ubožáku, který si myslíš, že jsi silný...? Chápeš to, Zelený?"

"A nechala tě chcípnout a žrát jen kamení... che, che!"

"Ne, ještě ne, ještě jsem nezemřel. Nejvyšší Inteligence má dost možností uživit své dítě i mezi kamením, když bude chtít, aby ještě žilo... A nebude-li chtít, bude to zas jen její, jen její svatá vůle..."

Zelený přízrak začal ztrácet půdu pod nohama. Bylo to, jako by se rozplýval ve vzduchu.

"Ty, Zelený, nyní ale pro všechny časy zmiz!" řekl rozhodně Töpaga. "A nikdy víc už se mi neobjevuj. Poroučím ti to, rozumíš, ty červe. Neboť je věru třeba k dokončení všech věcí už jenom to, abys ty, právě ty ještě zmizel. Ty, právě ty, Zelený Bazilišek, Zadong Murnag, jenž nejsi nikdo jiný než vlastní, staré, nízké a prohlédnuté "já", ty, bytost klamná, bytost zbloudilá a přízrak pradávných a mrtvých nadějí..."

A jógin zavřel oči a víc se o svoji vidinu nestaral. Otevřel je opět, až když jasný paprsek bílého dne východem slunce zazářil do jeskyně. Byl opět sám.

Úryvek z knihy Milarepa, Eduard Tomáš

Re: Je svět skutečný?

Příspěvek od .Petra » sob 30. kvě 2015 11:26:56

Na Miroslavovi se dá dobře pozorovat, jak hledající přitahuje to složité a komplikované. Ale proč tím nepromrhávat "drahocenný" čas? Proč jednoduše, když to jde složitě...

Nisargadatta: Většina se cítí být přitahována tím, co je těžké a komplikované.

Ale jak správně píše Tara, času je dost a dost, tak proč si nezahrávat.
:)

Re: Je svět skutečný?

Příspěvek od Tara » sob 30. kvě 2015 11:20:50

irulan píše:To Miroslav:
Taky jsem mela takovy sen, skoncil :what: . Je mi to po pravde celkem sympaticky, to co tu píšeš, ale s temi slovy o zralosti/neznalosti, nepripravenosti atd nejak nesouhlasím. Nebo se duše rodí jako díte a pak dozrává a dozrává a až je zralá, dojde k nejake dokonale situaci? Kazdej si mysli, ze je zralej. No a asi je, k něčemu, ne ke všemu.

V knize Zasvěcení od Elizabeth Haich je také psáno, že při použití, spíše zneužití energie dojde ke spálení neurovláken, které vede k předčasné smrti těla, popř. k poškození neurosystému, že se člověk pomate atd. Takže to je o té zralosti nebo nezralosti = připravenosti nebo nepřipravenosti setkat se s vyšší energií a proto nic se nemá uspěchat...

Jen já su člověk netrpělivý, ale ctím to..., resp. mě to samo nepustí :-) a ctí to i Miroslav :-), za což mu děkuju, ale ale ale ale!!!! :-)

Re: Je svět skutečný?

Příspěvek od miroslav » sob 30. kvě 2015 10:52:51

vostalpetr píše:No vždyt i toto může být pracovní koncept,
proti oblíbenému konceptu ega,


Ano je to tak a je to dobré tak vnímat jako pracovní koncept a ne se na tom usadit, stejně jako před tím na tom opačném.
Tím nemyslím tebe, že bys to zrovna ty takhle dělal.

Spěch je samozřejmě stejně chybný jako duchovní lenost.
A v tom naplnění "drahocenného času" nejde o strach ze smrti ani o strach z něčeho jiného.

Re: Je svět skutečný?

Příspěvek od irulan » sob 30. kvě 2015 10:50:47

To Miroslav:
Taky jsem mela takovy sen, skoncil :what: . Je mi to po pravde celkem sympaticky, to co tu píšeš, ale s temi slovy o zralosti/neznalosti, nepripravenosti atd nejak nesouhlasím. Nebo se duše rodí jako díte a pak dozrává a dozrává a až je zralá, dojde k nejake dokonale situaci? Kazdej si mysli, ze je zralej. No a asi je, k něčemu, ne ke všemu.

Re: Je svět skutečný?

Příspěvek od Tara » sob 30. kvě 2015 10:42:02

Díky Miroslave...., zajímá mě to, o čem píšeš a ano, cítím v tom jakési tajemno (pro mne), které láká ale i děsí... nemám s tím žádné zkušenosti a ani nikoho, kdo by o tom věděl více... a..... času je dost, že, celé další příští životy...

grrrrrrr...

já vím, no....

