od ros » stř 22. říj 2014 16:54:56
Jana píše:rosada píše:Probuzení Vědomí znamená probuzení sat-čit-ánandy, která je při probuzení vždycky stejná, protože Vědomí je jen jedno.
Obávám se, že tak úplně nevím, co je sat-čit-ánanda.
Je to vědomí ničím nerozdělené vědomé existence.
Když jsi byla u Moojiho a dívala jsi se do jeho očí, tak sis uvědomovala "NIC, NIC, NIC.." . Tvá mysl utichla stejně jako jeho, žádná otázka, žádná odpověď, žádné starosti, co práce, co rodina, co budoucnost...
Nebylo tam nic a přeci tady ještě něco bylo. Zcela jistě jsi poznávala nejen to "Nebýt ničím", tedy meditaci mysli, ale i to "Být jedním", tedy "být vším". Vyprávěla jsi o Moojim s rozzářenýma očima. Děkoval Ti za setkání, takže jsi nejen jako něco odděleného zmizela, ale také ses s ním setkala v srdci. Tedy byl tady šťastný stav jednotné existence, byla v tom vědomá láska, bylo to blahem.
V tu chvíli ta existence neměla chybu, byla krásná, bylo Ti fajn, bylo vám oběma stejně fajn. Pokud bys měla nazvat něco rájem, tak by to zcela jistě byl tenhle bezstarostný svobodný šťastný stav bytí.
Jani, a uvědomuješ si, že toto jsou tvá slova a ne moje. A že já (jako individualita) bych je nikdy tak to nezvolila.
Že pro mne (jako individualitu) jsou na tom setkání důležité jiné vjemy, jiné aspekty než ty, které jsi tu popsala ty.
Že např. fráze "setkat se s někým v srdci" není v mém slovníku a tudíž na to nemohu reagovat jinak, než že se zkusím naladit na to, co tím myslíš a vlastně to hodnotit z tvého (individuálního) pohledu, a pak ti to případně i odkejvu, že asi jo (i když až do dneška jsem o tom nevěděla
)
Probuzení jsou ze svého snu o iluzi oddělenosti probuzeni stále, tohle vědomí, čím to, co je, skutečně je, je tady vědomé stále. Lidé zachycení v připoutanosti k mysli a k tělu, zachyceni v iluzi oddělenosti, si toho štěstí a blaha, čím to ve skutečnosti JE, vědomi nejsou, to vědomí je zastřeno prožíváním osobní individuality. Ten skutečný pravý Život - to, co lze bez připoutanosti i k iluzi oddělenosti zakoušet jako ráj - může být v hluboké nevědomosti a propadu do iluze nevědomosti fantasmagorií, bláznovstvím, sebeobelháváním, nedostižným snem nebo něčím, čeho je možné dosahovat tvrdou prací, odpíráním a disciplínou někdy v budoucnu, čeho mohou dosáhnout jen mimořádní jedinci, kteří nemají potřebu se vykecávat na fóru. Tedy propadem do iluze, že si myslíme, že víme, sami sobě vytyčujeme hranice, které si nedovolíme překročit.
Jani, na první pohled jo, ale zase jeto jen tvé rétorika.
Kdybych to podrobila podrobnějšímu zkoumání, tak:
Co jsou lidé zachycení ... a co jsou (lidé?) probuzení.
Takže opět musím napsat, že tě zajímá individuální prožívání.
A opět musím napsat, že je to individuální.
[quote="Jana"][quote="rosada"][quote]Probuzení Vědomí znamená probuzení sat-čit-ánandy, která je při probuzení vždycky stejná, protože Vědomí je jen jedno.[/quote]
Obávám se, že tak úplně nevím, co je sat-čit-ánanda.[/quote]
Je to vědomí ničím nerozdělené vědomé existence.
Když jsi byla u Moojiho a dívala jsi se do jeho očí, tak sis uvědomovala "NIC, NIC, NIC.." . Tvá mysl utichla stejně jako jeho, žádná otázka, žádná odpověď, žádné starosti, co práce, co rodina, co budoucnost...
Nebylo tam nic a přeci tady ještě něco bylo. Zcela jistě jsi poznávala nejen to "Nebýt ničím", tedy meditaci mysli, ale i to "Být jedním", tedy "být vším". Vyprávěla jsi o Moojim s rozzářenýma očima. Děkoval Ti za setkání, takže jsi nejen jako něco odděleného zmizela, ale také ses s ním setkala v srdci. Tedy byl tady šťastný stav jednotné existence, byla v tom vědomá láska, bylo to blahem.
V tu chvíli ta existence neměla chybu, byla krásná, bylo Ti fajn, bylo vám oběma stejně fajn. Pokud bys měla nazvat něco rájem, tak by to zcela jistě byl tenhle bezstarostný svobodný šťastný stav bytí.
[/quote]
Jani, a uvědomuješ si, že toto jsou tvá slova a ne moje. A že já (jako individualita) bych je nikdy tak to nezvolila.
Že pro mne (jako individualitu) jsou na tom setkání důležité jiné vjemy, jiné aspekty než ty, které jsi tu popsala ty.
Že např. fráze "setkat se s někým v srdci" není v mém slovníku a tudíž na to nemohu reagovat jinak, než že se zkusím naladit na to, co tím myslíš a vlastně to hodnotit z tvého (individuálního) pohledu, a pak ti to případně i odkejvu, že asi jo (i když až do dneška jsem o tom nevěděla ;) )
[quote] Probuzení jsou ze svého snu o iluzi oddělenosti probuzeni stále, tohle vědomí, čím to, co je, skutečně je, je tady vědomé stále. Lidé zachycení v připoutanosti k mysli a k tělu, zachyceni v iluzi oddělenosti, si toho štěstí a blaha, čím to ve skutečnosti JE, vědomi nejsou, to vědomí je zastřeno prožíváním osobní individuality. Ten skutečný pravý Život - to, co lze bez připoutanosti i k iluzi oddělenosti zakoušet jako ráj - může být v hluboké nevědomosti a propadu do iluze nevědomosti fantasmagorií, bláznovstvím, sebeobelháváním, nedostižným snem nebo něčím, čeho je možné dosahovat tvrdou prací, odpíráním a disciplínou někdy v budoucnu, čeho mohou dosáhnout jen mimořádní jedinci, kteří nemají potřebu se vykecávat na fóru. Tedy propadem do iluze, že si myslíme, že víme, sami sobě vytyčujeme hranice, které si nedovolíme překročit.[/quote]
Jani, na první pohled jo, ale zase jeto jen tvé rétorika.
Kdybych to podrobila podrobnějšímu zkoumání, tak:
Co jsou lidé zachycení ... a co jsou (lidé?) probuzení.
Takže opět musím napsat, že tě zajímá individuální prožívání.
A opět musím napsat, že je to individuální.