Poradna zdarma

Návštěvník píše:Nejhlubší poznání o neskutečnosti formy a prázdnoty samo o sobě nestačí, nejdůležitější, alespoň podle mne, je, co s tím uvědoměním (u)dělám v praxi, v běžném životě.

Návštěvník píše:

OK, popsal jsi svou cestu... Ponech mi tedy můj názor

Proč bych Ti ho měla brát? Každý si procházíme tím, co nás okouzluje, hledáme v tom to, co nám chybí, a postupně střízlivíme.
Řekla bych, že přímo úměrně ochotě si svoje trámy a třísky v oku nehýčkat.

Tak ať se nám daří

OK, popsal jsi svou cestu... Ponech mi tedy můj názor

Návštěvník píše:

Po čase to možná uvidíš jinak

Jak si představuješ, že bych to měl po čase uvidět?
Malý Vlk

Nepředstavuju si nic Jen mluvím o své zkušenosti. Časem člověk začne rozpoznávat, proč někdo utkvěle reaguje pořád stejným způsobem a ignoruje, co mu druzí říkají. Jen je nabádá, doporučuje a přesvědčuje, aby... Skutečná motivace vždycky nakonec vyjde najevo, každý se po čase odkopeme. V míře, ve které se projevuje potřeba dokazovat a propagovat svou pravdu, nám chybí empatie. Nevnímáme lidi kolem sebe, jsme k nim necitliví. To se trvale utajit nedá, nakonec to vykoukne i pod zdánlivě velmi ušlechtilým projevem.

Když to zjistíš, je to trošku zklamání, člověk zas přijde o nějaký ten ideál. Můžeš přirozeně dál přijímat velké Pravdy, které ten člověk doporučuje, jen to má menší váhu, rozpoznáváš v tom účast jeho ega. Potřeba druhé neustále k něčemu nabádat, aniž by se ho kdo na to ptal, prozrazuje, že to, co dotyčný stále doporučuje, je zatím jeho ideál, do kterého se diskutováním o něm vžívá. Protože když člověk něco už každodenně žije, když je to pro něj normální způsob života, tak nemá potřebu o tom fascinovaně do nekonečna básnit. Když se ho někdo zeptá, rád odpoví, podělí se o svou zkušenost, vysvětlí, co tomu v nás brání a jak se k tomu dá dojít, ale jinak je v klidu.

Když to zjistíš, je to trošku zklamání, člověk zas přijde o nějaký ten ideál.

Po čase to možná uvidíš jinak

Jak si představuješ, že bych to měl po čase uvidět?
Malý Vlk

teonik píše:ahoj vlku
ano,vyjádřil jsem to příliš jednoznačně,už jsem tam doplnil "většinou"

--spolupráce při vzájemném vyjasňování by předpokládala udržet téma,
odpovídat na konkrétní otázky jasně a přímo, bez odvádění pozornosti jinam

Jéčko

teonik píše:tvé vstupy nikomu nepomáhají

teonik píše:no ano,proto taky tvé vstupy nikomu nepomáhají
bohužel
pouze vedou k sáhodlouhému dohadování o...

Jana píše:To, že tady je prázdná čistá mysl zároveň znamená, že je nástrojem, kterým se poznává skutečnost ?

Znamená, když jím s čistýma botama, že jím čistýma botama ?

Jana píše:Drahé tentonoc J, zdá se, že se Ti zalíbila role kritika za každou cenu, pokud si ještě jednou pozorně a důkladně přečteš, co píšu, tak netvrdím nic jiného. To písmenko s Ti asi při čtení vypadlo.

Neděje se to poznávání přímo myslí, ale s čistou prázdnou myslí je skutečnost poznávaná taková jaká je, tudíž není zkreslená.

Linda píše:Slova, která používáme, mají určitý konkrétní význam. Takový, jak ho všichni obecně chápeme. Jsou to nástroje, kterými se dorozumíváme. Proto, když něco píšu, je projevem ohleduplnosti k druhým lidem dát si tu práci a používat slova správně, v tom významu, jaký mají. Aby druzí pochopili, co chci říct.

Prázdný košík je košík, ze kterého jsme vysypali celý obsah.
Naše peněženka je prázdná, když jsme utratili všechny peníze do poslední koruny.

Kdyby platilo, že

Jana píše: prázdná čistá mysl je ne-mysl, tedy je to totéž, jako když říkáš - nemám mysl, mysl není.

je to totéž, jako by košík i peněženka zmizely okamžitě, jakmile by se vyprázdnily.

Mysl se totiž od nich neliší v tom, že je buď plná ulpívání na vnímaném, nebo prázdná od ulpívání.

Mysl se projevuje, kdykoliv je činná - objevují se v ní myšlenky a emoce. Kromě toho existují skryté sklony, které v mysli přetrvávají, i když je nečinná, během doby, kdy v hlubokém spánku mysl úplně zmizí. Po něm se její sklony znovu vynoří a ovlivňují myšlení.

To, co chceš říct, nejspíš je, že nedochází k ulpívání na myšlenkách, že myšlenky vznikají a vnímají se v čistém prázdném Vědomí jako Jeho vlastní pohyby. Aby to mohlo probíhat, k tomu je ale nezbytným nástrojem čistá, t.j. neulpívající mysl; bez ní by žádná myšlenka nevznikla.

Balsekar to definuje následovně: u probuzeného přemítající mysl zmizí, zůstává činná jen operující mysl.

Jana píše: prázdná čistá mysl je ne-mysl, tedy je to totéž, jako když říkáš - nemám mysl, mysl není.