Re: Je svět skutečný?

Příspěvek od miroslav » sob 30. kvě 2015 10:17:53

Tara píše:
Obrazně řečeno, dokud nevidíte očima druhého člověka, dokud neprožíváte jeho svět - jeho představu světa, je to znakem, že jste stále uzavřeni jen ve svém nepatrném individuálním vědomí a jeho prožívaných představách o tom jaký ten svět je nebo není.


Tato docela jasná úvaha (kterou mi připomněl Petřin citát) mne vedla už dávno k tomu, že jsem začal hledat "absolutní" vztah, tedy vztah, který skutečně překročí tělesnou a individuální oddělenost dvou bytostí, jejich myslí i jejich smrti a potvrdí (mně i tomu druhému) tak reálnost duchovních zkušeností. Aby člověk neprožil život jen ve víře ve skutečnost a blaženost nějakých duchovních představ, jak tomu bohužel v duchovnosti většinou je.

Něco na způsob lásky která překoná čas, prostor i smrt a to doopravdy, nejen v představě.
Skutečné setkání a sjednocení dvou skutečných bytostí - nejen setkání dvou momentálních představ o sobě a o tom druhém, jak tomu často bývá.

Ne jen dokud nás smrt nerozdělí...


Popravdě to původní tvé vyjádření o vidění očima a prožívání světa druhého člověka je trošku nešťastné, proto jsem chtěla, ať to více přiblížíš...

A našel jsi takového druhého člověka, se kterým bys "měl" takový absolutní vztah? Že to víš jistě, že tomu tak je...


Pracuje je to k tomu :) teď už samo a asi nezadržitelně.

O této cestě se nikde moc nedočteš. Zmiňuje se o ní Marpa v Tomášově Milarepovi jako o zakázané cestě.

Zakázaná je proto, protože vystoupení z ochranného omezení individuální mysli není lidské kolektivní duši zatím přirozená a nezralého, nepřipraveného jedince přivede spíše k šílenství než k hlubšímu poznání a osvobození. Hluboký vztah mezi dvěma skutečnými bytostmi, jak jsem ho popsal, je jen jeden "způsob" kdy může dojít k prolomení ochranného omezení individuální mysli.

S prolomením ochranného omezení individuální mysli se totiž otevře nezměrný svět kolektivní lidské duše se všemi jejími světlými i nejtemnějšími stránkami a tendencemi. A duši která není schopna stát naprosto nezávisle a neohroženě a zároveň v nejhlubší pokoře k Pravdě, to více či méně semele, pomate než ji to vyhodí zpět do původní omezenosti. A dotyčný může napáchat ve světě mnoho zlého poháněn obrovskou energií genialitou a vůlí pocházející z temné říše neznámého.
Hitler například působí, že je to takový případ.

V jedné knížečce jsem narazil např. na tento text údajně z nějakého starého zápisníku určeného pro budoucího nálezce zápisníku - trochu romantické okolnosti :)
"...Je to opatrné neustálé prozkoumávání terénu pomocí citu a železné rozhodnutí současně.
To je všechno, co ti k tomu mohu říci.Každá rada, kterou ti k tomu zápasu dá, je jed.
Zde je úskalí, přes které ti nepomůže nikdo jiný, než ty sám.

Pokud jsi dosáhl tohoto stádia, blíží se říše strašidel, o které jsem ti říkal.
Zjeví se ti strašlivé i zářící postavy a budou se ti snažit namluvit, že jsou bytostmi z jiného světa.
Jsou to jen myšlenky ve viditelné podobě nad kterými ještě nemáš úplnou moc!
Čím vznešeněji se budou tvářit, tím zhoubnější jsou, pamatuj si to!
Leckterá bludná víra byla vybudována na takových zjeveních a strhla lidstvo zpátky do temnot."

K této oblasti "přičichl" napříklat C.G.Jung a zapsal a zakreslil své zkušenosti do jeho Červené knihy.
Obrázek

A proč o tom tedy vůbec píšu?
Protože bych rád naznačil, že ty koncepty existence či neexistence světa, realizace a podobně, které se zdají některým být konečné, jsou Mistry sdělovány jako pracovní, jako doporučená cvičení mysli a postojů k vyrovnání její zatím jednostranné sebestřednosti. Nejsou popisem světa, cesty, smyslu a cílů lidské duše.
Tedy nemarnit drahocenný čas jen přemíláním konceptů a názorů.

Drahocenný čas :D :D :D
vždyť ve skutečnosti žádný čas neexistuje :knock:

To je jen příklad, jak tohle přemílání slov Mistrů může člověka duchovně paralyzovat. :)

Nahoru